Rádio — Vynález, který změnil svět

OD DOPISOVATELE PROBUĎTESE! V  ITÁLII

POKLID italského venkova byl přerušen výstřelem z pušky. Guglielmovi Marconimu tento signál potvrdil, že primitivní zařízení, které používal, funguje. Elektromagnetické vlny vznikající ve vysílači a vysílané do prostoru byly zachyceny přijímačem, který byl dva a půl kilometru od místa vysílání. Psal se rok 1895. I když tehdy nikdo nedokázal plně pochopit všechny důsledky, které to bude mít, tento výstřel z pušky odstartoval vývoj technologie, jež od té doby převratně změnila náš svět — rádiové komunikace.

Vlastnosti elektromagnetických vln již tehdy studovala celá řada vědců. V roce 1831 anglický fyzik Michael Faraday demonstroval, že elektrickým proudem se může vyvolat magnetické pole a indukovat proud v druhém obvodu, který s tím prvním není propojen, ale leží v jeho blízkosti. V roce 1864 skotský fyzik James Maxwell vytvořil teorii, že energie generovaná takovými poli je vyzařována ve vlnách, které se šíří podobně jako kruhy na hladině rybníka, ovšem rychlostí světla. Německý fyzik Heinrich Hertz později Maxwellovu teorii potvrdil. Vygeneroval elektromagnetické vlnění a v blízkosti zdroje je zachytil. Totéž udělal na Novém Zélandu Ernest Rutherford (později lord Rutherford). Ale Marconi upravil a vylepšil dostupné zařízení a přidal jednoduchou anténu vlastní výroby, a podařilo se mu přenést telegrafický signál na značnou vzdálenost. Bezdrátová telegrafie byla na cestě!

V roce 1896 se jedenadvacetiletý Marconi přestěhoval z Itálie do Anglie, kde byl představen Williamu Preecemu, vedoucímu inženýrovi hlavního poštovního úřadu. Preece měl zájem o to, aby byl Marconiho systém zaveden v námořní komunikaci na místech, která nemohou být spojena kabelem. Nabídl Marconimu, že mu pro jeho experimenty poskytne laboratoře a dá mu k dispozici techniky. Během několika měsíců se Marconimu podařilo signál zesílit a vysílat jej do okruhu deseti kilometrů. V roce 1897 založil Marconi společnost Wireless Telegraph and Signal Company, Ltd., jejímž cílem bylo proměnit bezdrátovou telegrafii v komerčně použitelný systém.

V roce 1900 bylo vytvořeno rádiové spojení mezi Cornwallem a ostrovem Wight na jihu Anglie. Tak bylo dosaženo něčeho, co bylo kdysi považováno za nemožné — rádiové vlny překonaly zakřivení zemského povrchu. Mělo se za to, že za horizontem nebude možné signál zachytit, protože elektromagnetické vlny se šíří přímočaře.a Začaly přicházet první významné objednávky rádií. Britská admiralita si objednala instalaci rádiových zařízení na šestadvacet lodí a také konstrukci a údržbu šesti pozemních stanic. Následující rok se Marconimu podařilo dostat slabý signál tří teček — písmeno S Morseovy abecedy — přes Atlantský oceán. Budoucnost vynálezu byla zajištěna.

Technický rozvoj

Bezdrátovou telegrafií se zpočátku nedala přenášet ani slova, ani hudba — pouze Morseův kód. Avšak v roce 1904 byl učiněn velký krok kupředu. Byla vynalezena první elektronka, dioda, která umožňovala vysílání i příjem hlasu. Tak se bezdrátová telegrafie přeměnila v rádio, jak je známe dnes.

V roce 1906 vysílal Reginald Fessenden ve Spojených státech hudbu, která byla zachycena na lodích vzdálených osmdesát kilometrů. V roce 1910 Lee De Forest uspořádal pro radioamatéry v New Yorku živé vysílání koncertu slavného italského tenora Enrica Carusa. Rok předtím byly poprvé vysílány signály, podle kterých bylo možné seřizovat hodinky. Byly vysílány z Eiffelovy věže v Paříži. V témže roce, 1909, byly za pomoci rádia poprvé prováděny záchranné práce, když se v Atlantském oceáně srazily parníky Florida a Republic. O tři roky později bylo díky signálům SOS vysílaným rádiem zachráněno přes sedm set lidí, kteří přežili neštěstí Titaniku.

