Mladí lidé se ptají . . .

Proč je maminka tak nemocná?

Petrův otec zemřel na rakovinu.a Petr byl poučován o biblické naději na vzkříšení, a proto se s touto ztrátou nakonec vyrovnal. Když se však zjistilo, že rakovinu má i jeho matka, zaplavily ho opět hrozné pocity. Myšlenka na to, že by mohl ztratit svého jediného rodiče, Petra děsila. ‚Proč musí být nemocná zrovna moje maminka?‘ říkal si trpce.

PODLE dr. Leonarda Feldera „s nemocí či postižením někoho blízkého . . . se potýká více než šedesát milionů Američanů“. Doktor Felder dodává: „Denně má čtvrtina pracujících Američanů jeden úkol navíc, totiž postarat se o potřeby svých nemocných rodičů“ nebo jiného blízkého člověka. Pokud je to i tvůj případ, nejsi sám. Nicméně vidět někoho blízkého, jak je nemocný, je hrozné a bolestné. Jak se s tím můžeš vyrovnat?

Proč je jeden z mých rodičů nemocný?

Přísloví 15:13 říkají: „Kvůli bolesti srdce je zkrušený duch.“ Jestliže je jeden z tvých rodičů nemocný, je úplně normální, že jsi zahlcen určitými pocity. Můžeš mít například pocit viny kvůli tomu, co se tvému rodiči stalo. Třeba jste spolu nevycházeli moc dobře. Možná jste se spolu jednou nebo dvakrát pohádali. A když je teď nemocný, máš možná pocit, že to je tak trochu i tvoje vina. Rodinné hašteření sice může vyvolávat určitý stres, ale zřídka je příčinou vážné nemoci. Napětí a drobné neshody se mohou objevit i v láskyplné křesťanské domácnosti. Nemusíš tedy mít pocit viny kvůli tomu, že bys způsobil svému rodiči zdravotní problémy.

Tvůj taťka nebo mamka v podstatě onemocněli kvůli hříchu našich prvních rodičů, Adama a Evy. (Římanům 5:12) V kvůli tomuto původnímu hříchu „všechno tvorstvo nadále spolu sténá a je spolu v bolesti až dosud“. (Římanům 8:22)

Bolestné pocity

Ty si však možná přesto děláš starosti. Terezčina matka má lupus, což je velmi těžká nemoc, při které tělo ničí samo sebe. Terezka připouští: „Kdykoli jsem pryč, mám strach, jestli je mamka v pořádku. Nemůžu se pořádně soustředit. Nechci jí však přidělávat starosti, a tak o těchto pocitech nemluvím.“

Přísloví 12:25 říkají: „Úzkostlivá péče v srdci muže je to, co působí, aby se sklonilo.“ Je poměrně časté, že mladí lidé v této situaci trpí depresemi. Terezka říká, že ji velmi skličuje, když vidí, jak její matka není schopna udělat ani jednoduché věci. K tomuto stresu ještě přispívá skutečnost, že mladí lidé — zvláště dívky — jsou často nuceni převzít další povinnosti. Profesor Bruce Compas říká, že „na dívkách leží břemeno rodinných povinností, jako například práce v domácnosti a péče o mladší sourozence, což přesahuje jejich schopnosti a brání to jejich normálnímu společenskému vývoji“. Někteří dospívající se stáhnou do svého světa a poslouchají ponurou, deprimující hudbu. (Přísloví 18:1)

Mladí lidé se také často bojí, že rodič by mohl zemřít. Terezka je jedináček a má jenom matku. Pokaždé, když její matka šla do nemocnice, Terezka plakala ze strachu, že maminka se nevrátí. Terezka říká: „Nemáme nikoho. Nechtěla bych přijít o svou nejlepší přítelkyni.“ Dospívající dívka, která se jmenuje Marta, se rovněž přiznala: „Je mi osmnáct a pořád se bojím, že rodiče ztratím. Pocit, že jsem úplně sama, by byl hrozný.“ Jinými běžnými reakcemi na onemocnění rodičů jsou poruchy spánku, noční můry a poruchy příjmu potravy.

Co můžeš dělat

Tvá situace ti možná nyní připadá těžká, ale můžeš to zvládnout. Začni o svých obavách a své úzkosti mluvit s rodiči. Jak vážný je zdravotní stav tvého rodiče? Jaká je pravděpodobnost, že se otec nebo matka uzdraví? Jak je zajištěna péče o tebe v případě, že by se nemocný rodič neuzdravil? Existuje nějaké nebezpečí, že by se i u tebe později vyvinula podobná nemoc? Ačkoli je pro rodiče těžké mluvit o takových věcech, určitě udělají co mohou, aby ti pomohli, pokud o pomoc požádáš klidně a s úctou.

