Matera — Město jedinečných jeskynních příbytků

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V ITÁLII 

ASI před padesáti lety se někteří lidé domnívali, že se ty podivné příbytky staly jakýmsi Dantovým „peklem“. Státní úředníci proto nařídili, aby byly vyklizeny. Nyní jsou částečně znovu obydleny a staly se dokonce součástí Světového kulturního a přírodního dědictví pod záštitou Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO).

O čem je řeč? A proč tyto příbytky vyvolaly během času tak protichůdné reakce? Odpověď na první otázku je jednoduchá: Jde o Sassi (italsky doslova „Skály“) ve městě Matera v jižní Itálii, hned nad podpatkem italské „holínky“. Ale abychom mohli odpovědět na tu druhou otázku, musíme pochopit, co Sassi vlastně jsou, a něco vědět o jejich historii. Doprovoďte nás na návštěvě Sassi, a něco se o nich dozvíte.

„Mezi italskými krajinami, které vzbuzují největší úžas,“ jak napsal Guido Piovene, Sassi vlastně tvoří město obdařené „přitažlivostí neuvěřitelného“. Abychom viděli celé panoráma, jdeme na přírodní vyhlídkové místo nad hlubokou strží. Na protější straně této propasti, přímo před námi, je město Matera. V zářivém letním světle vidíme domy přilepené ke skále; vypadají, jako by vyrůstaly jeden na druhém. Úzké uličky mezi nimi sbíhají dolů ke dnu propasti a tvoří jakýsi propletený uzel, a domy trochu připomínají stupně v ohromném amfiteátru. Těch mnoho děr ve skále, které vidíme, jsou nebo byly příbytky. Stručně řečeno, to jsou Sassi — jeskynní domy vytesané do skály!

Atmosféra neskutečna

Chceme-li se dostat do Sassi — starobylého centra Matery —, musíme projít rušným moderním městem s jeho dopravním ruchem a hlukem. Když vcházíme do starého města, je to, jako bychom procházeli strojem času; ocitáme se v atmosféře neskutečna, v níž je chaos dneška pomalu vytěsňován výjevy z dob dávno minulých.

Neočekávejte, že uvidíte nějaké obyvatele, jak vycházejí z jeskyní. Dnes nějakou původní starověkou jeskyni sotva uvidíte, protože před jeskynními příbytky byly postaveny fasády z vápence, anebo dokonce celé domy, a to ve stylu různých období: středověkém, barokním i moderním. Jak tudy procházíme, máme dojem, že se nám scéna neustále mění přímo před očima.

Podle archeologů se před několika tisíci lety usídlily v této oblasti skupiny kočovníků, pravděpodobně pastevců. Četné přírodní jeskyně, které jsou v této oblasti hojné, lidem poskytovaly útočiště před živly a před zvěří. Brzy bylo mnoho jeskyní obydleno. Podle archeologických nálezů se zdá, že od té doby je oblast obývána nepřetržitě.

Sassi samy však byly osidlovány postupně. V době Řecka a Říma byla malá osada na nejvyšším bodě skalnatého výběžku, kde je nyní centrum starého města. Raffaele Giura Longo píše, že v té době byly Sassi „dvěma zarostlými údolími, dvěma pánvemi, které se otevíraly pod pahorkem starého města a tyčily se nad příkrým svahem do propasti; nebyly obydlené, . . . pokrývala je hustá vegetace“. Od raného středověku se systematickým kopáním měkkého vápence a stavěním silnic, náměstí a domů z vykopaného kamene začaly Sassi přetvářet a získávat svůj dnes typický vzhled.

Byly potřeba domy, místa pro zvířata a také pro činnosti, které souvisejí s chovem dobytka, například pro výrobu sýra. Hlavní činností však bylo zemědělství. Na širokých terasách vykopaných do svahu příkré propasti pod Sassi byly zakládány zeleninové zahrady. Stopy po terasách jsou zřetelné dodnes. Většina společenského života se odehrávala v obcích, což byly vlastně dvory obklopené několika příbytky.

Působivý systém shromažďování vody

Také se dá říci, že historie Sassi je historií neustálého boje a zároveň symbiózy člověka se skálou a vodou. Vody sice nikdy nebylo příliš mnoho, ale v deštivém období, když se valila po svazích propasti, splavovala zemědělskou půdu z teras, vybudovaných s takovou námahou. Obyvatelé Sassi tedy viděli, že je potřeba vodu svádět a shromažďovat.

Ale jak a kam? Na terasách byly vykopány nepropustné nádrže a do nich se všechna voda vedla systémem struh a okapů. Nádrže se původně používaly především pro zemědělské účely. Podle architekta Pietra Laureana jich bylo „mnohem více než obývaných jeskyní i než kolik jich bylo potřeba na pitnou vodu“. To nasvědčuje tomu, že „nádrže v Sassi byly původně působivým systémem na shromažďování vody pro zavlažování“.

