Mladí lidé se ptají . . .

Co mám dělat, když neopětuje mou lásku?

„Trápím se a strádám. Jsem do něj zamilovaná. Nevím však, co on cítí ke mně. Co mám dělat? Měla bych mu říct, že ho miluju? Ne, ne, to nemohu! Co by o mně řekli druzí?“ (Huda)a

MLADÁ Libanonka Huda se zamilovala do člověka, který její lásku neopětuje. Tento problém není ničím neobvyklým. Podobnou zkušenost má i jiná mladá žena, která se jmenuje Zeina. Ta vzpomíná: „Vídala jsem ho každý den, protože to byl náš soused. Byl velmi přitažlivý a hezký. A tak jsem se do něj zamilovala.“

Samozřejmě na tom, že člověk má k někomu silné city, není nic špatného — za předpokladu, že jde o někoho, kdo by byl pro křesťana vhodný k manželství. (Přísloví 5:15; 1. Korinťanům 7:39) Není také nic špatného na tom, že se mladá žena chce vdát a mít rodinu. Co však v případě, že se zamiluje do žádoucího muže, který o jejích citech neví nebo je neopětuje?

Člověk nemocný láskou

Podobně jako Huda máš možná pocit, že jsi uprostřed citového hurikánu. Po závratném opojení může rychle následovat paralyzující sklíčenost. „Někdy jsem se cítila jako nejšťastnější dívka na světě, a někdy jako ta nejsmutnější,“ řekla Zeina. Neopětovaná láska může být příčinou úzkosti, bezesných nocí, a dokonce i deprese.

Bible říká v Příslovích 13:12: „Odkládaným očekáváním onemocní srdce.“ A když se očekávání neuskuteční vůbec, může to být zdrcující! Možná na toho člověka stále myslíš a toužíš dovědět se o něm sebemenší útržky informací. Vymýšlíš možná způsob, jak by si tě mohl všimnout, nebo průhledné výmluvy, abys mohla být s ním. A v jeho přítomnosti je pro tebe možná těžké chovat se normálně.

Situace může být nejasná zvláště v případě, jestliže ti objekt tvé náklonnosti občas věnuje pozornost, a jindy se chová, jako by se o tebe nikdy nezajímal. A když vidíš, že jinou dívku zahrnuje pozorností nebo jí projevuje běžnou laskavost a zdvořilost, může to v tobě vzbuzovat pocity žárlivosti. Bible říká: „Je krutost vzteku, také záplava hněvu, ale kdo může obstát před žárlivostí?“ (Přísloví 27:4)

Huda připouští: „Pociťovala jsem tak pronikavou žárlivost, že bych se zbláznila, kdybych s tím něco neudělala.“ Může to vést také k pocitům averze vůči sobě. Huda řekla: „Obviňovala jsem se z toho, že jsem se zamilovala do někoho, kdo mě nemiluje, ale i z toho, že se mučím.“

V západních zemích sice mladá žena může celkem bez zábran jít za mladým mužem a říci mu o svých citech, ale mnoho mladých žen by to nikdy neudělalo. A v některých kulturách by se pokládalo za nevhodné, nebo dokonce šokující, kdyby dívka projevila takovou iniciativu. Co tedy můžeš udělat, jestliže jsi se zamilovala do někoho, kdo tvou lásku neopětuje?

Prozkoumej své pocity

Nejdříve klidně a objektivně své pocity prozkoumej. Bible varuje: „Kdo důvěřuje ve své vlastní srdce, je hloupý.“ (Přísloví 28:26) Proč? Protože příliš často jsou úsudky našeho srdce zavádějící. (Jeremjáš 17:9) A často se ukáže, že to, o čem si myslíš, že je láska, je něco jiného. „Potřebovala jsem zájem a lásku,“ připouští Huda. „Potřebovala jsem někoho, kdo by mě miloval a staral se o mě. V dětství jsem žádnou lásku nedostala. To mě hluboce poznamenalo.“ Pocházíš-li z hrubého rodinného prostředí, kde nebyla láska, možná i ty hladovíš po lásce a uznání. Je ale lékem romantický vztah?

Žel lidé, kteří jsou nešťastní a cítí se osamělí, často nejsou dobrými manželskými partnery. Do manželského svazku vstupují s očekáváním, že dostanou to, co tak zoufale potřebují. Pravé štěstí však nepochází z přijímání, ale z dávání. (Skutky 20:35) A žena je daleko lépe vybavena k tomu, aby zvládla manželství, jestliže bude sama se sebou v rozumné míře spokojená a jestliže ‚nebude s osobním zájmem upírat oči jen na své vlastní záležitosti, ale s osobním zájmem i na záležitosti ostatních‘. (Filipanům 2:4)

Jsi-li pod tlakem, aby ses vdala, můžeš na sebemenší zájem opačného pohlaví snadno reagovat nepřiměřeně. U mladé ženy může být její touha po romantické lásce podporována přáteli a rodinou. Společnost někdy klade velký důraz na to, aby se dívka vdala hned, jakmile dosáhne věku, kdy je možné vstoupit do manželství. Kniha Women in the Middle East (Ženy Středního východu) říká: „Jestliže se žena blíží ke třicítce a je stále ještě svobodná, rodina si začne dělat velké starosti.“ Jedná se totiž o rodinnou čest, a tak se otec snaží provdat dcery co nejdříve.

