Jaký druh oblečení nosíme — Opravdu na tom záleží?
„JÁ NEVÍM, co si mám vzít na sebe!“ Zní vám tato prosba o pomoc povědomě? Dnešní módní domy jsou samozřejmě vždy připraveny vám pomoci — nebo vás ještě více zmást — svojí nejnovější nabídkou.
Rozhodování je ještě obtížnější, protože v dnešní době jste možná vybízeni, abyste se oblékali ne vybraně, ale ležérně. O tomto převráceném trendu devadesátých let říká jeden článek v módním časopise: „Může vás utěšit zjištění, že vypadat trochu vyčerpaně, zestárle, sešle a celkově zchátrale je nejen přijatelné, ale že je to žádoucí.“
Ohromný vliv na to, co zvláště mladí lidé nosí, měla v posledních letech samozřejmě působivá reklama, televizní idoly, vrstevníci, snaha prosadit se a také touha po individualitě. Někteří lidé dokonce kradou, aby mohli mít to, co se právě nosí.
Mnoho populárních módních stylů devadesátých let vyšlo z takových okrajových kultur z nedávné minulosti, jako bylo v šedesátých letech na západě hnutí hippies. Vousy, rozcuchané dlouhé vlasy a ošuntělé oblečení bylo projevem odmítání tradičních hodnot. Oblečení vyjadřující vzpouru však také vyvolalo novou formu konformity, nový tlak vrstevníků.
Oblečení se stalo obecnějším a výraznějším prostředkem, jak projevit svou individualitu. Oblečení, zvláště trička, se stalo bilboardem mlčky propagujícím populární sporty a sportovní hvězdy, humor, deziluzi, agresivitu, morálku — či spíše její nedostatek — a obchodní výrobky. Mohou také šokovat. Všimněte si nedávného titulku v časopise Newsweek: „Brutalita jako módní heslo dospívajících.“ Článek citoval výrok jednoho jednadvacetiletého mladíka, který se o svém tričku vyjádřil: „Nosím ho proto, abych lidem sdělil, co si myslím. Nechci, aby se někdo pletl do mých záležitostí a otravoval mě.“
To, co lidé nosí na tričku vpředu i vzadu, je různé. Je však patrná určitá konformita, která je projevem sounáležitosti s určitou skupinou nebo převažujícího ducha vzpoury, ‚jáství‘, nevázanosti nebo násilí. Jeden módní návrhář střílí díry do oblečení podle požadavků zákazníka. „Mohou si vybrat díry od pistole, od pušky nebo od samopalu,“ říká tento návrhář. „Je to prostě módní motiv.“
Co móda vyjadřuje?
„Oblečení je obvykle způsob, jakým se člověk ztotožňuje s určitou skupinou lidí ve společnosti,“ říká Jane de Teligová, která je kustodkou Powerhouse Museum v australském Sydney. Paní de Teligová dodává: „Vyberete si skupinu, s níž se chcete ztotožnit, a podle toho se oblékáte.“ Podle doktorky Dianny Kennyové, která je docentkou psychologie na univerzitě v Sydney, je oblečení stejně důležitým prostředkem ke třídění lidí jako náboženství, bohatství, zaměstnání, etnická příslušnost, vzdělání i bydliště. Podle časopisu Jet na jedné škole ve Spojených státech, kam chodily téměř výlučně bílé děti, došlo k rasovému napětí „kvůli tomu, že dívky nosily copánky, pytlovité šaty a další prvky módy hip-hop, která je spojována s černochy“.
Silný pocit příslušnosti k určité skupině je také patrný v některých odvětvích kultury, jako je například v hudbě: „V mnoha případech,“ říká časopis Maclean’s, „oblečení zrcadlí hudební zálibu — fanouškové reggae nosí jasné barvy a čepice z Jamajky, kdežto ti, kdo dávají přednost grunge rocku, se honosí lyžařskými čepicemi a kostkovanými košilemi“. Jakákoli varianta tohoto nedbalého, ležérního oblečení vzbuzujícího dojem chudoby a jakoby odložených věcí, které je typické pro grunge, může stát „balík“ peněz.
Co se děje se zásadami oblékání?
„Všechno je opačně, než si možná myslíte,“ říká novinář Woody Hochswender. „Pánská móda, která se dříve řídila pevnými zásadami, je stále více divočejší. . . Všechno by mělo vypadat, jako by si to muži na sebe jen tak ledabyle hodili.“ V určitém prostředí však tento trend může prozrazovat lhostejný postoj. Nebo může svědčit o nedostatku sebeúcty či úcty k jiným lidem.
