Tradiční svatba v Ghaně
OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V GHANĚ
MANŽELSTVÍ — každý rok vstupují do tohoto svazku statisíce lidí. Obvykle to dělají v souladu se svatebními zvyky, které jsou rozšířeny v zemi, kde žijí.
V Ghaně je nejobvyklejší takzvaná tradiční svatba. K tomu patří i to, že rodina ženicha platí rodině nevěsty cenu za nevěstu. Tradiční svatby se dělají téměř po celé Africe, ale i v Hongkongu, na Papui-Nové Guineji, Šalomounových ostrovech a také u Indiánů kmene Goahiro v severovýchodní Kolumbii a severozápadní Venezuele.
Cena za nevěstu se platila i v biblických dobách. (1. Mojžíšova 34:11, 12; 1. Samuelova 18:25) Stejně jako ve starověku i dnes se chápe jako určitá kompenzace dívčiným rodičům, kteří přijdou o služby své dcery a kteří do doby její svatby vynakládali čas, energii i materiální prostředky na její výchovu a hmotné zabezpečení.
Odpovědnost rodičů
Za starých časů v Ghaně žádné schůzky a známost mezi mladými lidmi neexistovaly. Manželství smluvili svým dospělým dětem rodiče, a to po pečlivém zkoumání mladých mužů nebo žen v obci, kteří pro sňatek přicházeli v úvahu. Někteří ghanští rodiče to dělají i dnes.
Chlapcovi rodiče zvažují takové činitele, jako je osobnost dívky, její pověst a pověst její rodiny, dědičné choroby, které v rodině možná jsou, a v případě svědků Jehovových i její duchovní smýšlení. Jsou-li spokojeni, formálně přistoupí k rodičům dívky a dají jim návrh na uzavření sňatku.
Dívčini rodiče nyní zkoumají profil chlapce a jeho rodiny. Kromě činitelů, o kterých jsme se již zmínili, zvažují chlapcovu schopnost uživit manželku — zda pracuje, nebo je nezaměstnaný. Jsou-li dívčini rodiče spokojeni, informují chlapcovy rodiče a po souhlasu chlapce i dívky společně naplánují podrobnosti svatby.
Proč na sebe někteří rodiče stále berou úkol najít svým dospělým dětem partnery? Jedna žena v Indii, jejíž rodiče jí smluvili manželství, řekla: „Jak by mladý člověk mohl být způsobilý k tomu, aby udělal tak závažné rozhodnutí? Je mnohem lepší nechat to na těch, kteří díky svému věku a zkušenostem mohou vybrat nejmoudřeji.“ Její komentář vystihuje také názory mnoha Afričanů.
Avšak i v Ghaně se časy mění. Schůzky a známosti jsou stále oblíbenější. Když známost dospěje do příhodného bodu, dvojice informuje rodiče o svých úmyslech. Po rozhovoru mezi dívčinými rodiči a rodiči chlapcovými a poté, co se rodiče ujistí, že je to dobrá volba, přistoupí rodiny k formálnímu obřadu, který je v různých ghanských jazycích běžně znám jako „klepání na dveře“, na dveře manželství.
Obřad „klepání na dveře“
Chlapcovi i dívčini rodiče dají členům své rodiny na vědomí datum a účel setkání. Výrazem „členové rodiny“ se myslí členové široké africké rodiny, do níž patří i strýcové, tety, bratranci či sestřenice a prarodiče. Ve stanovený den se představitelé obou rodin sejdou k obřadu. Ženich tam být může, ale nemusí. Uvádíme stručný popis toho, co na jednom takovém obřadu „klepání na dveře“ proběhlo.
Zástupce dívky (ZD) [Mluví k zástupcům ženicha]: Víme, proč přicházíte, avšak tradice žádá, abychom se přesto zeptali. Co vás sem přivádí?
Zástupce chlapce (ZCH): Náš syn Kwasi procházel kolem vašeho domu a uviděl pěknou květinu. Žádá vaše dovolení, aby si ji mohl utrhnout.
ZD [Předstírá, že to nechápe]: V tomto domě není žádná květina. Můžete se přesvědčit sami.
ZCH: Náš syn se nezmýlil. Tvrdíme, že v tomto domě taková pěkná květina je. Jmenuje se Afi.
