Kde je krize větší

MARY žije ve Spojených státech. Začíná den tím, že se osprchuje, vyčistí si zuby, přičemž má stále puštěnou vodu, spláchne záchod a pak si umyje ruce. Ještě než usedne k snídani, použije možná tolik vody, že by naplnila průměrnou vanu. Než den skončí, použije Mary stejně jako mnoho jiných lidí v USA přes 350 litrů vody — tolik, že by vanu naplnila dvaapůlkrát. Bohatá zásoba čisté vody pro Mary není dál než nejbližší vodovodní kohoutek. Je vždy k dispozici a Mary to považuje za samozřejmost.

Dede žije v západní Africe. Její situace je docela jiná. Dede vstává dlouho před svítáním, oblékne se a pak s ohromnou nádobou na hlavě kráčí osm kilometrů k nejbližší řece. Tam se vykoupe, naplní nádobu vodou a vrací se domů. Tato každodenní rutina jí zabere asi čtyři hodiny. Další hodinu vodu filtruje, aby odstranila parazity, a pak ji rozlije do tří nádob — jedna je na pití, druhá na použití v domácnosti a třetí na večerní koupel. Všechno prádlo se musí prát v řece.

„Nedostatek vody nás tu zabíjí,“ říká Dede. „Téměř polovinu dopoledne strávím přinášením vody; kolik času mi tedy zbývá na farmaření a jiné činnosti?“

Její situace zdaleka není ojedinělá. Vodu ze vzdálených a často znečištěných zdrojů nosí mnoho žen a dětí. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) tím ročně stráví celkem více než deset milionů let!

Někdo má, jiný ne

Na celém světě je sice sladké vody hodně, ale ta není rovnoměrně rozdělena. To je první velký problém. Vědci například spočítali, že Asie má 36 procent vody, která plní světová jezera a řeky, ale je domovem pro 60 procent světové populace. Naproti tomu Amazonka obsahuje 15 procent říční vody na světě, ale jen 0,4 procenta světové populace žijí tak blízko ní, že ji mohou využít. Nerovnoměrné rozdělení se týká i dešťových srážek. Některé oblasti země jsou téměř trvale suché; jiné sice vždy suché nejsou, ale občas je období sucha postihují.

Řada odborníků se domnívá, že některé změny v podnebí a také v dešťových srážkách možná vyvolali lidé. Půda je obnažována odlesňováním, nadměrným zemědělským využíváním a nadměrným spásáním porostu. Někteří odborníci říkají, že když se to děje, zemský povrch odráží více slunečního světla zpět do atmosféry. A výsledek? Atmosféra se zahřívá, mraky se rozptylují a deště ubývá.

Holá půda může vyvolat úbytek srážek také proto, že velká část srážek, které padají na lesy, je tvořena vodou, jež se nejprve vypařila právě z této vegetace — z listů stromů a z podrostu. Jinými slovy, vegetace působí jako ohromná houba, která srážky vstřebává a zadržuje. Odstraňte stromy a podrost, a bude méně vody k vytvoření dešťových mraků.

To, jak dramaticky lidstvo ovlivňuje dešťové srážky, je stále předmětem debat; ještě zbývá mnoho k prozkoumání. Ale jedno je jisté: Nedostatek vody je problémem mnoha lidí. Světová banka varuje, že tento nedostatek ohrožuje hospodářství a zdraví už v 80 zemích. A už 40 procent obyvatel planety — více než dvě miliardy lidí — nemá přístup k čisté vodě a hygienickým zařízením.

Když jsou před problém nedostatku vody postaveny bohaté státy, často mají finanční prostředky na to, aby se vyhnuly vážným těžkostem. Staví přehrady, využívají nákladnou technologii na recyklaci vody, nebo dokonce odsolují mořskou vodu. Chudé státy takové možnosti nemají. Často si musí vybrat: buď budou čistou vodu přidělovat, a to zbrzdí hospodářský pokrok a sníží produkci potravin, anebo budou používat nečištěnou vodu, a to bude mít za následek šíření nemocí. Poptávka po vodě všude stoupá, a tak budoucnost vypadá velmi, velmi žíznivě.

Desetiletí naděje

Dne 10. listopadu 1980 promluvilo Valné shromáždění OSN sebevědomě o nadcházejícím „Mezinárodním desetiletí pitné vody a hygienických zařízení“. Proklamovaným cílem bylo poskytnout do roku 1990 všem lidem v rozvojovém světě přístup k čisté vodě a hygienickým zařízením. Do konce desetiletí bylo vynaloženo 134 miliard dolarů na to, aby více než miliarda lidí měla čistou vodu a aby více než 750 milionů lidí získalo možnost odstraňovat odpad — to byl skvělý úspěch.

