Kalkata — Pulsující město kontrastů

Od našeho dopisovatele v Indii

BRITSKÝ spisovatel Rudyard Kipling ji považoval za „město děsivých nocí“ a za „přelidněné a morové město“. Slavný urdský básník Mirzá Ghálib ji však pokládal za „velmi osvěžující město“, „ono nebeské město“. Spisovateli Dominique Lapierrovi připadala každá návštěva Kalkaty jako „nový kouzelný zážitek“, zatímco Peter T. White, který píše pro časopis National Geographic, citoval jiné autory, když Kalkatu nazýval „hrozné, příšerné, děsivé [město]. Největší brloh na světě.“ Kalkata (bengálsky Kalikata) je nepochybně město kontrastů.

Založení města

Kalkata, která leží na severovýchodním pobřeží Indie ve státě Západní Bengálsko, nebyla součástí starověké minulosti Indie. Ve srovnání s Dillí a Taňčávúrem je to mladé město. Jak to obvykle bývá u měst, Kalkata se zrodila díky řece, mohutné Ganze. Nedaleko Bengálského zálivu se Ganga dělí na dva hlavní toky a pak na mnoho dalších, a tak vytváří největší deltu na světě. Západní okraj delty tvoří řeka dříve známá jako Bhágírathí-Ganga a později jako Huglí, která se na jihu vlévá do moře.

V 15. a 16. století se portugalští, holandští a britští obchodníci plavili proti proudu Huglí a se svolením místních vládců tam vybudovali obchodní střediska. Job Charnock, úředník britské Východoindické společnosti, si jako obchodní centrum vybral vesnici Sutanutí. Po několika nezdařených pokusech doplul do Sutanutí, a když se zastavil ve vesnicích Góvindpúr a Kalikata, založil nejen obchodní středisko, ale i britskou osadu. A tak se 24. srpna 1690 zrodila Kalkata!

V roce 1698 bylo zákonnou cestou získáno vlastnické právo, a do roku 1757 Britové platili nájem mughalským panovníkům. Britové postavili Vilémovu pevnost, aby rozvíjejícímu se městu poskytovala vojenskou ochranu. Kupci, jimž Vilémova pevnost dávala pocit bezpečí, si začali stavět velké vily. Do té doby počet obyvatel města a okolních vesnic dosáhl 400 000, a za obchodem připlulo po Huglí ročně skoro 50 lodí.

„Kalkatská díra“

V roce 1756 na Kalkatu zaútočil zbrklý mladý bengálský panovník Sirádžuddaula. Většina obyvatel utekla, ale někteří Evropané, kteří se uchýlili do Vilémovy pevnosti, byli v dusném červnovém žáru obklíčeni a uvězněni v malé trestnici. Příští den se zjistilo, že mnozí z nich se udusili. Trestnice se stala známou jako „kalkatská díra“.

Tento incident natolik rozzlobil Východoindickou společnost, že v roce 1757 Robert Clive přivedl oddíl britských vojáků, aby město dobyl zpátky. Následovala bitva u Palásí, která údajně znamenala začátek britské vlády v Indii. A jak to dopadlo s Kalkatou? V roce 1773 se stala hlavním městem Britské Indie a tak to zůstalo až do roku 1911.

Kalkata dostává nový, pěkný vzhled

Jak do Kalkaty proudilo velké bohatství, stavěly se tam nádherné budovy, podle nichž Kalkata dostala jméno „Město paláců“. Byly tam vybudovány široké ulice a založeny knihovny a muzea. Důkazem toho je mnoho impozantních budov, které tam stojí dodnes.

Po 190 letech britské vlády získala Indie pod vedením Móhandáse Gándhího a Džaváharlála Nehrúa v roce 1947 svou nezávislost a zároveň došlo k jejímu rozdělení. Pod vedením Muhammada Alí Džinnáha vznikl muslimský stát Pákistán (Východní a Západní Pákistán). Z Východního Pákistánu později, v roce 1971, vznikl stát Bangladéš. Tyto události způsobily, že se do Kalkaty valily proudy uprchlíků; dnes má tato velkoměstská oblast odhadem více než 12 000 000 obyvatel.

Náhlý příliv tolika lidí bez existenčních prostředků vedl k obrovským problémům. Nedostatek bytů znamenal, že doslova miliony lidí žily v nejubožejších chudinských čtvrtích, v příbytcích vytvořených z kartónu a z juty, kde nebylo téměř žádné nebo vůbec žádné hygienické zařízení, nebyla tam elektřina ani voda. Tisíce dalších lidí žily na ulicích. V roce 1967 devět mezinárodních urbanistů ve zprávě o situaci v Kalkatě uvedlo, že se „rychle blíží okamžik naprostého kolapsu v hospodářství, bytové situaci, hygieně, dopravě i v základních lidských životních potřebách“. Budoucnost vypadala velmi chmurně.

