Je možné smíření?

„Je snadné impulsivně začít rozvodové řízení,“ uvádí kniha „Couples in Crisis“ (Dvojice v krizi), „a přece určitě existuje mnoho manželství, která jsou v podstatě hodnotná a která by mohla být úspěšná, pokud by partneři problémy překonali.“

TENTO postřeh je v souladu s dávným učením Ježíše Krista, které se týkalo rozvodu. Ježíš sice prohlásil, že je přípustné, aby se nevinný partner z důvodu manželské nevěry rozvedl, ale neřekl, že je povinen to udělat. (Matouš 19:3–9) Nevinný partner se možná z nějakých důvodů bude snažit manželství udržet. Je možné, že nevěrný manžel svou manželku stále miluje.a Je možná starostlivým manželem, který se věnuje dětem a svědomitě se stará o potřeby své rodiny. Když věrná manželka vezme v úvahu svoje potřeby a potřeby dětí, rozhodne se možná raději odpustit než se rozvést. Jaké faktory by v tom případě měla vzít v úvahu a jak se lze zdárně vyrovnat s takovým náročným úkolem, jakým je obnovení manželství?

Úvodem je třeba říci, že jak rozvod, tak smíření nejsou snadné. Navíc jenom tím, že nevěrnému partnerovi odpustíte, se pravděpodobně příčina manželských problémů nevyřeší. K udržení manželství je obvykle zapotřebí mnoho bolestného sebezkoumání, upřímných rozhovorů a tvrdé práce. Manželské dvojice si často ani neumí představit, kolik času a úsilí je zapotřebí k tomu, aby se narušené manželství obnovilo. Mnohé dvojice však v tomto úsilí vytrvaly a výsledkem bylo stabilní manželství.

Otázky ke zvážení

K tomu, aby se nevinný partner mohl zodpovědně rozhodnout, potřebuje si ujasnit své pocity a to, jaké má možnosti. Mohl by uvažovat o těchto otázkách: Chce se nevěrný partner vrátit? Ukončil definitivně cizoložný vztah, nebo se zdráhá to okamžitě udělat? Řekl vůbec, že toho lituje? Pokud ano, lituje doopravdy upřímně toho, co udělal? Nebo má tendenci svalovat vinu za své jednání na nevinného partnera? Skutečně ho trápí, že svému partnerovi ublížil? Anebo mu vadí jen to, že jeho nezákonný vztah vyšel najevo nebo byl narušen?

A co budoucnost? Začal již nevěrný partner s nápravou svých postojů a svého jednání, jež vedly k cizoložství? Je pevně rozhodnut, že toto špatné jednání již nikdy nebude opakovat? Nebo má stále sklon flirtovat a vytvářet si nevhodná citová pouta s lidmi opačného pohlaví? (Matouš 5:27, 28) Opravdu chce manželství obnovit? Pokud ano, co pro to dělá? Na základě kladných odpovědí na tyto otázky může nevinný partner dospět k závěru, že manželství je možné obnovit.

Je nutné spolu mluvit

„Kde není důvěrný hovor,“ říká biblický pisatel, „tam se maří plány.“ (Přísloví 15:22) To určitě platí i v případě, že nevinný partner cítí potřebu mluvit s nevěrným partnerem o tom, co se stalo. Mohou o tom otevřeně a živě diskutovat, aniž by zacházeli do intimních podrobností. Tak možná vyjde najevo, co se vlastně stalo, a vysvětlí se mylné představy. A tím se zase může předejít dalšímu odcizení partnerů, které vzniká v důsledku nepochopení a dlouhodobé nevraživosti. Je pravda, že takové rozhovory mohou být pro manžela i pro manželku náročné. Mnozí partneři však zjistili, že takové diskuse jsou důležitou součástí procesu obnovování důvěry.

Jiným nezbytným krokem ke skutečnému usmíření je snaha rozpoznat problémové oblasti v manželství — to, na čem možná potřebují pracovat oba partneři. Zelda West-Meadsová doporučuje: „Když jste si toho o bolestných záležitostech již řekli dost, když jste se rozhodli, že celá záležitost je definitivně za vámi a že chcete v manželství setrvat, uvědomte si, v čem byla chyba, a obnovte manželské vztahy.“

Snad jste brali jeden druhého jako samozřejmost. Třeba jste zanedbávali duchovní činnost. Možná jste spolu měli trávit více času. Je možné, že jste neprojevovali tolik lásky, něžné náklonnosti, uznání a úcty, kolik váš partner potřebuje. Hodně vás může sblížit, když společně přezkoumáte své cíle a hodnoty, a tím zabráníte případné další nevěře.

