Jaký měl Ježíš vzhled?

DOKLADY ze světských dějin o tom, jak Ježíš vypadal, jsou silně ovlivněny několika faktory. A to vysvětluje, proč umělecká díla zobrazují Ježíše tolika rozdílnými způsoby.

Dvěma faktory jsou kultura dané země a doba, kdy bylo umělecké dílo vytvořeno. Způsob zobrazení Ježíše byl kromě toho ovlivněn i náboženským přesvědčením umělce a těch, kdo ho touto prací pověřili.

Během staletí věnovali Ježíšovu vzhledu značnou pozornost slavní umělci jako Michelangelo, Rembrandt a Rubens. Jejich díla, která jsou přikrášlena symbolismem a mysticismem, silně ovlivnila to, jak si lidé představují Ježíše. Na čem však bylo jejich ztvárnění založeno?

Co říkají světské dějiny?

V době před římským císařem Konstantinem, který žil od roku 280 do roku 337 n. l., umělecká díla často Ježíše zobrazovala jako mladistvého „dobrého pastýře“ s krátkými, nebo dlouhými vlnitými vlasy. Kniha Art Through the Ages (Umění v průběhu staletí) o tom říká: „Námět dobrého pastýře lze sice najít v umění starobylého [pohanského] Řecka, a dokonce i v egyptském umění, zde se však tento pastýř stává symbolem věrného ochránce křesťanského stáda.“

Časem byl tento pohanský vliv ještě výraznější. Kniha dodává, že „Ježíše bylo možné lehce ztotožnit s božstvy známými v oblasti Středozemního moře, a byl to zvláště Helios (Apollón), bůh slunce [jehož gloriolu později dostal Ježíš a potom „svatí“], nebo jeho pořímštělá východní podoba, Sol Invictus (Nepřemožitelné Slunce)“. V mauzoleu, které bylo objeveno pod bazilikou svatého Petra v Římě, je skutečně Ježíš zobrazen jako Apollón, který „po nebesích řídí koně slunečního dvoukolého vozu“.

Tato mladistvá podoba však neměla dlouhé trvání. Adolphe Didron ve své knize Christian Iconography (Křesťanská ikonografie) uvádí, k čemu došlo: „Postava Krista, která byla nejdříve mladistvá, stárla každým stoletím . . ., jak křesťanství samotnému přibývala léta.“

Ježíšův vzhled popisuje text pocházející ze 13. století. Je to údajně dopis jistého Publia Lentula římskému senátu. Uvádí se v něm, že Ježíšovy „vlasy měly odstín nezralých lískových ořechů [světle hnědé], k uším byly hladké, ale potom měly tmavší barvu a byly zářivější a padaly mu v loknách na ramena; uprostřed byly rozděleny . . . plnovous měl barvu vlasů a nebyl příliš dlouhý, ale na bradě byl trochu rozdělený; . . . oči měl šedé a jasné.“ Tento nevěrohodný portrét postupně ovlivnil mnoho umělců. „Každé období,“ říká New Catholic Encyclopedia, „si vytvořilo takový typ Krista, jaký byl žádoucí.“

Stejně jako každé období zobrazovalo Krista rozdílně, zobrazovaly ho rozdílně i různé rasy a různá náboženství. Tato encyklopedie uvádí, že religiózní umění misionářského pole v Africe, na americkém kontinentu a v Asii sice zobrazovalo dlouhovlasého Krista podobného tomu na Západě, ale že se někdy v jeho vzhledu objevily „domorodé rysy“.

I protestanté měli své umělce, kteří interpretovali Kristův vzhled po svém. Pan F. M. Godfrey ve své knize Christ and the Apostles—The Changing Forms of Religious Imagery (Kristus a apoštolové — Měnící se formy religiózních ilustrací) uvádí: „Rembrandtův tragický Kristus vyzařuje ducha protestantismu, je smutný, přísný, hubený a bledý . . . je obrazem protestanské duše — odříkavé a obrácené do sebe.“ To je podle autora vidět na „vychrtlosti Jeho těla, na tělesném odříkání [sebezapírání], na ‚osamělosti, patosu a velebnosti‘, s níž [Rembrandt] pojal křesťanskou epiku“.

