Jaký je Boží záměr?

MNOHO lidí, kteří pochybují o existenci všemocného, láskyplného Boha, se ptá: Pokud Bůh existuje, proč v průběhu dějin připustil tolik utrpení a ničemnosti? Proč připouští takový špatný stav věcí, jaký vidíme kolem sebe dnes? Proč neudělá něco, aby skončily války, zločinnost, nespravedlnost, chudoba a další útrapy, které se v tolika zemích světa stupňují zneklidňující rychlostí?

Někteří lidé se domnívají, že Bůh stvořil vesmír, postavil lidi na planetu Zemi a potom je ponechal jejich osudu. Podle tohoto názoru by se těžkosti a útrapy, které si lidé přivodili svou chamtivostí nebo špatným hospodařením, neměly připisovat Bohu.

Jiní lidé však tuto všeobecně rozšířenou teorii zavrhují. Například profesor fyziky Conyers Herring, který bere v úvahu víru v Boha, prohlašuje: „Neuznávám představu, že Bůh před dávnou dobou uvedl v chod obrovský hodinový stroj a od té doby lhostejně přihlíží, zatímco se lidstvo zmítá ve zmatku. Jedním důvodem je to, že na základě svých vědeckých zkušeností nemám žádný důvod věřit v existenci nějakého jednoznačného a definitivně správného modelu vesmírného ‚hodinového stroje‘. Naše vědecké teorie . . . je možné stále více a více tříbit, ale jsem si jistý, že se vždy prokáží jako nedokonalé. Myslím si, že je daleko jistější věřit v živou sílu, která takové zlepšení stále umožňuje.“

Bůh má určitý záměr

Božím původním záměrem bylo, aby planeta Země byla obývána spravedlivými, dokonalými lidmi. Prorok Izajáš napsal: „Tak řekl Jehova, Stvořitel nebes, On, pravý Bůh, Tvůrce země a její Původce, Ten, kdo ji pevně založil, kdo ji nestvořil prostě nadarmo, kdo ji utvořil, dokonce aby byla obývána.“ (Izajáš 45:18)

Bůh neměl v úmyslu zalidnit zemi takovým způsobem, že by přímo stvořil mnoho jednotlivých lidí, ale chtěl, aby se lidé sami rozmnožovali. Vzpoura proti Bohu, způsobená Adamem a Evou, původní Boží záměr nepřekazila. Vedla však k tomu, že bylo nutné upravit určité detaily, aby se tento původní Boží záměr s lidstvem a se zemí splnil.

Prvních asi šest tisíc let tohoto období Bůh dovolil lidstvu, aby existovalo nezávisle, bez jeho přímého vedení. Naši prarodiče si to zvolili na základě své vlastní svobodné vůle. (1. Mojžíšova 3:17–19; 5. Mojžíšova 32:4, 5) Tím, že bylo umožněno, aby lidé žili nezávisle na Božím vedení a vládli si sami, se ukázalo, že člověk není schopen řídit své vlastní kroky a nedokáže úspěšně vládnout svým bližním.

Jehova však již dopředu věděl, jak to dopadne. Inspiroval jednotlivé pisatele Bible k tomu, aby to zaznamenali. Prorok Jeremjáš například napsal: „Dobře vím, Jehovo, že pozemskému člověku nepatří jeho cesta. Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ (Jeremjáš 10:23)

Moudrý muž Šalomoun se o katastrofálních důsledcích pokusu lidí vládnout svým bližním, což trvá staletí, vyjádřil takto: „Všechno to jsem viděl a zaměřil jsem své srdce na každou práci, která se konala pod sluncem, během doby, kdy člověk panuje nad člověkem k jeho škodě.“ (Kazatel 8:9)

Všemohoucí Bůh však rozhodně ‚lhostejně nepřihlíží, zatímco se lidstvo zmítá ve zmatku‘. Bůh však měl závažný důvod k tomu, aby na několik tisíc let připustil, že nebude přímo zasahovat do života většiny lidí.