Jak doopravdy odpustit

I přes upřímnou snahu možná není pro nevinného partnera snadné odpustit nevěrnému partnerovi, a ještě nesnadnější je odpustit tomu, s kým se cizoložství dopustil. (Efezanům 4:32) Je však možné postupně na tom pracovat a nevraživosti a hořkosti se zbavit. „Nevinný partner si musí uvědomit, že přichází doba, kdy se musí odpoutat od toho, co bylo,“ doporučuje jedna příručka. „Je důležité, abychom svého partnera při každé výměně názorů netrestali tím, že mu budeme připomínat jeho staré hříchy.“

Mnoho manželských partnerů zjistilo, že když se snažili pocity silné nevraživosti omezit a odstranit, přestali nakonec vůči tomu, kdo jim tak ublížil, cítit nepřátelství. To je velmi důležitý krok k obnově manželství.

Naučte se opět důvěřovat

„Copak bychom si dokázali znovu tak důvěřovat?“ zoufale řekla jedna citově otřesená manželka. Tato obava je oprávněná, protože nevěrný partner svou věrolomností zničil — nebo přinejmenším vážně narušil — důvěru. Stejně jako vzácnou vázu, i důvěru je snadné rozbít, ale obtížné opravit. Faktem zůstává, že má-li vztah nejen dál existovat, ale také se prohlubovat, musí tam být vzájemná důvěra a úcta.

To obvykle znamená naučit se znovu důvěřovat. Nevěrný partner by neměl necitelně vyžadovat, aby se mu důvěřovalo, ale naopak by měl pomoci obnovit důvěru tím, že bude naprosto otevřeně a poctivě říkat, co dělá. Křesťané jsou vybízeni, aby ‚odložili faleš a mluvili pravdu‘ jeden ke druhému. (Efezanům 4:25) K tomu, aby takový člověk získal zpět důvěru svého partnera, bude dobré zpočátku „dávat přesný rozpis své činnosti,“ říká Zelda West-Meadsová. „Řekněte [partnerovi] kam jdete, kdy se vrátíte, a rozhodně buďte tam, kde jste řekli, že budete.“ Pokud svůj plán změníte, dejte mu o tom vědět.

K obnovení sebeúcty je třeba určitého času a úsilí. Nevěrný manžel může přispět tím, že nebude šetřit projevy náklonnosti a chválou — bude své manželce často říkat, že si jí váží a že ji miluje. Jedna uznávaná poradkyně v otázkách manželství doporučuje: „Projev ji uznání za všechno, co dělá.“ (Přísloví 31:31, Today’s English Version) A manželka se může snažit obnovit svou sebedůvěru tím, že se zaměřuje na ty věci, které dělá dobře.

Chce to čas

Není překvapující, že vzhledem k intenzitě bolesti, kterou nevěra způsobila, mohou se živé a bolestné vzpomínky objevit ještě po letech. Zraněné city se však postupně zahojí a díky pokoře, trpělivosti a vytrvalosti obou partnerů se může důvěra a úcta obnovit. (Římanům 5:3, 4; 1. Petra 3:8, 9)

„Ta hrozná bolest prvních měsíců netrvá stále,“ ujišťuje kniha To Love, Honour and Betray (Milovat, ctít a zradit). „Posléze [bolest] zmizí . . . Nakonec zjistíte, že celé dny, týdny, a dokonce roky jste si na to ani nevzpomněli.“ Budete-li v manželství dále uplatňovat biblické zásady a usilovat o Boží požehnání a vedení, bezpochyby zažijete konejšivý účinek ‚Božího pokoje, který převyšuje všechno myšlení‘. (Filipanům 4:4–7, 9)

„Zpětně si uvědomuji,“ říká Petr, „že to změnilo život nás obou. Občas ještě musíme v našem manželství něco změnit. Tu hroznou dobu jsme však přečkali. Stále jsme spolu. A jsme šťastní.“

Co však v případě, že nevinný partner nemá důvod odpustit tomu, kdo se dopustil nevěry? Anebo co když nevinný partner odpustí (v té míře, že přestane cítit nevraživost), a přesto se z opodstatněných důvodů rozhodne, že využije možnost biblického rozvodu?b Jaké nároky může rozvod klást na nevinného partnera? Uvažujte o okolnostech, které s rozvodem souvisejí, a také o tom, jak to někteří lidé zvládli.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 6]