ZD: Je to tedy lidská květina. Nu, Afi zde opravdu bydlí.
ZCH: Chceme zaklepat na dveře a požádat o Afinu ruku pro našeho syna Kwasiho.
Rodina ženicha nyní předkládá nějaké dary, například různé nápoje a nějaké peníze. Dary a jejich množství se liší kmen od kmene. Tento obřad zhruba odpovídá zásnubám v západním světě a někdy je požadován zásnubní prsten.
Zástupce nevěsty se nyní před všemi přihlížejícími ptá dívky, zda by se přinesené dary měly přijmout. Jestliže odpoví souhlasně, všichni přítomní jsou očitými svědky toho, že je ochotna se vdát. Rodiny se dohodnou na vhodném datu svatby. Obřad končí občerstvením.
Svatební obřad
Počet lidí, kteří se shromáždí v dívčině domě nebo v domě jejího vybraného zástupce při placení ceny za nevěstu — tedy při svatbě — je obvykle větší než počet těch, kdo se zúčastnili obřadu klepání na dveře. To proto, že teď přišlo i mnoho přátel.
Atmosféra je radostná. Mladí svobodní muži a mladé svobodné ženy jsou zvědaví, co bylo přineseno pro nevěstu. Ale veselá atmosféra přechází v napětí, když si rodina nevěsty začne stěžovat, že cena za nevěstu není zaplacena celá. Některým přítomným se tají dech, když se zdá, že rodina nevěsty nehodlá ustoupit. Mluvčí ženicha obratně smlouvá, až rodina nevěsty projeví pochopení. Když rodina dívky ustoupí, nálada se uvolní. Atmosféra se znovu mění — tentokrát je slavnostní. Podává se lehké občerstvení.
Svatební obřad začíná tím, že mluvčí nevěsty přítomné vyzve, aby se ztišili, a všechny přivítá. Ptá se zástupců ženichovy strany na jejich poslání. Ženichův mluvčí uvádí důvod, proč přišli, a shromážděným připomíná, že na dveře již zaklepali a bylo jim dovoleno vstoupit.
Mluvčí z obou rodin pak všem přítomným představí blízké členy rodiny, mimo jiné toho, kdo dívce dává svolení ke sňatku, a toho, kdo při svatbě podporuje ženicha. Obřad pokračuje.
ZD [Mluví k zástupcům ženicha]: Prosím, předložte svatební dary, o které jsme požádali.
Mluvčí nevěsty vyjmenovává vše, co je zahrnuto do ceny za nevěstu, takže si všichni mohou ověřit, že to tam je. Pokud se ženichova strana domnívá, že rodina nevěsty své požadavky nadsadila, vyřeší to soukromě ještě před svatbou. Avšak rodina ženicha přichází na obřad s tím, že bude s rodinou nevěsty smlouvat, aby se zřekla některých zvláštních požadavků, které jsou pro rodinu ženicha těžko splnitelné. Avšak všude musí být základní cena za nevěstu zaplacena beze zbytku — ať je vysoká, nebo nízká.
Některé rodiny požadují takové věci jako nápoje, oblečení, náramky, náušnice a jiné ozdoby pro ženy. V severní Ghaně může cena za nevěstu zahrnovat sůl, kolové ořechy, perličku, ovci, a dokonce i kus hovězího dobytka. K ceně za nevěstu vždy patří i nějaká peněžní částka.
Nevěsta sice není přítomna jednání, ale je nablízku a celé dění sleduje. Ženich tam být může, ale nemusí, takže muž, který bydlí někde daleko, může dát svým rodičům oprávnění, aby svatbu smluvili jeho jménem. V případě, který popisujeme, však ženich přítomen je. Nyní je na jeho rodině, aby přednesla požadavky.
ZCH: Splnili jsme všechno, co od nás bylo požadováno, ale ještě jsme neviděli naši snachu.
Svatební obřad není úplně vážná událost; je to také příležitost k zábavě. Dívčina rodina nyní odpovídá na požadavek chlapcovy rodiny vidět nevěstu.
ZD: Kéž by tady nevěsta byla! Žel, odjela do ciziny a my nemáme pasy ani víza, abychom za ní jeli a přivezli ji zpět.
Každý ví, co to znamená. Rodina ženicha nabízí určitou finanční částku — jakoukoli částku, kterou si ženich může dovolit —, a obrazné pasy a víza jsou tady. A nevěsta se vrátila z cesty!
