Taktní královna zmařila biskupovy úklady

Od našeho dopisovatele v Jižní Africe

ANGLICKÁ královna Kateřina Parrová se ve společnosti svých věrných dvorních dam cítí bezpečně. Král Jindřich VIII. je poznamenán nemocí a intrikami dvorního života. Královna si povídá s přítelkyní, když tam najednou vběhne jedna z dvorních dam a v ruce svírá list papíru. Bez dechu jej podává Kateřině. Královna zneklidněná vyděšeným výrazem své dvorní dámy, zdráhavě tento papír přijímá. Nějaký úředník jej zřejmě náhodou upustil před královninými komnatami.a

Kateřina při čtení zbledne. Nevěřícně se dívá na papír, zachvacuje ji panika. Je to spis obviňující ji z kacířství, který podepsal král. Vykřikne a klesá k zemi, ale přítelkyně ji podepřou. Královna se snaží uklidnit a uvažovat jasně, ale je příliš rozrušena. Dvorní dámy jí soucitně pomáhají do postele.

Královna leží v posteli a nedokáže odpočívat. Překotně probírá události, k nimž došlo během jejího manželství s Jindřichem VIII. Bylo jí třicet jedna let, byla dvakrát vdaná a dvakrát ovdovělá a pomýšlela na to, že si vezme elegantního Thomase Seymoura. Král však měl jiné plány. Předložil jí návrh. Copak by ho mohla odmítnout? Byla to určitě pocta, avšak spojená s mnoha problémy. Dne 12. července 1543 se Kateřina stala šestou manželkou Jindřicha VIII.

Jindřich již neměl tu skvělou sportovní postavu rytíře z turnajů, jakou míval v mládí. Bylo mu padesát dva let, měl velkou nadváhu, podléhal náhlým změnám nálady a vředy na nohách ho někdy trápily do té míry, že stěží mohl chodit a museli jej přenášet v křesle.

Kateřina nicméně využila své mimořádné inteligence a talentu k tomu, aby manželství bylo úspěšné. Spřátelila se s královými třemi dětmi z předchozích manželství. Velmi se snažila být zábavnou manželkou. Když krále bolely nohy, rozptylovala ho živými diskusemi, často o náboženských otázkách. Přinesla králi v jeho posledních letech určitou míru pokoje.

Královna se nyní snaží znovu rekapitulovat svůj život s králem. Co udělala špatně? Vzpomíná na jejich nedávné setkání. Ten večer tam byli nějací dvořané a zdálo se, že král je v dobré náladě. Podle svého zvyku položila náboženskou otázku, o které rozmlouvali již dříve. Král byl nevrlý a stroze ukončil rozhovor. Byla sice překvapena, ale pokládala to za projev jeho náladovosti. Obvykle měl tyto rozhovory rád, a proti jejímu zájmu o náboženské otázky nic nenamítal.

Kateřina si v duchu připomíná, kdo všechno tam byl. Její myšlenky se vytrvale vracejí k jednomu muži — známému nepříteli Stephenu Gardinerovi.

Intrikářský biskup

Gardiner, biskup z Winchesteru a královský radní, byl vlivným mužem a odpůrcem náboženské reformy. Kateřinu nesnášel jednak proto, že se zajímala o náboženskou změnu, a jednak proto, že měla vliv na krále.

Thomas Cromwell, hlavní poradce Jindřicha, tohoto Gardinera obratně odstranil z postavení hlavního králova tajemníka. Gardiner proto hledal příležitost, aby se mu pomstil. Podílel se na spiknutí, které vedlo ke Cromwellově pádu a popravě. Gardiner byl také zklamaný tím, že ho Jindřich přehlédl a jako arcibiskupa canterburského jmenoval poměrně neznámého Thomase Cranmera, který protežoval protestanty. Naštěstí pro arcibiskupa Cranmera, Jindřich překazil spiknutí, které proti němu Gardiner a další lidé osnovali.

Nebezpečí, které hrozí Kateřině a jejím dvorním dámám, vzrostlo při další nedávné intrice biskupa Gardinera. Jistá mladá žena Anne Askewová byla otevřenou zastánkyní náboženské reformy. Byla uvězněna a čekala na popravu za kacířství. Gardiner se však o ni zajímal z jiných důvodů. Chtěl dokázat, že Askewová byla ve styku s vlivnými dvorními dámami, a tak by mohl obvinit i královnu. Thomas Wriothesley, Gardinerův spolupracovník a jeden z králových hlavních rádců, vedl výslech Anne Askewové.

Mučení na skřipci

Wriothesley po nějakou dobu Anne vyslýchal, ale nezískal potřebné usvědčující doklady. Nakonec nařídil, aby ji dali na skřipec,b přestože bylo nezákonné tímto způsobem mučit ženu. Když to nepomohlo, Wriothesley a jiný rada osobně přišli ke skřipci, kde jí natahovali do krajnosti, ale žádoucí informace se jim přesto nepodařilo získat.

Při pomyšlení na to, jak Anne Askewová trpí, Kateřině vytrysknou slzy. Uvědomuje si, že do místnosti někdo vstoupil. Jedna z dvorních dam k ní přistupuje a říká jí, že král poslal svého lékaře doktora Wendyho, aby jí vyšetřil. Laskavý lékař se ptá, jak se jí daří, a sděluje jí, že král se zajímá o její zdraví.

