Mladí lidé se ptají . . .

Co je špatného na tlachání?

„Na naší střední škole to je jako epidemie. U nás nejsou drogy, zbraně či rvačky — my máme tlachání. Je to velký problém.“ (Šestnáctiletá Michelle)a

NĚKDO řekne, že to je skvělé. Jiní říkají, že to je hnusné. Běžně se to objevuje v novinách, časopisech a v televizních programech. Mnoha rozhovorům to dodává pikantní příchuť. Co to je? Příležitostné rozhovory o lidech a jejich osobních záležitostech. Říká se tomu také tlachání.

Snad nic neupoutá tvoji pozornost tak rychle jako slova: „Už jsi to slyšel?“. To, co po těchto slovech následuje, může být skutečnost nebo výmysl — anebo možná od každého trochu. Každopádně pokušení nechat se zatáhnout do tlachání může být silné. „Je to tak těžké nezajímat se o záležitosti jiných lidí,“ říká sedmnáctiletá Lori. „Mezi tebou a tvými přáteli existuje tichá dohoda, že když zjistíš něco pikantního, musíš jim to říct.“

Proč tlacháme

Proč je tlachání tak zajímavé? Z jednoho důvodu — lidé jsou společenští tvorové. Jinými slovy, lidé se zajímají o lidi. Je tudíž přirozené, že dříve nebo později se rozhovor stočí k nejnovějším událostem v životě přátel a známých.

Je to špatné? Ne vždy. Při takovém příležitostném rozhovoru často získáme užitečné informace, jako například, kdo se bude ženit či vdávat, komu se právě narodilo dítě a kdo je nemocný. O nejnovějších událostech v životě svých spoluvěřících mluvili dokonce i křesťané v prvním století. (Efezanům 6:21, 22; Kolosanům 4:8, 9) Běžný rozhovor o přátelích a známých je skutečně nedílnou součástí naší komunikace a udržují se tím zdravé vztahy.

Léčky škodlivého tlachání

Někdy je však rozhovor o životě lidí motivován něčím jiným než zájmem. Osmnáctiletá Deidra například říká: „Lidé tlachají, aby získali oblibu. Domnívají se, že když budou znát historku, která bude lepší než ta, jež si právě vyslechli, stanou se [oblíbenými].“ Touha zapůsobit na jiné lidi může dokonce tlachala podnítit k tomu, aby fakta překroutil. „Když o lidech něco víte, máte moc manipulovat s tím,“ vysvětluje sedmnáctiletá Rachel. „Je to jako bys měl obraz, jehož význam můžeš vyložit tak abstraktně, jak chceš.“

Nepravdivé tlachání se někdy používá jako odveta. „Jednou jsem rozšířila o své přítelkyni nepravdivou informaci,“ říká dvanáctiletá Amy. „Udělala jsem to proto, že ona vykládala něco o mně.“ Jaký byl výsledek? „Zpočátku jsem si myslela, fajn, teď jsem jí to oplatila.“ Amy však dále vysvětluje: „Brzy se mi to vymklo z ruky a začala jsem z toho mít mnohem horší pocit, než kdybych neřekla vůbec nic.“

Je snadné vidět, jak se tlachání stává — slovy jedné psycholožky — „jakoby ohněm, který se z ruky vymkne doopravdy rychle“. (Srovnej Jakuba 3:5, 6.) Když se to stane, mohou být následky katastrofální. Co když se například rozšíří věc, která měla být důvěrná? Nebo co když je tlachání nepravdivé, a tím, že jsi to zveřejnil, jsi zničil něčí pověst? „Jeden můj přítel o mně začal šířit, že beru drogy, což nebyla pravda,“ říká dvanáctiletý Bill. „Opravdu se mě to dotklo.“

Jak umlčet zlomyslné tlachání

Bible oprávněně říká, že „smrt i život jsou v moci jazyka“. (Přísloví 18:21) Ano, naše slova mohou být jako stavební nástroje nebo jako ničivé zbraně. Žel, mnozí dnes svůj jazyk používají k tomu druhému účelu. Jsou jako lidé, o nichž David napsal, že ‚naostřili svůj jazyk právě jako meč, namířili svůj šíp, hořkou řeč, aby stříleli ze skrytých míst na někoho bezúhonného‘. (Žalm 64:2–4)

Ti, kdo se chtějí líbit Bohu, by neměli šířit nepodložené zprávy, protože Bible uvádí, že „falešné rty jsou pro Jehovu něčím odporným“. (Přísloví 12:22) Záměrně uvést nebo dál šířit nepodložené zvěsti, o nichž víš, že jsou nepravdivé, je lhaní — a Bible křesťanům říká, že mají ‚odložit faleš‘ a ‚mluvit každý pravdu se svým bližním‘. (Efezanům 4:25)

A tak dříve, než o někom něco řeknete, zeptejte se sami sebe: ‚Opravdu vím, že to jsou fakta? Snížím tím dotyčného člověka v očích toho, kdo to slyší? Pokud ano, z jaké pohnutky to říkám?‘ Uvědom si toto: I když je něco pravda, samo o sobě tě to neopravňuje k tomu, abys to šířil — zvláště pokud taková informace poškodí něčí pověst.

