Skvosty na africké obloze

Od našeho dopisovatele v Keni

AFRICKÁ savana je vyschlá, vyprahlá a do hněda vypálená prudkým rovníkovým sluncem. Klestíme si cestu křivými špičatými větvičkami cicimků a trnitým křovím.

Náhle se prudce zastavujeme. Naše pozornost je upoutána pestrobarevným zábleskem. Na větvi rozkvetlé akácie odpočívá malý ptáček, který je zbarvený tak zářivě, jako by v jeho drobounkých pírkách bylo schované slunce. Tento okřídlený klenot se nazývá strdimil.

Kovová zrcadla

Strdimilů je více než sto druhů. Většina z nich žije v tropické Africe, ale lze je najít i v Asii, v Austrálii, a dokonce na ostrovech v Tichém oceánu. Překrásní, pestrobarevní strdimilové odrážejí sluneční světlo jako maličká kovová zrcadla a předvádějí celou škálu zářivých barev: duhově červenou, žlutou, modrou, zelenou a také odstíny mědi.

Strdimilové bývají přirovnáváni k americkým kolibříkům. Stejně jako kolibříci i strdimilové jsou nádherně zbarvení, a živí se nektarem. Jsou však větší než kolibříci a neumějí tak dobře létat jako jejich severoameričtí dvojníci.

Strdimil zpravidla získává nektar tak, že usedne přímo na květ a svým dlouhým, zahnutým zobákem proniká hluboko do kalichu květů. Pokud však je trubkovitý květ příliš dlouhý a strdimil do něj nedosáhne, možná proklove květní lůžko a vysaje jeho vzácný obsah. Strdimilové se také živí hmyzem, který sezobou z květů a okolních listů.

Samečci jsou také vynikající pěvci. Mají rozličný repertoár — od slabounkého kovového síp, kterým se ozývá strdimil okrasný, až po nádherné trylky cik-cik-cik-cik-cit trí-trí-týrrr, jež vydává strdimil Johnstonův z východní Afriky. Právě podle jejich zpěvu se mnohdy pozná, že se strdimilové skrývají v hustých křovinách. Jakmile je však někdo zpozoruje, může je na suchém, do hněda vyprahlém pozadí africké stepi docela dobře vidět.

Pilná, ne však oslnivá

Sameček strdimila vypadá moc pěkně a jeho hlas zní příjemně, samička je však menší a barevně málo výrazná. Proto ji pozorovatelé ptáků a fotografové mnohdy přehlédnou. Vlastně si jí všimnou většinou jen tehdy, když je ve společnosti samečka. Co však samičce chybí v zabarvení, určitě dožene svou pílí.

Je to samička, kdo obvykle postaví hnízdo a udělá většinu běžných prací při výchově mláďat. Zatímco samička se zabývá povinnostmi v hnízdě, sameček stojí na stráži, připravený vyhnat vetřelce z hnízdiště.

Visutá hnízda

Hnízda strdimilů se dají stěží považovat za něco krásného. Často vypadají jako o něco větší kousky smetí, které byly náhodou smeteny větrem a zachytily se na trnitých akáciích. Hnízdo strdimila připomíná visící ponožku ve tvaru kapky rosy a je zhotovené ze svinutého nebo spleteného rostlinného vlákna a upevněné pavučinou. Zvenku je hnízdo šikovně ‚ozdobeno‘ tenkými větvičkami, suchými listy, kousky lišejníku a mnohdy ještě jedním nebo dvěma houpajícími se lusky.

Uvnitř je hnízdo vyloženo chmýřím z rostlin, měkkou trávou, peřím a dalším jemným materiálem. Vstupuje se tam malým otvorem na jedné straně, blízko vrcholku. Samička většinou vysedí mláďata sama. Když sedí uvnitř hruškovitého hnízda, obvykle je možné vidět, že z otvoru vyčnívá její dlouhý, zahnutý zobák. Klade jedno nebo dvě vajíčka, z nichž vysedí mláďata asi za 14 dní. Mláďata jsou v době, kdy opouštějí hnízdo, vždy barevně nevýrazná jako jejich matka. Jakmile však samečkové dospívají, začíná se u nich objevovat nádherné peří, podle něhož se jednoho dne pozná, že to jsou strdimilové, ptáci odrážející slunce.

Strdimil je pouze jedním příkladem bohaté a rozmanité tvorby inteligentního Konstruktéra. Překrásné barvy a instinktivní chování těchto ptáků nás podněcují k většímu ocenění jejich Stvořitele. Strdimilové také patří k tvorům, jimž Bible přikazuje: „Chvalte Jehovu ze země . . . lezoucí tvorové a okřídlení ptáci.“ „Všechno, co dýchá — ať chválí Jah.“ (Žalm 148:7, 10; 150:6) Tyto skvosty na africké obloze by měly každého z nás přimět k tomu, aby chválil milujícího Stvořitele, který je zkonstruoval.