Ve snaze zpřístupnit bydlení zejména pro skupiny lidí s nízkými příjmy, byla zkultivována obrovská plocha solných bažin. Na zavážku bažin se také vybagrovalo bahno z řeky a tím se zlepšila její splavnost.

Začátkem devadesátých let do Indie směřovalo mnoho mezinárodních investic, a Kalkata nechtěla zůstat stranou. Tak se začalo důkladně uklízet. Obyvatelé chudinských čtvrtí byli přemístěni mimo město, odpadky byly používány k výrobě elektřiny a hnojiv a ve městě byla zakázána znečišťující vozidla i kouřící ohniště. Silnice byly rozšířeny a byla postavena nákupní střediska. Skupiny občanů čistily, drhly a malovaly. Kalkata byla zachráněna před hrozící katastrofou a dostala příležitost znovu se vzpamatovat, a to natolik, že z kdysi ‚umírajícího‘, ‚postiženého‘ města se opět stalo město plné života. Ve zprávě o výhodách a občanských vymoženostech státu byla v roce 1997 Kalkata zařazena vysoko nad ostatní indická velká města.

Obchodní metropole

S uprchlíky ze sousedních zemí, s přistěhovalci z ostatních indických států, s místními Bengálci a dávno zde žijícími Číňany a Armény se tato metropole stává vřícím kotlem jazyků, kultur náboženství a kuchyní. Co přilákalo do Kalkaty všechny ty miliony lidí? Obchod! Do zdejšího přístavu, kde se Východ setkává se Západem, připlouvaly lodi z celého světa. Vývozním zbožím byl ledek, juta, čaj, cukr, indigo, bavlna a hedvábí. Po silnici, po železnici a po moři se do Kalkaty přiváželo a odtud odváželo obrovské množství zboží. Po vyhlášení nezávislosti byly postaveny velké slévárny a ocelárny a těžily se vzácné rudy pro domácí využití i na export.

Základem pro rozvoj obchodu byl přístav. Britové se svými loďmi původně kotvili v hlubší části řeky Huglí a malými čluny pak zboží přepravovali proti proudu řeky. V roce 1758 byl v Kalkatě postaven základní přístav, ze kterého se měl časem stát hlavní indický přístav. Pokračující modernizace a zvýšení průtoku horního toku Gangy postavením přehrady přispěly k rozmachu mezinárodní, pobřežní i vnitrozemské dopravy po vodních cestách.

Doprava ve starověku a v dnešní době

Ve městě, které má více než 12 milionů obyvatel, je doprava velkým problémem. Kalkata má všechny dopravní prostředky, které mívají moderní města — a dokonce ještě více! Velký obdiv návštěvníků vyvolává rikša; žasnou, když vidí, jak hbití muži plynule táhnou dvojkolé vozíky, rikši, hustým provozem a mnohdy své cestující dostanou na místo určení rychleji než zdržovaný autobus nebo taxi. Rikša byla zavedena v roce 1900 pro přepravu zboží, ale brzy se začala používat i k dopravování lidí; předpokládá se, že po ulicích Kalkaty se pohybuje asi 25 000 rikš. Je sice pravda, že zpomalují provoz, ale poskytují zaměstnání možná 50 000 mužům a přepraví mnohem víc lidí.

Malé převozní čluny denně vozí tisíce lidí, kteří dojíždějí do města, z kalkatského hlavního nádraží do obchodní čtvrti v centru a nazpět. Říční doprava se stále rozrůstá, aby se zmírnily problémy v silničním provozu, protože každý den si cestu přes Háurský most — nejvytíženější most na světě — razí více než 50 000 osobních automobilů a tisíce dalších, nákladních.

Snad nejoblíbenějším dopravním prostředkem v Kalkatě jsou elektrické tramvaje. Tato vynikající dopravní síť s vozidly, která neznečišťují životní prostředí, do kterých se vejde hodně lidí a která mají malou spotřebu energie, každý den po městě přepraví statisíce lidí, i když ne vždy je to pohodlné. Držet se pevně postranních tyčí tramvaje vyžaduje mimořádnou obratnost. Doprava se značně zlepšila, když bylo nedávno dokončeno metro, které za hodinu pohodlně a v chládku přepraví středem města více než 60 000 cestujících.

