Zůstává pravoslavné duchovenstvo bdělé?

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V ŘECKU

„KDYŽ Ježíš vstoupil do chrámu... a viděl ten ‚trh‘, rozhněval se a zvolal: ‚Přestaňte dělat z domu mého Otce dům kupčení!‘ Kdyby Ježíš v těchto dnech připlul na ostrov Patmos..., mluvil by ještě ostřeji. Nejsem si však jistý, zda by mu někdo naslouchal.“ Tak si posteskl novinář, který psal o tom, co bylo označeno jako „Pankřesťanské setkání mimořádného významu“ a „jeden z vrcholných momentů v novodobém křesťanství“.

Konstatinopolský ekumenický patriarcha Bartoloměj I., který je pokládán za symbolickou hlavu pravoslavné církve na celém světě, prohlásil rok 1995 za „Rok Apokalypsy“.a Slavnostní nálada dosáhla vrcholu ve dnech 23. až 27. září1995, kdy se na ostrově Patmos sešli vysoce postavení duchovní většiny pravoslavných patriarchátů. Přítomni byli také představitelé římskokatolické církve, anglikánské církve a různých protestantských denominací. Této události se zúčastnili nejvýznamnější politické a vojenské osobnosti Řecka a také zahraniční představitelé, politici, významní podnikatelé a další pozvaní hosté z celého světa.

Ti, kdo knihu Zjevení studovali, si pamatují jednu naléhavou připomínku, kterou zde Ježíš Kristus uvedl: „Pohleď, přicházím jako zloděj. Šťastný je ten, kdo zůstává bdělý.“ (Zjevení 16:15) Vzhledem k tomu a k této náboženské oslavě, která se týkala Zjevení a měla velkou publicitu, nám nezbývá než se zeptat: Zůstává křesťanstvo bdělé? Zůstává ostražité a očekává dychtivě příchod Ježíše Krista jako krále dosazeného na trůn? Soustřeďovaly se tyto oslavy na hlavní námět Bible, který ve Zjevení dosahuje svého vyvrcholení — na posvěcení Jehovova jména a na ospravedlnění jeho svrchovanosti prostřednictvím Království pod vládou Krista? Prozkoumejme některá fakta.

Jsou částí světa?

Mnoha pozorovatelům bylo vratké spojenectví mezi náboženskými představiteli, politiky a obchodníky během oslav značně nepříjemné. Někteří měli pocit, že se všechny zúčastněné strany snažily využít situaci pro svůj vlastní prospěch. Duchovní posilovali svůj vliv tím, že se objevovali po boku význačných politiků, zatímco politici se snažili zlepšit svůj image tím, že hráli na náboženské cítění veřejnosti. Mluvčí svatého synodu Řecké církve dokonce prohlásil: „Zjevení mělo také politické aspekty... Je to drama, které se rozvíjí na pozemské scéně.“ (Kurzíva od nás)

Jak dobře to zapadá do popisu ve Zjevení 17:1, 2, kde symbolická „velká nevěstka“, světová říše falešného náboženství, jejíž významnou část tvoří křesťanstvo, je zobrazena, jak se dopouští duchovního „smilstva“ s „králi země“! Místo aby pravoslavná církev zůstala duchovně čistá a ostražitá, uzavřela nečisté přátelství s politickými panovníky podobně jako zbytek křesťanstva a podněcovala náboženské pronásledování, a to zvláště svědků Jehovových.

Není jednotná

Je pozoruhodné, že na těchto oslavách chyběli dva pravoslavní patriarchové. Proč? Moskevský patriarcha Alexios II. odmítl účast na znamení protestu, protože konstantinopolský patriarcha reagoval příznivě na žádost estonské a ukrajinské arcidiecéze, aby byly pod konstatinopolskou jurisdikcí, a ne pod moskevskou. Podle zpráv „to je nejhlubší krize, jaká kdy ve vztahu mezi [patriarchátem konstantinopolským] a mnohem silnější Ruskou pravoslavnou církví vznikla,“ a hrozí „nepředvídatelné důsledky, pokud jde o jednotu a autoritu pravoslaví“.

Synod patriarchů bojkotoval i jeruzalémský patriarcha. Proč? Údajně se zlobil, protože konstantinopolský patriarcha před třemi lety požadoval, aby projevil pokání za pokus získat vládu nad australskou pravoslavnou církví.

Zpočátku byl pozván také papež Jan Pavel II., ale to se pro silnou opozici vyvolanou konzervativními složkami pravoslavné církve na poslední chvíli změnilo. V květnu 1995 jeden z předních pravoslavných duchovních v Aténách označil papeže za „válečného zločince“. Potom bylo oznámeno, že za takových okolností „se papež... na oslavách na Patmu podílet nemůže“.

Tuto žalostnou situaci prohlubovala ironie, že pouhých 1500 kilometrů od Patmu se ve stejné době navzájem zabíjeli pravoslavní i římskokatoličtí „křesťané“ v Bosně a Hercegovině!