V některých kmenech se pro zábavu dělá ještě to, že se za nevěstu vydávají některé přítelkyně. Každou takovou nepravou nevěstu dav bez okolků odmítá, dokud se za mohutného potlesku neobjeví nevěsta pravá. Pak ji její mluvčí vyzve, aby se podívala na různé věci, které byly přineseny jako cena za nevěstu. Ptá se jí, zda by se to, co ženich přinesl, mělo přijmout. Nastane ticho a každý s napětím čeká na odpověď. Některé dívky jsou plaché a jiné zase smělé, ale odpověď je vždycky ‚ano‘. Po ní následuje bouřlivý potlesk.
Je-li ženich přítomen, chce ho rodina nevěsty poznat. Zábava pokračuje, pokud bylo domluveno, že se za ženicha bude vydávat někdo z jeho přátel. Ten s výrazem důležitosti povstane, ale ihned je smeten hlasitými výkřiky nevole.
Rodiče nevěsty žádají, aby mohli vidět svého zetě. Nyní povstane skutečný ženich a usmívá se na všechny strany. Nevěstina rodina nevěstě dovolí, aby se připojila ke svému manželovi. Ten jí na prst navlékne prstýnek — pokud je v ceně za nevěstu — a ona zase navlékne prstýnek jemu. Prstýnek je novinka ze Západu. Všichni novomanželům blahopřejí a panuje radostná atmosféra. Z organizačních i ekonomických důvodů nyní někteří lidé spojují obřad ‚klepání na dveře‘ se svatbou — mají obojí v jeden den.
Zkušení členové obou rodin i jiní lidé nyní udělují novomanželům rady, jak může být jejich manželství až do smrti úspěšné. Příjemným ukončením celého dne je pohoštění.
Svatební obřad skončil! Od tohoto dne jsou v Ghaně tito dva lidé považováni společností za zákonné manžele. Pokud se z nějakého důvodu někdo z důležitých členů dívčiny rodiny obřadu neúčastnil, pošlou se mu jako potvrzení o uzavření manželství některé z předkládaných nápojů. Jestliže jsou ženich i nevěsta svědky Jehovovými, svědkové možná uspořádají biblickou přednášku, po které následuje lehké občerstvení.
V Ghaně mají některé dvojice svatbu v západním stylu. Zde se jí říká svatba občanská nebo úřední. Ta může být uzavřena se souhlasem rodičů, ale i bez něj, pokud jsou oba z dvojice plnoletí. Při tradiční svatbě je souhlas rodičů bezpodmínečně nutný.
Při občanské svatbě si partneři dávají manželské sliby. To při tradičním obřadu neexistuje. Stát vyžaduje, aby byly všechny tradiční sňatky zaregistrovány, a svědkové Jehovovi se tomu podřizují. (Římanům 13:1) Pak je vydán doklad o registraci manželství.
Od starých časů až do doby, kdy se Zlaté pobřeží, nyní Ghana, stalo britskou kolonií, byla tradiční svatba jediným způsobem, jak se mohlo v této zemi uzavřít manželství. Britové pak pro své občany žijící v této zemi zavedli svatební obřady v západním stylu, a domorodým občanům bylo také dovoleno uzavírat manželství tímto způsobem. Od té doby existují svatby západní i tradiční vedle sebe. V Ghaně jsou obě dvě zákonem uznávány, a proto jsou pro svědky Jehovovy obě přijatelné. Je na jednotlivcích, aby si vybrali, jakou formu chtějí.
V některých afrických zemích se musí manželství uzavřená tradičním obřadem nejprve dát zaregistrovat. Pak je manželství uznáno jako platné. V Ghaně je však tradiční obřad, jak byl popsán, platný podle zákona i bez registrace, a pár je zákonem považován za manžele, jakmile je tradiční obřad dokončen. Později se takto uzavřená manželství registrují jen za účelem evidence.
Manželství je skutečně pro lidstvo darem od láskyplného Boha — jedinečným darem, který nedostali ani andělé. (Lukáš 20:34–36) Je to vzácný vztah, který stojí za to chránit, ke slávě jeho Původce, Jehovy Boha.
[Obrázek na straně 23]
Vzájemná výměna prstýnků