U protinožců se žije jinak

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V AUSTRÁLII

VÝRAZ „protinožci“ je většině lidí známý. Vztahuje se na lidi, jejichž nohy jsou proti našim nohám, tedy na lidi, kteří žijí na protilehlé straně zeměkoule. Obvykle se pod pojmem protinožec rozumí Australan či Novozélanďan. Tento článek se zaměří na australský kontinent, jehož jméno pochází z latinského slova australis, „jižní“.

Život v Austrálii je jiný než život v mnoha zemích na severní polokouli. A nemůže za to jen zeměpisná poloha. Je i mnoho dalších rozdílů, jichž si návštěvník povšimne.

Osídlení Evropany

Evropané začali tuto velkou zemi zalitou sluncem osidlovat v roce 1788. Do sydneyské zátoky doplula skupina lodí známá jako První flotila. Jejími pasažéry byli většinou trestanci z Anglie, Irska a Skotska a ti s sebou přivezli angličtinu. Dalších sto padesát let byla většina přistěhovalců britského původu.

Po druhé světové válce nastaly v přistěhovalectví změny. Dnes pocházejí tisíce „nových Australanů“ z různých zemí a nejvíce jich přišlo z Itálie a Řecka. Přistěhovalci zpestřili australský způsob života a přinesli s sebou svůj vlastní jazyk a typickou výslovnost angličtiny, ale také svou kuchyni a kulturu.

To vysvětluje, proč je zde slyšet tolik různých způsobů výslovnosti. Ale typický přízvuk a způsob mluvy mají i lidé, jejichž rodiny zde žijí mnoho generací. Australská výslovnost anglických samohlásek a, e, i, o, u je otevřená a často nezřetelná, takže člověku může chvíli trvat, než je schopen je přesně rozlišit. Pak jsou tu výrazy typické pro Austrálii. Například v kteroukoli denní či noční dobu je místo pozdravu „Dobré ráno“ nebo „Dobrý večer“ přijatelný přátelský pozdrav „’brej den, kamaráde!“. Často po něm následuje zdvořilý rozhovor o zdraví a návštěvník možná dostane otázku: „’k se vede, kamaráde, dobře?“

I lidé jsou jiní

K přežití v této drsné zemi je třeba přizpůsobivost a síla charakteru. To možná z velké části vysvětluje optimismus mnoha Australanů, z něhož vznikla fráze „Bude dobrá, kamaráde!“. To znamená, že člověk se nemusí příliš trápit, když věci vypadají ponuře, protože všechno nakonec může dopadnout dobře.

V předmluvě k publikaci The Australians (Australané) se píše: „Dá se očekávat, že země, která začala svůj život v řetězech a která se za dvě stě let stala jedním z nejdynamičtějších a nejvíce prosperujících malých států, musí rodit jakési fascinující a zvláštní osobnosti. . . . To jsou . . . Australané.“

To, že Australané lpějí na přátelství, považuje mnoho z nich za produkt silného pudu sebezáchovy během posledních dvou století. Rádi upozorňují na houževnatost australských vojáků v první světové válce. Spolu s novozélandskými ozbrojenými silami byli tito silní vojáci známi jako „Anzacs“. To je akronym pro Australian and New Zealand Army Corps, spojený Australský a novozélandský armádní sbor. Také se jim říkalo „diggers“, kopáči, ale není jisté, zda to souviselo s kopáním zákopů, nebo s kopáním v australských zlatých dolech, kam se v 19. století hrnulo mnoho mužů.

Významný rozdíl v řízení vozidel

Návštěvníci ze zemí, kde se jezdí vpravo, zjistí, že řízení vozidla v Austrálii je docela jiné. V celé zemi se jezdí vlevo.

A tak pokud přijíždíte do Austrálie ze země, kde je uzákoněno ježdění vpravo, budou možná vaše první kroky při přecházení rušné ulice dost nebezpečné. Váš vštípený postup při přecházení ‚podívej se vlevo, pak vpravo a pak zase vlevo‘ může mít tragické následky. Nyní si před přecházením musíte pomyslet: ‚Podívej se vpravo, pak vlevo a pak zase vpravo.‘ Dobře, učíte se rychle! Jéje! Málem jste nasedli do auta z opačné strany. Zapomněli jste, že v této zemi je sedadlo řidiče napravo.

Počasí se chová jinak

U protinožců jsou roční období opačná než na severní polokouli. Horký suchý vítr vane od severu nebo severozápadu, kdežto všechno chladné přichází od jihu. Nikdy se zde nemluví o chladném severáku, ale dejte si pozor na ledový jižní vítr s jeho mrazivým dechem a možná i sněhem a sněhovými bouřemi.

Austrálie je nejsušším a nejteplejším světadílem na zemi. Teploty v suchém vnitrozemí dosahují třiceti stupňů Celsia. Nejvyšší zaznamenaná teplota je 53,1 stupně Celsia. Nejnižší teplota byla naměřena poblíž nejvyššího vrcholu Austrálie, hory Kosciusko ve Sněžných horách. Bylo to –22 stupňů Celsia.

Podle měřítek severní polokoule zde není moc chladno. Vezměme například Melbourne, hlavní město státu Victoria. Toto město leží na samém jihu Austrálie, a přesto se průměrná teplota v červenci pohybuje mezi 6 až 13 stupni Celsia. Pro srovnání, průměrná denní lednová teplota v čínském Pekingu je –10 stupňů až +1 stupeň Celsia a v New Yorku je to –4 až +3 stupně Celsia. Obě města jsou od rovníku přibližně stejně daleko jako Melbourne. Proč je u protinožců tepleji, zvlášť když je Austrálie blízko nejstudenějšího místa na zemi, blízko Antarktidy?

