Asteroidy, komety a Země — Může dojít ke srážce?

‚Dne 30. června časně ráno byl zde, v sibiřské vesnici, pozorován velmi neobvyklý jev. Vysoko nad obzorem rolníci viděli nějaký velmi jasně zářící objekt. Byl tak zářivý, že se nedal prostým okem pozorovat. Nízko nad obzorem, stejným směrem jako ono svítící těleso, byl vidět malý černý oblak. Zdálo se, že když se to jasné těleso přiblížilo k zemi, bylo rozdrceno na prach. Na jeho místě se vytvořil ohromný oblak černého dýmu a bylo slyšet výbuch, jako když se řítí lavina balvanů. Domy se otřásaly a z mraku vyrazily rozeklané jazyky ohně. Vesničané v hrůze vybíhali na ulici. Stařeny plakaly. Každý si myslel, že nastal konec světa.‘ (Výtah ze zprávy, která se objevila v listu Sibir, Irkutsk, Rusko, 2. července 1908.)

TITO vesničané neměli ani potuchy, že jim nad hlavou právě explodovalo nebeské těleso. Dnes, po více než devadesáti letech, jedna z nejfantastičtějších předpovědí o zániku naší planety mluví o katastrofě způsobené asteroidem nebo kometou. V souvislosti s apokalyptickými předpověďmi o zničení Země srážkou s kosmickým tělesem jsou slyšet takové zkratky jako NEO (near-earth objects, tělesa v blízkosti Země) a PHO (potentially hazardous objects, potenciálně nebezpečná tělesa). Hollywood si pospíšil, aby tyto obavy komerčně zužitkoval, a tak vyrobil například filmy Drtivý dopad a Armageddon.

Jaká je tedy pravděpodobnost, že vy nebo vaše děti budete zahubeni nějakou ohnivou koulí z kosmu? Měli byste očekávat, že každou chvíli začne být váš dvorek bombardován deštěm z kousků železa a ledu? A pokud žijete blízko pobřeží, bude váš dům srovnán se zemí obrovskou přílivovou vlnou vyvolanou tím, že do moře dopadne nějaký zbloudilý asteroid?

Země obíhá mezi planetárním odpadem

Naši sluneční soustavu netvoří pouze Slunce, devět planet a jejich měsíce, ale obíhají v ní také komety (konglomeráty ledu a prachu), asteroidy (planetky) a meteoroidy (většinou fragmenty asteroidů). Vědci již dlouhou dobu vědí, že Země je vystavena bombardování z kosmu. Stačí se jen podívat na rozrytou měsíční krajinu, abychom si uvědomili, že Země obíhá v poměrně frekventované oblasti. Nebýt atmosféry a neustálého obnovování zemského povrchu tektonickou činností a erozí, byl by zemský povrch poset krátery stejně jako ten měsíční.

Vědci odhadují, že každý den je možné v zemské atmosféře pozorovat až 200 milionů meteorů. Tělesa, která vstupují do atmosféry jsou však většinou malá a shoří prakticky bez povšimnutí. Některá ale přežijí ohnivou výheň, která vzniká při vstupu do atmosféry, a tření vzduchu je zpomalí na rychlost asi 320 kilometrů za hodinu. To, co z nich zbude, pak dopadne na zem jako meteorit. Vzhledem k tomu, že většina spadne do oceánů nebo neobydlených oblastí, uškodí lidem jen velmi zřídka. Odhaduje se, že objekty, které vstoupí do atmosféry, zvětší hmotnost Země každý den o stovky tun.

Astronomové také odhadují, že oběžnou dráhu Země kříží nebo se k ní přibližuje více než 2 000 asteroidů o průměru větším než jeden kilometr. Objevili a stanovili dráhu jen asi dvou set takových asteroidů. Do nebezpečné blízkosti k oběžné dráze Země se také dostává odhadem více než jeden milion asteroidů o průměru větším než 50 metrů. Asteroidy o této velikosti se mohou dostat až na zem a napáchat škody. Takový relativně malý projektil v sobě ukrývá energii asi deseti megatun TNT, což odpovídá velké atomové bombě. Zemská atmosféra nás sice může ochránit před menšími tělesy, ale nezastaví taková, která mají energii deseti megatun a více. Někteří výzkumníci tvrdí, že podle statistiky můžeme srážku s tělesem o energii deseti megatun očekávat v průměru jednou za sto let. Podle některých odhadů kolize s objektem o průměru asi jeden kilometr nastane každých 100 000 let.

