Poruchy učení

Pro šestiletého Davida je nejoblíbenější částí dne doba vyprávění. Má rád, když mu maminka čte, a to, co mu přečte, si snadno pamatuje. David má však určitý problém. Nedovede číst sám. Deprimuje ho v podstatě každý úkon, ke kterému jsou zapotřebí vizuální schopnosti.

Sára chodí do třetí třídy, ale její písmo je mimořádně nedbalé. Písmena nemají správný tvar a některá jsou napsána zrcadlově. Rodiče navíc zneklidňuje skutečnost, že Sára má potíže, aby napsala i své vlastní jméno.

Čtrnáctiletý Josh dobře prospívá v každém školním předmětu kromě matematiky. Pojem číselných hodnot je pro něj úplnou záhadou. Již samotný pohled na čísla vzbuzuje v Joshovi zlost, a když se posadí k úkolům z matematiky, má po náladě.

JAKÝ problém mají David, Sára a Josh? Jsou prostě líní, tvrdohlaví, nebo snad nechápaví? Vůbec ne. Všechny tyto děti mají normální nebo nadprůměrnou inteligenci. Přesto každé z nich trpí poruchou učení. David má dyslexii, což je pojem, který se používá na různé problémy se čtením. Sářiny extrémní potíže s psaním se nazývají dysgrafie. A Joshova neschopnost chápat základní matematické pojmy je známa jako dyskalkulie. To jsou pouze tři poruchy učení. Existuje jich mnohem více a někteří odborníci se domnívají, že ve Spojených státech je takovými poruchami postiženo nejméně deset procent dětí.

Definice poruch učení

Je pravda, že pro většinu dospívajících je někdy učení náročné. Obvykle to však žádnou poruchu učení neznamená. Ukazuje to naopak, že každé dítě má v učení prostě své silné a slabé stránky. Některé děti mají výraznou schopnost učit se poslechem; dovedou velmi dobře pojmout informace tím, že je slyší. Jiné děti jsou orientovány více vizuálně; lépe se učí čtením. Ve škole jsou však studenti seskupeni do třídy a předpokládá se, že se budou učit bez ohledu na to, jaká vyučovací metoda je použita. U některých studentů tedy nevyhnutelně vznikají problémy s učením.

Podle některých odborníků však existuje rozdíl mezi prostými problémy s učením a poruchami učení. Tvrdí se, že problémy s učením je možné zvládnout trpělivostí a úsilím. Poruchy učení jsou naproti tomu mnohem hlubší. „Zdá se, že mozek dítěte s poruchou učení přijímá, zpracovává nebo uchovává určité druhy duševních úkonů nesprávným způsobem,“ napsali doktoři Paul a Esther Wenderovi.a

Porucha učení však nemusí nutně znamenat, že dítě je postiženo mentálně. Wenderovi to připodobňují k lidem, kteří nemají hudební sluch a neumějí rozpoznat rozdíly ve výšce tónů. „Lidé bez hudebního sluchu nemají žádné poškození mozku a také jejich sluch je v pořádku,“ napsali Wenderovi. „Nikdo by neřekl, že nedostatek hudebního sluchu je způsoben leností, špatnou výukou nebo malou motivací.“ Stejné je to podle Wenderových u lidí, kteří mají poruchu učení. Potíže se často týkají jedné konkrétní stránky učení.

Tím se vysvětluje, proč mnohé děti s poruchou učení mají průměrnou až nadprůměrnou inteligenci; a některé jsou opravdu mimořádně inteligentní. Právě tento paradox lékaře často upozorní, že by mohlo jít o poruchu učení. Kniha Why Is My Child Having Trouble at School? (Proč má moje dítě problémy ve škole?) vysvětluje: „Dítě s poruchou učení je o dva i více let pozadu za předpokládanou úrovní pro jeho věk a naměřené IQ.“ Jinými slovy, problém není prostě v tom, že dítě nestačí svým vrstevníkům; spíše jeho výsledky neodpovídají jeho vlastním možnostem.

Jak poskytnout potřebnou pomoc

Porucha učení má emocionální dopad, a to problém často zhoršuje. Jestliže si tyto děti vedou ve škole špatně, mohou je učitelé, spolužáci, a možná dokonce i vlastní rodina pokládat za neschopné. Žel, mnohé děti s poruchou učení si na sebe vytvoří negativní pohled, jenž může přetrvat do dospělosti. Vzhledem k tomu, že poruchy učení obvykle neodezní, jsou obavy oprávněné.b „Poruchy učení jsou celoživotním postižením,“ napsal dr. Larry B. Silver. „Tytéž poruchy, které narušují čtení, psaní a počítání, se rovněž projevují ve sportu a dalších činnostech, v rodinném životě a v tom, jak člověk vychází s přáteli.“

Pro děti s poruchou učení je proto nezbytné, aby měly podporu rodičů. „Děti, které vědí, že rodiče za nimi stojí, mají základ pro to, aby získaly pocit způsobilosti a sebeúctu,“ říká se v knize Parenting a Child With a Learning Disability (Výchova dítěte s poruchou učení).

Mají-li to rodiče dokázat, musí nejprve prozkoumat své vlastní pocity. Někteří rodiče mají pocit viny, jako by za postižení dítěte mohli oni sami. Jiní rodiče panikaří a jsou zdrceni z náročných úkolů, jež jsou před nimi. Obě tyto reakce jsou neužitečné. Paralyzují rodiče a znemožňují, aby se dítěti dostalo potřebné pomoci.

Zjistí-li tedy zkušený specialista, že vaše dítě má poruchu učení, nezoufejte. Uvědomte si, že děti s poruchou učení prostě v určité oblasti potřebují zvláštní pomoc. Udělejte si čas, abyste se seznámili s každým programem pro takové děti, který je dostupný v místě, kde žijete. Mnohé školy jsou na takové situace zařízeny lépe, než tomu bylo před lety.

Odborníci zdůrazňují, že byste své dítě měli pochválit za každý úspěch, bez ohledu na to, jak malý je. Nešetřete chválou. Současně však nezanedbávejte kázeň. Děti potřebují mít řád, a tím spíš to platí o dětech, které mají poruchu učení. Ukažte dítěti, co od něj očekáváte, a držte se požadavků, jež jste zavedli.

Konečně, naučte se vidět svou situaci realisticky. Kniha Parenting a Child With a Learning Disability uvádí toto znázornění: „Představte si, že jdete do své oblíbené restaurace a objednáte si telecí kotlety. Když vám číšník přinese talíř s jídlem, zjistíte, že to je skopové plecko. Obě jídla jsou chutná, ale vy jste byli připraveni na jídlo z telecího masa. Mnozí rodiče potřebují změnit svůj způsob uvažování. Možná jste nebyli připraveni na skopové, ale zjistíte, že je výborné. A stejné to je s výchovou dětí, které mají zvláštní potřeby.“

[Poznámky pod čarou]