Co bychom měli vědět o ganzích

Wade, bývalý člen jednoho kalifornského gangu, řekl: „Byli jsme prostě kluci ze sousedství. Společně jsme začínali v základní škole. Prostě jsme nedělali správná rozhodnutí.“

GANGY často začaly více méně jako skupinky dětí žijících na stejném místě. Dospívající nebo i mladší děti se scházeli na rozích ulic. Dělali věci společně, a potom se spojili, aby se chránili před zkušenějšími skupinami v okolí. Brzy však jejich skupina začala klesat na úroveň těch nejnásilnějších členů a zapletla se do nebezpečné zločinecké činnosti.

Nepřátelský gang z jiné ulice se na novou skupinu díval možná jako na svého nepřítele. Hněv potom vedl k násilí. Překupníci drog používali gang k prodávání nezákonných narkotik. Následovala další trestná činnost.

Luisovi bylo jedenáct let, když jeho přátelé vytvořili gang. Ve dvanácti letech začal užívat drogy. Ve třinácti byl poprvé zatčen. Podílel se na krádežích aut, vloupáních a ozbrojených přepadeních. Opakovaně byl ve vězení kvůli bojům mezi gangy a rušení veřejného pořádku.

Někdy nás možná překvapí, kdo všechno ke gangům patří. Marta je spořádaná, vynikající studentka střední školy, která má ve škole dobrý prospěch i chování. Nicméně byla vůdcem gangu, který obchodoval s marihuanou, heroinem a kokainem. Teprve když se na jednoho jejího přítele několikrát střílelo a byl zabit, vylekala se natolik, že změnila život.

Proč se připojují ke gangu

Někteří členové gangu překvapivě řekli, že to udělali kvůli lásce. Hledali kamarádství a důvěrnost, kterou nenašli doma. Noviny Die Zeit v Hamburku v Německu uvedly, že mladí lidé hledají v pouličních ganzích bezpečnost, kterou nemohou najít jinde. Erik, bývalý člen gangu, řekl, že nenajdete-li lásku doma, „musíte se rozhlédnout kolem po něčem lepším“.

Jeden otec, bývalý člen gangu, o svých raných životních zkušenostech napsal: „Byl jsem opakovaně ve vězení kvůli výtržnictví, bojům mezi gangy, rušení veřejného pořádku a nakonec pro pokus o vraždu, když jsem střílel z jedoucího auta.“ Později se mu narodil syn Ramiro, ale on na něj měl málo času. Když byl Ramiro starší, připojil se také ke gangu a policie ho po jednom boji mezi gangy zatkla. Otec trval na tom, že Ramiro musí gang opustit, ale chlapec vykřikl: „Je to teď moje rodina!“

V jedné texaské nemocnici jistá sestřička mluvila během období roku se sto čtrnácti mladistvými, jimž byly léčeny střelné rány, a řekla: „Je to zvláštní. Nevzpomínám si, že by se někdo z nich ptal na matku nebo na některého člena rodiny.“

Něco nám napovídá i to, že se ke gangům nepřidávají jen děti z chudších částí města. Před několika lety kanadský časopis Maclean’s citoval výrok policie, že v tomtéž gangu byli mladí jak z nejbohatší, tak z nejchudší části města. Tito mladí lidé z odlišného zázemí se dali dohromady ze stejného důvodu — hledali pocit rodinné sounáležitosti, který doma nenašli.

V některých oblastech pokládají mladí lidé to, že člověk patří k nějakému gangu, za zcela normální. Šestnáctiletý Fernando vysvětlil: „Myslí si, že když se přidají ke gangu, pomůže jim to vyřešit jejich problémy. Říkají si: ‚Budu mít nějaké přátele. Jsou velcí a mají zbraně. Ochrání mě a nikdo mi nic neudělá.‘“ Noví členové gangu však brzy poznají, že se stali terčem nepřátel jejich gangu.

Gangy často vznikají tam, kde je málo peněz a mnoho zbraní. Novinové zprávy mluví o školních třídách ve velkých městech, kde dva ze tří studentů mají jen jednoho rodiče. Někdy je rodič studenta či studentky závislý na drogách a nechodí na noc domů a studentka sama musí ráno, než jde do školy, odvést na hlídání své nemanželské dítě.

Kalifornský guvernér Pete Wilson řekl: „Máme hrozný problém, protože mnoho dětí vyrůstá bez otce, bez vzoru muže, jenž by jim dal lásku, vedení, kázeň a správné hodnoty — vyrůstají bez pochopení toho, proč by měly mít sebeúctu či úctu k jiným.“ Guvernér řekl, že důvodem, proč mladí lidé „mohou někoho odpravit [zastřelit] zdánlivě beze stopy lítosti“, je jejich neschopnost soucitu s jinými lidmi.