Svědectví o kráterech, explozích a srážkách

Není těžké uvěřit tomu, že naše planeta byla v minulosti zasažena velkými tělesy pocházejícími z kosmu. Důkazy o tom poskytuje více než 150 objevených kráterů, které zjizvily povrch země. Některé jsou zřetelně viditelné, jiné je možné rozeznat pouze z letadla nebo družice a ještě další jsou již dávno zasypány nebo jsou na dně oceánů.

Jeden z nejznámějších je kráter Chicxulub, který vytvořil na zemském povrchu jizvu o průměru 180 kilometrů. Nachází se na severním cípu poloostrova Yucatán v Mexiku. Věří se, že je místem dopadu komety nebo asteroidu o průměru deseti kilometrů. Někteří tvrdí, že klimatické změny vyvolané touto srážkou způsobily vyhynutí dinosaurů a dalších suchozemských a mořských zvířat.

V Arizoně, v USA, meteorit s vysokým obsahem železa ‚vydloubl‘ pozoruhodný Meteor Crater — jámu širokou téměř 1 200 metrů a hlubokou 200 metrů. Kolik by bylo obětí, kdyby podobný meteorit dopadl na nějaké město? Populární expozice v americkém Přírodovědeckém muzeu v New Yorku ukazuje, že kdyby takové těleso zasáhlo Manhattan, byla by tato přeplněná čtvrť úplně zničena.

Jak bylo uvedeno v úvodu, 30. června 1908 se asteroid nebo úlomek komety s odhadovaným průměrem necelých sto metrů vřítil do atmosféry a ve výšce asi 10 kilometrů explodoval nad tungzskou sibiřskou oblastí, která byla z velké části neobydlena. Výbuch o síle přibližně 15 megatun TNT zpustošil oblast o rozloze asi 2 000 kilometrů čtverečních. Zporážel stromy, způsobil požáry a zabil soby. Kolik lidí by zahynulo, kdyby epicentrum výbuchu bylo v hustě obydlené oblasti?

V červenci 1994 se teleskopy na celém světě zaměřily na Jupiter, s nímž se střetly úlomky komety Shoemaker-Levy 9. Jizvy, které se na nějakou dobu na Jupiteru objevily, zůstanou vryty hluboko do myslí těch, kdo srážky přímo sledovali. Když pozorovali Jupiter, jak dostává jeden zásah za druhým, odborníci, stejně jako i laici, uvažovali, co by se stalo, kdyby se terčem komety místo Jupitera stala Země.

Katastrofické scénáře

Vědci s mrazením v zádech zvažovali, jaké strašlivé následky by měla srážka komety nebo asteroidu s naší planetou. Přímé následky většího střetu předvídají asi takto: Nejdříve by se objevil prudce rostoucí oblak prachu a horniny. Padající úlomky by vytvořily spršku meteorů, která by rozžhavila oblohu do červena, zapálila lesy a louky a zničila většinu suchozemského života. Prach, který by zůstal delší dobu rozptýlený v atmosféře, by pohlcoval sluneční světlo, což by na ztemnělém zemském povrchu způsobilo prudký pokles teplot a zastavení fotosyntézy. Znemožnění fotosyntézy by také vedlo ke zhroucení potravinového řetězce v oceánech, čímž by byla většina mořských živočichů odsouzena k smrti. Podle tohoto scénáře by byla tato přírodní katastrofa dovršena celosvětovými kyselými dešti a zničením ozonové vrstvy.

