V čem tkví tajemství života?
MOLEKULA DNA dokáže úžasné věci. Vykonává obě funkce, které naše buňky od genetického materiálu požadují. Za prvé, DNA se přesně duplikuje, takže informace může přecházet z buňky na buňku. Za druhé, podle posloupnosti v DNA buňka ví, jaké bílkoviny má vyrábět, a tím je dáno, jaká buňka vznikne a jakou funkci bude mít. Nicméně DNA tyto procesy neprovádí sama od sebe. Podílí se na tom mnoho specializovaných bílkovin.
Deoxyribonukleová kyselina sama o sobě vytvořit život nemůže. Obsahuje veškeré instrukce k vytvoření všech bílkovin, které živá buňka potřebuje, včetně těch, jež duplikují DNA pro další generaci buněk, a těch, jež pomáhají DNA vytvářet nové bílkoviny. Avšak neuvěřitelné množství informací uložených v genech DNA by nebylo k ničemu bez RNA a specializovaných bílkovin — k nimž patří ribozómy —, které jsou zapotřebí k „přečtení“ a použití těchto informací.
Ani bílkoviny samy o sobě život vytvořit nemohou. Jedna izolovaná bílkovina tudíž nemůže vytvořit gen, který má kód pro vytvoření více bílkovin stejného typu.
Co se tedy zjistilo při odhalování záhady života? Moderní genetika a molekulární biologie poskytly množství dokladů o tom, že vztahy mezi DNA, RNA a bílkovinami jsou vysoce komplexní a vzájemně propojené. Z těchto objevů vyplývá, že život je možný jen tehdy, když všechny tyto elementy existují současně. Takže samovolnou náhodou život vzniknout nemohl.
Jediným rozumným vysvětlením je, že do DNA tyto instrukce zakódoval nanejvýš inteligentní Stvořitel a současně také vytvořil bílkoviny v jejich konečné podobě. Interakce mezi těmito složkami byla tak dobře vymyšlena, že jakmile tento proces začal probíhat, bylo zajištěno, aby bílkoviny dále vytvářely kopie DNA a vzniklo tak více genů a aby jiné bílkoviny dekódovaly genetickou informaci a vytvářely další bílkoviny.
Je jasné, že tento úžasný cyklus života uvedl do chodu mistrovský Tvůrce, Jehova Bůh.
Podivuhodně uděláni
Bible sice není vědecká kniha, přesto však do určité míry osvětluje úlohu Stvořitele, který vytvořil kód života. Ačkoli izraelský král David asi před třemi tisíci lety nevěděl nic o dnešním genetickém výzkumu, vyjádřil se o Stvořiteli poetickými slovy: „Ty jsi utvořil mé ledví, ty jsi mě utkal v životě mé matky; vzdávám ti díky za tolik zázraků: za div, jímž jsem já, div, jímž jsou tvá díla. Mou duši jsi dobře znal, mé kosti nebyly před tebou skryty, když jsem byl vskrytu utvářen, spořádán v hloubi země.“ (Žalm 139:13–15, Jeruzalémská bible)
Podívejte se tedy znovu na sebe do zrcadla. Na barvu očí, odstín pleti, na typ vlasů a postavu. Uvažujte o tom, jak byly tyto charakteristické rysy zděděny od minulých generací a jak byly přeneseny na vaše potomky. Věnujte nyní trochu pozornosti Tomu, kdo tento úžasný mechanismus uvedl do chodu. Možná vás to podnítí, abyste opakovali slova, která napsal apoštol Jan: „Hoden jsi, Jehovo, ano náš Bože, přijmout slávu a čest a moc, protože jsi stvořil všechny věci a z tvé vůle existovaly a byly stvořeny.“ (Zjevení 4:11)
[Rámeček a obrázek na straně 10]
Slepá náhoda?
Nedávné poznatky dvou britských vědců potvrzují, že genetický kód není výsledkem jen pouhé náhody. „Jejich analýza ukázala, že z více než miliardy miliard možných kódů je [genetický kód] nejlepší,“ uvádí časopis New Scientist. Přibližně z 1020 (1 s dvaceti nulami) možných kódů byl v rané historii života vybrán pouze jeden. Proč právě tento? Protože redukuje na minimum chyby vzniklé při procesu tvorby bílkovin nebo chyby vzniklé genetickými mutacemi. Jinými slovy, tento konkrétní kód zajišťuje přísné dodržování zákonů dědičnosti. Někteří lidé sice výběr tohoto genetického kódu připisují ‚silně výběrovým tlakům‘, ale tito dva vědci docházejí k závěru, že je „naprosto nepravděpodobné, aby tak účinný kód vznikl náhodou.“