Chuť — Dar od láskyplného Stvořitele

„V ŘÍŠI [pěti] smyslů je chuť královnou,“ řekla Linda Bartoshuková, přední výzkumná pracovnice v oblasti chuti. Vnímání chuti je příjemným zážitkem, který nás chrání tím, že pomáhá rozlišit to, co je přijatelné, a to, co je škodlivé.

Zázračný dar chuti nám umožňuje, abychom se těšili ze sladkého čerstvého pomeranče, osvěžující mentolové zmrzliny, povzbuzující hořké příchuti ranní kávy a jemně okořeněné omáčky, která je tajemstvím šéfkuchaře. Chuť má takový vliv, že jsou s ní spojovány i rysy osobnosti.

Možná jste již některé lidi označili jako sladké. Nebo jste naopak o někom jiném řekli, že je zatrpklý. O člověku, který chová nepřátelství vůči druhým, lze říci, že je zahořklý. Bible například mluví o ‚mužích hořké duše‘ a také o ‚hořké řeči‘. (Soudci 18:25; Žalm 64:3; 2. Samuelova 17:8)

Chuť a dějiny světa

Chuť hrála významnou roli v objevitelských plavbách patnáctého a šestnáctého století. Asi před pěti sty lety Vasco da Gama plul kolem jižního výběžku Afriky do Indie, a zpět do Portugalska se vrátil s nákladem koření. Následující tři staletí probíhal mezi evropskými národy boj, protože Francie, Holandsko, Portugalsko, Španělsko a Velká Británie soupeřily o moc nad zdroji koření.

‚Ale proč,‘ podivíte se možná, ‚národy bojovaly a lidé umírali kvůli koření?‘ Kvůli uspokojení chuti! Ano, Evropané měli velkou zálibu v koření. Až dodnes současný průmysl, obchod a věda slouží k uspokojení chuti.

Co je to vlastně chuť? A jak spolupracuje s ostatními smysly?

Úloha jazyka

Klíčovým orgánem pro vnímání chuti je jazyk. Je zde uložena většina chuťových pohárků, i když se vyskytují i v jiných částech ústní dutiny a v jícnu. Podívejte se zblízka na svůj jazyk do zrcadla. Všimněte si mnoha malinkých výstupků, které jazyku dodávají sametový vzhled. Nazývají se papily. Drobounké chuťové pohárky jsou seskupeny uvnitř těchto papil na povrchu jazyka. „Každý chuťový pohárek obsahuje asi sto chuťových buněk,“ píše časopis Science, „jsou-li pohárky podrážděny, aktivují nervovou buňku a ta vysílá signál do mozku.“

Počet chuťových pohárků se u různých lidí může značně lišit, a tak ovlivnit schopnost vnímat chuť. Na lidském jazyku může být chuťových pohárků až deset tisíc, ale také pouhých pět set. Inglis Miller, který studoval anatomii chuťových pohárků, napsal: „Lidé, kteří mají více chuťových pohárků, dokážou chuť vnímat lépe; lidé, kteří mají méně chuťových pohárků, vnímají chuť hůře.“

Jak vnímáme chuť

Chuť je velmi komplexní smysl. Přísně vzato, jde o chemickou záležitost. Chemické složky potravy rozpuštěné ve slinách působí v ústech na chuťové receptory, které jsou v pórech na jazyku. Tím se podráždí receptorové buňky, které aktivují nervové buňky (neurony), aby z chuťových pohárků vysílaly signály do mozku.

Je úžasné, že jeden chuťový pohárek může aktivovat mnoho různých neuronů a jeden neuron může dostávat informace od několika chuťových pohárků. Jak to všechno chuťové receptory a jejich složitý systém třídí, to se přesně neví. The Encyclopedia Americana říká: „Mozkové vjemy jsou zjevně výsledkem komplexního kódování elektrických impulsů zprostředkovaných receptorovými buňkami.“

Při vnímání chuti jsou však zapojeny také další smysly. The New Book of Popular Science (Nová kniha populární vědy) uvádí: „Někdy člověk těžko rozlišuje, zda vnímá chuť či vůni nějaké látky.“ Jdeme například kolem prodejny s pečivem a vdechneme vůni čerstvě upečeného chleba. V ústech se nám začnou dělat sliny. A jestliže potom vstoupíme do obchodu, podíváme se na chleba a možná zkusíme, jakou má kůrku, bude to naše smysly dráždit ještě více. Nemůžeme se dočkat, až si do chleba konečně kousneme!

Co vlastně je chuť? Časopis Omni to vysvětluje: „To, co neodborník popisuje jako chuť, je v podstatě komplikovaná syntéza mnoha vjemů: vůně, chuti, doteku, struktury, vzhledu, chemického dráždění (pálivost čili papričky, chladivost mentolu) a teploty.“

Na druhé straně, jak dále ukazuje článek, „chuť . . . je poměrně jednoduchá. Rozlišujeme čtyři (a jen čtyři) chuťové vjemy: sladkost, slanost, kyselost a hořkost.“ Je sice populární mapovat jazyk na oblasti podle toho, na jakou chuť jsou citlivé, ale nyní panuje názor, že jednotlivý chuťový pohárek kdekoli na jazyku může rozlišit více chuťových vjemů nebo možná všechny.