ÚČINNÁ POMOC

Vzhledem k tomu, že v úvahu je třeba vzít mnoho faktorů, bude možná užitečné vyhledat zkušeného a vyrovnaného poradce. Svědkové Jehovovi například mohou jít za laskavými a chápavými staršími ve sboru. (Jakub 5:13–15)

Poradcům, přátelům a příbuzným se doporučuje, aby nepropagovali své osobní postoje, a neprosazovali, ale také neodsuzovali ani usmíření, ani rozvod na biblickém základu. Jedna křesťanka, která se rozvedla, říká: „Buďte velkou oporou a nechte nás, abychom se sami rozhodli, co dál.“

Rada by měla mít pevný biblický podklad. „Neříkejte jim, jaké pocity by mít měli, a jaké ne,“ doporučuje jeden rozvedený muž. „Raději je nechte, aby se vypovídali.“ Soucítění, bratrská náklonnost a něžný soucit pomáhají zmírnit hluboká zranění, která způsobila manželská zrada. (1. Petra 3:8) Jeden zkušený rádce uvedl: „Existuje člověk, který mluví neuváženě, jako by bodal mečem, ale jazyk moudrých je uzdravení.“ (Přísloví 12:18)

„Potřeboval jsem pochopení, slova útěchy a povzbuzení,“ uvádí jeden věrný manžel. „A moje manželka toužila po konkrétním pokynu a pochvale za úsilí, které vynaložila — po hmatatelné opoře, která by jí pomohla dále se snažit.“

Pokud se po pečlivém zvažování s modlitbou nějaký člověk rozhodne pro rozvod nebo rozluku na biblickém základě, neměl by mu nikdo dávat rady, jež by v něm vyvolávaly pocit viny. Měl by naopak dostat takovou pomoc, díky níž by bezdůvodné pocity viny překonal.

„Pokud chcete být účinným zdrojem útěchy,“ řekl jeden rozvedený člověk, „nezapomínejte, že jde o velmi hluboké lidské city.“

[Rámeček na straně 7]

PROČ SE NĚKTERÉ DVOJICE NEROZEJDOU

V mnoha komunitách nemají manželky jinou možnost než zůstat s manželem, který své nevěry nelituje. Některé křesťanské manželky například žijí v neklidných nebo chudých oblastech. Se svým nevěrným manželem zůstávají, dokonce i když není věřící, protože v jiných ohledech se o domácnost stále stará. Tyto ženy mají domov, potřebnou ochranu, trvalý příjem a relativní stabilitu díky tomu, že děti mají otce — i když je zřejmě nevěrný. Tyto ženy usoudily, že zůstat s manželem sice není ani žádoucí, ani snadné, ale v jejich konkrétní situaci jim to umožňuje vést lepší život, než kdyby se protloukaly samy.

Některé z manželek, jež tuto situaci snášely — a někdy i mnoho let —, nakonec zažily radostné požehnání, když jejich manžel změnil svůj způsob života a stal se věrným a milujícím křesťanem. (Srovnej 1. Korinťanům 7:12–16.)

Nebylo by tedy správné kritizovat ty, kdo se rozhodnou zůstat se svým manželským partnerem — a to i v případě, že partner nelituje toho, co udělal. Rozhodnutí, které museli udělat, bylo obtížné, a měli by dostat veškerou potřebnou pomoc a podporu.

[Rámeček na straně 8]

KDO ZA TO MŮŽE?

Je pravda, že v některých případech mohla k napjatému vztahu přispět i nedokonalost nevinného partnera. Bible nicméně uvádí, že ‚každý je zkoušen tím, že je přitahován a lákán svou vlastní touhou. Když se pak touha stane plodnou, porodí hřích.‘ (Jakub 1:14, 15) Může být sice mnoho faktorů, které k cizoložství přispívají, ale hlavní příčinou cizoložství je „vlastní touha“ dotyčného člověka. Jsou-li problémy v manželství způsobeny chybami manželského partnera, potom cizoložstvím se tyto problémy rozhodně nevyřeší. (Hebrejcům 13:4)

Manželské problémy lze naopak řešit tím, že jak manžel, tak manželka vytrvale uplatňují biblické zásady. To znamená ‚snášet jeden druhého a velkoryse jeden druhému odpouštět‘. Měli by rovněž stále projevovat takové vlastnosti jako „něžnou náklonnost soucitu, laskavost, poníženost mysli, mírnost a trpělivost“. A co je nejdůležitější, měli by si ‚obléknout lásku, neboť je dokonalým poutem jednoty‘. (Kolosanům 3:12–15)

[Obrázek na straně 7]

Budete-li pozorně naslouchat jeden druhému, může to pomoci obnovit manželství