Už v roce 1916 bylo předpovídáno, že rádio bude možná v každé domácnosti. Použití elektronek umožnilo výrobu účinných a levných přijímačů a otevřelo cestu k rozsáhlému rozvoji komerčního rádia. Velký rozmach nastal nejprve ve Spojených státech. Koncem roku 1921 tam bylo osm stanic, ale do 1. listopadu1922 bylo uděleno celkem 564 licencí! V mnoha domácnostech bylo prvním elektrickým spotřebičem — kromě osvětlení — právě rádio.

Za dva roky od začátku pravidelného komerčního vysílání používali rádio k vysílání svého poselství i badatelé Bible, jak tehdy byli známi svědkové Jehovovi. V roce 1922 J. F. Rutherford, tehdejší prezident Watch Tower Society, vysílal v Kalifornii svou první rozhlasovou přednášku. Dva roky nato začala ze Staten Island v New Yorku vysílat rádiová stanice WBBR, kterou postavila a vlastnila Watch Tower Society. Tato společnost později zorganizovala celosvětovou rozhlasovou síť a vysílala biblické programy. Nejvyššího počtu stanic, které vysílaly poselství o Božím Království, bylo dosaženo v roce 1933 — bylo jich celkem 408. (Matouš 24:14)

V mnoha státech se však rozhlas stal státním monopolem. Mussoliniho vláda v Itálii viděla v rádiu nástroj politické propagandy, a zakázala svým občanům poslouchat zahraniční vysílání. Jak ohromnou moc rozhlas má, se výrazně projevilo v roce 1938. Vysílání sci-fi povídky Orsona Wellese vyvolalo u obyvatelstva paniku; někteří lidé si mysleli, že v New Yersey přistáli Marťané a každého, kdo se jim postaví, zabijí smrtícími „horkými paprsky“!

Sto let rádia

V roce 1954 byl oblíbenou zábavou Italů poslech rozhlasu. A rádio je stále velmi populární i přes úspěch televize. Ve většině evropských zemí poslouchá rádio 50 až 70 procent obyvatelstva — jak kvůli zábavě, tak i kvůli poučení. Odhaduje se, že ve Spojených státech je rádio v 95 procentech dopravních prostředků, v 80 procentech ložnic a více než v 50 procentech kuchyní.

Jednou z příčin, proč je rádio tak oblíbené i v epoše televize, je jeho přenosnost. Výzkum kromě toho ukázal, že rádio má „mnohem větší schopnost zapojit posluchačovy emoce a představivost než televize“.

V roce 1995 probíhaly v Itálii oslavy stého výročí Marconiho experimentu, které poskytly příležitost zauvažovat o tom, jaký pokrok rádio udělalo. K tomu, že se první primitivní zařízení přeměnilo v dnešní vyspělé systémy, přispěla celá řada vědců. Dnes je díky digitálnímu audiovysílání neboli systému numerického kódování signálu zaručena vynikající kvalita zvuku. Ale kromě bezpočetných běžných způsobů použití rádia bylo jeho vynalezení i startovním bodem pro vývoj televize, radaru a různých jiných technologií.

Radioastronomie je založena například na tom, že se přijímají a analyzují rádiové vlny vysílané nebeskými tělesy. Bez rádia by nebyl možný ani vývoj kosmické technologie. Veškeré použití družic — televize, telefony, sběr dat — je závislé na využití rádiových vln. To, že technologický vývoj tranzistorů dospěl k mikročipům, vedlo nejprve ke kapesním kalkulačkám a počítačům a potom k mezinárodním informačním sítím.

Dnes se již používají mobilní telefony, které mohou propojit téměř kterékoli dva body na zemi. Nyní se vyhlíží nástup bezdrátových přijímačů, které se vejdou do dlaně a budou kombinací televizoru, telefonu, počítače a faxu. Tyto přijímače bude možné naladit na stovky obrazových, zvukových nebo textových kanálů a jejich pomocí bude možné předávat elektronickou poštu.

Nemůžeme si být jisti, co v tomto oboru budoucnost přinese. Ale rádiová technologie postupuje, a tak jsou na obzoru pravděpodobně další pozoruhodné výsledky.

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 21]

Rádio je stále velmi oblíbené navzdory úspěchu televize

[Podpisky obrázku na straně 19]

Nahoře vlevo a vpravo, dole vlevo: „MUSEO della RADIO e della TELEVISIONE“ RAI--TORINO; dole vpravo: Foto NASA