Zrození hvězdy v orlím „hnízdě“

● JAK vznikají hvězdy? Proč jsou některé větší a jasnější než jiné? Sada fotografií, které pořídil Hubblův kosmický teleskop, pozoruhodným způsobem ukazuje něco, co snad je vlastní proces vzniku hvězd. Tento jedinečný děj se odehrává v centru Orlí mlhoviny, což je mračno plynu a prachu v naší galaxii, Mléčné dráze.

Pozemskému pozorovateli hvězdnaté oblohy se Orlí mlhovina jeví jako pták s roztaženými křídly a viditelnými spáry. Astronom Jeff Hester a jeho kolegové na Arizonské státní univerzitě se zabývali fotografováním oblasti spárů. Každý spár tvoří jakýsi sloup, který připomíná sloní chobot. Tam ultrafialové záření ionizuje molekuly vodíku, neboli odtrhuje jejich elektrony.

Mozaika fotografií z Hubblova teleskopu odhaluje, že z konce každého sloupu vyčnívají desítky malých prstíků. Na jejich špičkách tvoří kondenzující plyn kulové globule, v nichž se možná vyvíjejí hvězdy, a podle některých astronomů snad i planety. Avšak růst těchto objektů je brzděn silnými hvězdnými větry z asi stovky mladičkých hvězd, které se v mlhovině utvořily dříve. Nejjasnější z těchto hvězd mohou být stotisíckrát jasnější a více než osmkrát žhavější než naše Slunce. Jejich záření již zřejmě narušilo řidší části mlhoviny. Tento proces, jemuž se říká fotoevaporace, možná tvorbu hvězd brzdí, protože odstraňuje materiál, který by jinak pohltila hvězdná embrya. Vypařující se plyn vypadá na fotografiích jako pára vystupující ze sloupců prachu a plynu.

Má-li některá z těchto plynných globulí začít zářit, musí být dostatečně masivní, aby v ní začaly probíhat nukleární reakce. Vědci odhadují, že její velikost musí představovat alespoň osm procent velikosti Slunce. Musí být také odstraněno dost okolního prachu, aby světlo mohlo unikat ven. Avšak pokud globule nenaroste natolik, aby mohla zářit, stane se z ní jen temná plynná koule, které se říká hnědý trpaslík. Prvního hnědého trpaslíka astronomové identifikovali teprve nedávno.

To, že prachová mračna v Orlí mlhovině připomínají ohromné bouřkové mraky, jaké můžete pozorovat za bouřkového počasí, vás může zmást. Snad si pomyslíte, že ta prachová mračna nejsou moc velká. Ve skutečnosti je každý sloup mračen tak dlouhý, že záblesk světla z jednoho konce dorazí na druhý konec za necelý rok. Také každá „drobná“ globule na obrázku je velká asi jako naše sluneční soustava. Mlhovina je navíc tak daleko, že její světlo k nám rychlostí 299 792 kilometrů za sekundu cestuje 7 000 let. To znamená, že dnes vidíme Orlí mlhovinu tak, jak vypadala, dříve než po zemi chodil člověk.

Astronomové pozorují, že hvězdy se tvoří, jak se zdá, i v jiných mlhovinách, například ve Velké mlhovině v Orionu. Avšak úhel, pod kterým lze pozorovat ty jiné mlhoviny, neumožňuje sledovat vlastní proces. Hvězdy také mohou zaniknout, a to tím, že prostě vyhoří, že prudce explodují v supernovu nebo že se působením gravitace zhroutí v černou díru. Stvořitel vesmíru, Jehova Bůh, má o hvězdách přehled, má je všechny spočítané a pojmenované. (Izajáš 40:26) V hvězdném orlím „hnízdě“ jsou možná vidět některé způsoby, jimiž Bůh ‚utvářel světlo‘ a tvořil hvězdy, které se liší slávou. (Izajáš 45:7; 1. Korinťanům 15:41) (Zasláno)

[Celostránkový obrázek na straně 15]

[Podpisek obrázku na straně 14]

J. Hester a P. Scowen, (AZ State Univ.), NASA