Od našich čtenářů

Dyslexie Píši Vám, abych Vám upřímně poděkovala za článek „Jak překonat sklíčenost pramenící z dyslexie“. (8. srpna 1996) Po přečtení rámečku „Jak poznat dyslexii u dítěte“ jsme se s manželem zaměřili na našeho desetiletého syna. Zjistili jsme, že dyslexii skutečně má. Nyní podnikáme kroky, aby dostal pomoc, jakou potřebuje, a to jak doma, tak ve škole. Jeho učitelé nám vždy říkali, že to je velmi schopné dítě, ale že se nesnaží. Umíte si tedy představit, jak jsme vděčni, že tento článek vyšel.

J. S., Skotsko

Jsem matka dvou dětí, které trpí dyslexií, a proto jsem se při čtení tohoto článku velmi zaradovala. Výborně poučuje ostatní lidi o tom, jak skutečná tato porucha je a jak těžké to je pro lidi, kteří ji mají. Umíte si představit, že byste nebyli schopni přečíst název ulice? Nebo že se snažíte objednat si jídlo z jídelního lístku, když nevíte, co je na něm napsáno? Jsem si jista, že ti, kdo dyslexií trpí, informace z článku dobře využijí.

M. K., Spojené státy

Ohrožené druhy Srdečný dík za sérii článků „Ohrožené druhy — Proč se o ně zajímat?“. (8. srpna 1996) Jsme opravdu v nebezpečí, že ztratíme poklad. Článek oživil mou touhu žít v Božím slíbeném novém světě, kde zvířata budou moci žít a nebude jim hrozit vyhynutí.

D. I., Albánie

Uprchlictví Jsem uprchlík z Burundi a rád bych Vám poděkoval za sérii článků „Uprchlictví — Skončí někdy?“. (22. srpna 1996) Podnítila mě, abych zjistil, jaký názor na to má Jehova a jak ve starověku vedl svůj lid k tomu, aby s uprchlíky jednali s milující laskavostí. Velmi Vám za tyto články děkuji; opravdu mi poskytly útěchu.

D. M., Keňa

Tragická havárie autobusu Když jsem četla článek „Tragédie překonávaná v Jehovově síle“ (22. srpna 1996), nemohla jsem se ubránit slzám, protože se mě to osobně dotklo. I já jsem byla spolu se svou nejbližší přítelkyní účastnicí jedné nehody. Ona za několik hodin vážným zraněním podlehla. Během dalších pěti let jsem se naučila žít s intenzívními pocity smutku a viny za to, že jsem přežila, kdežto ona zemřela. Důvěřuji v Jehovu, že bude na moji drahou přítelkyni pamatovat. Také soucítím s těmi, jejichž milovaní přišli o život při této tragédii ve Španělsku.

J. T., Spojené státy

Koktání Děkuji Vám za článek „Dokonce i jazyk koktavých bude mluvit“. (22. srpna 1996) Příběh Petra Kunce mě velmi posílil. I já koktám. Před každým biblickým proslovem žádám Jehovu, aby mi pomohl vyjadřovat se jasně.

M. M., Itálie

Když mi bylo dvacet let, zjistil jsem, že mi dělá potíže mluvit s druhými, i z pódia v sále Království svědků Jehovových. Po úkolu se velmi potím a cítím se nesmírně unavený. Je pro mě opravdu velkým povzbuzením, když si mohu přečíst příběh spolukřesťana, který i přes tento problém slouží Jehovovi. Pomohlo mi to, abych se na věci díval z té lepší stránky.

M. S., Japonsko

Musím Vám poděkovat za uveřejnění tohoto životního příběhu. Od dětství mám stejný problém. Stejně jako Petr i já sloužím jako sborový starší a musím spoléhat na Jehovu, aby mi dal sílu plnit si své úkoly. Nyní vedu školu teokratické služby a pomáhám druhým s jejich vyjadřováním.

N. O. N., Nigérie