Bůh má dobrý důvod

Ve srovnání s průměrnou délkou lidského života, která je kratší než sto let, se uplynulých šest tisíc let lidských dějin zdá být dlouhou dobou. Podle Božího časového plánu a pohledu na čas, jsou však tato tisíciletí jako šest dnů — méně než jeden týden! Apoštol Petr vysvětlil: „Ať však neuniká vaší pozornosti jedna skutečnost, milovaní, že jeden den je u Jehovy jako tisíc let a tisíc let jako jeden den.“ (2. Petra 3:8)

Petr potom vyvrací jakékoli nařčení, že Bůh je lhostejný a že otálí, když dodává: „Jehova není pomalý vzhledem ke svému slibu, jak to někteří lidé pokládají za pomalost, ale je k vám trpělivý, protože netouží, aby byl někdo zahuben, ale touží, aby všichni dosáhli pokání.“ (2. Petra 3:9)

Až tedy uběhnou vymezené roky, Stvořitel špatné zacházení s jeho krásnou planetou ukončí. Nechal uplynout dostatečně dlouhou dobu, aby se prokázalo, že člověk není schopen si vládnout ani skoncovat s válkami, násilím, chudobou, nemocemi a dalšími příčinami utrpení. Dosavadní zkušenosti potvrzují to, co Bůh naznačil lidem na začátku — mají-li být úspěšní, musí se řídit jeho vedením. (1. Mojžíšova 2:15–17)

Podle biblických proroctví, která se plní, nyní žijeme v konečné části ‚posledních dnů‘ tohoto bezbožného systému věcí. (2. Timoteovi 3:1–5, 13; Matouš 24:3–14) Chýlí se již ke konci doba, po kterou Bůh snáší nezávislou vládu lidí a stejně tak ničemnosti a utrpení. (Daniel 2:44) Brzy dojde k tak velkému soužení, jaké svět nikdy nezažil, jež vyvrcholí ve „válce velikého dne Boha Všemohoucího“, v Armagedonu. (Zjevení 16:14, 16) Tato válka řízená Bohem nepovede ke zničení Božího díla na zemi, ale ‚zničí ty, kdo ničí zemi‘. (Zjevení 11:18)

Boží tisícileté Království

Po skončení Armagedonu budou na zemi miliony přežijících. (Zjevení 7:9–14) Splní se proroctví v Přísloví 2:21, 22: „Přímí, ti budou přebývat na zemi, a bezúhonní, ti na ní zbudou. Pokud jde o ničemné, ti budou právě ze země odříznuti; a pokud jde o zrádné, ti z ní budou vytrženi.“

Božím záměrem je, aby po spravedlivé armagedonské válce následovalo zvláštní tisícileté období. (Zjevení 20:1–3) Toto období bude znamenat vládu Božího Syna, Ježíše Krista, který se stane Králem Božího tisíciletého Království. (Matouš 6:10) Během této radostné vlády Království nad zemí budou vzkříšeny nesčetné miliony těch, kdo spí ve smrti, a připojí se k milionům lidí, kteří přežili Armagedon. (Skutky 24:15) Ti všichni budou postupně přivedeni k dokonalosti a potom — na konci Kristovy tisícileté vlády — bude země konečně plná dokonalých mužů a žen, potomků Adama a Evy. Boží záměr bude proveden slavně a úspěšně.

Ano, Božím nádherným záměrem je setřít těmto lidem „‚každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.‘ A Ten, který seděl na trůnu, řekl: ‚Pohleď, činím všechny věci nové.‘“ (Zjevení 21:4, 5) Tento záměr se zcela jistě splní ve velmi blízké budoucnosti. (Izajáš 14:24, 27)

[Obrázek na straně 5]

V Božím novém světě budou lidé žít věčně a šťastně