Co se stalo se zábavou?

JAK mohli starověcí Římané, kteří prý byli na vrcholu své kultury, považovat smrtelný zápas svých bližních za zábavu? „Dá se to vysvětlit jen touhou po nových a silnějších podnětech,“ píše Gerhard Uhlhorn v díle The Conflict of Christianity With Heathenism (Konflikt křesťanství s pohanstvím). „Lidé byli syti všemožné zábavy a hledali . . . vzrušení, které již nemohli najít nikde jinde.“

Podobnou „touhu po nových a silnějších podnětech“ projevuje mnoho lidí i dnes. Jistě, neshromažďují se jako diváci u skutečného krveprolití nebo nemravnosti, ale jejich výběr zábavy odhaluje podobnou posedlost násilím a sexem. Uvažujme o některých příkladech.

Filmy. V posledních letech filmaři projevují „zálibu v perverzi“, jak tvrdí filmový kritik Michael Medved. „Jak se zdá, poselstvím filmového průmyslu je,“ dodává, „že zobrazování krutosti a demence si zaslouží větší vážnost a samozřejmější úctu než jakýkoli pokus vyjádřit ušlechtilost a dobrotu.“

Soutěžení s televizí filmaře donutilo, aby pro nalákání diváků do kina udělali prakticky všechno. „Potřebujeme filmy, které je zasáhnou, které mají břit, které vyniknou nad tím vším, co lidé vidí v televizi,“ říká šéf jednoho filmového studia. „Ne že bychom měli takové zalíbení v krvi a [sprosté] mluvě, ale právě to je dnes potřeba, aby bylo možné film uvést.“ A skutečně, mnoho lidí dnes v kinech nešokuje už ani to nejnázorněji zobrazené násilí. „Lidé začínají být vůči takovým efektům imunní,“ říká filmový ředitel Alan J. Pakula. „Počet mrtvých čtyřikrát stoupl, síla výbuchů ohromně vzrostla, a s lidmi to ani nehne. Vyvinula se u nich neukojitelná žádost po surových vjemech.“

Televize. Nestoudné sexuální scény v televizi jsou nyní v mnoha částech světa, například v Brazílii, Evropě a Japonsku, zcela běžné. Průměrný americký televizní divák se za jediný rok setká s asi 14 000 výjevy, jejichž námětem je sex. „Šíření sexuálních námětů a stále větší otevřenost, s jakou jsou prezentovány, nejeví známky zmírňování,“ uvádí jeden výzkumný tým. „To, co kdysi bylo tabu, například incest, sadomasochismus a sodomie, je nyní námětem hlavních večerních pořadů.“

Podle knihy Watching America není extrémní liberálnost televize náhodná. V knize se píše: „Sex přináší zisk. . . . Když vysílací a produkční společnosti zjistily, že více diváků vzrušily, než kolik jich pobouřily, postupně zvyšovaly potenciální ziskovost svého produktu tím, že nechávaly padnout stále více tabu, a to stále otevřenějším způsobem.“

Videohry. Relativně nevinná éra Pac-Mana a Donkey Konga ustoupila nové éře příšerných sadistických her. Profesorka Marsha Kinderová tyto hry označuje za „horší než televize nebo kino“. Předávají „poselství, že jediný způsob, jak získat moc, je násilí“.

Kvůli veřejnému znepokojení používá nyní hlavní výrobce videoher ve Spojených státech hodnotící systém. Označení „MA-17“ — hra „pro dospělé“, nevhodná pro osoby mladší 17 let — může dostat hra, která obsahuje mnoho násilí, sexuální náměty a hrubou mluvu. Avšak někteří lidé se obávají, že označení „pro dospělé“ hře jen přidá na přitažlivosti. „Kdyby mi bylo patnáct a viděl bych nálepku MA-17,“ říká jeden mladý nadšenec pro hry, „chtěl bych ji dostat za každou cenu.“

Hudba. Jeden časopis, který zkoumá obsah populární hudby, tvrdí, že na konci roku 1995 bylo z nejoblíbenějších čtyřiceti alb jen deset, jež neobsahovala hrubou mluvu nebo zmínky o drogách, násilí nebo sexu. „Hudba dostupná dětem před pubertou je šokující, a mnohdy přímo nihilistická,“ píše St. Louis Post-Dispatch. „[Hudba] atraktivní pro některé adolescenty je plná hněvu a beznaděje a živí v člověku pocit, že svět i posluchač osobně jsou odsouzeni k záhubě.“

Death metal, „grunge“ rock a „gangsta“ rap si, jak se zdá, libují v násilí. A podle zprávy v listě San Francisco Chronicle „mnoho zasvěcených lidí předpovídá, že ty nejhroznější skupiny se dostanou na špici“. V Austrálii, Evropě i Japonsku si nyní získávají oblibu ódy na hněv a smrt. Je pravda, že některé skupiny se snaží osvojit si mírnější styl. Nicméně, jak San Francisco Chronicle uvádí, „doklady ukazují, že po nevinnosti není poptávka“.

