Ráj zvláštního druhu

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V KANADĚ

KDYŽ stojíte na horních svazích rokliny a díváte se dolů do údolí pod sebou, pohled na úchvatnou krajinu — na svažující se kopce a prudké strže — vám bere dech. Zdá se, že před vámi leží jakési nekonečné moře trávy. Vanoucí vítr, který krouží kolem vás, je prosycený silnou vůní šalvěje — vůní prérie.

Představte si, že ještě před dvěma sty lety jste tudy mohli putovat mnoho dnů, aniž byste ztratili z dohledu obrovská stáda bizonů, jimiž se rozlehlé kanadské pláně zbarvily do tmava, a také jste cítili, jak se půda pod vámi otřásá duněním milionů kopyt. Těmto migracím bizonů, kteří se potulovali po ohromném moři trávy, se nemohly vyrovnat ani proslulé migrace zvířat v Africe.

Nyní existuje pouze několik známek svědčících o tom, že zde bizoni vůbec někdy byli, a k nim patří velké kameny, o něž se třeli. Na kamenech můžete nahmatat ohlazené rohy a kolem kamenů můžete vidět rýhy, které bizoni nadělali, když si o ně třeli svědící kůži. Do očí vám vhání slzy nejen silný vítr vanoucí od západu, ale také nesmírná úcta k zázrakům stvoření, kterými jste obklopeni a které svými smysly vnímáte. Kde to jste? Na návštěvě v ráji trochu jiného druhu.

Park zvláštního druhu

Vítejte v Národním parku Grasslands, v jihozápadním Saskatchewanu v Kanadě — v jediné rezervaci v Severní Americe, která je vyhrazena na ochranu nedotčené prérie porostlé různými druhy trávy. Tato rezervace se v podstatě skládá z východní a ze západní části, jež jsou od sebe odděleny po 22,5 kilometrech. Obě tyto části souhrnně pokrývají 990 kilometrů čtverečních.

Je zde nerovný terén plný mnoha nečekaných překážek. Nejlepší je vypravit se tam pěšky nebo na koni. Kdo má dobrodružnou povahu, rád stráví několik nocí tábořením pod hvězdným nebem, ale určitě si s sebou přineste dostatek vody a jiných nezbytných zásob. (Viz rámeček „Výprava do rezervace“.) Při svém putování parkem neuvidíte žádné moderní budovy, žádné vydlážděné ani vyštěrkované cesty, žádné elektrické vedení, žádné skládky, žádná parkoviště. Možná nepotkáte ani jediného člověka. Opravdu je to ráj zvláštního druhu! Jakmile vejdete do rezervace, vstoupíte do světa ojedinělé krásy.

Severoamerické Velké pláně představují jeden z nejvýrazněji změněných ekosystémů na světě. Před necelými dvěma sty roky to byla naprosto divoká, nedotčená krajina. Dnes například v Kanadě zbývá méně než 25 procent neobdělané prérie porostlé různými druhy trávy. Myšlenka chránit tuto prérijní oblast vytvořením přírodní rezervace vznikla už ve třicátých letech minulého století. Ale teprve po více než sto letech, v roce 1957, začala Saskatchewanská přírodovědecká společnost pracovat na založení národního parku.

Teprve v roce 1988 však byl na základě federálně-provinciální dohody vytvořen Národní park Grasslands. Tato přírodní rezervace společně s dalšími v kanadských prériích nyní poskytuje ochranu 22 druhům rostlin, savců a ptáků, které jsou uvedeny na oficiálním kanadském seznamu ohrožených druhů. Kromě toho je zde chráněno mnoho jiných druhů, z nichž některé se nevyskytují nikde jinde na světě.

Národní park Grasslands je krajina, kde jsou značné výkyvy počasí. Leží uprostřed kontinentu, a proto se tam neprojevují zmírňující účinky žádného oceánu. V zimě tedy může teplota klesnout až na −50 stupňů Celsia a v létě není nijak neobvyklé, když teplota přesáhne +40 stupňů Celsia. Podnebí je drsné, protože tam neobyčejně málo prší a stále vane vítr.

Přesto, i když to na první pohled není vidět, je tam spousta zvěře. Budete-li trpěliví a vytrvalí, za odměnu se vám možná naskytne příležitost, a to zejména na úsvitu nebo za soumraku, vyfotografovat si vysokou zvěř, kojoty, rysy, zajíce, tetřívka křovinného, chřestýše, sýčky králičí, káně královské, orly skalní, exotického vidloroha amerického (popisovaného jako pravděpodobně nejrychlejší severoamerické velké zvíře) nebo poslední kolonii černoocasých psounů prériových v Kanadě. Uvidíte také mnoho dalších ptáků i hmyzu a rostlin, jež pocházejí z této lokality.

