Ledová katastrofa

„NEJHORŠÍ přírodní katastrofa v historii národa.“ Tak list The Toronto Star nazval ledovou bouři, která v lednu zpustošila kanadské provincie Ontario, Quebec a New Brunswick. Prezident Bill Clinton prohlásil, že ve Spojených státech byly postiženými oblastmi státy Maine a New Hampshire a také části států Vermont a New York.

Bouře, která byla spojena s pětidenním mrznoucím deštěm, připravila o život asi 35 lidí. Takový déšť obvykle trvá jen několik hodin, ale tentokrát zůstala horní vrstva teplého vzduchu nehybně stát nad nakupenou spoustou studeného vzduchu. Když tedy kapky deště dopadly na zem, okamžitě zmrzly. Tím se vytvářely až osmicentimetrové vrstvy ledu. Pod váhou ledu se zřítilo mnoho stromů, spadly dlouhé úseky elektrického vedení, sloupy elektrického vedení i stožáry vysokého napětí, mnohdy s děsivými následky.

V Quebeku se stovky obrovských ocelových stožárů vysokého napětí skácely tak snadno, jako by byly vyrobeny ze staniolu. Jeden vystrašený muž, který dojíždí do práce, vyprávěl: „Přímo před sebou jsem viděl, jak se jeden [stožár] ohýbá, jako by byl z umělé hmoty. Ohnul se, potom se úplně stočil a rozpadl se na kusy. Vedení leželo přes celou silnici. Potom, co padl ten první, se zřítily další tři vzadu za ním.“

Nahromaděním ledu bylo strženo více než 120 000 kilometrů elektrického vedení — bylo by ho dost na to, aby se mohlo třikrát obtočit kolem země! V Kanadě byly tři až čtyři miliony lidí bez elektřiny a tepla, někteří tři týdny i déle.

Ve státě Maine, kde guvernér Angus King vyhlásil výjimečný stav, bylo bez proudu více než 200 000 lidí. Tento guvernér řekl: „To je největší katastrofa tohoto druhu, která kdy postihla náš stát.“ Guvernér státu New York, George Pataki oznámil: „Celá města máte bez elektrické energie.“

Podél jižních břehů řeky svatého Vavřince bylo během bouře zničeno asi 30 000 dřevěných sloupů elektrického vedení. Jim Kelly, který bydlí u této řeky v severní části státu New York, po 17 hodinách mrznoucího deště napsal: „Z oken nemůžeme vidět vůbec nic. Není to jen jinovatka nebo mlha, ale tuhý led. V celém domě to skřípe.“

Kelly vyprávěl: „Zdálky můžete slyšet zvuky podobné střelbě. Prásk! Ticho. Prásk! Ticho. Prásk, prásk!“ Později se dozvěděl, že to byly zvuky lámajících se stromů a pukajících telefonních sloupů.

Je ironií, že krajina zářila oslnivou krásou, i když byla katastrofou hodně poničena. Lidé vyjadřovali obavy, že Ontario přišlo možná o 20 milionů javorů, což může mít neblahý dopad na výrobu javorového sirupu. Jeden sadař naříkal: „Stromy bez větví se tyčí k nebi jako bodce.“

„Překrásné bojiště“

Takto zněl titulek článku v listu The Toronto Star, který popisoval situaci v Montrealu, druhém největším městě v Kanadě. Jedna místní obyvatelka křičela: „Ulice vypadají, jako by tu padaly bomby!“ Podle počátečního odhadu byla výše škod jen na území Montrealu odhadována na více než 500 milionů dolarů.

Jeden obyvatel města Belleville v Ontariu řekl: „Vypadá to, jako by právě skončila nukleární válka. Na všem leží bílý prach, je to děsivé.“ Podle něj to byla „děsivá krása“.

Týden po bouři, kdy byly statisíce lidí stále bez elektřiny a byla krutá zima, policie začala lidi evakuovat do krytů. Jeden policista se zeptal: „Máme je o to požádat, nebo jim to máme nařídit?“

Muž, který měl evakuaci na starosti, odpověděl: „Musí odejít. Ale jednejte diplomaticky.“ A dodal: „Měli byste si myslet, že je válka.“

Hrozící kalamity

Když ve velké části Montrealu došlo k výpadku proudu, přestala svítit dopravní světla a byla uzavřena podzemní dráha. Poslední den bouře přestaly pracovat nebo se zcela zhroutily čtyři z pěti rozvoden, které zásobovaly město elektřinou. Jaké mohly být následky?

„Odpoledne v Montrealu jsme před sebou měli vyhlídku na naprostý výpadek proudu a také vyhlídku na to, že město bude bez vody,“ vyprávěl ministerský předseda Quebeku, Lucien Bouchard. „Zásoba vody byla už jen na dvě hodiny, protože ve dvou vodárnách byl zastaven provoz.“ Lidé svítili svíčkami a vypadalo to, že už nebude žádná voda, a tak hrozilo nebezpečí velké kalamity.

Další kalamita byla odvrácena asi o dva týdny později, když se 24. ledna sešlo 1 889 lidí na krajském sjezdu v montrealském sjezdovém sále svědků Jehovových. Přes noc Montreal pokrylo více než 20 centimetrů mokrého sněhu a během dopoledního programu se zjistilo, že jsou poškozeny stěny a stropy. Odpolední program byl zrušen, a ti, kdo se sjezdu zúčastnili, byli vyzváni, aby se šli domů převléknout a aby se vrátili do sálu pracovat.

