Sjezdy v Rumunsku se konaly navzdory odporu

V RUMUNSKÉ Bukurešti se měl od 19. do 21. července 1996 konat mezinárodní sjezd svědků Jehovových „Poslové Božího pokoje“. Do tohoto krásného evropského města, které má dva miliony obyvatel, mělo přijet 40 000 delegátů a tisíce z nich z ciziny. Pro tuto příležitost byl smluvně zajištěn Národní stadión, jehož kapacita je 60 000 míst k sezení. Ale 24. června odmítli dezinformovaní rumunští úředníci vydat povolení, že se sjezd může konat.

Svědkové Jehovovi velmi usilovali o to, aby bylo zrušení jejich sjezdu odvoláno, ale bezvýsledně. Musely se tedy udělat změny. Několik tisíc zahraničních delegátů pozvaných z řady evropských zemí, Severní Ameriky a Japonska se mohlo od 12. do 14. července zúčastnit sjezdu v Budapešti. Změny na poslední chvíli přinesly mnoha lidem značné výdaje, nepříjemnosti a zklamání.

Ale co se dalo udělat pro místní, rumunské delegáty? Bratři se spojili s představiteli měst Kluž a Brašov, a nakonec bylo možné v době od 19. do 21. července konat sjezdy tam. Avšak mnoho Rumunů se do Kluže nebo Brašova nemohlo dostat. Proto se od 13. do 15. září konaly další dva sjezdy, jeden v Baia-Mare a druhý v Bukurešti.

Proč byl původní sjezd v Bukurešti zrušen? A co některé úředníky později přimělo, aby změnili názor, takže se sjezdy v Rumunsku konaly, a jeden z nich dokonce v Bukurešti?

Kdo stál za odporem?

Během mezinárodního sjezdu v Budapešti maďarský list Színes Vasárnap o svědcích Jehovových napsal: „Původně se jejich každoroční mezinárodní shromáždění mělo konat v Bukurešti, ale kvůli odporu pravoslavných křesťanů nedali rumunští úředníci svědkům Jehovovým povolení.“ Vešlo ve všeobecnou známost, že za opozicí stojí církev. Například list Times Union z Albany ve státě New York přinesl tuto zprávu: „Pravoslavný patriarcha Teoktist varoval pravoslavné věřící, aby si dali pozor na to, co nazval ‚kacířskými‘ naukami svědků Jehovových.“

Byly zprávy o tom, že se proti konání sjezdu postavilo duchovenstvo, pravdivé? V červnu si obyvatelé Bukurešti začínali všímat plakátů rozvěšených po celém městě, které tupily svědky Jehovovy — byly vylepeny na církevních objektech, na zdech budov a v metru. Jeden, který měl v záhlaví „VŠEM RUMUNŮM!“, se ptal: „Potřebuje teď Rumunsko mezinárodní sjezd Jehovitů . . . , který se má konat 19.–21. července? Křesťané — postavme se proti tomu satanskému sjezdu!“

Další plakát nesl nápis „Pozor na JEHOVITSKÉ NEBEZPEČÍ!“ a tvrdil: „Svědkové Jehovovi bojují proti křesťanství . . . Snaží se rozdělit náš lid a způsobit náboženské spory. . . . VŠICHNI RUMUNI, bojujte proti tomuto sjezdu!“

V záhlaví dalšího plakátu bylo: „VÝZVA K AKCI“. „Rumunské pravoslavné bratrstvo . . . svolává všechny pravoslavné věřící na protestní shromáždění, které se bude konat v neděli 30. června.“ Sdělení na plakátu končilo takto: „Požádáme úřady, aby tento sjezd zrušily. PŘIJĎTE, ABYCHOM MOHLI HÁJIT VÍRU NAŠICH PŘEDKŮ. Pomáhej nám Bůh!“

Duchovenstvo dokonce vydalo a rozšiřovalo traktát, který tvrdil, že svědkové Jehovovi jsou „politickou organizací komunistické kliky“. Ale to je také drzá lež, a většina Rumunů to snad dobře ví. Vědí, že svědkové Jehovovi byli v uplynulých letech komunismu pronásledováni a vězněni.

Jak se postoje měnily

V Rumunsku i mimo něj rychle povstaly hlasy proti útokům podněcovaným církví, a státní úředníci mohli vidět, že by bylo jedině správné udělit svědkům Jehovovým stejné výsady, jaké byly dány jiným náboženstvím. Bukurešťský list Flagrant předpověděl: „Příval nepřízně, nepřátelství a odporu proti tomuto prvnímu mezinárodnímu sjezdu bude mít paradoxní účinek. Místo aby lidi od svědků odvrátil, vzbudí jejich zájem, zvědavost, pochopení a soucit.“

Tato předpověď byla skutečně pravdivá. Mnoho členů pravoslavné církve psalo nebo telefonovalo do odbočky svědků Jehovových v Bukurešti a vyjadřovalo pobouření nad jednáním svého duchovenstva. Informovaní lidé vědí, že svědkové Jehovovi vůbec nejsou takoví, jak je pravoslavná církev v Rumunsku vylíčila.