Článek v časopise Perceptual and Motor Skills pojednávající o tom, jak se studenti dívají na učitele, uvádí, že „učitele, který chodí v džínách, sice pokládají za toho, s kým je ve třídě legrace, ale názorů takového učitele si nikdo neváží a velmi často je posuzován jako učitel, který zjevně nic neví“. Podle stejného časopisu „se o učitelce v džínách předpokládá, že je zábavná, přístupná, že není nijak zvlášť vzdělaná, zasluhuje jen málo úcty, nevypadá ani jako učitelka, ale všeobecně je nejoblíbenější“.
Ve světě obchodu zatím panuje ještě jiná móda — oblečení typu „jsem Někdo“. V posledních letech touží stále více žen stoupat po firemním žebříčku. „Oblékám se tak, abych upoutala pozornost,“ říká Marie, která je vedoucí v jednom nakladatelství. „Chci vyniknout. Chci vzbuzovat dojem, že jsem skvělá,“ dodává. Tato žena upřímně přiznala, že je zaměřená na sebe.
Všeobecně rozšířený módní styl lze vidět i v kostelech. Někteří módně se oblékající lidé dokonce využívají návštěv kostela k tomu, aby předvedli své nejnovější modely. Ačkoli jsou duchovní oděni do svých splývavých rouch, často dnes shlížejí z kazatelny na shromáždění lidí, kteří mají džíny a tenisky nebo jsou oblečeni podle poslední módy.
Proč toto zaujetí sebou samým a svou individualitou?
Psychologové říkají, že módní oblečení — zvláště u mladých lidí — je určitým projevem egocentrismu a že se tímto oblečením vyjadřuje touha upoutat pozornost. Psychologové to popisují jako „chronický sklon dospívajících pokládat se za předmět zájmu jiných lidí“. Mladý člověk vlastně říká: „Myslím si, že i vy jste mnou zaujati tak, jako jsem já sám sebou.“ (American Journal of Orthopsychiatry)
Filozofie soustřeďující se na člověka a přehlížející Boha také podporují názor (často šířený v obchodní sféře), že vy jako jednotlivec jste tou nejvýznamnější osobou ve vesmíru. Problém je v tom, že takových ‚nejvýznamnějších‘ osob existuje skoro šest miliard. Tomuto materialistickému vlivu se poddávají rovněž miliony věřících v křesťanských náboženstvích, kteří usilují o „vysoký životní standard tady a hned“. (Srovnej 2. Timoteovi 3:1–5.) Kromě toho došlo k narušení rodiny i skutečné lásky, a proto nepřekvapuje, že mnoho lidí, a zvláště těch mladých, zoufale touží po bezpečí a pocitu, že někam patří.
Avšak lidé, kteří se zajímají o své oblečení i o své postavení před Bohem, se pochopitelně ptají: Do jaké míry bychom se měli přizpůsobit posunu v zásadách oblékání? Jak poznám, zda je moje oblečení vhodné? Dává o mně moje oblečení matoucí, nebo dokonce špatné signály?
Jsem oblečen vhodně?
To, co nosíme, je v zásadě otázkou osobní volby. Máme různý vkus a také různě velké finanční možnosti. A zvyklosti se liší podle místa, země a podnebí. V každé situaci však mějte na mysli tuto zásadu: „Všecko má svoji dobu. Každá věc pod nebem má svůj čas.“ (Kazatel 3:1, Heger) Jinými slovy, oblékejte se tak, aby to odpovídalo dané situaci. A za druhé, ‚buďte skromní, když chodíte se svým Bohem‘. (Micheáš 6:8)
To neznamená oblékat se upjatě, ale spíše být ‚dobře upraven‘ a zrcadlit ‚zdravou mysl‘. (1. Timoteovi 2:9, 10) Často to prostě znamená projevovat určitou umírněnost — vlastnost, kterou časopis Working Woman spojuje s dobrým vkusem a elegancí. Vhodným měřítkem je to, aby šaty nikdy nebyly tím prvním, čeho si lidé všimnou, když vstoupíte do místnosti. Časopis Working Woman říká: „Oblékejte . . . se tak, aby vaše oblečení neodvádělo pozornost a lidé mohli vidět vaše osobní vnitřní hodnoty.“