Nyní však uvidíme, že zobrazení křehkého, zženštilého, melancholického, dlouhovlasého Krista se svatozáří, které se často objevuje v umění křesťanstva, není správné. Ve skutečnosti Kristus, jak ho popisuje Bible, byl úplně jiný.

Bible a Ježíšův vzhled

Ježíš, „Boží Beránek“, byl bez vady, a tak to nepochybně byl muž hezkého vzhledu. (Jan 1:29; Hebrejcům 7:26) A určitě neměl stále ten melancholický vzhled, který mu dávají známí umělci. Je pravda, že v životě zažil mnoho bolestných událostí, ale celkovým založením dokonale zrcadlil svého Otce, „šťastného Boha“. (1. Timoteovi 1:11; Lukáš 10:21; Hebrejcům 1:3)

Měl Ježíš dlouhé vlasy? Pouze Nazirejci si nesměli stříhat vlasy a nesměli pít víno, a Ježíš Nazirejec nebyl. Měl své vlasy nepochybně vkusně přistřižené podobně jako ostatní židovští muži. (4. Mojžíšova 6:2–7) Ve společnosti přátel se také rád v rozumné míře napil vína, což podporuje myšlenku, že to nebyl neradostný člověk. (Lukáš 7:34) Na svatební hostině v galilejské Káně Ježíš dokonce zázračně proměnil vodu ve víno. (Jan 2:1–11) A zjevně nosil vousy, což potvrzuje proroctví o jeho utrpení. (Izajáš 50:6)

Jakou barvu pleti a jaké rysy Ježíš měl? Pravděpodobně semitské. Zdědil tyto rysy po své matce, Marii, která byla Židovka. Její předkové byli Židé, Hebrejci. Ježíš tedy pravděpodobně měl barvu pleti a rysy, které byly u Židů běžné.

Po tělesné stránce se Ježíš dokonce nijak výrazně nelišil ani od apoštolů, protože když ho měl Jidáš zradit, musel Ježíše polibkem označit. Ježíš tedy mohl snadno splynout s davem. A přinejmenším při jedné příležitosti se to také stalo, když nikým nepoznaný cestoval z Galileje do Jeruzaléma. (Marek 14:44; Jan 7:10, 11)

Někteří lidé však došli k závěru, že Ježíš musel být křehký. Proč to říkají? Kvůli tomu, že potřeboval, aby mu někdo pomohl nést jeho mučednický kůl. A také proto, že z těch tří mužů přibitých na kůl zemřel Ježíš jako první. (Lukáš 23:26; Jan 19:17, 32, 33)

Ježíš nebyl křehký

Bible v protikladu k tradici nepopisuje Ježíše jako křehkého nebo zženštilého. Říká naopak, že již jako mladý člověk „dělal pokroky v moudrosti a v tělesném růstu a v přízni u Boha a lidí“. (Lukáš 2:52) A skoro třicet let byl tesařem. Nezdá se, že by to bylo zaměstnání pro někoho drobného či pro někoho, kdo má subtilní postavu, zvláště ne v tehdejší době, kdy neexistovaly žádné moderní stroje usnadňující těžkou práci. (Marek 6:3) Ježíš také vyhnal z chrámu skot, ovce a směnárníky a zpřevracel jejich stoly. (Jan 2:14, 15) To rovněž ukazuje, že to byl rozhodný a tělesně zdatný člověk.

Během posledního tři a půl roku života na zemi Ježíš ušel na svých kazatelských cestách stovky kilometrů. Učedníci mu nicméně nikdy nenavrhovali, aby si ‚trochu odpočinul‘. Naopak Ježíš učedníkům, k nimž patřili zdatní rybáři, řekl: „Pojďte sami soukromě na osamělé místo a trochu si odpočiňte.“ (Marek 6:31)

Skutečně, „celé vyprávění v evangeliích,“ říká M’Clintockova a Strongova Cyclopædia, „ukazuje, že [Ježíš měl] výborné tělesné zdraví“. Proč tedy potřeboval pomoci nést mučednický kůl a proč zemřel dříve než ti, kdo s ním byli přibiti na kůl?

