Co říká Bible

Je nesprávné vyslovovat Boží jméno?

JUDAISMUS po staletí učil, že Boží jméno Jehova je příliš svaté na to, aby ho lidé vyslovovali.a (Žalm 83:18) Mnozí teologové tvrdili, že oslovovat slavného Stvořitele takovým důvěrným způsobem je neuctivé, nebo že to je dokonce porušením třetího přikázání z Desatera, které říká ‚Nevezmeš jména Hospodina nadarmo‘. (2. Mojžíšova 20:7, Kralická bible) Ve třetím století n. l. uváděla Mišna, že „ten, kdo vysloví Boží jméno hláskováním jeho písmen, nemá díl v budoucím světě“. (Sanhedrin 10:1)

Je zajímavé, že při překládání Bible jednají mnozí učenci křesťanstva v duchu této židovské tradice. Dílo The New Oxford Annotated Bible o tom například v předmluvě říká: „Používání jakéhokoli vlastního jména pro jednoho a jediného Boha, jako by existovali jiní bohové, od nichž měl být odlišován, přestalo v judaismu před křesťanskou érou a pro univerzální víru křesťanské církve je naprosto nevhodné.“ Tento překlad tedy nahrazuje Boží jméno slovem „LORD“ (česky „Pán“), kdežto většina českých překladů používá slovo „Hospodin“.

Jak se na to dívá Bůh?

Projevuje se však v názorech těchto překladatelů a teologů Boží způsob uvažování? Bůh se totiž nerozhodl své jméno před lidmi skrýt, ale naopak, zjevil jim jej. V hebrejské části Bible, která se běžně nazývá Starý zákon, se Boží jméno objevuje více než 6 800krát. Biblická zpráva ukazuje, že k těm, kdo Boží jméno znali a používali, patřila první lidská dvojice, Adam a Eva. Když se Evě narodil první syn, prohlásila: „Zplodila jsem muže s Jehovovou pomocí.“ (1. Mojžíšova 4:1)

O staletí později vyzval Bůh Mojžíše, aby vyvedl izraelský národ z otroctví v Egyptě. Mojžíš se tehdy Boha zeptal: „Dejme tomu, že jsem nyní přišel k izraelským synům a opravdu jim říkám: ‚Poslal mě k vám Bůh vašich praotců‘, a oni mi řeknou: ‚Jak se jmenuje?‘ Co jim mám říci?“ Mojžíš si možná kladl otázku, zda mu Bůh nezjeví nějaké své nové jméno. Bůh dále Mojžíšovi řekl: „Tak máš říci izraelským synům: ‚Jehova, Bůh vašich praotců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův mě k vám poslal.‘ To je mé jméno na neurčitý čas a to je má památka pro generaci za generací.“ (2. Mojžíšova 3:13, 15) Z toho je jasné, že pravý Bůh své jméno nepokládal za příliš svaté, aby je Boží lid nemohl vyslovovat.

Věrní Boží služebníci všech generací Boží jméno bez zábran a s úctou vyslovovali. Oddaný Boží služebník Boaz pravidelně zdravil dělníky na svém poli slovy: „Jehova buď s vámi.“ Byli dělníci tímto pozdravem šokováni? Ne. Zpráva uvádí: „Řekli mu zase: ‚Požehnej ti Jehova.‘“ (Rut 2:4) Na tento pozdrav nepohlíželi jako na urážku Boha, ale pokládali jej za způsob, jak při svých denních záležitostech vzdát Bohu slávu a čest. Ježíš učil své následovníky, aby se modlili ve stejném duchu: „Náš Otče v nebesích, ať je posvěceno tvé jméno.“ (Matouš 6:9)

Třetí přikázání

Jak je to ale se zákazem, který je uveden ve třetím přikázání Desatera? Druhá Mojžíšova 20:7 důrazně prohlašuje: „Nepoužiješ jméno Jehovy, svého Boha, nehodným způsobem, neboť Jehova nenechá bez trestu toho, kdo používá jeho jméno nehodným způsobem.“

Co přesně znamená používat Boží jméno „nehodným způsobem“? Publikace The JPS Torah Commentary vydaná Židovskou vydavatelskou společností vysvětluje, že hebrejský výraz, který je výše přeložen slovy „nehodným způsobem“ (laš·šaw’ʹ), může znamenat „falešně“ nebo „nadarmo, zbytečně“. Totéž dílo dále uvádí: „Mnohoznačnost [tohoto hebrejského výrazu] umožnila proskribovat [zakázat] oběma stranám soudního procesu křivou přísahu, falešné přísahání obecně a zbytečné či svévolné používání božského Jména.“

Tento židovský komentář správně vystihuje, že ‚používání Božího jména nehodným způsobem‘ znamená používat toto jméno nepatřičně. Lze však oprávněně označit vyslovování Božího jména jako „zbytečné či svévolné“ při tom, když vyučujeme druhé lidi o Bohu nebo když se k Bohu obracíme v modlitbě? Svůj názor Jehova vyjadřuje slovy Žalmu 91:14: „Protože upnul svou náklonnost ke mně, opatřím mu také únik. Budu ho chránit, protože poznal mé jméno.“

Záleží na tom?

Překlad do soudobé angličtiny nazvaný The Five Books of Moses (Pět knih Mojžíšových) od Everetta Foxe se od tradice odchyluje. Tento překlad „chce ukázat, jaké pocity měl při čtení hebrejský čtenář“, a proto při uvádění Božího jména nepoužívá tradiční slovo „LORD“ („Pán“), ale „YHWH“ (neboli „JHVH“). Pan Fox zdůrazňuje: „Čtenář si okamžitě všimne, že osobní jméno Boha Bible se v této knize objevuje jako ‚YHWH‘.“ Autor díla připouští, že pohled na Boží jméno může čtenář „nést nelibě“. Ačkoli se pan Fox rozhodl ke chvályhodnému kroku neskrývat ve svém překladu Boží jméno, dodává: „Při čtení nahlas bych doporučoval používat tradiční označení ‚LORD‘, jiní čtenáři se však možná budou chtít držet svého zvyku.“ Je to však pouze věc osobní volby, tradice nebo toho, že člověk jedná podle svého zvyku?

Ne. Bible nejenže povzbuzuje k vhodnému používání Božího jména, ale dokonce to přikazuje! U Izajáše 12:4a je popsán Boží lid, jak velmi zřetelně volá: „Vzdávejte díky Jehovovi! Vzývejte jeho jméno.“ Navíc o těch, kdo si zaslouží Boží nepříznivý rozsudek, žalmista říká: „Vylij svůj vztek na národy, které tě nepoznaly, a na království, která nevzývala tvé vlastní jméno.“ (Žalm 79:6; viz také Přísloví 18:10; Sefanjáše 3:9.)

Kvůli nepochopení třetího přikázání sice někteří lidé Jehovovo slavné jméno nepoužívají, avšak ti, kdo Boha opravdově milují, vzývají jeho jméno. Ano, při každé vhodné příležitosti ‚dávají na vědomí jeho jednání mezi národy a zmiňují se, že jeho jméno je vysoko umístěno‘! (Izajáš 12:4b)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky na straně 26]

Část knihy Žalmy ze svitků od Mrtvého moře. Boží jméno Jehova (JHVH) je zde uvedeno starší formou hebrejského písma, než jakou je napsán svitek

[Podpisek]

S laskavým svolením Shrine of the Book, Israel Museum, Jeruzalém