Hlavními faktory, proč rostou gangy, je sice nedostatek rodinné sounáležitosti, osobního vedení jednotlivce a kvalitního morálního příkladu, ale přispívají i jiné faktory. Jsou to televizní programy a filmy, které předkládají násilí jako snadný způsob řešení problémů, je to i společnost, která chudé lidi často „ocejchuje“ jako ztracené existence a neustále jim připomíná, že si nemohou dovolit dělat věci, které jiní dělat mohou, a je to rostoucí počet neúplných rodin, v nichž přetížené mladé matky musí bojovat, aby uživily jedno nebo více svých bezprizorných dětí. Kombinace většiny nebo všech těchto faktorů a možná ještě dalších vede k rostoucí celosvětové pohromě v podobě pouličních gangů.

Z gangu je těžké odejít

Je pravda, že někteří členové po čase svůj gang opustí a věnují se nějaké jiné činnosti. Jiní možná odejdou ke svým příbuzným do jiného místa, a tím se z gangu vymaní. Opustit gang však často není snadné.

Je běžné, že než je někomu dovoleno opustit gang jako živý, někteří členové gangu ho krutě zbijí. Na ty, kdo chtěli některé gangy opustit, se střílelo. Jestliže to přežili, směli odejít! Má člověk zapotřebí takové kruté týrání spojené s odchodem z gangu?

Jeden bývalý člen gangu vysvětluje, proč chtěl odejít: „Pět z mých přátel je již mrtvých.“ Skutečně, žít jako člen gangu může být neuvěřitelně nebezpečné. O jednom bývalém členu chicagského gangu časopis Time uvedl: „Za sedm let, kdy patřil ke gangu, se stalo, že ho někdo střelil do žaludku, udeřil do hlavy pražcem, v boji měl zlomenou ruku a dvakrát byl ve vězení za krádež auta . . . Nyní, když se již na trestní činnosti nepodílí, jdou po něm i jeho bývalí přátelé.“

Lepší život je možný

Brazilec Eleno byl dříve členem Headbangers — gangu, který bojoval noži, a někdy i střelnými zbraněmi. Cítil se zneuznaný, a cítil uspokojení z toho, že ničil věci a napadal nevinné lidi. Jeden spolupracovník s ním mluvil o Bibli. Později Eleno navštívil sjezd svědků Jehovových, kde se setkal nejen s bývalými společníky, kteří jeho gang opustili, ale také s bývalým členem nepřátelského gangu. Zdravili se jako bratři — bylo to naprosto odlišné od toho, co se stávalo dříve.

Opravdu se to děje? Ano, děje se to! Nedávno se redaktor Probuďte se! sešel s bývalými členy předních gangů v Los Angeles, kteří nyní patří do sboru svědků Jehovových. Po několika hodinách povídání se jeden z nich odmlčel, opřel se dozadu a řekl: „Podívej! Bývalí členové Bloods a Crips zde sedí jako milující bratři!“ Shodli se na tom, že jejich přeměna z bezohledných členů gangu na laskavé a milující lidi byla způsobena tím, že důkladným studiem Bible poznali Boží zásady.

Mohlo by se skutečně něco takového dít v devadesátých letech našeho století? Mohou členové gangu procházet takovými změnami i nyní? Ano, mohou, pokud jsou ochotni přijmout povzbuzení z Božího slova a potom svůj život uvést do souladu s biblickými zásadami. Jestliže jste členem gangu, mohl byste o takových změnách uvažovat?

Bible nás vybízí, abychom ‚odložili starou osobnost, která odpovídá našemu dřívějšímu způsobu chování‘ a ‚oblékli novou osobnost, jež byla stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrné oddanosti‘. (Efezanům 4:22–24) Jak se tato nová osobnost pěstuje? Bible říká, že „přesným poznáním“ se osobnost člověka může ‚obnovovat podle obrazu [Boha], jenž ji stvořil‘. (Kolosanům 3:9–11)

Stojí za to usilovat o takové změny? Ano, stojí! Jste-li členem gangu, potřebujete pomoc k tomu, abyste mohl tyto změny udělat. Ve vaší blízkosti jsou lidé, kteří vám v tom rádi pomohou. Nicméně největší možnost pozitivně působit na děti mají jejich rodiče. Budeme tedy nyní uvažovat o tom, co mohou rodiče udělat, aby své děti před gangy chránili.

[Obrázek na straně 7]

Bývalí členové nepřátelských gangů jsou nyní sjednoceni biblickou pravdou