Rozmanitá kultura v Kalkatě

V Kalkatě je řada příležitostí získat vzdělání, které mnoha lidem umožňují zabývat se vědou a zákony nebo různými druhy umění, díky nimž se Kalkata stala kulturním centrem indického subkontinentu. Více než čtvrt milionu studentů navštěvuje sto čtyřicet let starou Kalkatskou univerzitu, jednu z největších univerzit na světě.

Je-li Bombaj indickým centrem komerční kinematografie, pak je Kalkata sídlem skutečně hodnotného filmového umění. Jména Satyajit Ray a Mrinal Sen jsou známa na celém světě, protože tito muži byli velkým přínosem pro filmové umění. Kalkata se chlubí tím, že má více básníků než Řím a Paříž dohromady, více literárních časopisů než New York a Londýn a na College Street jedno z největších světových tržišť antikvárních knih.

Pozoruhodnosti

K význačným pamětihodnostem patří památník královny Viktorie postavený z mramoru v italském renesančním slohu. Toto rozlehlé muzeum připomínající britskou nadvládu v Indii bylo otevřeno v roce 1921. V Kalkatě je dále obrovské indické Národní muzeum a více než 30 dalších muzeí. Za návštěvu stojí také Národní botanická zahrada se svým 240 let starým banyánem, který po obvodu měří přes 400 metrů, a také zoologická zahrada. Maidan — otevřené prostranství o rozloze 520 hektarů — je známo jako kalkatské plíce a jako největší náves v celé Indii. Kalkata se také chlubí planetáriem Birla, jedním z největších planetárií na světě. Lidé, kteří se zajímají o kriket, navštěvují kriketové hřiště v Edenské zahradě, které je při mezinárodních zápasech zaplněno až 100 000 hlučnými, nadšenými diváky.

Opravdu překrásná budova je Město vědy, největší asijské interaktivní vědecké centrum, kde návštěvníci mohou zažít uměle vytvořené zemětřesení, vidět zaplavený ostrov, být svědky vznikajícího tornáda a dozvídat se vzrušující informace o životním prostředí a zvycích mnoha tvorů. Avšak pro hinduisty je v Kalkatě ze všeho nejpřitažlivější obřad púdža na oslavu bohyně Durgy, kdy ve městě propukne pětidenní horečné náboženské veselí, které zastaví veškerou normální činnost.

Co všechno můžete v Kalkatě objevit, jestliže chodíte nakupovat? Skoro všechno! Buďte však připraveni na to, že se budete prodírat hlučnými davy, a rozhodně si všimněte žen v překrásném pestrobarevném sárí. Můžete si koupit kožené zboží za rozumné ceny, a v čínských obchodech dokonce pěkné kožené boty. Předměty z nerezavějící oceli, textilie, nádherné keramické nádobí, překrásně provedené šperky — to jsou jen některé druhy zboží, jež trpělivý zákazník může najít na rozlehlých tržištích tohoto „spotřebitelského ráje“.

Potrava pro labužníky

Kalkata je také popisována jako ráj labužníků, a tak odtud nemůžeme odjet, aniž bychom ochutnali něco z jejích chutných potravin. Říká se, že Bengálci uctívají jídlo a posuzují lidi podle kvality jejich kulinářského umění. Ryba je nezbytnou součástí kalkatské stravy a na obrovských tržištích jsou různé druhy ryb, masa a zeleniny. Pečlivě namíchané čerstvé koření dodává i nejobyčejnější zelenině velmi zajímavou chuť. Vydatná jsou čínská jídla. A vrcholem kalkatských kulinářských požitků jsou proslulé sladkosti. Symbolem Bengálska jsou rasagollas, koule z tvarohu zbaveného syrovátky, okořeněné a namočené do sladkého sirupu. A nesmí chybět ani mišti doi, lahodný oslazený jogurt, kterým obvykle pokaždé končí stolování. Sbíhají se vám sliny? Umíte si představit, jaké vůně se asi linou z restaurací? Ano, Kalkata je opravdu kouzelné město kontrastů, plné života!

[Mapy na straně 15]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

INDIE

Kalkata

BANGLADÉŠ

SRÍ LANKA

KALKATA

Národní botanická zahrada

Maidan

Zoologická zahrada

Památník královny Viktorie

Mezinárodní letiště Dum Dum

Planetárium Birla

Indické Národní muzeum

řeka Huglí

Slanovodní jezero

[Podpisek]

Mountain High Maps® Copyright © 1997 Digital Wisdom, Inc.

[Obrázek na straně 15]

Město vědy

[Obrázek na straně 16]

Památník královny Viktorie

[Obrázek na straně 16 a 17]

Výjev z rušného tržiště

[Obrázek na straně 17]

Holičství na chodníku