Marius Milla napsal do rumunského listu Timishoara z 6. července 1996 toto: „Jsem přesvědčen, že 99 procent těch, kdo Jehovity tak vehementně obviňovali, neměli ani tolik zájmu, aby s nimi mluvili nebo aby navštívili nějaké jejich shromáždění.“ Dodal: „Bylo by mnohem konstruktivnější, kdybychom se my, pravoslavní věřící, více starali o trám ve svém vlastním oku, a slámu v oku svého bližního nechali k lepšímu posouzení Bohu.“ (Matouš 7:3–5)

Potom pan Milla citoval řeč, již slavný právník z prvního století Gamaliel pronesl k náboženským vůdcům, kteří stáli proti Ježíšovi: „Nezaplétejte se s těmito lidmi, ale nechte je být (protože je-li tento plán nebo toto dílo od lidí, bude rozvráceno; ale je-li od Boha, nebudete je moci rozvrátit), jinak byste mohli být ve skutečnosti shledáni jako bojovníci proti Bohu.“ (Skutky 5:38, 39) Na závěr pan Milla napsal: „Náš postoj je antidemokratický, nebiblický a antisociální.“

Brzy začala přicházet kritika zrušení sjezdu z dalších částí Evropy a ze Spojených států. Rumunský Helsinský výbor vydal tiskovou zprávu, která odsuzovala „veřejné stanovisko, jež proti ‚svědkům Jehovovým‘ zaujal patriarcha Teoktist, představitel rumunské pravoslavné církve“.

Hillary Clintonová, manželka prezidenta USA, byla v tu dobu náhodou na návštěvě Rumunska. Velvyslanec USA v Rumunsku, Alfred Moses, vysvětlil, proč paní Clintonová nenavštívila chrám Creţulescu z 18. století, jak měla v plánu: „Náboženská svoboda je zásada zakotvená v Ústavě Spojených států amerických i v Ústavě Rumunska. To, že jsou na církevní půdě plakáty, jež prozrazují nedostatek náboženské snášenlivosti, není v souladu s duchem demokratického pluralismu ani s účelem návštěvy paní Clintonové v Rumunsku.“

Doklad Boží podpory

Svědkové Jehovovi konali sjezdy v Kluži již dříve a úřední činitelé je tam opět přivítali, když nebylo možné použít Národní stadión v Bukurešti. Ale smlouva o použití stadiónu v Kluži byla podepsána jen týden před plánovaným začátkem sjezdu. „Jak je možné zorganizovat tak ohromný sjezd v tak krátké době?“ chtěl vědět jeden novinář.

„Jsme jednotná organizace,“ dostal odpověď, „a jsme zvyklí pořádat sjezdy. Ale především nás podporuje náš Bůh, Jehova.“

Opravdu, všechno, co se v tak krátké době dokázalo, se dokázalo jen s Jehovovou pomocí a podporou. Představte si, že se na tři dny sešlo 20 000 lidí, i když jim bylo konání sjezdu oznámeno jen tak krátce předem! Vrcholná účast byla 22 004 osoby a 799 osob bylo pokřtěno. List Adevărul de Cluj po sjezdu napsal: „Tito lidé vzbudili dojem, že se stále usmívají a že všechno, co dělají, dělají celým srdcem. Jejich soudržnost byla působivá . . . Projevovali příkladnou ukázněnost v tom, jak se chovali, a také v mimořádné čistotě.“

To, co se dělo v Brašově, bylo obzvlášť působivé, protože povolení konat sjezd bylo vydáno pouhých několik dní před jeho plánovaným začátkem! Přesto bylo v soukromých domech získáno 7 500 ubytovacích míst. Když jeden svědek mluvil se svými sousedy, ubytovali 30 delegátů. A ve sboru svědků Jehovových v Brašově bylo ubytováno 500 delegátů. Někteří delegáti byli ubytováni ve stanech poblíž místa, kde se sjezd konal, a když pršelo, pohostinní lidé z okolních bytovek přicházeli a zvali je do svých bytů. (Srovnej Skutky 28:2.)

V převážně pravoslavném Bulharsku, se kterým Rumunsko sousedí na jihu, je činnost svědků Jehovových omezena. Když plné autobusy bulharských svědků mířily do Bukurešti, někteří celníci již zřejmě věděli o tom, že místo konání sjezdu se změnilo. V Brašově se těšilo z úplného programu v bulharštině celkem 1 056 Bulharů. Brašovského sjezdu ze zúčastnilo celkem 12 862 osoby a 832 jich bylo pokřtěno — z toho 66 Bulharů.

V září bylo možné zorganizovat menší sjezdy v Baia-Mare a v Bukurešti pro ty, kdo se nemohli dostat do Kluže a Brašova. Na těchto dvou dalších sjezdech bylo celkem 5 340 účastníků a 48 jich bylo pokřtěno. A tak se letních sjezdů „Poslové Božího pokoje“ zúčastnilo v Rumunsku celkem 40 206 osob a 1 679 jich bylo pokřtěno. Je jisté, že Jehova žehná těm, kdo mu chtějí v Rumunsku sloužit!

Jeden představitel svědků Jehovových v Bukurešti poznamenal: „Během tří týdnů se nám dostalo takové publicity, která by odpovídala létům svědecké práce v celé zemi. To, čím nás rumunská pravoslavná církev chtěla zastavit, ve skutečnosti posloužilo k šíření dobré zprávy.“

[Obrázek na straně 24]

Bukurešť je krásné, moderní město

[Obrázky na straně 25]

Plakáty, které tupily svědky Jehovovy

[Obrázek na straně 26]

V Brašově, kde bylo povolení konat sjezd vydáno jen několik dní předem

[Obrázek na straně 26]

Uchazeči o křest v Bukurešti

[Obrázek na straně 26]

Vrcholná účast na sjezdu v Kluži byla 22 004 osoby