Během hodiny bylo 300 dobrovolných pracovníků vybaveno lopatami, krumpáči a jiným nářadím, a začali z obrovské střechy o rozloze 7 100 čtverečních metrů odklízet sníh. Když odstranili vrchní vrstvu sněhu, zjistilo se, že na několika místech leží více než 60centimetrová vrstva ledu. Led byl motorovými pilami rozřezán na čtverhranné kusy a ty pak byly odtaženy na okraj střechy a shozeny dolů. Bylo odklizeno asi 1 600 tun sněhu a ledu. Při pozdější prohlídce se zjistilo, že vychýlené vazníky zapadly zpátky na místo a praskliny ve stěnách se zacelily. A v neděli dopoledne program pokračoval už v bezpečném prostředí.

Vzájemně si pomáhali

Je pravda, že někteří lidé v postižené oblasti se snažili těžit z utrpení druhých, ale v době deště a chladu mnozí projevili „mimořádnou lidskou laskavost“ stejně jako v prvním století. (Skutky 28:2) O svědcích Jehovových, kteří ihned začali pomáhat lidem, list Daily Sentinel z Rome ve státě New York napsal: „Muži se sešli v sále Království ve Watertownu, zorganizovali práci a odtud byli přiděleni do domů různých členů. Ale také vydatně pomáhali svým bližním v celé ulici.“

Článek uváděl, že toto záchranné úsilí bylo koordinováno, aby posloužilo lidem „po celém kraji v Adamsu, Potsdamu, Malone, Ogdensburgu, Plattsburghu, Masseně, Gouverneuru a Ellenburgu“. Někteří dobrovolní pracovníci zajistili vytápění domácností tím, že na několik hodin zapojili topení na generátor. Žel, po bouři na mnoha místech klesla teplota až na 20 °C pod nulou.

Policisté si při jedné příležitosti spletli svědky se zloději, protože je viděli, jak navštěvují domácnosti. Když jim svědkové vysvětlili, co dělají, jeden policista řekl, že svědkové Jehovovi pomohli po bouři jeho otci, který žije v Montrealu, i když není svědek. Tento policista vyjádřil ocenění pro poskytovanou pomoc.

Bouří bylo zvlášť těžce postiženo asi 100 menších měst jižně od Montrealu v oblasti nazvané „trojúhelník tmy“. Ještě deset dní po bouři byla tato města bez proudu. Mnozí lidé byli ve skutečnosti bez proudu více než měsíc. Kancelář odbočky svědků Jehovových blízko Toronta zařídila zvláštní návštěvy u lidí v této oblasti, jimž měla být poskytnuta pomoc. Do určeného distribučního střediska byly přivezeny zásoby, v nichž byl mimo jiné olej na svícení, baterie a kapesní svítilny, a odtud byly tyto věci rozdělovány těm, kdo je potřebovali.

Také se učinilo opatření, aby křesťanští starší zjistili potřeby křesťanů žijících v těchto oblastech. Jedna skupina starších navštívila během jednoho týdne 11 sborů a tam uspořádala mnoho povzbudivých shromáždění. Po těchto setkáních, která přinesla duchovní povzbuzení, se nikdo nechtěl vrátit domů. Lidé jen tak postávali, povídali si, navzájem si vyprávěli zážitky a těšili se ze vzájemného společenství. V týdnech po bouři byla pravidelná účast na shromáždění vyšší než kdykoli jindy.

Mnozí svědkové, kteří měli nějaký tepelný zdroj, například kamna na dřevo nebo generátor elektrického proudu, pozvali do svého bytu ty, kdo neměli v bytě žádné vytápění. Někteří svědkové nechávali u sebe přechodně bydlet až 20 lidí. Ubytování poskytovali i mnozí svědkové z jiných míst, která nebyla bez proudu. Například svědkové ve městě Sept-Îles vzdáleném asi 800 kilometrů od „trojúhelníku tmy“, nabídli ubytování 85 rodinám.

Svědkové ze vzdálených venkovských oblastí, například z Rimouski, nařezali a odeslali palivové dříví. Někteří si udělali čas a na polena, která poslali, napsali biblické texty. Jeden svědek se o darované dříví rozdělil s jedním sousedem, který není svědek. Na jednom z polen, která dostal, byla napsána slova ze Žalmu 55:16: „Sám Jehova mě zachrání.“ S polenem v ruce ten muž vzhlédl k nebi a řekl: „Děkuji ti, Jehovo.“

Jak se z toho všichni poučili?

Mnozí lidé byli zděšeni, když si uvědomili, jak snadno lze přijít o dodávku elektrické energie a jak jsou na ní závislí. „Řeknu vám, až si postavíme nový dům, budou tam kamna na dříví, bude tam nějaký generátor . . . a budou tam plynová kamna,“ povídal jeden muž.

Téměř šest týdnů po bouři jeden komentátor vzpomínal: „Bylo to hodně ledu, hodně tmy, hodně času na přemýšlení; a přemýšlet je mnohem snazší při vypnuté televizi.“ Potom poznamenal: „Překvapovalo nás, jak jsme proti přírodním živlům bezbranní.“

Ti, kdo studují Bibli, si připomínají Stvořitelův slib, že potom, až odstraní tento systém věcí, právě tak jako odstranil takový svět kdysi dávno, obnoví na celé zemi ráj. (Matouš 24:37–39; 2. Petra 2:5) Bůh poukazuje na svou zásobárnu energie a ptá se: „Vstoupil jsi do zásobáren sněhu anebo vidíš i zásobárny krup [a také mrznoucího deště], které jsem zadržel pro čas tísně, pro den boje a války?“ (Job 38:22, 23)

[Obrázek na straně 17]

Stožáry vysokého napětí se roztrhaly jako staniol

[Obrázek na straně 18]

Hrozící katastrofa byla odvrácena, když dobrovolní pracovníci odstranili sníh a led ze střechy sjezdového sálu

[Obrázek na straně 18]

Palivové dříví pro lidi postižené bouří