Systém také poskytoval dostatečné množství pitné vody; s tím, jak počet obyvatel rostl, byl tento faktor stále důležitější. Z tohoto důvodu bylo zavedeno důmyslné opatření. Nádrže byly navzájem propojeny — jak ty, které byly na stejné úrovni, tak ty, které byly na terasách v různých úrovních. „Umožňovaly, aby se tekutina procházející z jedné nádrže do druhé postupně čistila. Působily jako ohromný destilační přístroj.“ Voda se pak čerpala z jedné z mnoha studní, kterých je v Sassi spousta. Otvory některých z nich je možné vidět i dnes. Tolik vody v jinak suché oblasti bylo něco mimořádného.

Dům ve skále

Jak sestupujeme po schodištích a procházíme bludištěm úzkých uliček, uvědomujeme si, že tyto starobylé obce jsou vystavěny na různých úrovních, takže jsme často kráčeli po střechách domů, do nichž se vcházelo z teras pod námi. Na některých místech je deset úrovní takových příbytků, jeden nad druhým. Zde člověk žije v úzkém kontaktu se skálou. Už ve třináctém století se v úředních dokumentech píše o těchto obcích jako o „Sassi“.

Před jedním příbytkem jsme se zastavili. Složitá a poměrně nová fasáda by nás neměla zmást, protože zde byl k původnímu vchodu přidán novější vchod z vápence. Tento příbytek je pro Sassi typický. Když projdeme dveřmi, sejdeme po schodech do velké místnosti, kde se kdysi konaly téměř všechny domácí činnosti rodiny. Dalšími schody sejdeme do druhé místnosti a za ní je ještě třetí. Některé místnosti byly vlastně staré nádrže upravené jako místnost — otvor nahoře, kudy vtékala voda, byl ucpán, a z boku terasy byl prokopán vchod. Nejvnitřnější místnosti se používaly jen jako stáj pro soumary; rodina žila v místnostech nejblíže u vchodu. Světlo a vzduch vcházely do příbytku velkým otvorem nade dveřmi. Není třeba říkat, že dnešní obyvatelé Sassi už doma soumary nechovají.

Mnoho příbytků je pod úrovní ulice. Proč? Protože vchod a někdy i celé jeskynní domy byly vykopány v mírném sklonu, aby bylo možné co nejlépe využít sluneční paprsky. V zimě, kdy je slunce nejníže nad obzorem, mohou paprsky do domu a osvětlují a vyhřívají jej; v létě se slunce nedostane dál než ke vchodu, a uvnitř zůstane chladno a vlhko. Na zadní stěně jeskyně, kterou jsme navštívili, vidíme vytesaný výklenek s několika „poličkami“. Jsou to sluneční hodiny, jež ukazují roční pohyb slunce. Když vyjdeme ven, máme zvláštní pocit. Díky chladu v jeskyni jsme už zapomněli, že venku je letní horko!

Úpadek a obnova

Sassi si ponechaly atmosféru neskutečna, ale prošly různými změnami. Po staletí zůstávaly harmonickým a poměrně efektivním městským jádrem, ale v 18. století se něco změnilo. Nové budovy a ulice narušily účinný systém zásobování vodou a způsobily problémy s pravidelným odstraňováním odpadu. V důsledku toho se rozšířily nemoci. Navíc ekonomické změny v oblasti způsobily, že zemědělské rodiny v Sassi zchudly, a Sassi byly také stále přelidněnější.

Zdálo se, že postupný úpadek této oblasti je nevyhnutelný. A tak v padesátých letech tohoto století padlo oficiální rozhodnutí, že se Sassi musí vyklidit, a tak se problém vyřeší jednou provždy. Pro více než 15 000 obyvatel Matery, kteří tam žili, to znamenalo skutečné trauma — zvlášť ze sociálního hlediska, protože pevná přátelská pouta, která se v obcích Sassi vytvořila, byla zpřetrhána.

Mnoho lidí zastává názor, že toto neuvěřitelné městečko nesmí zaniknout. A tak díky efektivní renovační práci se Sassi pomalu zotavují a znovu se tam stěhují lidé. Dnes mnoho turistů rádo vdechuje atmosféru, která prostupuje starodávná náměstí a klikaté uličky Sassi. Kdybyste se do této části světa někdy dostali, tak se v tomto městě, které vyrostlo ze skály a přetrvalo celá staletí, zastavte.

[Obrázky na straně 16 a 17]

1. panoramatický pohled na Sassi ve městě Matera; 2. „obec“, se studnou vlevo v popředí; 3. uvnitř typického příbytku; 4. výklenek používaný jako sluneční hodiny; 5. kanál, který kdysi sváděl vodu do nádrže