Výhody a rizika samoléčení

Od našeho dopisovatele v Brazílii

„NABÍDKA volně prodejných léků roste po celém světě,“ tvrdí prezident velké farmaceutické společnosti. „Lidé chtějí mít své zdraví pod kontrolou.“ Jestliže to tak je, existuje nějaké riziko, jehož by si lidé měli být vědomi?

Samozřejmě, že správně použitý lék může přinést úlevu. Například inzulín, antibiotika a také levný a jednoduchý recept na perorální rehydratační roztok zachrání velmi mnoho lidských životů. Hlavním problémem samoléčení však je rozpoznat, kdy výhody převažují nad rizikem.

Je pravda, že v některých zemích může být odborná lékařská pomoc buď značně daleko, nebo příliš nákladná. Mnoho lidí proto informace o léčbě čerpá z názorů přátel a příbuzných nebo z různých příruček. Také „z reklamních kampaní plyne, že dobrého zdraví a pohody lze dosáhnout zakoupením obyčejné pilulky,“ říká profesor Fernando Lefèvre z Univerzity města São Paulo v Brazílii.a Mnoho lidí tudíž překonává následky přepracování, špatné výživy, a dokonce i obyčejné citové problémy tím, že bere léky. Profesor Lefèvre dodává: „Místo aby tito lidé zlepšili kvalitu svého života, snaží se své problémy řešit nějakými farmaceutickými výrobky.“ A otázkou je, znají vůbec pacienti správnou diagnózu?

Mnoho lidí bere léky nejen na takové potíže jako bolest hlavy, vysoký krevní tlak a žaludeční problémy, ale také na to, aby zvládli úzkost, strach a osamělost. „Lidé vyhledávají lékařskou pomoc, protože si myslí, že jejich problémy vyřeší tabletka,“ říká dr. André Feingold. „Dokonce i lékaři mají sklon předepisovat léky a doporučovat nesčetná vyšetření. Chybí snaha zjistit osobní anamnézu pacienta, jehož způsob života je ve většině případů chaotický, stresující a nezdravý.“ Romildo Bueno ze Světové rady pro prevenci zneužívání psychotropních látek (látek, které ovlivňují vnímání nebo chování) připouští: „Lékař má málo času na vyšetření pacienta, a tak se snaží problém odbýt tím, že léčí pouze příznaky.“ Použití některých léků „je lékařský způsob [řešení] sociálních problémů“. Jiný lékař nicméně upozorňuje, že mnoho pacientů psychofarmaka opravdu potřebuje, při jejich předepisování je však zapotřebí velké opatrnosti.

Brazilský deník O Estado de S. Paulo rozebíral „módu používat antidepresivum Prozac“ a napsal: „Lék, který se stává módou stejně jako nějaký nový účes, je skutečně velmi divný.“ Noviny citovaly psychiatra Arthura Kaufmana: „Chybějí vyhlídky a smysl života, a proto vysvobozením od všech těžkostí je účinný lék.“ Doktor Kaufman dodává: „Člověk je stále více zaměřen na okamžitě působící prostředky; ztratil totiž zájem hledat příčiny svých problémů a místo řešení problémů dává přednost polykání tablet.“ Je však taková samoléčba bezpečná?

Je samoléčba nebezpečná?

„Jedním z výrazných rysů medicíny dvacátého století je to, že vznikaly nové léky,“ říká The New Encyclopædia Britannica. Encyklopedie však také říká: „Otrava léky je pravděpodobně mnohem častější než otrava z jiných příčin.“ Skutečně, medicína může stejně dobře léčit jako škodit. Tabletky na hubnutí „působí na nervový systém, a tudíž mohou způsobit takové nežádoucí příznaky, jako je nespavost, změny chování, a v některých případech dokonce i halucinace,“ vysvětluje autorka Cilene de Castrová a dodává: „Každý, kdo si myslí, že tabletky na hubnutí ovlivňují pouze chuť k jídlu, se klame. Jedna tableta může být začátkem zhoubného bludného kruhu, kde jeden lék vyvažuje účinek druhého.“

Mnoho běžně užívaných léků může způsobit podráždění žaludku, a dokonce nevolnost, zvracení a krvácení. Některé léky mohou být návykové nebo mohou vést k poškození ledvin a jater.

Nebezpečné mohou být dokonce i populární výrobky pro zdravou výživu. „Tato móda užívání vitamínových přípravků je mimořádně nebezpečná,“ upozorňuje dr. Efraim Olszewer, prezident jedné brazilské lékařské společnosti. „Nejenže se lidé léčí sami, ale i předpisy některých neinformovaných lékařů jsou pochybné, protože přehlížejí nebezpečí, které je s tím spojeno.“ Jiný lékař však prohlásil, že při léčbě určitých nemocí nebo deficiencí mohou vitamínové přípravky v přiměřených dávkách být nezbytné nebo užitečné.

Jak si spolehlivě určit diagnózu

Nemůžeme jít k lékaři pokaždé, když se necítíme dobře, a proto určité zdravotní vědomosti a rozumná samoléčba mohou být pro naši rodinu prospěšné. Nicméně před tím, než si vezmete nějaký lék, je nezbytné stanovit správnou diagnózu. Není-li nablízku nějaký lékař nebo nemáte-li na to, abyste ho navštívili, může vám při stanovení diagnózy pomoci, když se podíváte do nějaké vhodné lékařské příručky. American Medical Association například vydala rodinnou lékařskou příručku, která má navíc 183stránkový oddíl s tabulkami různých příznaků. Tabulky obsahují sérii otázek, na které pacient může odpovědět buď ano, nebo ne. Pomocí tohoto vylučovacího procesu lze často problém diagnostikovat.

Jaká je úloha lékařů? Kdy je nutné vyhledat odbornou pomoc? Jak se můžeme vyhnout extrémům, abychom si o zdraví nedělali příliš velké starosti nebo naopak nebyli nedbalí? Můžeme se vůbec těšit určité míře zdraví ve světě, kde jsou nemoci a psychosomatické potíže tak rozšířeny?

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 4]

„Chybí snaha zjistit osobní anamnézu pacienta, jehož způsob života je ve většině případů chaotický, stresující a nezdravý.“—(Dr. André Feingold)

[Rámeček na straně 4]

Domácí léčivé byliny

Po tisíce let lidé v mnoha kulturách léčí své nemoci léčivými bylinami a používají k tomu to, co roste na polích a v lesích. Z rostlin se vyrábí dokonce i mnoho moderních léků — například digitalis, který se používá k léčbě srdečních problémů. Penelope Odyová, členka Národního institutu lékařů používajících byliny ve Spojeném Království, ve své knize uvádí, že „existuje více než dvě stě padesát bezpečných druhů léčby, které pomáhají u běžných potíží — od obyčejného kašle, nachlazení a bolesti hlavy až po speciální léčbu kožních potíží, zažívacích problémů a dětských nemocí“.

Paní Odyová píše: „Bylinářství bylo vždy pokládáno za ‚lidovou medicínu‘ — jednoduché léčivé prostředky, jež se mohly doma použít na menší onemocnění nebo jako doplněk k účinnějším prostředkům, které na chronická i akutní onemocnění předepsali odborníci.“ Autorka dále pokračuje: „Ačkoli většina bylin je ve své podstatě poměrně bezpečná, přesto bychom s nimi měli zacházet s určitou opatrností. Nepřekračujte uvedené dávky, nepokračujte v léčbě domácími léčivými prostředky, jestliže se stav nemění nebo se horší anebo jestliže jsou pochybnosti, zda je diagnóza správná.“ (The Complete Medicinal Herbal, Kompletní lékařský herbář)