Včelařství — „Sladký“ příběh

Od dopisovatele Probuďte se! v Řecku

ZA RANNÍHO šera se po obloze váhavě rozlévá pastelové světlo. V ranním chladu a mlze tiše zajede ke kraji cesty na úpatí horského svahu dodávka. Vystupují dvě temné postavy oblečené v bavlněných kombinézách, rukavicích a vysokých botách. Mají zahalený obličej a na hlavě široký klobouk. Opatrně, ale rychle nakládají na korbu dřevěné bedny. Pár zlodějů nakládající snadný lup? Ne, pár včelařů, kteří dobře pečují o armádu vzácných včel. Chystají se nasednout a zamířit na další místo, kde jsou rostliny produkující nektar.

Včelaři jsou zvláštní druh lidí, kteří se mohou pochlubit tím, že mezi nimi a jistým zvláštním druhem hmyzu existuje vzájemný vztah. Na jedné straně jsou včely, hospodářsky snad nejcennější hmyz, a ty produkují med a včelí vosk a opylují mnoho druhů rostlin. Na druhé straně jsou lidé, kteří si vydělávají na živobytí péčí o včely a kteří zároveň tyto tvorečky milují a — jak se jeden včelař vyjádřil — „vědí, co je udržuje při životě“.

Správce „každodenních zázraků“

Může se zdát, že stát se včelařem je snadné: Pořiď si několik úlů se včelstvy, umísti je někam, kde je dost nektaru, a za nějaký ten měsíc si přijeď pro produkty. Ale tak jednoduché to není. Chtěli jsme zjistit, co vlastně k práci včelaře patří, a tak jsme se zeptali profesionálních včelařů Johna a Marii a ti nám o svém milovaném povolání rádi povyprávěli.

„Včelaření je práce s každodenními zázraky,“ říká John, když se naklání nad otevřeným úlem. „Vysoce strukturovanému životu společenstva, vyspělé komunikační technice a skvělým pracovním návykům včel dodnes nikdo plně nerozumí.“

John vypráví o historii profesionálního včelaření a poznamenává, že v minulosti včelaři sklízeli med tak, že ničili včelstva, která obývala duté stromy a jiné dutiny. V roce 1851 však americký včelař Lorenzo Lorraine Langstroth zjistil, že včely nechávají mezi voskovými plástvemi asi šestimilimetrovou mezeru. A tak se mohly používat umělé dřevěné úly, v nichž byla mezi rámky ponechána podobná mezera. Nyní bylo možné vyjímat jednotlivé rámky z úlu a vybírat med a vosk, aniž se zničilo včelstvo.

„Abyste mohli včelařit úspěšně,“ pokračuje John, „musíte mít ke svým včelstvům silnou náklonnost. Jste pro včely něco jako otec a věřím, že ony si to uvědomují a jednají podle toho. V těžkých obdobích zimy se jim stanete také lékařem, pečovatelem a živitelem.“

Maria dodává: „Dobrému včelaři stačí, když se na úl, který obsahuje obvykle osm až osmdesát tisíc včel, jen podívá, a může toho o včelstvu hodně říci. Jste-li zkušení, pak když úl otevřete, můžete jen z pouhého bzukotu poznat, zda se včelstvu dobře daří, zda je produktivní a ‚spokojené‘, či zda je hladové, zda je ‚sirotek‘, protože včelí královna uhynula, zda je znepokojené něčím nepříjemným, a ještě mnohem, mnohem víc.“

Co je pro úspěšné včelaření důležité

„Velmi důležitá je volba místa, kam včelař umístí své úly,“ vysvětluje John. „Dáváme si záležet na tom, abychom našli kvetoucí pastviny, kde včely mohou sehnat potravu.

Včelař může hledat místa, kde kvetou pomerančovníky nebo lípy, aby jeho včelstva měla co na práci. Během léta a podzimu je pro tvorbu dobrého medu výhodná oblast s mnoha borovicemi a jedlemi. Takový med má jasně červenohnědou barvu a dobře se prodává. Nejlepší med je z květů mateřídoušky — včelaři mu říkají král medů. Včely se pasou také na jetelu plazivém, na žluté komonici a na vojtěšce.“

Nejdůležitější je selský rozum. Maria vysvětluje: „Když umísťujeme úly do nějaké hornaté oblasti, je výhodné postavit je u úpatí hory. Včely tak mohou letět do kopce, navštívit kvetoucí stromy a potom s nákladem letět do úlu z kopce — to je snazší. Kdyby byly úly vysoko ve svahu, až nad stromy, včely by byly vyčerpané a to by nepříznivě působilo na produktivitu včelstva.“

