Umění vyřezávat vycházkové hole

Od našeho dopisovatele v Británii

„POKAŽDÉ jsem překvapen, když se dozvím, že na Britských ostrovech jsou celé oblasti, kde si nikdo neumí představit, co míníte vyjádřením, že vaším koníčkem je vyřezávání holí,“ říká jeden mistr v tomto uměleckém řemesle.

Mnozí lidé dobře znají vycházkovou či pastýřskou hůl. Vyřezáváním se tyto obyčejné nástroje mění v pozoruhodná umělecká díla. Pastýři a zemědělští dělníci po staletí věděli, že toto kouzelné řemeslo vyžaduje značnou dovednost a zároveň velkou dávku trpělivosti. Co však k takovému vyřezávání holí patří?

Výběr dřeva

Prvním krokem je výběr dřeva. K vyřezávání se dá použít jakékoli dřevo správných rozměrů — například z trnky, z jabloně nebo z hrušně. Řezbář si často vybere cesmínu, protože má výrazné, pěkné suky. Mnozí řezbáři však nejraději používají dřevo z lísky. Někdy má strom výhonek, který roste pod malým úhlem k větvi nebo ke kořeni. To umožňuje zhotovit celou hůl — rukojeť i nohu — z jediné části stromu.

Kdy je nejvhodnější uříznout dřevo na hůl? Obvykle v době, kdy strom odpočívá a míza neproudí, i když mnozí řezbáři tvrdí, že nejlepší je uříznout ho ihned, jak ho najdou, než ho najde někdo jiný. V každém případě, jakmile je řezbář přesvědčen, že si uřízl vhodný kus materiálu, musí odříznuté konce natřít tukem nebo lakem, aby dřevo nepopraskalo. Pak ho musí nechat vyzrát; tento proces může probíhat dva roky nebo i déle. Teprve potom ho může začít vyřezávat.

Vyřezávání rukojeti

Jestliže hůl nemá přírodní rukojeť, může ji řezbář vytvořit z kravského, ovčího nebo kozího rohu. Roh se stejně jako dřevo na hůl musí nechat vyzrát, obvykle asi rok. Potom ho řezbář upne do svěráku a tam ho upraví do zamýšleného tvaru. Pastýři po generace používali kovářskou výheň, vařící vodu, žhavé uhlíky z topné rašeliny, nebo dokonce plamen z petrolejové lampy, jimiž roh zahřívali, aby byl tvárný. Potom byl připraven, aby z něj pastýř mohl udělat, cokoli si dokázal představit a co dovedl. Mohl z něho vyřezat například rukojeť, která se podobala kolii, nějakému ptáku či pstruhovi nebo která připomínala hlavu bažanta či nějaké drobné zvířátko.

Když řezbář vyřezává roh, věnuje úzkostlivou péči každému detailu. Jestliže například vytváří podobu pstruha, kosti ocasu a ploutví vyrývá vypalovacím železem a každou jednotlivou šupinu tvaruje kotoučovým razníkem. Oči je možné udělat z rohu černého buvola. K nabarvení pstruhova těla je lepší použít inkoust, a ne běžné barvivo. Bývá nutné udělat více než jeden nátěr, a tak nanášení barvy na vyleštěný povrch může být úmorné. Nakonec se má roh potáhnout politurou a tím se barva ochrání.

Umělecké dílo je hotovo

Roh se připojí k noze pomocí ocelového svorníku, hřebíku nebo dřevěného spojovacího kolíku. Potom řezbář své umělecké dílo zručně vydrhne jemnou ocelovou vlnou. Pak ho vyleští a nalakuje nohu. Jeden zkušený řezbář píše: „Než vytvořím pstruha, vyřežu ploutve atd., nadělám mu po těle šupiny, nabarvím ho a nalakuji natolik pěkně, abych získal cenu na nějaké výstavě, zabere mi to asi 100 hodin.“

Vyřezávání holí je nesporně úmorná práce. Konečným produktem však může být opravdové umělecké dílo, a některá z těchto děl jsou dokonce přihlášena do soutěží. V každém případě však toto řezbářské řemeslo připomíná klidnější dobu a je lékem proti stresům a úzkostem současného života.