Je jasné, že duchovně ospalí „křesťané“ připouštějí, aby je rozdělovalo sektářství. Iakovos, pravoslavný arcibiskup ze Severní a Jižní Ameriky, v jednom interview tuto nejednotu kritizoval: „Naše úsilí sjednotit církve, aby sloužily lidstvu, a ne mocným tohoto světa, selhalo... Lidé již mají po krk... žehnání patriarchů.“

„‚Zjevení‘ přepychu“

Událost, která byla označena jako „efektní předvedení hojnosti“, byla podrobena kritice. Novinová zpráva uvedla: „Čtyřdenní oslavy na Patmu se nakonec ukázaly být ‚zjevením‘ přepychu... Byzantské kouzlo přesáhlo hranice církevního obřadu a hrozilo, že se tato ekumenická událost změní v nákladnou slavnost.“ Mnoha lidí se dotklo, že se do této oslavy investovalo tolik peněz, a to zvláště v době, kdy byl ohrožen život mnoha lidí na sousedním Balkánu a ve Východní Evropě. Podle některých odhadů dosáhla cena této „nevídané veselice“ téměř sedmnácti milionů amerických dolarů. Do přístavu na Patmu připluly luxusní vyhlídkové lodě, aby se na nich ubytovali bohatí hosté, kteří byli na tuto schůzku pozváni. Na ostrově není ani nemocnice a pořádná školní budova, a proto byli stálí obyvatelé znechuceni, když zde proběhly závěrečné „kosmetické úpravy“, aby u vysoce postavených návštěvníků vznikl lepší dojem.

Jak dobře se na tuto situaci hodí slova ze Zjevení 18:2, 3, 7: „Cestující kupci země zbohatli díky moci jeho [Velkého Babylóna] nestoudného přepychu. Do jaké míry se sám oslavoval a žil v nestoudném přepychu, do té míry mu dejte trýzeň a truchlení.“ Místo aby pravoslavná církev bděla a poskytovala útěchu a duchovní pomoc v době, kdy obyčejní lidé trpí, zabývá se efektním předváděním duchovně prázdných oslav.

Živí klamné naděje

V souvislosti s touto oslavou se konalo několik sympozií a konferencí. Předkládala se různá řešení závažných problémů, před nimiž lidstvo stojí. Byla vydána rezoluce, která žádala vědce, aby naléhavě řešili problémy lidstva. Ani jednou nebyla zmínka o Božím Království. V protikladu k tomu zdůrazňuje kniha Zjevení a podobně i ostatní části Bible, že jediným řešením problémů lidstva je Boží Království v rukou Ježíše Krista. (Zjevení 11:15–18; 12:10; 21:1–5)

Není překvapující, že křesťanstvo nebere vážně naději na Království založenou na Bibli. Jeden mnich z kláštera na Patmu projevil běžný postoj, když bez zábran připustil: „Nedíváme se na Zjevení jako na směrodatný text. Je to část Bible, která se v kostelech nečte.“ Podobně se vyjádřil jeden teolog: „Je nebezpečné spojovat Zjevení s dějinami tohoto světa v tom smyslu, že to je text, který popisuje do detailu, co se bude dít... Je to naivní a poměrně nebezpečný výklad.“ Jak hluboká duchovní ospalost!

Nezůstávají bdělí

Z toho je zřejmé, že křesťanstvo nezůstává bdělé. Místo aby tato oslava soustředila pozornost na Boží slovo a Boží sliby, byla to jenom prázdná a neužitečná náboženská „pouť“. Stav takzvaných křesťanských církví se velmi podobá stavu laodicejského sboru, kterému Ježíš řekl: „Říkáš: ‚Jsem bohatý a získal jsem bohatství a vůbec nic nepotřebuji,‘ ale nevíš, že jsi bídný a politováníhodný a chudý a slepý a nahý.“ (Zjevení 3:17)

Je zajímavé, že jeden nekompromisní stoupenec pravoslavné církve napsal do novin a postěžoval si, že „jediný, kdo měl užitek z této“ oslavy, byli svědkové Jehovovi. Proč si to myslí? Vysvětlil, že zjevení Janovi „má společný eschatologický základ s naukovým postojem svědků Jehovových“. Ano, je pravda, že svědkové Jehovovi vytrvale usilují „zůstat bdělí“ a pozorně vyhlížejí dokončení Božího záměru. Také se horlivě snaží pomáhat všem upřímným lidem ‚zůstat ostražitými, aby se jim podařilo obstát před Synem člověka‘, Ježíšem Kristem. (Matouš 24:42; Lukáš 21:36)

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 20]

„Efektní předvedení hojnosti“ a „nevídaná veselice“

[Praporek na straně 21]

„Lidé mají po krk . . . žehnání patriarchů“

[Podpisek obrázku na straně 19]

Foto: Garo Nalbandian