Rozdíl je v tom, že na severní polokouli převažuje souš, kdežto na jižní polokouli oceány. Austrálie a Nový Zéland jsou obklopeny tisíci čtverečních kilometrů oceánu, který vytváří nárazník z teplejšího vzduchu proti chladným antarktickým vzduchovým masám, a tak je podnebí teplejší.

Australský kontinent je velký, a proto jsou rozdíly v podnebí v různých částech Austrálie docela výrazné. V jižnějších státech jsou patrná čtyři roční období. V zimě jsou jasné, chladné či mrazivé noci, po nichž obvykle následují příjemné, teplé dny. Tyto příjemné zimní dny často teplotou připomínají léto v mnoha zemích na severní polokouli. V severních australských státech se však rok dělí jen do dvou období — dlouhého období sucha a vlhkého období s monzunovými dešti. V Darwinu, hlavním městě Severního teritoria, se teplota pohybuje kolem 32 stupňů Celsia.

Jiné rozdíly

Protože počasí je na většině kontinentu převážně teplé, chodí Australané oblečeni obvykle neformálně. Důležité ale je nosit klobouk se širokou krempou. Je zde větší výskyt rakoviny kůže než v zemích s mírnějším podnebím, protože Australané jsou více vystaveni slunci.

V Austrálii je stále ještě hodně otevřeného prostoru, a tak je tam mnoho piknikových oblastí. Ty jsou často vybaveny pro opékání masa na rožni. Maso je poměrně levné, a proto se běžně opékají párky a bifteky. Ale co si to ti lidé stojící kolem rožně dávají za tajná znamení? To nejsou znamení, jen si volnou rukou odhánějí mouchy. S mouchami a komáry je při pikniku v přírodě problém, zvlášť když je tepleji.

A tak žít u protinožců znamená naučit se žít s mouchami a komáry. Většina domů má sítí proti hmyzu opatřené hlavní i zadní dveře. Dříve lidé nosili klobouky, na jejichž okraji viselo několik korkových zátek, a ty působily jako odpuzovače hmyzu. S nástupem repelentů proti hmyzu však takové klobouky téměř vymizely.

Další rozdíl souvisí s krásnými barevnými květinami a kvetoucími keři a stromy. Chybí tu silná vůně, které si obvykle všimnete na severní polokouli. Chce-li se zde milovník flóry plně pokochat vůní květů, musí k nim přivonět zblízka. To ovšem neplatí o všech australských květinách. Například keře lýkovce a jasmínu poskytnou vašemu nosu skvělé potěšení. Ale všeobecně vzato, květy zde voní méně než v zemích s chladnějším podnebím.

Otevřené prostory

Prostor je tady u protinožců něco, co je skutečně jiné. Pojem toho, co je blízko a co je daleko, je jiný než v mnoha severních zemích. Vzdálenosti mezi městy jsou tak velké, že než člověk uvidí další město, cestuje třeba několik hodin. Obzvlášť to platí pro vnitrozemí. Zde je ohromující prostor a klid, a návštěvník si může naplnit plíce čerstvým, neznečištěným vzduchem. Poblíž roste eukalypt neboli blahovičník. Eukalypty a akácie jsou dominantami vnitrozemské krajiny.

Jak se blíží večer, potěší vás pohled na krásný západ slunce. Ale tma přichází překvapivě náhle, tady je totiž velmi krátká doba šera. Brzy se na zářivě jasné noční jižní obloze objeví spousta hvězd, mimo jiné i slavné souhvězdí nazývané Jižní kříž. Eukalypty se rýsují proti obloze a příroda začíná odpočívat. Zaplavuje vás ticho, v němž se prostor zdá ještě větší.

Než si zalezete do spacáku, pečlivě uhaste oheň. To je velmi důležité, protože jakmile se v australském buši oheň vymkne kontrole, neušetří nic, co mu stojí v cestě, a z krajiny se stane spáleniště. Koruny eukalyptů v silném žáru explodují, a tak se oheň šíří děsivou rychlostí. V horkých letních měsících je požár v buši neustálou hrozbou pro ty, kdo žijí poblíž. Zákaz rozdělávání ohně v otevřených prostorách nebo různá omezení se musí přísně dodržovat.

Brzy začíná svítat a vy se probouzíte za hlučného chechotu, když se hejno ledňáků obrovských, kteří strávili noc v koruně blízkého eukalyptu, pustilo do radostného zpěvu. Rozespalí vykukujete ze stanu a vidíte, že se i jiné stromy hemží krásně barevnými ptáky. Možná jste se s mnoha z nich již setkali, stejně jako s jinými tvory, například s klokanem, koalou, emu a možná i s vombatem. Po setkání s hady a pavouky však netoužíte. Ano, na tomto kontinentu žijí některé druhy hadů a pavouků, jež patří k nejjedovatějším na světě. Většina z nich vás však nikdy neohrozí, pokud je nevyrušíte.

Je čas na snídani u ohně. Obvykle je to slanina, vejce a plátky dobře opečeného chleba. Na čerstvém vzduchu vám bude chutnat. Přestože vás obletují mouchy, snažíte se pochutnat si na snídani a začínáte přemýšlet o svém zážitku z buše, díky němuž jste nahlédli do rozlehlých prostor australského kontinentu.

Nyní je vaše cestování v této rozlehlé zemi u konce a vy se vracíte domů. Jistě budete vzpomínat na zážitky ze seznámení s přátelskými Australany a na jejich neokázalý způsob života. A stejně jako většina návštěvníků i vy budete pravděpodobně chtít ještě někdy přijet. Ale k jednomu závěru jste došli nepochybně: U protinožců se žije jinak.

[Podpisek obrázku na straně 17]

Rosela a kakadu: S laskavým svolením Australian International Public Relations; žena: S laskavým svolením West Australian Tourist Commission