V chemii chuťových vjemů je nicméně ještě mnoho otazníků. Neví se například, proč přidání několika kapek kyselé citronové šťávy zvyšuje slanost potravy. A je zajímavé, že sladké, kyselé a slané chuťové vjemy aktivují v chuťových buňkách elektrické impulsy, ale hořké vjemy zjevně v těchto buňkách aktivují chemický signál.

Zvykáme si na chuť

Pravděpodobně jste si zvykli na chuť potravin, které vám zpočátku příjemné nebyly. Platí to o takových věcech, jako jsou olivy, plísňový sýr, tuřín, pálivé koření a hořké likéry. Od dávných dob dodávaly jídlu a salátům zvláštní příchuť ‚hořké byliny‘ jako štěrbák zahradní a čekanka obecná. Mají-li vám tyto hořké věci chutnat, musíte si na ně zvyknout. (2. Mojžíšova 12:8)

Studie naznačují, že okolnosti, za jakých jste se s určitým pokrmem setkávali, hrají velkou roli v tom, zda vám bude chutnat. Jedna žena například nikdy neochutnala boloňský salám. Byl jí odporný dokonce pohled na něj a hnusila se jí i jeho vůně, protože její matka měla k boloňskému salámu stejný odpor. Jednoho dne, když jí bylo asi dvacet let, měla tato žena velký hlad a nenašla k jídlu nic než boloňský salám. Snědla tedy kousek a byla velmi překvapena, že jí ve skutečnosti chutná!

Budete-li si chtít zvyknout na chuť něčeho nového, zkuste to, když jste opravdu hladoví. A pokud jste rodič, pamatujte na to, že vaše děti může ovlivnit to, jak na určitá jídla reagujete, a také okolnosti, za jakých jim určité jídlo předložíte. Když jim podáváte nové jídlo, vytvořte příjemné prostředí. Zapojte dítě. Jedna pisatelka navrhuje:

„Kojence nebo batole v ohrádce či na sedačce mějte při přípravě jídla v kuchyni. Připravované jídlo bude vidět a vnímat ve šťastném, pohodovém prostředí — a dokonce se s jídlem seznámí dříve, než jej může samo jíst. O několik měsíců později mu můžete podat kousek toho, co připravujete, když je to syrové nebo částečně uvařené.“

Autorka dodává: „Snažte se alespoň občas najít jednoduchý způsob, jakým by dítě mohlo pomáhat s přípravou nového jídla nebo jídla, které nemá rádo. Znamená to ale plánovat dopředu a věnovat tomu určitý čas. Vybízejte dítě, aby během přípravy jídlo ochutnávalo. Vašeho pomocníka takové ochutnávání potěší a dostane na jídlo chuť — to jsou ideální podmínky k tomu, aby si to jídlo oblíbil.“

Když chuť slábne

Žel vnímání chuti se může s věkem zhoršovat, jak králi Davidovi naznačil jeho letitý přítel Barzillai, když řekl: „Je mi dnes osmdesát let. . . . Mohl by tvůj sluha chutnat, co bych jedl a co bych pil?“ (2. Samuelova 19:35) S oslabením chuťových vjemů, nebo dokonce se ztrátou chuti však mohou souviset i další věci.

Tento problém může být důsledkem úrazu hlavy, alergie, infekce, léků, vlivu toxických chemických látek, nebo dokonce i obyčejné rýmy. Jedna žena, která ztratila chuť i čich, dojímavě vyjádřila hloubku zoufalství takových lidí. Napsala: „Silné aroma kávy a sladkou chuť pomeranče pokládáme za takovou samozřejmost, že když tyto smysly ztratíme, je to téměř, jako bychom zapomněli, jak máme dýchat.“

Takzvaná fantomová chuť je velmi nepříjemná porucha, kdy člověk cítí trvale chuť něčeho, co neexistuje. Někdy se změní chuť a čich u pacientů s rakovinou, kteří podstupují chemoterapii.

Požehnání od Boha

Jak je příjemné, když jsou naše chuťové vjemy zřetelné! Mnoho starších lidí si s potěšením vzpomíná na chuťové vjemy, z nichž se těšili v mládí — na chuť zralého ovoce utrženého ze stromu nebo na zvláštní jídla. Náš Stvořitel si přeje, abychom se těšili z příjemné chuti, což je patrné z jeho slibu, že ve spravedlivém novém světě, kde již nebude utrpení, stáří a smrt, bude hostina „s jídly dobře omaštěnými olejem a naplněnými morkem“. (Izajáš 25:6–9; Job 33:25; Zjevení 21:3, 4)

Chuťové vjemy jsou pro náš život opravdovým obohacením. Bez nich by jídlo bylo stejně jednotvárné jako čerpání pohonných hmot do automobilu. Jsou skutečným požehnáním od našeho nesmírně moudrého a milujícího Stvořitele!

[Obrázek na straně 24]

Učte děti, aby rády jedly výživná jídla