Avšak tyto úspěchy byly anulovány nárůstem populace v rozvojových zemích o 800 milionů. A tak v roce 1990 zůstala bez čisté vody a přiměřených hygienických zařízení více než miliarda lidí. Tato nesnáz je, jak se zdá, ozvěnou toho, co Alence řekla královna v dětském příběhu Alenka v kraji divů a za zrcadlem: „Jak vidíš, tady musíš běžet ze všech sil, abys setrvala na jednom místě. Chceš-li se dostat jinam, musíš běžet aspoň dvakrát tak rychle!“

Od roku 1990 byl podle WHO celkový pokrok ve zlepšení údělu těch, kdo nemají vodu a hygienická zařízení, „chabý“. Sandra Postelová jako viceprezidentka výzkumu v organizaci Worldwatch Institute napsala: „Zůstává velkým morálním nedostatkem, že 1,2 miliardy lidí nemůže pít vodu, aniž riskuje onemocnění nebo smrt. Příčinou není ani tak nedostatek vody nebo nepostačující technologie, jako nedostatečná sociální a politická rozhodnost uspokojit základní potřeby chudých lidí. Dopřát celému lidstvu to, co většina z nás považuje za samozřejmost — čistou pitnou vodu a hygienické způsoby odstraňování odpadu —, by stálo ročně asi o 36 miliard více, což jsou asi 4 procenta světových vojenských výdajů.“

Rostoucí populace, rostoucí poptávka

Nerovnoměrné rozdělení vody má ještě další komplikaci: Jak roste populace, roste i poptávka po vodě. Dešťové srážky všude na světě zůstávají zhruba stálé, ale populace prudce stoupá. V tomto století se spotřeba vody zdvojnásobila alespoň dvakrát a někteří lidé odhadují, že se během příštích dvaceti let zdvojnásobí znovu.

Ovšem rostoucí populace nepotřebuje jen více pitné vody, ale také více potravin. Produkce potravin zase vyžaduje více vody. Zemědělství však musí o vodu soutěžit s požadavky průmyslu a jednotlivců. Města a průmyslové oblasti stále rostou, a zemědělství často prohrává. „Odkud máme vzít potraviny?“ ptal se jeden výzkumný pracovník. „Jak vůbec můžeme uspokojit potřeby deseti miliard lidí, když stačíme sotva na pět miliard a vlastně obíráme o vodu zemědělství?“

Populace roste především v rozvojových zemích, kde je voda často vzácná. Žel, tyto země jsou finančně a technicky ze všech nejméně schopné své problémy s vodou řešit.

Znečištění

K problémům s nedostatkem vody a s požadavky rostoucí populace přidejte třetí problém, který s tím souvisí: znečištění. Bible mluví o ‚řece vody života‘, ale mnoho dnešních řek je řekami smrti. (Zjevení 22:1) Podle jednoho odhadu vteče do řek světa ročně 450 krychlových kilometrů odpadních vod — z domácností i z průmyslu. Mnoho řek a potoků je znečištěno od pramene po ústí.

V rozvojových státech světa kontaminují téměř každou velkou řeku nečištěné splašky. Průzkum dvou set významných ruských řek prokázal, že osm z deseti řek má nebezpečně vysoký obsah baktérií a virů. Řeky i spodní voda ve vysoce rozvinutých zemích sice nejsou zaplaveny splašky, ale bývají otráveny jedovatými chemikáliemi, mimo jiné i těmi, které pocházejí ze zemědělských hnojiv. Snad ve všech částech světa vypouštějí země ležící u moře do mělkých pobřežních vod splašky, a vážně znečišťují pláže.

Znečišťování vody je tedy vážný problém. Brožura Audubonovy společnosti Water: The Essential Resource (Voda: životně důležitý zdroj) situaci shrnuje a říká: „Jedna třetina lidstva se trápí v trvalém stavu nemoci nebo vyčerpanosti následkem nečisté vody; další třetina je ohrožena tím, že se do vody vypouštějí chemické látky, jejichž dlouhodobé účinky jsou neznámé.“

Špatná voda, špatné zdraví

Když Dede, o níž jsme se zmiňovali, řekla: „Nedostatek vody nás tu zabíjí“, myslela to obrazně. Ovšem nedostatek čisté, pitné vody zabíjí doslova. Dede a miliony lidí jako ona nemají na výběr; musí používat vodu z potoků a řek, jež jsou často pouhými otevřenými stokami. Není divu, že podle WHO umírá na choroby související s vodou jedno dítě každých osm sekund!

Podle časopisu World Watch se 80 procent všech nemocí v rozvojovém světě šíří konzumací nečisté vody. Vodou přenášené patogeny a znečištění zabíjejí ročně 25 milionů lidí.

Smrtelné choroby přenášené vodou — například průjmové onemocnění, cholera a tyfus — mají většinu svých obětí v tropech. Avšak choroby přenášené vodou se neomezují na rozvojový svět. V roce 1993 onemocnělo ve Spojených státech 400 000 lidí v Milwaukee ve státě Wisconsin, když pili pitnou vodu z vodovodu, která obsahovala mikroba rezistentního na chlór. V tomtéž roce si nebezpeční mikrobi našli cestu do vodních systémů jiných měst ve Spojených státech — do Washingtonu, New Yorku a Caboolu ve státě Missouri — a přinutili jejich obyvatele, aby si vodu z vodovodu převařovali.

