Stále tam obdělávají zem koně

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V AUSTRÁLII

V TOMTO věku vyspělé techniky bude možná pro někoho těžké uvěřit, že existují zemědělci, kteří ještě stále obdělávají svou zem s koňmi. Avšak taková místa, kde se místo traktoru používá spřežení těžkých tažných koní, skutečně existují.

Je pravda, že zemědělské usedlosti, kde se pracuje s koňmi, jsou už vzácné. Nicméně používání koní má své výhody.

Použití v zemědělství

Odedávna se koně používali jako soumaři. Je o nich zmínka v sumerských, chetitských, egyptských i čínských letopisech. Ale v zemědělství se celá staletí využívali jen v omezené míře. To proto, že se považovalo za úspornější chovat voly. Ti také, když už nemohli pracovat, posloužili jako jídlo. Avšak voli jsou pomalejší než koně.

V 19. století už v mnoha západních zemích obdělávali půdu koně. Jeden pramen to částečně připisuje „vynálezu důmyslnějších zemědělských strojů, [které byly] přizpůsobeny spíše rychlému, rovnoměrnému pohybu koně než pomalejšímu pohybu vola“.

Časem našla své místo v zemědělství různá plemena koní — ve Skotsku clydesdale, v Anglii suffolk a shire a především ve Francii peršeron. Tito pomalí, ale silní koně se křížili s lehčími plemeny, aby vznikl kůň méně robustní, ale rychlejší. Takto speciálně vyšlechtěným zvířatům se začalo říkat tažní koně, protože byli schopni táhnout těžký náklad.

Koně ve srovnání s traktorem

Samozřejmě že nebyl vyšlechtěn žádný kůň, který by se tažnou silou vyrovnal novodobému traktoru. Ale možná budete překvapeni, kolik síly kůň má! V roce 1890 táhli dva clydesdalové plně naložený zabrzděný vagón! A v roce 1924 odvedl stejně působivý výkon pár anglických shirských koní, když v tahu vyvinul sílu, která odpovídala zhruba padesáti tunám!

Tažní koně jsou také inteligentní a iniciativní. Například spřežení koní, které orá pole, nepotřebuje téměř žádné řízení, pokud má dobrého vůdčího koně. Ten spřežení povede a bude chodit v brázdě celý den. Má se za to, že koňská spřežení mohou udělat výjimečně rovné brázdy, protože koně mají náočnice, a nemohou se ohlížet. To lidé pracující s traktorem často dělají.

Kromě toho koně mohou být v době žní použiti mnohostranněji než traktor. Jejich schopnost otočit se na místě o 90 stupňů, a je-li to nutné, i o 180 stupňů znamená, že při zemědělských pracích nevynechají ani kousek pole.

Koňská spřežení v akci

Na koňské spřežení, které reaguje na pokyny svého poháněče, je působivý pohled. Spřežení je vycvičeno, aby na příslušné povely reagovalo odpovídajícím pohybem, nicméně každý hospodář používá jiný jazyk a jiné výrazy. Koně dobře znají slovník a tón hlasu svého poháněče. Charakteristické zapískání a povzbuzující slova poháněče mohou být pro koně signálem, aby se dali do pohybu.

V Austrálii se koni, který je (z pohledu poháněče) napravo, říká vzdálený kůň a koni nalevo blízký kůň. Toto pojmenování pochází pravděpodobně z doby, kdy se s koňmi pracovalo tak, že poháněč chodil obvykle po levé straně spřežení.

Je velmi působivé pozorovat řadu deseti koní, kteří reagují na povely svého poháněče a provádějí obrat o 90 stupňů. Mají-li se otočit doleva, blízký kůň musí malými krůčky ustoupit dozadu, zatímco zbytek spřežení kolem něho udělá oblouk. Je-li potřeba obrátit se doprava, musí dozadu ustoupit vzdálený kůň. Je-li sucho, je vzrušující vidět, jak spřežení zmizí v mračnu prachu a pak, když je obrat dokončen, se znovu objeví jako stěna dusajících koňských těl!

Každý kůň má své jméno a reaguje na ně podle tónu poháněčova hlasu. Jestliže některý kůň vypadne z tempa, obvykle stačí vyslovit jeho jméno ostrým, káravým tónem. Při počátečním výcviku se koně často musí naučit, že takový tón je doprovázen šlehnutím prutu nebo biče. Jakmile si však toto poučení vštípí, takové přísnější ukázňování již obvykle není nutné.

Typický pracovní den

Hospodář možná vstává už v pět hodin ráno a nakrmí koně. Pak, zatímco koně žerou, se nasnídá on sám. Koně vědí, že se musí dost napít před začátkem pracovního dne, protože do oběda už nic k pití nedostanou. Každý kůň je předtím, než dostane postroje, vyhřebelcován. Tím se zabrání podráždění kůže a koním je to příjemné. Koně se obvykle kolem hospodáře seskupí a trpělivě čekají, až na ně přijde řada. Pak dostanou postroje a jsou připřaženi k sobě. To vše může trvat až hodinu nebo více, podle toho, kolik koní je ve spřežení. Také se musí připravit obročnice na polední krmení. Vždyť přestávku na oběd si nezaslouží jen poháněč!

Spřežení pracuje trpělivě osm až deset hodin denně, a pokud chomouty a postroje dobře padnou, nebudou mít koně na konci dne bolavé, odřené plece. Když se začne smrákat, člověk i zvíře rádi zamíří k domovu, kde se v klidu najedí, dostatečně napijí a dobře si odpočinou.

Ti, kdo obdělávají svá pole s koňmi, možná pohotově řeknou, že je to daleko příjemnější než poslouchat celý den řev motoru. Je klid, a hospodář tak může vnímat svou sounáležitost se zemí. Může si lépe všímat stvoření kolem sebe — zpěvu ptáků, kteří prohledávají čerstvě obrácenou zem ve vyoraných brázdách, vůně vlhké trávy, praskání námrazy, když se za chladného rána radlice pluhu zaryjí do zmrzlé země —, drobností, které ujdou pozornosti, když je hospodář ohlušen rachotem traktoru.

Pravda, traktory mohou pracovat 24 hodin denně. To koně nemohou. Je také pravda, že traktory obdělají větší plochu a vyžadují menší údržbu. Ale žádný traktor nikdy nezplodil rozkošná mláďata a to je jen jedna z radostí, díky nimž se práce s koňmi nedá s ničím srovnat. Při práci může hospodář s koňmi také „rozmlouvat“. A oni odpovídají tím, že jsou poslušní. Mají uši nastražené, aby jim neušlo žádné jeho slovo.

Hospodaření je těžká a občas úmorná práce. Ale ti, kdo orají svá pole po staru, s koňmi, mohou mít hodně potěšení z toho, že tak úzce spolupracují s těmito silnými, pracovitými tvory Božího stvoření.

[Obrázek na straně 26]

Koně mohou být mnohostrannější než traktor