Časopis Perceptual and Motor Skills říká: „Z literatury, která se zabývá úlohou oblečení při vytváření dojmu a v mimoslovní komunikaci, vyplývá, že oblečení představuje důležitý prvek při vytváření počátečního úsudku o druhých.“ Jedna čtyřicetiletá žena, která dříve využívala svou schopnost přitahovat pozornost druhých tím, jak byla oblečena, řekla: „Způsobila jsem si velké problémy, protože tím se setřela hranice mezi profesionálním a soukromým životem. Vždy se našel nějaký obchodní partner, který mě chtěl vzít na večeři.“ Jedna účetní při popisu jiného extrémního stylu oblékání uvádí: „Pozorovala jsem, jak se muži chovají k ženám, které jsou oblečeny buď nedbale, nebo výrazně mužským stylem. Muži se domnívají, že tyto ženy jsou agresivní a že míří na nejslabší místo protivníka, a pro takové ženy je těžké se prosadit.“
Mladá dívka jménem Jeffie zjistila, že když si podle módního stylu ostříhala vlasy nakrátko, vyslala tím matoucí signály. „Myslela jsem si, že prostě vypadám ‚zvláštně‘,“ vzpomíná Jeffie. „Lidé se mě však začali ptát: ‚Jste opravdu svědek Jehovův?‘ a to mi bylo trapné.“ Jeffie si musela položit několik zkoumavých otázek. Není snad pravda, že „z hojnosti srdce“ mluví nejen naše ústa, ale i naše oblékání a účes? (Matouš 12:34) Co odhaluje vaše oblečení — odhaluje srdce, které chce obracet pozornost ke Stvořiteli, nebo k vám samotným?
Oblékejte se „se zdravou myslí“
Uvažujte také o tom, jak oblečení působí na vás. Oblečení typu „jsem Někdo“ a ‚parádění‘ může pocit osobní důležitosti velmi zvyšovat, naproti tomu zanedbané oblečení může působit, že o sobě smýšlíte negativně. Tričko, které propaguje vaši oblíbenou filmovou či sportovní hvězdu nebo někoho jiného, vás může dovést k uctívání tohoto idolu — k modlářství. Ano, vaše oblečení k ostatním lidem mluví — a mluví o vás.
Co o vás vaše šaty říkají, když se oblékáte tak, abyste udělali dojem nebo působili svůdně? Neposilujete tím rysy osobnosti, proti kterým byste vlastně měli bojovat? Jaký druh lidí se tím vlastně snažíte zaujmout? Rada v Římanům 12:3 nám může pomoci přemáhat egocentrismus, marnivost a negativní uvažování. Apoštol Pavel zde radí, abychom ‚si o sobě nemysleli více, než je nutné si myslet, ale mysleli tak, abychom měli zdravou mysl, každý, jak mu Bůh udělil míru víry‘. Mít „zdravou mysl“ tedy znamená být rozumní.
To je zvláště důležité u těch lidí, kteří se těší odpovědnému a důvěryhodnému postavení. Jejich příklad má na ostatní lidi velký vliv. Je proto přirozené, že na způsobu oblékání a typu účesu mužů, kteří usilují o služební výsady v křesťanském sboru, a jejich manželek, by měl být podobně patrný skromný a uctivý postoj. Nikdy by neměli být jako muž, kterého si Ježíš zvolil pro své podobenství o svatební hostině: „Když vešel král, aby si prohlédl hosty, zahlédl tam člověka, který nebyl oděn svatebním oděvem.“ Když král zjistil, že tento člověk nemá pro takové neuctivé oblečení žádný opodstatněný důvod, „řekl svým sluhům: ‚Spoutejte mu ruce a nohy a vyhoďte ho do tmy venku. Tam bude jeho pláč a skřípání zubů.‘“ (Matouš 22:11–13)
Je tudíž důležité, aby rodiče jak slovem, tak i svým příkladem pěstovali u svých dětí zdravý postoj k oblékání a dobrý vkus. To může znamenat, že rodiče musí být pevní, když svému synovi nebo své dceři domlouvají. Je však velmi povzbudivé, když nás někdo neočekávaně pochválí za vysoký standard oblečení a chování našich dětí i nás samotných!
Ano, Jehovovi služebníci jsou osvobozeni od marnivosti, nákladných výstřelků a zaujetí sebou samým. Nechávají se vést Božími zásadami, a ne duchem světa. (1. Korinťanům 2:12) Pokud žijete podle těchto zásad, nemělo by pro vás být příliš těžké vybrat si vhodné oblečení. Navíc podobně jako dobře vybraný rám u obrazu, vaše šaty nebudou vaši osobnost ani potlačovat, ani snižovat. A čím víc se budete snažit podobat se Bohu, tím víc budete pěstovat duchovní krásu, kterou rozhodně neurčuje váš šatník.