Lékař jí říká, že král se mu svěřil o plánu proti královně a zavázal ho mlčením. Doktor Wendy jí to nicméně řekne všechno — když ten večer od krále odešla, král se sarkasticky vyjádřil, že je pro něj ohromnou útěchou, když ve svém pokročilém věku „je poučován [svou] manželkou“.

Gardiner v tom viděl svou příležitost a využil ji. Řekl, že královna podporuje kacíře, že její jednání je zrádné a znamená ohrožení královy autority. Řekl, že pokud mu to dovolí čas, on i další lidé mohou o tom králi předložit doklady. Rozhněvaný král souhlasil s tím, že podepíše listinu s žalobou proti královně.

Doktor Wendy královně vše podrobně vylíčí a vybízí ji, aby při nejbližší příležitosti šla ke králi a pokorně ho poprosila o odpuštění. Je to jediný způsob, jak vyzrát nad nepřáteli, kteří nebudou mít klid, dokud nebude uvězněna v londýnském Toweru a dokud nezískají dostatek dokladů, aby jí bylo možné odsoudit k smrti.

Kateřina vidí, že tato rada je moudrá, a když jednou pozdě večer slyší, že král je ve svých komnatách, pečlivě se oblékne a zopakuje si, co mu řekne. Doprovází ji její sestra a přítelkyně, lady Laneová.

Moudrá a prozíravá královna

Král sedí a žertuje s několika dvořany. Svou manželku vítá s úsměvem. Potom převádí hovor na náboženské otázky. Žádá Kateřinu, aby mu vysvětlila některé jeho pochybnosti. Kateřina okamžitě rozeznává léčku. Snaží se jak může, aby odpověděla upřímně a čestně.

Říká, že Bůh ženu vytvořil až po muži — nižší, než je muž — a pokračuje: ‚Vzhledem k tomu, že Bůh ustanovil takový přirozený rozdíl mezi mužem a ženou — a Vaše Veličenstvo natolik vyniká v moudrosti a převyšuje mě v tolika ohledech — jak to, Vaše Veličenstvo, že se v takových složitých náboženských otázkách ptáte na moje mínění?‘ Potom uznává, že král je ve všem její hlavou, hned po Bohu.

‚Nikoli,‘ odpovídá král, ‚jste natolik vzdělaná, že byste měla poučovat vy nás, a ne my vás.‘

Královna odpovídá: ‚Jestliže to Vaše Veličenstvo vidí takto, potom se Vaše Veličenstvo ve mě velmi mýlí. Vždy jsem pokládala za velmi neslušné a absurdní, aby žena přijala postavení rádce nebo učitele svého pána a manžela; právě naopak, žena by se měla od svého manžela učit a být jím vyučována.‘ Kateřina dále králi vysvětluje, že když s ním mluví o náboženských otázkách a někdy vyjádří určitý názor, nechce tím propagovat své názory. Naopak, tím že s ním rozmlouvá, se snaží odvrátit jeho pozornost od bolesti, kterou mu působí jeho neduh.

‚A je to tak doopravdy, drahoušku?‘ říká král. ‚Nechtěla jsi svými argumenty dosáhnout nějakého špatného cíle? Tak to jsme opět výborní přátelé jako dříve.‘ Král stále sedí a volá Kateřinu k sobě, vřele ji obejme a políbí ji. Říká, že tato zpráva je lepší, než kdyby najednou dostal darem sto tisíc liber. V příjemné konverzaci pokračují, dokud jí král kolem půlnoci nedá svolení, aby odešla.

Příští den jde král jako obvykle na procházku do královské zahrady a doprovázejí jej dva dvořané z jeho ložnice. Vyzval královnu, aby se k němu připojila, a ona přichází se třemi dvorními dámami. Jindřich Kateřině zapomněl říci, že předtím dal souhlas, aby v tu dobu byla zatčena. Také Wriothesleyho, který měl zatčení provést, zapomněl informovat o tom, že se s královnou smířil. Královský pár se dobře baví, když se objevuje Wriothesley se čtyřiceti královskými strážci, aby královnu a její dvorní dámy zatkli.

Král odchází od společnosti a předvolává si Wriothesleyho, který padá na kolena. Ostatní ve společnosti nemohou slyšet, co král říká, ale slyší, jak ve vzteku vyslovuje tato slova: ‚Darebáku! Bestie! Idiote!‘ A nařizuje Wriothesleymu, aby mu zmizel z očí.

Když se král vrací, Kateřina se ho snaží vlídnými slovy uklidnit. Dokonce se za Wriothesleyho přimlouvá a říká, že to všechno mohl být omyl.

Král jí na to odpovídá: ‚Na mou čest, drahoušku, jednal s tebou jako prohnaný darebák, a tak ať si jde.‘

Kateřina tak byla uchráněna před svými nepřáteli a biskup Gardiner ztratil královu přízeň. Královna zvítězila nad intrikářským biskupem. Hra skončila.c

[Poznámky pod čarou]

[Obrázky na straně 21]

Biskup Stephen Gardiner

Královna Kateřina Parrová

[Podpisky]

Podobizna Kateřiny Parrové: S laskavým svolením National Portrait Gallery, Londýn; Stephen Gardiner: National Trust Photographic Library/J. Whitaker

[Obrázek na straně 22]

Jindřich VIII., který před královnou zavrhl Thomase Wriothesleyho

[Podpisek]

Portrét od Holbeina z knihy The History of Protestantism (sv. III.)

[Podpisek na straně 20]

Pozadí na stranách 20 až 22: Převzato z knihy The Library of Historic Characters and Famous Events, sv. VII, 1895