„Vzduch volný je!“

„TOUHA létat je tak stará jako lidstvo samo,“ poznamenal historik Berthold Laufer v díle The Prehistory of Aviation (Prvopočátky létání). Záznamy o starověké řecké, egyptské, asyrské a orientální mytologii obsahují četné legendy o králích, bozích a hrdinech, kteří se pokoušeli ovládnout schopnost létat. Téměř vždy vyprávějí o lidech, kteří pomocí křídel napodobují ptačí let.

Například Číňané vyprávějí příběh o moudrém a odvážném císaři Šunovi, který pravděpodobně žil více než 2 000 let před narozením Ježíše Krista. Když se podle legendy Šun ocitl v pasti na hořící sýpce, oděl se peřím a uletěl. Jiná zpráva říká, že seskočil z věže dolů a použil dva velké rákosové klobouky jako padák a bezpečně přistál na zemi.

Řekové znají 3 000 let starý příběh o Daidalovi, znamenitém umělci a vynálezci, který sestrojil křídla vyrobená z per, provázku a vosku, aby mohl se svým synem Íkarem uniknout z Kréty, kde byli drženi ve vyhnanství. „Vzduch volný je, půjdeme tudy,“ prohlásil Daidalos. Ze začátku křídla fungovala bezchybně. Ale Íkaros uchvácen svou schopností vznášet se v nebesích letěl výše a výše, až sluneční žár roztavil vosk, který držel křídla pohromadě. Chlapec se zřítil do moře, kde nalezl svou smrt.

Takovéto příběhy rozněcovaly představivost vynálezců a filozofů, kteří toužili skutečně létat. Číňané již ve třetím století našeho letopočtu stavěli draky a experimentovali s nimi. Ukázali tím, že rozumí určitým zásadám aeronautiky dávno před tím, než experimenty tohoto charakteru začaly v Evropě. V 15. století benátský lékař Giovanni da Fontana experimentoval s jednoduchými raketami vyrobenými ze dřeva a papíru, které byly odpalovány explozí střelného prachu. Kolem roku 1420 G. da Fontana napsal: „Opravdu nepochybuji o tom, že je možné člověku připevnit křídla, která budou mít vlastní pohon a která mu umožní, aby se vznesl do vzduchu a cestoval z místa na místo, vystupoval na věže a překonával vodní plochy.“

Začátkem 16. století malíř, sochař a zručný strojní inženýr Leonardo da Vinci načrtnul hrubý nákres helikoptéry, padáku a také kluzáku s pohyblivými konci křídel. Doklady svědčí o tom, že postavil modely alespoň některých navržených létajících strojů. Nicméně žádný z jeho návrhů nebyl použitelný.

Z následujících dvou století pocházejí různé záznamy o snahách odvážných mužů, kteří si k tělu připoutávali umělá křídla, a když skákali ze svahů a z věží, zkoušeli jimi mávat. Tito první ‚zkušební piloti‘ byli sice stateční dobrodruzi, ovšem jejich snahy byly naprosto neúspěšné.

Ohnivé balony a „hořlavý vzduch“

V roce 1783 se Paříží a francouzskými provinciemi začaly šířit zprávy o ohromujícím aeronautickém průkopnickém činu. Bratři Joseph-Michel a Jacques-Étienne Montgolfierové přišli na to, že malé papírové balony stoupají rychle a klidně vzhůru, když se naplní horkým vzduchem. Svůj první velký ‚ohnivý balon‘, jak se mu říkalo, vyrobili z papíru a plátna. Byl naplněn páchnoucím kouřem z velkého ohně. Během svého zahajovacího letu bez posádky balon vystoupil do výšky 1800 metrů. Dne 21. listopadu 1783 balon nesl při 25minutovém letu nad Paříží dva pasažéry, které veřejnost nazvala vzduchoplavci. Ještě tentýž rok představil Jacques Charles první balon plněný vodíkem neboli „hořlavým vzduchem“, jak se mu tehdy říkalo.

Jak se zlepšovaly technické možnosti balonů, pro dobrodružné vzduchoplavce začal být brzy „vzduch volný“. Kolem roku 1784 již balony stoupaly do výšky přes 3 400 metrů. O pouhý rok později Jean-Pierre-François Blanchard úspěšně překonal Lamanšský průliv v balonu naplněném vodíkem, a zároveň s sebou nesl první leteckou poštu na světě. V roce 1862 měli již vzduchoplavci za sebou lety přes Evropu a přes Spojené státy a podařilo se jim dosáhnout výšky nad 8 kilometrů!

První letci však byli stále vydáni napospas větru; neexistoval žádný způsob, jak ovládat směr a rychlost letu balonu. Vývoj řiditelných vzducholodí v druhé polovině 19. století, které byly poháněné benzínem nebo elektřinou, sice usnadnil manévrování, ale doutníkovité vzducholodě lehčí než vzduch létaly pomalu — obvykle mezi 10 a 30 kilometry za hodinu. Aby se člověk mohl ‚vznést do vzduchu a cestovat z místa na místo‘, jak předpověděl G. da Fontana, byl nutný nový přístup.

[Obrázek na straně 4]

Bájný Daidalos a Íkaros

[Obrázek na straně 4]

Leonardo da Vinci

[Podpisek]

Z knihy Leonardo da Vinci, 1898

[Obrázek na straně 4]

Bratři Montgolfierové postavili první, horkým vzduchem plněný balon, který nesl pasažéry