Smaragdy — Velmi vzácné drahokamy

SMARAGDY, které jsou ceněny pro svoji třpytivou zelenou barvu, krášlily korunovační klenoty a zdobily trůny některých nejstarších královských rodů v dějinách. Stejně jako v minulosti, tak i dnes jsou smaragdy symbolem bohatství a moci.

Po celém světě jsou smaragdy obvykle oceňovány více než diamanty. Za hodnotnější jsou zpravidla považovány pouze rubíny. Avšak Terri Ottawayová, technička pracující v oblasti geologie, tvrdí, že „v přepočtu na karáty jsou smaragdy té nejvyšší kvality nejdražšími kameny na světě“. V závislosti na kvalitě by smaragd, který by se vám bez problémů vešel do dlaně a vážil by tři gramy, mohl mít cenu jednoho milionu dolarů.

Smaragdy jsou tak drahé částečně proto, že jsou velmi vzácné. Jsou odrůdou krystalu berylu. Smaragdy jsou tvořeny sloučeninou běžných prvků hliníku a křemíku se vzácným prvkem berylliem. Malé množství stopových prvků, buď chrómu, nebo vanadu, propůjčuje smaragdům jejich atraktivní zelené zabarvení.

Těží se již odpradávna

Po tisíce let téměř všechny světové zásoby smaragdů pocházely z Egypta. V legendárních Kleopatřiných dolech, které leží asi 700 kilometrů jihovýchodně od Káhiry, intenzivně těžili nejprve Egypťané a v pozdějších dobách Římané a Turci. Musela to být opravdu tvrdá práce. Sálající slunce na poušti a dráždivý prach a špína v podzemních dolech musely dělníkům působit velké těžkosti. Veškeré zásoby musely být navíc dopravovány karavanou až od Nilu, což byla přinejmenším týdenní cesta. Přes tyto mimořádné obtíže se v dolech těžilo téměř nepřetržitě od roku 330 př. n. l. do roku 1237 n. l.

V dávných dobách lidé prahli po smaragdech jak pro jejich krásu, tak pro jejich domnělou magickou léčebnou moc. Smaragdy byly vychvalovány jako lék na mnoho druhů nemocí. Také se věřilo, že mohou ovlivnit plodnost a sexuální touhu žen. Není divu, že se mezi Egyptem a ostatními zeměmi rozvinul čilý a výnosný obchod, který se rozšířil až do Indie.

Tento monopol trval až do začátku 16. století, kdy španělští dobyvatelé dorazili do Jižní Ameriky. Krátce poté Jiménez de Quesada dobyl dnešní Kolumbii. O několik let později, v roce 1558, objevili Španělé důl v Muzo. Kvalita a velikost smaragdů z tohoto naleziště byla opravdu úžasná.

Španělé ihned důl ovládli a zotročili místní obyvatelstvo, které začali využívat k vyčerpávající a nebezpečné práci při dolování drahokamů. Během několika let dorazila do Evropy opravdová záplava velkých smaragdů, které byly téměř bez kazu. Mnoho z nich našlo svou cestu až k rukám osmanských Turků, perských šáhů, a dokonce členů královského rodu v Indii. Tyto kameny se opracovaly a vybrousily, a staly se základem mnoha cenných sbírek klenotů.

Přísná, a přesto neúčinná ochrana

V dnešní době jsou to ti nejchudší lidé světa, kteří tyto drahokamy namáhavě dobývají z tvrdé a nepoddajné země. To přimělo novináře Freda Warda, aby poznamenal: „Většina těch, kdo kameny najdou, si ani nedokáže představit, že by někdy našetřili dost peněz na to, aby alespoň jeden takový drahokam mohli sami nosit. To je ostrá ironie trhu se smaragdy.“ Protože pokušení nějaký kámen schovat a propašovat ven je pro dělníky téměř neodolatelné, má většina dolů vlastní ozbrojené stráže. Hlídky se samopaly pozorně sledují dělníky, kteří pracně kopou a hrabou.

Přes tato opatření však odborníci tvrdí, že velká část světového obchodu se smaragdy je i nadále nelegální. „Většina smaragdů obíhá bez registrace, bez zdanění a nepozorovaně, ukryta ve světovém obchodu, který odborné kruhy označují jako černý. Téměř každý kvalitní smaragd je někdy během své historie někam propašován,“ uvádí časopis National Geographic.

Kupci, dejte si pozor!

Kvůli způsobu, jakým rostou, obsahují krystaly smaragdu mnoho přirozených vnitřních vad, kterým se říká inkluze. V případě, že tyto vady vystupují na povrch, objevují se jako trhlinky, které znehodnocují kvalitu kamene a velmi snižují jeho cenu. Již po staletí obchodníci maskují tyto povrchové vady tím, že očištěný a vyleštěný drahokam namočí do horké olejové lázně, například z cedrového nebo palmového oleje. Prudké ohřátí vytlačí z trhlin vzduch a tak do nich prosákne olej, který účinně zakryje kazy. Takto „zušlechtěné“ drahokamy jsou pak prodány jako prvotřídní zboží. Za rok za dva však olej vyprchá a vady vyjdou na povrch. Zákazník je bezradný a sklíčený.

Případný zákazník by si měl dát také pozor na imitace. Ve středověku bylo zavedenou praxí používání zeleného skla, vyleštěného a vybroušeného tak, aby vypadalo jako smaragd. Během let bylo mnoho nic netušících lidí oklamáno — mysleli si, že vlastní originál, zatímco ve skutečnosti měli imitaci. National Geographic poznamenává: „Odborníci jsou podváděni spolu s laiky.“ K dispozici jsou však testy, které renomovanému mineralogovi umožňují zaručit pravost smaragdu.

Smaragdy jsou stále krásné, vzácné a cenné, i když kvůli lidské chamtivosti jejich pověst poněkud ztratila lesk. Jsou i nadále skvostným zázrakem Božího stvoření.

[Podpisky obrázku na straně 25]

Všechny smaragdy: S. R. Perren Gem and Gold Room, Royal Ontario Museum; Ancient Egypt Gallery, Royal Ontario Museum