Kdyby takový asteroid zasáhl oceán, vyvolalo by to přílivové vlny, tsunami, se strašlivým ničivým potenciálem. Tsunami by se šířily mnohem dále než počáteční nárazová vlna a způsobily by rozsáhlou zkázu v pobřežních oblastech do vzdálenosti tisíce kilometrů. Astronom Jack Hills k tomu říká: „Tam, kde stávala města, by byly jen blátivé planiny.“

Měli bychom však být při posuzování takových tvrzení opatrní. Většina z těchto teorií jsou pouhé spekulace. Nikdo samozřejmě neviděl ani nestudoval srážku asteroidu se Zemí. Také dnešní senzacechtivá masmédia se předhánějí v uveřejňování bombastických titulků, které jsou založeny na neúplných, nebo dokonce nepřesných informacích. (Viz rámeček nahoře.) Říká se, že pravděpodobnost, že člověk bude usmrcen tělesem, které na zem dopadne z nebe, je vlastně podstatně menší, než pravděpodobnost, že bude usmrcen při nehodě na silnici.

Co by se mělo udělat?

Mnoho odborníků se domnívá, že nejlepší strategií, jak odvrátit kolizi s blížící se kometou nebo asteroidem, by bylo vypustit raketu, která by vetřelce zastavila nebo alespoň vychýlila z dráhy. Pokud by byl asteroid malý a byl by odhalen mnoho let před vypočítaným dopadem, mohla by taková obrana stačit.

Ovšem v případě větších těles, které by se mohly srazit se Zemí, někteří vědci navrhují použití jaderných zbraní. Domnívají se, že pečlivě zaměřený jaderný výbuch by těleso postrčil na bezpečnější oběžnou dráhu a asteroid by Zemi minul. Jeho velikost a vzdálenost od Země by rozhodovaly o potřebné síle jaderné exploze.

Problém však tkví v tom, že ani jedno z těchto případných obranných opatření nemůže být účinné bez včasného varování. Na vyhledávání asteroidů se specializují skupiny astronomů, jako například Spacewatch a Near Earth Asteroid Tracking. Mnoho lidí se však domnívá, že by se toho mělo v tomto směru dělat více.

Musíme připustit, že nedokonalí lidé mají pouze omezené znalosti o poloze a pohybu těchto nebeských těles. Ale není třeba si dělat přehnané starosti nebo se příliš strachovat, že by nad budoucností života na Zemi visel otazník. Ta nejspolehlivější záruka, že nebude žádnému asteroidu nebo kometě dovoleno, aby zničily veškerý život na Zemi, pochází od Stvořitele vesmíru, Jehovy Boha.a Bible nás ujišťuje: „Spravedliví budou vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy.“ (Žalm 37:29; Izajáš 45:18)

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 27]

Případ asteroidu 1997 XF11

Dne 12. března 1998 obletěly svět ponuré zprávy: K Zemi směřuje asteroid o průměru jeden a půl kilometru a dorazí k ní 26. října 2028, „tehdy bude čtvrtek“. Asteroid označený 1997 XF11 objevil 6. prosince 1997 astronom Jim Scotti ze skupiny Spacewatch na Arizonské univerzitě. Za použití starších údajů a nových pozorování vědci z Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics uveřejnili informaci, podle které někteří předpovídali, že se dráha asteroidu přiblíží k Zemi na 50 000 kilometrů, což je z astronomického hlediska zanedbatelná vzdálenost neboli „nulová vzdálenost od místa průletu“. Televizní obrazovky byly plné děsivých simulací srážky asteroidu se Zemí. Potom, sotva o den později, bylo nebezpečí pryč. Nové údaje a výpočty ukázaly, že asteroid mine Zemi ve vzdálenosti 1 000 000 kilometrů. I tak je to blíž, než proletěl jakýkoli dosud pozorovaný asteroid takové velikosti, ale je to bezpečná vzdálenost. Média rychle vyrukovala s takovými titulky jako „OK, takže jsou trochu vedle“.

[Obrázky na straně 26]

1. Halleyova kometa

2. Kometa Ikeya-Seki

3. Asteroid 951 Gaspra

4. Meteor Crater — jáma téměř 1 200 metrů široká a 200 metrů hluboká

[Podpisky]

S laskavým svolením ROE/Anglo-Australian Observatory, foto David Malin

Foto NASA

NASA/JPL/Caltech

Foto D. J. Roddy a K. Zeller, U.S. Geological Survey

[Podpisek obrázku na straně 25]

Foto NASA