Sebevraždy — Pohroma mezi mladými lidmi

JAKO KDYBY nestačilo, že život mladých lidí pustoší války, vraždění a zvěrstva, existuje ještě sebeničení v podobě sebevražd mladých lidí. Drogy a alkohol ničí mysl a tělo mladých lidí a mají za následek smrt mnoha z nich. Stále známější označení je ‚smrt z předávkování‘, k níž došlo buď dobrovolně, nebo shodou okolností.

Časopis Morbidity and Mortality Weekly Report z 28. dubna 1995 uvedl, že „ve Spojených státech je sebevražda třetí hlavní příčinou smrti dospívajících ve věku od patnácti do devatenácti let“. V publikaci The Decade of the Brain (Desetiletí mozku) dr. J. J. Mann píše: „Každý rok spáchá sebevraždu více než třicet tisíc Američanů [v roce 1995 to bylo 31 284]. Je tragédií, že obvykle jsou oběťmi mladí lidé. . . O sebevraždu se pokusí desetkrát víc lidí než těch třicet tisíc, ale přežijí to. . . . Nejtěžším úkolem je rozpoznat, kterým pacientům hrozí toto nebezpečí, protože pro lékaře není snadné rozeznat, kdo z pacientů trpí tak těžkou depresí, že spáchá sebevraždu, a kdo ne.“

Simon Sobo, který je přednostou psychiatrie v nemocnici v New Milfordu, Connecticut, USA, napsal: „Za celých třináct let, co jsem zde, jsem neviděl tolik pokusů o sebevraždu, jako jsem jich viděl letos na jaře [1995].“ Ve Spojených státech se o sebevraždu pokusí každý rok tisíce dospívajících. Každý takový pokus je voláním o pomoc a o pozornost. Poskytne někdo pomoc dříve, než bude pozdě?

Celosvětový problém

Situace v mnoha dalších částech světa se příliš neliší. V Indii podle časopisu India Today v roce 1990 spáchalo sebevraždu asi třicet tisíc mladých lidí. Ve Finsku, Francii, v Izraeli, Kanadě, Nizozemsku, na Novém Zélandu, ve Španělsku, Švýcarsku a v Thajsku počet sebevražd mladých lidí stoupá. Zpráva Dětského fondu OSN (UNICEF) z roku 1996 uvádí, že nejvyšší počet sebevražd mladých lidí je ve Finsku, v Litvě, Lotyšsku, na Novém Zélandu, v Rusku a ve Slovinsku.

K zemím s nejvyšším počtem sebevražd mladých lidí na světě patří také Austrálie. Podle zprávy v novinách Canberra Times v roce 1995 zde tvořily sebevraždy 25 procent všech úmrtí u mladých mužů a 17 procent u mladých žen. U australských chlapců je poměr „úspěšných“ sebevražd pětkrát vyšší než u dívek. Podobný poměr je ve většině zemí.

Znamená to, že větší pravděpodobnost pokusu o sebevraždu je u chlapců než u dívek? Nutně ne. Ve výskytu sebevražedných pokusů nevykazují dostupná data téměř žádný rozdíl mezi pohlavím. Nicméně „podle posledních dat od WHO [světové zdravotnické organizace] spáchá v rozvinutých zemích sebevraždu asi čtyřikrát víc mladých mužů než žen“. (The Progress of Nations [Pokrok národů], vydalo UNICEF.)

Dokonce ani tyto hrůzné statistiky neukazují problém v celém jeho rozsahu. Je až překvapivě snadné číst statistiky o sebevraždách mladých lidí, které jsou vyjádřeny v klinických a analytických pojmech. Často však nechápeme ani nevidíme, že za každým neosobním statistickým údajem jsou otřesené rodiny a zármutek, trápení, bolest a zoufalství pozůstalých, kteří hledají příčiny, proč k tomu muselo dojít.

Lze tedy nějak předejít takovým tragédiím, jakými jsou sebevraždy mladých lidí? Našly se některé klíčové faktory, jež by mohly napomoci, aby k takové smutné situaci nedošlo.

[Rámeček na straně 5]

Pohnutky k sebevraždě

O pohnutkách k sebevraždě existuje mnoho teorií. „Sebevražda je reakcí určité osoby na problémy, které vnímá jako zdrcující. Může to být například společenská izolace, smrt někoho blízkého (zvláště manželského partnera), rozpad rodiny v dětství, závažné tělesné nemoci, stárnutí, nezaměstnanost, finanční problémy a zneužívání drog.“ (The American Medical Association Encyclopedia of Medicine)

Podle sociologa Emila Durkheima existují čtyři základní typy sebevražd:

1. Egoistická sebevražda — „Předpokládá se, že pramení z neschopnosti určitého jedince zařadit se do společnosti. Lidé páchající egoistickou sebevraždu jsou značně osamělí a nemají vztah k žádnému společenství lidí ani na něm nejsou závislí.“ Mají sklon být samotáři.

2. Altruistická sebevražda — „Jednotlivec je natolik nedílnou částí určité skupiny lidí, že je ochoten udělat cokoli.“ Příkladem jsou japonští piloti kamikadze ve druhé světové válce a náboženští extrémisté, kteří jsou ochotni při zabíjení svých údajných nepřátel zabít i sami sebe. Dalšími příklady by byli ti, kdo se obětovali, aby svou smrtí upozornili na určitou věc.

3. Anomická sebevražda — „Člověk páchající anomickou sebevraždu není schopen rozumným způsobem se vyrovnat s krizí, a problém řeší sebevraždou. [K tomu] dochází tehdy, jestliže se jeho obvyklý vztah ke společnosti náhle a šokujícím způsobem změní.“

4. Fatalistická sebevražda — „Předpokládá se, že je způsobena nadměrnými omezeními společnosti, které zásadně omezují svobodu jednotlivce.“ Tito lidé „mají pocit, že pro ně neexistuje žádná přijatelná budoucnost“. (Adolescent Suicide: Assessment and Intervention, Sebevraždy dospívajících: Jak je rozpoznat a jak jim zabránit, od Alana L. Bermana a Davida A. Jobese)

[Obrázek na straně 5]

Některé škodlivé zvyklosti, jež mohou vést k sebevraždě mladých lidí