Území, které má pestrou historii

Kdybyste se rozhodli navštívit tento unikátní park, doporučujeme vám, abyste si toto území trochu prozkoumali. Zjistíte, že má bohatou historii. Například dosud existují ukazatele sledující cestu červenokabátníků historické Severozápadní kanadské jízdní policie. Když v roce 1874 kolovaly zprávy o nepokojích domorodců, kanadská vláda poslala na západ třistačlenný oddíl jízdní policie, aby tam zavedla právo a pořádek. Tímto krokem také uklidnila mnohé obavy z toho, že se Spojené státy chystají pohltit kanadský západ. Příslušníci onoho oddílu nosili světle červené blůzy a jezdili na pěkně vyhřebelcovaných koních, takže působili tak nesmazatelným dojmem, že stezka, po které jezdili, je dodnes známá jako Red Coat Highway (Silnice červenokabátníků).

Je zajímavé, že v roce 1878 se na tomto území usadil jeden z nejobávanějších indiánských válečníků v Severní Americe — velký siouxský náčelník Sedící býk. Po vítězství Siouxů nad Custerovým vojskem u Little Bighornu utekly tisíce amerických Siouxů do této části Kanady, kde hledaly útočiště před americkým jezdectvem.

V této rezervaci je přibližně 1 800 archeologicky významných míst, jež pocházejí z ještě vzdálenější minulosti. Na mnoha horských hřebenech, na vrcholcích kopců a na pahorcích je možné vidět velké kameny vyrovnané do kruhů známých jako kruhy týpí neboli típí. K těmto kamenům byly kdysi upevněny okraje týpí (stanů) vytvořených z bizoních kůží, aby je neodnesl vítr. Je tam také několik složitých systémů starověkých bizoních stezek, po kterých prérijní Indiáni tato zvířata hnali. Před mnoha staletími bylo toto území bohatým lovištěm indiánských kmenů, k nimž patřili Gros Ventreové, Kríové, Asinibojnové, Černonožci a Siouxové.

Ještě z mnohem vzdálenější minulosti pocházejí pozůstatky dinosaurů, které byly objeveny ve východní části rezervace uprostřed silně podemletých jílovitých pahorků Killdeerského úhoru.

Nádherný rozhled

Pokud ještě nejste dostatečně ohromeni rozmanitou a bohatou flórou a faunou ani okouzlujícími dějinami této země, potom tuto úlohu určitě splní velkolepý, překvapivý pohled na krajinu. Ozývají se zde hlasy myriád ptačích druhů, vzduch je prosycen vůní šalvěje a na kůži cítíte sluneční žár a vítr. Jídlo připravené na přenosném plynovém vařiči má výraznější chuť při podívané, která je neustále pastvou pro vaše oči. Především zde máte ničím nerušený výhled na celý obzor, zejména kolem naučné stezky „Dva stromy“, kterou najdete v západní části rezervace. Hluboká, jasně modrá obloha nahoře je chvílemi ozdobena načechraným bílým oblakem, který nad vámi visí jako vznášející se hora. Toto pozoruhodné panorama vám dává úžasný pocit svobody a zároveň působí, že si připadáte maličcí, a naplňuje vás posvátná úcta.

U prérií nejde jen o to, co vidíte, ale také o to, co považujete za důležité. Je to vaše náklonnost k tomuto místu, co vás táhne zpátky do tohoto ráje zvláštního druhu. Tento zážitek naplňuje vaše srdce vděčností. Vaše myšlenky překypují chválou určenou vznešenému Stvořiteli, Jehovovi, který to všechno sem umístil. Brzy nastane ten dlouho očekávaný den, kdy se z celé země stane ráj a kdy se naplno projeví její přírodní krásy.

[Rámeček na straně 26]

Výprava do rezervace

Nezapomeňte:

1. Před vstupem do parku se ohlásit u správců parku a obstarat si informace pro turisty.

2. Přinést si s sebou dostatečnou zásobu pitné vody. Pitná voda je dostupná pouze v informačním centru.

3. Nasadit si klobouk proti slunci, obout si pevné, pohodlné vysoké boty, které vám ochrání kotníky před pichlavými kaktusy.

4. Nosit hůl, kterou si můžete pomáhat, až půjdete vysokou trávou a křovím.

5. Vzít si s sebou fotoaparát a dalekohled, pokud je máte. Nejlepší doba pro pozorování zvířat je při úsvitu a za soumraku.

UPOZORNĚNÍ: Nesahejte tam, kam nevidíte, ani na taková místa nevstupujte. Chřestýši mohou zaútočit, jsou-li zahnáni do úzkých nebo překvapeni. Rušit zvěř nebo ji lovit je v národním parku zakázáno.

[Podpisek obrázku na straně 25]

Všechny snímky: Kanadská přírodní rezervace