Co říká Bible

Proč je odnětí pospolitosti laskavým opatřením

EXKOMUNIKACE — již samotná představa, kterou toto slovo navozuje, vyvolává u mnoha věřících lidí smíšené pocity.a Většina lidí souhlasí s tím, že v náboženství je určitý druh kázně nutný. Mnozí však pokládají exkomunikaci za přežitek z minulosti — za drsný způsob kázně, který jim připomíná hon na čarodějnice a inkvizici.

Problém je prohlubován vše prostupujícím vlivem světské společnosti. Většina církví křesťanstva proto přijala mnohem tolerantnější názor na hřích. Není překvapující, že jeden episkopální duchovní řekl: „Exkomunikace je součástí naší tradice, ale myslím, že v tomto století nebyla používána.“

Mnozí lidé však budou možná překvapeni, když zjistí, že odnětí pospolitosti (odpovídající exkomunikaci) se u svědků Jehovových bere se vážně. Opravdu, není snadné přistoupit k tomuto kroku, ale je to laskavé opatření. Jak to?

Vyvyšuje Boží jméno

Jehova je svatý Bůh. Netoleruje úmyslný hřích u těch, kdo tvrdí, že ho uctívají. Apoštol Petr křesťanům napsal: „Staňte se i vy sami svatými v celém svém chování, protože je napsáno: ‚Budete svatí, protože já jsem svatý.‘“ (1. Petra 1:15, 16) Odnětí pospolitosti nekajícným hříšníkům tedy vyvyšuje Boží svaté jméno; ukazuje lásku k tomuto jménu. (Srovnej Hebrejcům 6:10.)

Znamená to, že když křesťan podlehne slabosti nebo spáchá těžký hřích, je automaticky vyloučen ze sboru? Rozhodně ne! Jehova není bezcitný diktátor. Je milosrdný a chápající. Pamatuje na to, že jsme nedokonalí. (Žalm 103:14) Uvědomuje si, že „všichni zhřešili a nedosahují Boží slávy“. (Římanům 3:23) Bůh zřídil ve sboru duchovní pomoc, takže když nějaký křesťan udělá „chybný krok“, nebo se dokonce dopustí vážného hříchu, může být v duchu mírnosti laskavě ‚usměrněn‘. (Galaťanům 6:1) Když člověk, který sešel ze stezky spravedlnosti, přijme radu z Božího slova a projeví upřímný zármutek a pokání, může ‚být uzdraven‘ duchovně. (Jakub 5:13–16)

Co však dělat, jestliže se pokřtěný křesťan dopouští těžkého hříchu a všechna snaha, aby se napravil, je neúspěšná? Jinými slovy, co v případě, kdy neústupně odmítá napravit svůj hříšný způsob jednání?

Udržuje sbor v bezpečí

Bible křesťanům přikazuje: „[Abyste se] přestali společensky stýkat s kýmkoli, kdo je nazýván bratrem, když je smilník nebo chamtivec nebo modlář nebo utrhač nebo opilec nebo vyděrač, abyste s takovým ani nejedli.“ (1. Korinťanům 5:11)

Je tento biblický zákon drsný a ponižující? Uvažujte například o tomto: Když je zatvrzelý zločinec vsazen do vězení za to, že porušil zákon, je toto pokládáno za tvrdé nebo bezcitné? Ne, protože veřejnost má právo na ochranu pokoje a bezpečnosti. Během výkonu trestu je zločinec v podstatě vyloučen ze společnosti, která zákony dodržuje.

Podobně je i křesťanský sbor oprávněn vyloučit nekajícného provinilce ze svého středu. Proč? Protože sbor musí být bezpečným místem, kde nejsou žádné nemravné osoby a jiní lidé, kteří vědomě pěstují hřích.

Apoštol Pavel si uvědomoval, že „jeden hříšník může zničit mnoho dobrého“, a proto přikázal svým spoluvěřícím: „Odstraňte toho ničemu ze svého středu.“ (Kazatel 9:18; 1. Korinťanům 5:13) Tímto krokem se provinilci zabrání, aby šířil zkaženost ve sboru, chrání se tím také dobré jméno sboru. (Srovnej 1. Timoteovi 3:15.)

Je ochranou pro jednotlivce

Odnětí pospolitosti také chrání jednotlivé členy sboru. Můžeme si to znázornit: představte si, že vás ze spánku probudí hlučné troubení nebo alarm auta. Je těžké nevšímat si pronikavého zvuku; určitě vás poleká. Podobně, když je někdo vyloučen ze sboru, doufejme, že takový krok vzbudí pozornost každého člena stáda. Zneklidní je. Není to možné přehlédnout. Jak je to ale může chránit?

„Když jsem v sále Království poprvé slyšela, že byl někdo vyloučen, byla jsem nejdříve šokována,“ říká jedna svědkyně. „Potom jsem se zastyděla. Uvědomila jsem si, že i já mohu selhat.“ Tato slova ukazují, že odnětí pospolitosti může vést k tomu, že ostatní členové sboru se nad svým jednáním zamyslí. (1. Korinťanům 10:12)

Položíme-li si otázky jako: ‚Jsou některé oblasti mého života, v nichž jsem po duchovní stránce zranitelný?‘, pomůže nám to prozkoumat naše postavení před Bohem. Takovým způsobem můžeme stále ‚pracovat na své vlastní záchraně s bázní a chvěním‘. (Filipanům 2:12)

Návrat k Bohu

„Ačkoli to bylo tvrdé,“ řekla jedna křesťanka, která byla na nějakou dobu vyloučena, „bylo takové ukáznění nevyhnutelné a velmi potřebné a zachránilo mi život“. To poukazuje na druhou velmi důležitou stránku odnětí pospolitosti. Může pohnout nekajícné hříšníky k tomu, aby udělali první kroky zpět k Bohu.

Apoštol Pavel řekl: „Koho totiž Jehova miluje, toho ukázňuje.“ (Hebrejcům 12:6) Je sice pravda, že „žádné ukázňování se ovšem v přítomnosti nezdá radostné, ale zarmucující; a přece těm, kteří jím byli cvičeni, dává potom pokojné ovoce, totiž spravedlnost“. (Hebrejcům 12:11)

To zažil Richard. Byla mu odňata pospolitost a téměř po dvou letech začal litovat a napravil své chování, které zneuctívalo Boha, a byl přijat zpět do křesťanského sboru. Když se ohlíží do minulosti, říká o tom, co zažil: „Uvědomil jsem si, že mě museli vyloučit ze sboru a že jsem si to plně zasloužil. Skutečně to bylo nutné a pomohlo mi to, abych si uvědomil, jak nebezpečnou dráhu jsem nastoupil, a abych hledal Jehovovo odpuštění.“

Unést ukáznění možná není snadné. Přijmout je vyžaduje pokoru, ale ti, kdo se z toho poučí, sklidí hojné ovoce.

Odnětí pospolitosti je tedy laskavé opatření, protože vyvyšuje Boží svaté jméno a chrání sbor před narušujícím působením hříchu. Je také projevem lásky k provinilci, který je povzbuzován, aby litoval a ‚obrátil se, aby byly jeho hříchy vymazány, aby přišla období osvěžení od Jehovovy osoby‘. (Skutky 3:19)

[Poznámka pod čarou]

[Podpisek obrázku na straně 26]

The New Testament: A Pictorial Archive from Nineteenth-Century Sources od Dona Rice/Dover Publications, Inc.