Biblické zásady však mají přednost před kulturními zvyklostmi. A Písmo vybízí mladé lidi, aby se vstupem do manželství počkali, až ‚překročí rozkvět mládí‘. (1. Korinťanům 7:36) Co však dělat, jestliže máš pocit, že na tebe přátelé či rodiče nepřiměřeně naléhají, aby ses vdala? Bible říká, že zbožná Šulamitka své společnice slavnostně zavázala, ‚aby se nepokoušely probudit či vyburcovat v ní lásku, dokud k tomu nebude nakloněna‘. (Šalomounova píseň 2:7) Můžeš toho dosáhnout, když projevíš stejně pevný postoj, a to zvláště v případě, že máš bohabojné rodiče.

Přiznej si pravdu

Nicméně, jednou si budeš muset o člověku, kterého miluješ, přiznat pravdu. Není to vůbec snadné a je to citově náročné. Bible však vybízí: „Kup si samotnou pravdu a neprodávej ji.“ (Přísloví 23:23) Zeptej se sama sebe: ‚Je nějaký rozumný základ pro to, abych ho milovala? Kolik toho o něm vlastně vím? Co vím o jeho názorech, citech, úsudcích, zvycích, hodnotách, schopnostech, nadání a způsobu života?‘

Dále uvažuj o tom, zda tento člověk o tebe projevuje opravdový zájem, nebo ne. Často je to jen špatně pochopená pouhá laskavost či přátelský postoj. „Snažil se být laskavý,“ řekla Huda, „ale já jsem jeho slova a jednání chápala jako osobní zájem, protože jsem si to přála. Když jsem si potom uvědomila, že ho nezajímám, cítila jsem se ponížena. Měla jsem pocit, že si jeho zájem nezasloužím a že se mnou něco není v pořádku.“

Možná jsi v důsledku podobné zkušenosti zažila stejné pocity. Uvědom si však, že i když v očích některého muže nejsi ta pravá, neznamená to, že nebudeš ta pravá v očích někoho jiného. Konečně, není to jediný mladý muž na světě!

Jak překonat bolest

I přesto ale chvíli trvá, než to přebolí. Co ti může pomoci? Jednou možností je s důvěrou se otevřít ‚pravému druhovi‘ — zralému křesťanovi, který ti bude naslouchat. (Přísloví 17:17) Možná je ve sboru nějaká starší žena, s níž by sis mohla promluvit. I křesťanští rodiče mohou hrát významnou roli při poskytování pomoci a podpory. Zeina si vzpomíná: „Jedna křesťanská žena v našem sboru si všimla, že se trápím, a byla dostatečně zralá, aby mi pomohla. Cítila jsem se s ní uvolněně a všechno jsem jí řekla. Povzbudila mě, abych si promluvila s rodiči. Řekla jsem jim to, a oni mě pochopili a pomohli mi.“

Pamatuj také na to, jakou sílu má modlitba. (Žalm 55:22) Huda říká: „Modlitby k Jehovovi mi pomohly, abych se zbavila bolesti. Pomohly mi také některé články v časopisech Strážná věž a Probuďte se!, které jsem si přečetla.“ Kromě toho je důležité, aby ses neizolovala. (Přísloví 18:1) Buď v kontaktu s jinými lidmi. „Další věcí, která mi pomohla,“ vzpomíná Zeina, „je to, že jsem byla neustále aktivní a stala jsem se průkopnicí [celodobou kazatelkou]. Také jsem se začala více stýkat s jinými ženami ve sboru. Pomohlo mi to, abych duchovně rostla.“

Bible mluví o tom, že je „čas milovat“, a je možné, že časem potkáš někoho, kdo tvou náklonnost bude opětovat. (Kazatel 3:8) Jehova Bůh vytvořil lidi s touhou radovat se z manželské lásky a možná také ty nakonec budeš moci toto vynikající opatření našeho Velkého Tvůrce zažít. Léta svobodného stavu, která jsou podle apoštola Pavla „bez úzkosti“, můžeš mezitím maximálně využít. (1. Korinťanům 7:32–34) V každém případě si můžeš být jista splněním biblického slibu: ‚Jehova otevírá svou ruku a uspokojuje touhu všeho živého.‘ (Žalm 145:16)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 13]

Někdy je laskavost nesprávně chápána