Další otázka, kterou by sis měl položit, je: ‚Jak tlachání ovlivní moji pověst?‘ Ano, tlacháním říkáš i něco o sobě. Kristen například říká: „Pokud si můžeš dovolit trávit tolik času mluvením o jiných lidech, potom tvůj vlastní život nemůže být moc zajímavý.“ Lisa zjistila, že kvůli pověsti člověka, který tlachá, ztratila důvěru své nejlepší přítelkyně. „Dospěly jsme tak daleko, že ona pochybovala, zda mi může důvěřovat,“ říká Lisa. „Bylo to hrozné — musela jsem jí dokázat, že se na mě může spolehnout.“

Pokud jsi znám jako tlachal, lidé tě mohou pokládat za toho, kdo je pravděpodobně zraní, a budou se ti možná vyhýbat. Jedno biblické přísloví uvádí: „Tlachal vynáší tajnosti, kudy chodí; nechtěj mít nic s člověkem, který příliš otvírá ústa.“ (Přísloví 20:19, Beck) Víš však o tom, že ke škodlivému tlachání můžeš přispívat, aniž bys otevřel ústa?

Naslouchání — Druhá stránka tlachání

K tomu, aby se mohlo tlachat, je zapotřebí přinejmenším dvou lidí — toho, kdo mluví, a toho, kdo naslouchá. Může se sice zdát, že naslouchající se neprovinil tolik, jako ten, kdo tlachá, ale Bible se na to dívá jinak. V Příslovích 17:4 čteme: „Zločinec věnuje pozornost ubližujícímu rtu. Padělatel dopřává sluchu jazyku, který způsobuje strasti.“ Ten, kdo naslouchá tlachání, tedy nese těžkou odpovědnost. „V určitém ohledu je dokonce horší naslouchat tlachání, než tlachat,“ říká spisovatel Stephen M. Wylen. Proč je to horší? „Tím, že dychtivě nasloucháte,“ pokračuje pan Wylen, „podněcujete tlachala, aby pokračoval.“

Co bys tedy měl udělat, když slyšíš škodlivé tlachání? Aniž bys zaujal samospravedlivý postoj, můžeš prostě říci: ‚Bavme se o něčem jiném . . .‘ nebo ‚Nerad o takových věcech mluvím. Konečně ona tady není, aby se mohla bránit.‘

Ale co když se někteří lidé od tebe odtáhnou, protože se s nimi nechceš o těchto věcech bavit? V určitém smyslu je to pro tvou ochranu. Proč? Nuže, uvědom si, že člověk, který tlachá s tebou o druhých lidech, bude pravděpodobně tlachat s druhými o tobě. Můžeš si tedy ušetřit mnoho zármutku tím, když se sblížíš s takovými mladými i s dospělými lidmi, kteří svou mluvou nikoho nesnižují. Pan Wylen říká: „Ať jste utrpěli jakoukoli ztrátu kvůli tomu, že netlacháte, brzy uvidíte, že jediné, co jste ztratili, je příležitost cítit se mizerně. A nakonec z toho vyjdete s lepší pověstí jako důvěryhodný člověk.“

Nejdůležitější je, že si získáš dobré jméno u Boha. On se zajímá o to, jakým způsobem mluvíš o druhých, protože Ježíš varoval: „Z každého neužitečného výroku, který lidé pronesou, budou skládat účty v Soudném dnu; podle svých slov totiž budeš prohlášen za spravedlivého a podle svých slov budeš odsouzen.“ (Matouš 12:36, 37)

Je tedy moudré jednat podle rady apoštola Pavla: ‚Učiňte svým cílem žít tiše a starat se o své vlastní záležitosti.‘ (1. Tesaloničanům 4:11) Pomůže ti to, aby sis udržel dobré vztahy s jinými lidmi a dobré postavení před Bohem.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 19]

„Největší prostředek k tlachání na světě“

Slyšeli jste to už? S příchodem elektronické pošty, e-mailu, nyní tlachání vstoupilo do oblasti nejmodernější techniky. Spisovatel Seth Godin označil e-mail za „největší prostředek k tlachání na světě“. Uznává sice výhody tohoto výdobytku, ale varuje: „Člověk začne tím, že uvede nějaký údaj, ať faktický či chybný, a okamžitě do toho mohou být zasvěceny tisíce lidí.“

E-mail může obsáhnout velký okruh lidí — a může se k nim dostat rychle. Pan Godin říká: „Je to první nová forma komunikace, která v sobě spojuje váhu a promyšlenost napsaného textu s rychlostí a okamžitou dostupností telefonu.“ Při posílání e-mailu je tedy moudré ujistit se, že smysl sdělení je jasný. A v žádném případě nepředávejte svým přátelům neověřené informace.

[Obrázky na straně 18]

Člověk, který tlachá s tebou o druhých, . . . bude zřejmě tlachat s druhými o tobě