„Každý včelař dobře ví, jak je pro pohodu a produktivitu včelstva důležitá úloha matky,“ říká John, když opatrně drží jeden z rámků, v jehož středu je mladá matka. „V úlech, které produkují málo potomstva a málo medu, se matka musí zabít a nahradit. Nejvíce medu vyrobí včelstva s mladou matkou. Také když chceme vytvořit nová včelstva, vezmeme zdravý dvojitý úl, kde je hodně včel, a oddělíme horní a spodní části. V jedné polovině je původní matka a do druhé poloviny dáme oplodněnou novou matku. Než rozkvetou květiny, bude nová matka klást vajíčka a naplní úl mladými dělnicemi.“

Jak dlouho včela žije? Bylo nám řečeno, že délka života dělnice je nepřímo úměrná její píli. V létě, když včela shání potravu asi patnáct hodin denně a létá rychlostí asi 21 kilometrů za hodinu, žije jen šest týdnů. Zima je pro včely méně fyzicky náročná, protože pracují jen dvě nebo tři hodiny denně, a tak mohou žít několik měsíců.

Rozmanité produkty

První, co nám při řeči o včelaření přijde na mysl, je pochopitelně med. Tato sladká viskózní tekutina je nektar zpracovaný dělnicemi. Jeden komerční úl může vyprodukovat průměrně 29 kilogramů ročně. Dalším cenným vedlejším produktem včelí aktivity je včelí vosk. Plástve jsou použitelné asi pět až šest let. Mezitím jejich barva ztmavne, protože se na nich usídlí různí mikrobi a paraziti, a plástve se musí vyměnit. Staré plástve se zpracovávají na včelí vosk. Průměrná komerční produkce je 9 až 18 kilogramů vosku na každou tunu sklizeného medu.

Někteří lidé považují za výborný přírodní lék na řadu tělesných onemocnění pyl — hlavní zdroj bílkovin, vitamínů, minerálů a tuku pro vývoj matky, dělnic a trubců. Jeden úl může dát asi pět kilogramů pylu ročně. Dalším včelím produktem je propolis. Tuto látku včely používají pro izolování úlu a obalí jí každého vetřelce, který je natolik velký, že ho nemohou odstranit.

Přímo nebo nepřímo závisí produkce asi čtvrtiny našich potravin na schopnosti včely opylovat rostliny. Jablka, mandle, vodní melouny, švestky, hrušky, okurky a různé druhy bobulí jsou závislé na opylování včelami. Stejně jsou na tom i některé vysévané plodiny, například mrkev, cibule a slunečnice. Včely mají vliv i na masné a mléčné výrobky, protože opylují vojtěšku, která je krmivem pro dobytek.

„Instinktivně moudré“

„Myslím, že většina včelařů věří v Boha,“ říká Maria a připomíná nám, že nejsme schopni vysvětlit složitost včelí sociální struktury, fascinující složitý život ve včelstvu a jejich vynikající schopnosti orientace a komunikace. Mnoho lidí, kteří včely studují a pečují o ně, to všechno ochotně připíše tomu, že včely jsou „instinktivně moudré“ a tímto instinktem je štědře obdaroval náš Velký Stvořitel, Jehova Bůh. (Srovnej Přísloví 30:24.)

[Rámeček a obrázky na straně 26]

Od květiny na váš stůl

1 Létavky navštěvují květy a sbírají nektar

Když navštěvují květy, sbírají nektar do svého medového váčku, který je rozšířením jícnu. Má-li včela tento váček naplnit, musí navštívit 1 000 až 1 500 jednotlivých kvítků

2 Po návratu do úlu se nektar uloží do plástve

Když se létavka vrátí do úlu, vyvrhne obsah medového váčku do úst mladé dělnice. Dělnice uloží nektar do buňky a provede úkony nezbytné k tomu, aby se nektar změnil v med

3 Včelař vybírá med

U každého rámku odřezává nahřátým nožem vosk, který přikrývá buňky. Pak vloží rámky do medometu a ten odstředivou silou med vytáhne

4 Med se nalévá do sklenic nebo jednotlivých porcí

Označení na nádobách s medem říká, na kterých rostlinách se včely pásly. Je-li nádoba průhledná, můžete zkontrolovat kvalitu medu podle barvy

5 Med je zdravý!

Tělo med snadno vstřebává a rychle jej mění na energii. Zprávy ukazují, že je možné jej použít k léčbě popálenin a různých typů poranění