Řeky jsou společné

Vzájemně propojené problémy nedostatku vody, požadavků rostoucí populace a znečištění způsobujícího špatné zdraví jsou faktory, jež mohou vést k napětí a konfliktu. Vždyť voda není žádný luxus. Jeden politik ve Španělsku, který se snažil vyřešit vodní krizi, řekl: „Už to není ekonomický zápas, ale boj o přežití.“

Hlavní příčinou napětí je to, že voda z řek je společná. Podle Petera Gleicka, výzkumníka ze Spojených států, žije 40 procent světové populace v oblastech, kde se o vodu jedné řeky uchází více než jeden stát. Takových oblastí je 250. Například řeky Brahmaputra, Indus, Mekong, Niger, Nil i Tigris protékají mnoha zeměmi — zeměmi, které chtějí z těchto řek odčerpat co nejvíce vody. Už kvůli tomu došlo ke sporům.

Jak poptávka po vodě stoupá, napětí se stupňuje. Viceprezident Světové banky, který je odpovědný za dlouhodobě udržitelný rozvoj, předpovídá: „Mnoho válek se v tomto století vedlo o ropu, ale v příštím století se budou vést války o vodu.“

[Rámeček a obrázky na straně 7]

Molekula v pohybu

Sledujme putování jedné molekuly vody na její nekonečné cestě. Řada doprovodných obrázků, číslovaných tak, aby odpovídaly psanému textu, ilustruje jen jednu z myriád cest, které by mohla jedna molekula vody urazit, než se dostane do místa, odkud vzešla. (Job 36:27; Kazatel 1:7)

Začneme jejím stoupáním z povrchu oceánu. (1) Když se voda působením slunce vypařuje, molekula stoupá, dokud není několik tisíc metrů nad zemí. (2) Nyní se spojuje s jinými molekulami vody a společně vytvářejí malou kapičku. Kapička cestuje s větrem stovky kilometrů. Časem se vypaří a molekula opět stoupá, dokud se konečně nepřipojí k dešťové kapce tak velké, že může spadnout na zem. (3) Dešťová kapka padá s miliardami ostatních kapek na svah kopce; voda se valí dolů do potoka. (4)

Pak se z potoka napije jelen a naši molekulu spolkne. (5) O několik hodin později jelen močí a molekula se dostane do země, odkud ji do sebe nasají kořeny stromu. (6) Molekula cestuje nahoru do stromu a nakonec se vypaří z listu do vzduchu. (7) Stejně jako předtím stoupá vzhůru a hledá pomoc, aby mohla vytvořit jinou drobnou kapičku. Kapička je unášena větrem, dokud se nepřipojí k temnému, těžkému dešťovému mraku. (8) Naše molekula zase padá s deštěm, ale tentokrát se dostane do řeky, která ji odnese do oceánu. (9) Tam stráví možná tisíce let, než se dostane na hladinu, vypaří se a znovu se nechá unášet vzduchem. (10)

Tento cyklus nikdy nekončí: Voda se vypařuje z moří, cestuje nad zemí, padá jako déšť a vrací se zpátky do moře. Tím udržuje všechen život na zemi.

[Rámeček a obrázek na straně 9]

Co bylo navrženo

Stavět odsolovací zařízení. Ta odstraňují sůl z mořské vody. Obvykle se to dělá tak, že se voda načerpá do komor s nízkým tlakem, kde se zahřeje až do bodu varu. Voda se vypařuje a je odváděna jinam — zbudou po ní krystaly soli. Je to nákladný proces a mnoho rozvojových zemí si ho nemůže dovolit.

Tavení ledovců. Někteří vědci se domnívají, že by se velkými vlečnými loděmi mohly dovléct z Antarktidy mohutné ledovce, které obsahují čistou, pitnou vodu. Ty by se rozpustily a poskytly by vodu pouštním státům na jižní polokouli. Má to ale háček: Asi polovina každého ledovce by se rozpustila v moři ještě dříve, než by ledovec doplul na místo určení.

Odčerpávání vodonosných vrstev. Vodonosné vrstvy jsou tvořeny horninami hluboko v zemi. Dá se z nich čerpat voda i v těch nejsušších pouštích. Ale čerpání této vody je nákladné a snižuje hladinu spodní vody. A další nevýhoda: Většina vodonosných vrstev se obnovuje velmi pomalu a některé se neobnovují vůbec.

[Obrázky na straně 5]

Získávání vody může trvat denně čtyři hodiny

[Obrázky na straně 8]

Každý rok vteče do řek asi 450 krychlových kilometrů odpadních vod

[Podpisek obrázku na straně 8]

Foto: Mora, Godo-Foto