Výhled z 29. patra

VYSTOUPÍTE-LI z výtahu v 29. patře budovy OSN v New Yorku, malá modrá značka vám ukáže, kterým směrem je kancelář Úřadu vysoké komisařky pro ochranu lidských práv (OHCHR). Tato kancelář zastupuje ústředí OHCHR v Ženevě — centrum aktivity OSN v oblasti lidských práv. Vysoká komisařka pro lidská práva, Mary Robinsonová, řídí OHCHR v Ženevě a Elsa Stamatopoulouová, která je řeckého původu, vede newyorskou kancelář. Paní Stamatopoulouová začátkem tohoto roku vlídně přijala redaktora Probuďte se! a vyjádřila se k pěti desetiletím aktivity v oblasti lidských práv. Uvádíme výňatky z tohoto interview.

Otázka: Jakého pokroku v prosazování lidských práv bylo podle vás dosaženo?

Odpověď: Uvedla bych tři příklady pokroku. Za prvé, před padesáti lety neexistoval v mezinárodním dění pojem lidských práv; dnes je tento pojem všudypřítomný a funkční. Vlády, které ještě před několika desetiletími o lidských právech nikdy neslyšely, dnes o nich mluví. Za druhé, dnes existuje mezinárodní sbírka zákonů neboli zákoník skládající se z mnoha úmluv, které uvádějí černé na bílém povinnosti vlád k obyvatelům jejich země. [Viz rámeček „Mezinárodní charta lidských práv“ na straně 7.] Sestavit tento zákoník znamenalo mnoho let tvrdé práce. A my jsme na něj velmi hrdí. Třetím příkladem je to, že na hnutích za lidská práva se dnes podílí mnohem více lidí než dříve a že jsou schopni se o sporných otázkách lidských práv jasně vyjadřovat.

Otázka: Jaké jsou překážky?

Odpověď: Pracuji již sedmnáct let v programech OSN týkajících se lidských práv a samozřejmě je mi jasné, že stojíme před skličujícími problémy. Nejhorším problémem je to, že některé vlády pokládají lidská práva za politickou, a ne společenskou otázku. Možná nejsou ochotny plnit úmluvy o lidských právech proto, že se cítí být politicky ohroženy. Úmluvy o lidských právech se v těchto případech stávají pouhým cárem papíru. Jinou překážkou je neschopnost OSN zabránit hrubému porušování lidských práv na takových místech jako je bývalá Jugoslávie, Rwanda a nyní Alžírsko. Neschopnost OSN zabránit masakrům v těchto zemích byla obrovským selháním. Mechanismy pro ochranu lidských práv existují, ale někdo by je měl aktivovat. Kdo by to měl být? Pokud nejsou v sázce zájmy zemí, jež by mohly ochranu poskytnout, potom politická vůle vystoupit a zabránit porušování lidských práv často chybí.

Otázka: Co je před vámi?

Odpověď: Na cestě za lidskými právy pro každého člověka vidím určité hrozby, ale i přísliby. Zneklidňuje mě hrozba, kterou představuje globalizace ekonomiky, v jejímž důsledku velké korporace pronikají do zemí, kde je pracovní síla levnější. Dnes, pokud je to třeba, můžeme obvinit vlády z porušování lidských práv a vyvíjet na ně nátlak. Koho však můžeme vinit z porušování lidských práv, když díky multilaterálním obchodním dohodám stále více moci přechází z vlád na celosvětové ekonomické síly? A tyto ekonomické síly pod kontrolou nemáme, což pozici mezivládních organizací, jako je OSN, oslabuje. Z hlediska lidských práv je tento trend destruktivní. Rozhodující teď je, aby se o hnutí za lidská práva začal zajímat i soukromý sektor.

Otázka: Jaké jsou přísliby?

Odpověď: Je to celosvětový rozvoj kultury, které budou lidská práva vlastní. Mám na mysli to, že pomocí vzdělávání bychom lidem měli umožnit, aby si byli svých práv více vědomi. Je to samozřejmě velmi těžký úkol, protože to znamená změnit způsob myšlení lidí. Organizace spojených národů proto před deseti lety začala celosvětovou vzdělávací kampaň s cílem seznámit lidi s jejich právy a země s jejich povinnostmi. Roky 1995–2004 označila navíc jako „desetiletí vzdělávání o lidských právech“. Doufejme, že toto vzdělávání změní mysl a srdce lidí. Zní to skoro jako evangelium, ale v otázce vzdělávání o lidských právech jsem opravdovým věřícím. Doufám, že v příštím století svět přijme lidská práva za svou ideologii.

[Rámeček na straně 7]

MEZINÁRODNÍ CHARTA LIDSKÝCH PRÁV

Kromě Všeobecné deklarace lidských práv existuje ještě Mezinárodní charta lidských práv. Jaký je mezi nimi vztah?

Přirovnáme-li Mezinárodní chartu lidských práv ke knize, která má pět kapitol, potom Všeobecnou deklaraci lidských práv lze přirovnat k 1. kapitole. Kapitolami 2 a 3 jsou Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech. A kapitolami 4 a 5 jsou Opční protokoly.

Všeobecná deklarace je pokládána za dokument, který má morální hodnotu a říká národům, co by měly dělat, avšak ty čtyři dodatečné dokumenty jsou právně závazné a říkají národům, co musí dělat. Práce na těchto čtyřech dokumentech sice začala v roce 1949, ale uplynulo několik desetiletí, než všechny vstoupily v platnost. Tyto čtyři dokumenty spolu s Všeobecnou deklarací dnes tvoří Mezinárodní chartu lidských práv.

OSN ratifikovalo kromě této Mezinárodní charty více než osmdesát dalších úmluv o lidských právech. „A tak je chybou domnívat se, že úmluvy o lidských právech obsažené v Mezinárodní chartě, jsou důležitější,“ řekla k tomu jedna odbornice na lidská práva. „Například Úmluva o právech dítěte z roku 1990 je všeobecným dokumentem, který ratifikovalo nejvíce zemí, a přesto není částí Mezinárodní charty. Termín ‚Mezinárodní charta lidských práv‘ byl vytvořen spíše za účelem publicity než jako formální pojem. A jistě souhlasíte, že tento slovní obrat je přitažlivý.“a

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 6]

Elsa Stamatopoulouová

[Podpisek]

Foto UN/DPI, od J.Isaaca