Vynikající konference v Moskvě o bezkrevní medicíně
ALTERNATIVY KE KREVNÍ TRANSFUZI V CHIRURGII, to byl název mezinárodní lékařské konference v Moskvě, která proběhla 6. října 1998. Sympozium, kterého se účastnilo více než osm set lékařů, probíhalo ve Višněvského chirurgickém institutu souběžně s Šestým všeruským kongresem specialistů v anesteziologii a intenzivní péči.
Bývalý ministr zdravotnictví Sovětského svazu profesor Andrej Ivanovič Voroběv, který nyní pracuje jako hlavní hematolog Ruské akademie lékařských věd v Moskvě, přivítal lékaře na setkání, které označil jako „sympozium věnované hledání alternativ ke krevním transfuzím“.
Když profesor Voroběv uváděl, proč je konference tak důležitá, podrobně popsal „těžké následky krevních transfuzí“. Profesor řekl, že většina dětských hemofiliků v zemích, jako jsou Spojené státy, Japonsko a Německo, má následkem krevních transfuzí AIDS. Dále uvedl statistické údaje o tom, jak se šíří hepatitida krevními transfuzemi, a s lítostí řekl: „Statistiky jsou úplně šokující. Hepatitidu mají prakticky všichni pacienti s hemofilií.“
Profesor Voroběv poukázal na názor lékařů, že „ztratí-li někdo litr krve, musí litr krve dostat“. Ale „to je omyl!“ prohlásil profesor. A svůj úvodní projev zakončil slovy: „Podporovali jsme krevní transfuze, ale nyní tyto staré názory společně opustíme.“
Mnoho lékařských odborníků, kteří v programu dále vystoupili, bylo z Ruska, ale byli zde i řečníci z Francie, Belgie, ze Švédska a Spojených států. Lékaři uváděli nejen to, k jakému pokroku došlo při řešení ztrát krve alternativami ke krevním transfuzím, ale také připomínali nebezpečí krevních transfuzí včetně rizika nepříznivé reakce imunitního systému.
Televizní reportáže
Ruská státní televize, která vysílá pro více než 235 milionů lidí, podávala vynikající zprávy o průběhu konference. Moderátorka Jelena Malyševová řekla: ‚V Moskvě se sešli známí a mezinárodně uznávaní chirurgové, anesteziologové a hematologové, aby zodpověděli jednu otázku: Lze provádět operace bez krve?‘
Jelena informovala televizní posluchače o chorobách, které mohou být přenášeny krví, a uvedla: „To je důvod, proč lékaři hledají alternativní řešení. A našli jej. Nazývá se bezkrevní chirurgie. Každý člověk, který jde na operaci, může se svým lékařem tyto metody bezkrevní léčby prodiskutovat.“
Andrej Voroběv při svém vystoupení v televizi řekl: ‚Dárcovská krev obsahuje bílkoviny, které jsou tělu cizí a mohou způsobit nepředvídatelné reakce, jimž se nelze vyhnout. Kromě toho i přes veškerou snahu může dárce nakazit pacienta viry, které má v krvi a které nejsme schopni odhalit.‘ Profesor ukončil své vystoupení slovy: ‚Transfuze dárcovské krve pacientům je zapotřebí omezit.‘
V programu také vystoupil Jean-François Baron, přednosta anesteziologie a resuscitace v pařížské nemocnici Broussais Hospital, který řekl: „V našem zařízení jsme vyvinuli speciální tekutiny, které jsou schopny přenášet kyslík. Všechny tyto tekutiny mají vlastnosti krve v tom smyslu, že mají schopnost přenášek kyslík, ale neobsahují žádné červené krvinky [jež mohou přenášet nemoc]. V blízké budoucnosti,“ předpověděl doktor Baron, „se budou tyto roztoky používat v běžné praxi.“
Moderátorka programu se potom na základě těchto informací zmínila o ruském profesoru Felixu F. Belojarcevovi, který již před dvaceti lety začal používat jako náhražku krve tekutinu přenášející kyslík. Moderátorka uvedla, že lékařská obec tehdy objev profesora Belojarceva nepřijala a on, „protože byl kvůli svému objevu neustále pronásledován, spáchal sebevraždu“.
Reportáže v lékařských časopisech
O konferenci také psaly lékařské noviny Medicinskaja gazeta. „Hlavní závěr sympozia,“ podle novin, „by bylo možné formulovat takto: Ve všech situacích, kde to jde, je nutné používat alternativy ke krevním transfuzím, a k podání krve je třeba sáhnout pouze tehdy, když se pečlivě zváží i míra rizika u každého jednotlivého pacienta, a pouze za okolností ohrožujících pacientův život.“
Noviny také psaly o neochotě některých lékařů respektovat skutečnost, že někteří pacienti odmítají přijmout krev. Svědkové Jehovovi například nepřijímají krevní transfuze, protože Bible přikazuje ‚zdržovat se krve‘. (Skutky 15:28, 29) K této otázce citujeme slova, která řekl profesor práva z Francie Michel de Guillenchmidt:
‚Měli bychom být svědkům Jehovovým vděční za to, že tuto otázku rozvířili, protože nejen obrátili pozornost na svá vlastní práva, ale také celé lékařské obci pomohli pochopit nebezpečí spojená s krevními transfuzemi. A vědce to zase podněcuje, aby hledali důmyslnější metody bezkrevní chirurgie.‘
Jeden z článků v novinách Medicinskaja gazeta začínal slovy: „Bylo řečeno, že krevní transfuze se podobá sňatku — nikdo neví, jak se to bude vyvíjet dál.“ Článek uvedl, že ‚lidská krev je jako otisk prstu člověka — dva stejné otisky neexistují‘, a potom položil otázku: ‚Je dnes možné dát úplnou záruku, že pacient nedostane z krevní transfuze infekci?‘ Článek odpovídal: ‚Dokonce ani v zemích, kde bylo v medicíně dosaženo skvělých výsledků, neexistuje účinný systém kontroly krevních produktů.‘
‚Soudě podle přeplněné posluchárny . . . a zřejmého zájmu delegátů o diskutované problémy,‘ končil článek, ‚způsob uvažování lékařů se mění.‘
Poskytování určité služby
Před konferenční místností zřídili svědkové Jehovovi stánek, v němž nabízeli lékařům soubor článků, které vyšly v lékařských časopisech a které se týkají používání bezkrevních alternativních metod při ztrátách krve. Stovky lékařů tento soubor s radostí přijaly.
Je zřejmé, že informovaní odborníci z řad lékařů se přiklánějí k tomu, aby se používání krve v medicíně omezilo.
[Obrázky na straně 26]
Svědkové Jehovovi poskytli stovkám lékařů přehled nejnovějších znalostí o krvi