Počítače. To jsou cenné nástroje, které se dají použít mnoha dobrými způsoby. Ale také se používají k výrobě oplzlého materiálu. Například časopis Maclean’s píše, že k tomu patří „obrázky a texty o čemkoli, od podivných fetišů až k prostituci a pedofilii — materiál, který by šokoval mnoho dospělých, natož jejich děti.“

Čtení. Mnoho populárních knížek je naplněno násilím a sexem. Poslední módou ve Spojených státech a v Kanadě je žánr nazvaný „shock fiction“ — hrozné hororové příběhy, jež se zaměřují na děti už osmileté. Diana Westová, která píše do časopisu New York Teacher, tvrdí, že tyto knihy „otupují ty nejmladší a ochromují jejich duševní život ještě dříve, než začal“.

Mnoho komiksů vycházejících v Hongkongu, Japonsku a ve Spojených státech zobrazuje „silná a surová válečná témata, kanibalismus, stínání hlav, satanismus, znásilňování a hrubost,“ uvádí studie Národní koalice proti televiznímu násilí (NCTV). „Intenzita násilí a zvrhlý sexuální materiál v těchto časopisech je šokující,“ říká dr. Thomas Radecki, ředitel průzkumu NCTV. „Ukazuje to, jak moc jsme se nechali otupit.“

Potřeba opatrnosti

Je zřejmé, že dnešní svět je okouzlen sexem a násilím, a to se odráží ve světě zábavy. Situace se podobá tomu, co popsal křesťanský apoštol Pavel: „Nechali za sebou všechen mravní smysl, oddali se nevázanému chování, aby chamtivě páchali kdejakou nečistotu.“ (Efezanům 4:19) Mnoho lidí hledá něco lepšího a mají k tomu pádné důvody. Vy také? Pokud ano, jistě se rádi dozvíte, kde najít dobrou zábavu. O tom bude další článek.

[Rámeček a obrázek na straně 5]

Televize může být nebezpečná

TELEVIZE měla ve Spojených státech svou veřejnou premiéru na světovém veletrhu v New Yorku v roce 1939. Jeden novinář, který byl u toho, se o budoucnosti tohoto nového vynálezu vyjádřil skepticky. „Problém televize je v tom,“ napsal, „že lidé musí sedět s očima přilepenýma na obrazovku; na to průměrná americká rodina nemá čas.“

Jak se mýlil! Než průměrný Američan vyjde školu, má prý před televizí odsezeno o padesát procent více času než před učitelem. „Děti, které se hodně dívají na televizi, jsou agresivnější, pesimističtější, více váží, mají menší představivost, méně se umějí vcítit do pocitů druhých a jsou méně schopnými studenty než jejich vrstevníci, kteří se na televizi dívají méně,“ tvrdí dr. Madeline Levinová ve své knize Viewing Violence.

Co radí? „Dětem se musí vštěpovat, že televize má stejně jako každý jiný elektrický spotřebič v domácnosti svou určitou funkci. Když už jsou vlasy suché, nenecháváme vysoušeč vlasů zapnutý, a když je topinka opečená, opékač topinek vypneme. Uznáváme, že tyto spotřebiče mají svůj konkrétní účel, a víme, kdy je vypnout. Podobně by naše děti měly být poučovány i o televizi.“

[Rámeček a obrázky na straně 7]

Zábava v různých částech světa

Redakce Probuďte se! požádala své dopisovatele z různých částí světa, aby napsali, jaké jsou v místě jejich působení trendy v zábavě. Zde je několik jejich postřehů.

Brazílie: „Televizní programy jsou stále úpadkovější. Nicméně mnoho rodičů pracuje mimo domov, a tak se děti často musí bavit samy, u televize. Oblíbené jsou disky CD-ROM s okultními náměty a videohry zobrazující brutální násilí.“

Česká republika: „Od pádu komunismu je země zaplavena zábavou, jaká zde nikdy předtím nebyla, včetně západních televizních programů a obchodů s pornografií. Mladí lidé chodí na diskotéky, do biliárových klubů a do hospod. Často jsou pod vlivem extravagantní reklamy a tlaku vrstevníků.“

Německo: „Naneštěstí je mnoho rodičů příliš unaveno, než aby svým dětem organizovali zábavu, a tak jsou v tom mladí lidé často odkázáni jeden na druhého. Někteří se izolují s počítačovými hrami. Jiní chodí na celonoční taneční zábavy, kde jsou snadno k dostání drogy.“

Japonsko: „Pro mladé lidi i pro dospělé jsou oblíbenou zábavou komiksy, ale ty jsou často plné násilí, nemravnosti a hrubých výrazů. Běžné je i hazardní hraní. Dalším znepokojivým trendem je to, že některé mladé dívky telefonují do telefonních klubů, které mají velkou reklamu a poskytují zábavu mužům s nemravnými úmysly. Některé dívky tam telefonují jen tak pro zábavu, ale jiné si sjednají schůzku za peníze a to někdy vede k prostituci.“

Nigérie: „Po celé západní Africe se šíří videodivadla. Tyto nouzové chatrče jsou otevřeny lidem každého věku, i dětem. Běžným programem jsou horory a pornografie. Kromě toho je běžné, že filmy místní produkce vysílané v televizi vyzdvihují spiritismus.“

Jižní Afrika: „Pořádají se zde mejdany a na nich jsou snadno k dostání drogy.“

Švédsko: „Ve Švédsku jsou úspěšné hospody a noční kluby a na taková místa se často stahují zločinci a překupníci drog. Zábava v televizi a na videokazetách je plná násilí, spiritismu a nemravnosti.“