Jedním faktorem je extrémní vypětí. Když se blížila poprava, Ježíš řekl: „Skutečně mám křest, kterým mám být pokřtěn, a jak jsem stísněný, dokud nebude dokončen!“ (Lukáš 12:50) Během poslední noci toto vypětí přerostlo v „agónii“: „Ale když se dostal do agónie, modlil se dále s ještě větší opravdovostí; a jeho pot se stal jakoby kapkami krve, které padaly na zem.“ (Lukáš 22:44) Ježíš věděl, že vyhlídky lidstva na věčný život závisejí na tom, zda zachová ryzost až do smrti. Jaká tíha na něm musela ležet! (Matouš 20:18, 19, 28) Ježíš také věděl, že ho Boží vlastní lid popraví jako ‚prokletého‘ zločince. Byl znepokojen vědomím, že by to jeho Otci mohlo přinést pohanu. (Galaťanům 3:13; Žalm 40:6, 7; Skutky 8:32)

Potom, co byl Ježíš zrazen, zacházelo se s ním velmi krutě. Ve fingovaném přelíčení, které proběhlo dlouho po půlnoci, si z něj ti nejvyšší hodnostáři země tropili posměch, plivali na něj a tloukli ho pěstmi. Následující ráno proběhl další soudní proces, který měl nočnímu přelíčení dodat zdání zákonnosti. Tehdy vyslýchal Ježíše Pilát; potom Herodes, a ten si z něj za přispění svých vojáků dělal legraci; a potom zase Pilát. Nakonec ho Pilát nechal zbičovat. A nebylo to obyčejné bičování. Časopis The Journal of the American Medical Association o tomto římském způsobu bičování říká:

„Obvyklým nástrojem byl krátký bič . . . s několika jednoduchými nebo spletenými koženými řemínky různých délek, do nichž byly v určitých vzdálenostech vevázány železné kuličky nebo ostré kousky ovčích kostí. . . . Jak římští vojáci plnou silou opakovaně švihali oběť do zad, železné kuličky působily hluboké pohmožděniny a kožené řemínky a ovčí kůstky se zasekávaly do kůže a podkožní tkáně. Při pokračujícím bičování rány pronikaly do hloubky ke kosternímu svalstvu a vznikaly cáry krvácejícího masa.“

Je zřejmé, že Ježíšova životní síla byla vyčerpána dávno předtím, než se zhroutil pod mučednickým kůlem, který nesl. The Journal of the American Medical Association o tom říká: „K celkově oslabenému stavu přispělo tělesné i psychické týrání, k němuž byl odsouzen Židy i Římany, a rovněž nedostatek jídla, vody a spánku. Ještě před vlastním ukřižováním byl tudíž Ježíšův tělesný stav přinejmenším velmi vážný, nebo dokonce kritický.“

Je jeho vzhled důležitý?

Počínaje Lentulovým podvrženým popisem až po díla slavných mistrů a moderní okna z barevných skel se zdá, že křesťanstvo miluje to, co je přitažlivé pro oči. „Mimořádná evokativní síla, kterou mají vyobrazení Ježíše Krista, by měla být zachována,“ řekl turínský arcibiskup a správce sporného Turínského plátna.

Boží slovo nicméně takové „evokativní“ detaily o Ježíšově vzhledu záměrně vynechává. Proč? Tyto podrobnosti by pravděpodobně odváděly od toho, co znamená věčný život — od biblického poznání. (Jan 17:3) Sám Ježíš — náš vzor — ‚nehleděl na vnější vzhled lidí‘, neboli jej nepokládal za důležitý. (Matouš 22:16; srovnej Galaťanům 2:6.) Klást důraz na Ježíšův tělesný vzhled, když o tom není v inspirovaných evangeliích žádná zmínka, je v rozporu se samotným duchem těchto evangelií. Ježíš dokonce — jak uvidíme v následujícím článku — již žádnou lidskou podobu nemá.a

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky na straně 7]

Křehký a bledý Ježíš, jak jej ztvárňují umělci křesťanstva, v protikladu k zobrazení Krista, které je založeno na biblických zprávách

[Podpisek]

Ježíš káže u Galilejského moře, od Gustava Dorého