Mluv s nimi také o svých pozitivních pocitech. Petr vzpomíná, že právě to opomenul udělat, když se dověděl, že jeho matka má rakovinu v posledním stadiu. Říká: „Neřekl jsem jí, jak moc ji mám rád. Vím, že to chtěla slyšet, ale byl jsem kluk a říkat jí něco takového mi připadalo směšné. Krátce nato zemřela a já se nyní cítím provinile, protože když jsem s ní o tom mohl mluvit, tak jsem to neudělal. Lituji toho, protože byla tím nejdůležitějším člověkem v mém životě.“ Neboj se ukázat rodičům, jak moc je máš rád.

Pokud je to možné, pouč se o nemoci svého rodiče. (Přísloví 18:15) Možná ti v tom může pomoci váš rodinný lékař. Když budeš dobře informovaný, pomůže ti to, abys byl trpělivější, chápavější a lépe se uměl vžít do situace nemocného. A může ti to pomoci, aby ses připravil i na případné tělesné změny, k nimž u otce nebo matky dojde, jako jsou například jizvy, vypadávání vlasů nebo vyčerpanost.

Je nemocný rodič v nemocnici? Snaž se, aby tvé návštěvy byly pro něj příjemné a povzbudivé. Pokud možno mluv o věcech, které jsou pozitivní. Vyprávěj o škole a o křesťanských činnostech. (Srovnej Přísloví 25:25.) Pokud žiješ v zemi, kde se očekává, že příbuzní poskytnou pacientovi stravu i další služby, podílej se na tom bez reptání. Bude-li tvůj vzhled pěkný a upravený, potěší to nejen tvého rodiče, ale také to udělá dobrý dojem na personál nemocnice a lékaře. A může se to projevit i na kvalitě péče, kterou tvůj rodič dostává.b

Je tvůj rodič doma a zotavuje se? Potom dělej, co můžeš, abys pomáhal s péčí o něj. Ochotně se nabídni, že v rozumné míře budeš dělat práce v domácnosti. Snaž se napodobit Jehovu v tom, že budeš ‚dávat štědře a bez kárání‘. (Jakub 1:5) Snaž se co nejvíc projevovat trpělivého, optimistického a pozitivního ducha.

Máš samozřejmě ještě své školní povinnosti. Snaž se vyhradit si na ně čas, protože i v této situaci je tvé vzdělávání důležité. Pokud je to možné, nechej si nějaký čas na odpočinek a zábavu. (Kazatel 4:6) To tě osvěží a pomůže ti to, abys dokázal svého rodiče lépe podpořit. A nakonec — rozhodně se neizoluj! Využij podporu, kterou můžeš dostat od svých spolukřesťanů. (Galaťanům 6:2) Terezka říká: „Mou rodinou byl sbor. Starší byli vždy ochotni si se mnou popovídat a povzbudit mě. Nikdy na to nezapomenu.“

Zachovávej si duchovní vyrovnanost

Ze všeho nejdůležitější je, aby sis zachoval duchovní vyrovnanost. Podílej se stále na duchovních činnostech, jako je studium Bible, návštěva shromáždění a kázání jiným lidem. (1. Korinťanům 15:58) Terezka, která během letních měsíců zvýšila svou kazatelskou činnost jako pomocná průkopnice, o tom říká: „Maminka mě vždy povzbuzovala, abych chodila na shromáždění do sálu Království a abych se na ně připravovala. Bylo to prospěšné pro nás obě. Maminka nemohla chodit na shromáždění tak často, jak by si to přála, a tak jsem dávala větší pozor, abych jí to všechno později mohla vyprávět. Spoléhala, že jí zajistím duchovní pokrm, když tam nemůže být.“

Jeden článek v novinách The New York Times to výstižně shrnul, když o jedné sociální pracovnici napsal, že byla „vždy překvapena tím, jak dobře mohou děti růst a prospívat navzdory traumatu z onemocnění rodiče“. Tato pracovnice říká: „Děti si vypěstují dovednosti, o nichž by vůbec netušily, že je mají . . . Jestliže dokážou vydržet toto, dokážou vydržet mnoho jiných věcí.“

Toto obtížné období můžeš zvládnout i ty. Stav Terezčiny maminky se nyní stabilizoval tak, že se o sebe dokáže postarat. Možná se časem zotaví i tvůj rodič. Prozatím však nezapomínej, že máš podporu svého nebeského Přítele, Jehovy. On je tím, kdo ‚slyší modlitbu‘ a bude i tvému volání o pomoc naslouchat. (Žalm 65:2) Poskytne tobě — i tvému bohabojnému rodiči — „moc, která je nad to, co je normální“, abyste to mohli zvládnout. (2. Korinťanům 4:7; Žalm 41:3)

[Poznámky pod čarou]

[Praporek na straně 22]

„Kdykoli jsem pryč, mám strach, jestli je mamka v pořádku“

[Obrázky na straně 23]

Když si zjistíš fakta o nemoci svého rodiče, budeš schopen lépe mu pomáhat