Když dlouho neprší

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V BRAZÍLII

MINULÝ rok zpustošilo značnou část severovýchodní Brazílie kruté sucho. Podle časopisu Veja byly stovky tisíc nordestinos, tedy obyvatel severovýchodní části Brazílie, ponechány „na milost a nemilost dešti, který stále nepřicházel“. Sucho zničilo úrodu rýže, fazolí a kukuřice, což vedlo k rozšíření hladomoru — nejhoršího za posledních patnáct let. Na některých místech byl dokonce nedostatek pitné vody.

Sucha nejsou pro Brazilce ničím neznámým. Ta nejhorší v dějinách národa uhodila v roce 1877, kdy zemřelo hlady asi 500 000 lidí. Brazilský císař Dom Pedro II. tehdy přísahal, že problém sucha vyřeší, i kdyby kvůli tomu musel prodat všechny drahokamy na své královské koruně. Od té doby uplynulo již více než sto let, přesto tento problém přetrval až dodnes. Odhaduje se, že sucha, která vypukla minulý rok, mají vliv až na deset milionů lidí žijících v 1 209 městech severovýchodní Brazílie.

Láskyplná reakce spoluvěřících

Když se o suchu dozvěděli pracovníci odbočky Watch Tower Society v Brazílii, ihned provedli náležitá opatření. Do těžce postižených oblastí ve státech Bahia, Ceará, Paraíba, Pernambuco a Piauí byli vysláni cestující zástupci, aby určili rozsah škod. Cestující dozorci zjistili, že 900 svědků a zájemců žijících v těchto oblastech naléhavě potřebuje pomoc. Někteří měli k jídlu pouze jam; jiní zase jen rýži. Jedna rodina neměla žádné jídlo a k snídani, k obědu a k večeři pila pouze mléko. Jistá křesťanka, která trpí rakovinou, byla nucena prodat svou postel, aby si mohla koupit trochu jídla. Jedna šestičlenná rodina právě dojídala to poslední, co měla, když dorazila pomoc od křesťanských bratrů.

Okamžitě byly zřízeny výbory pro humanitární pomoc, které měly za úkol rozdělovat jídlo a zásoby. Svědkové z Recife a dalších měst poblíž dávali potřebným štědré dary. Když však byla nutná větší pomoc, připojili se k péči o spoluvěřící i křesťané z Rio de Janeira. Během krátké doby shromáždili třicet čtyři tun potravin a uhradili náklady na přepravu těchto zásob do Recife vzdáleného 2 300 kilometrů.

V hlavních městech států Piauí a Paraíba bylo rychle shromážděno šest tun potravin. Sál Království ve městě Fortaleza sloužil jako dočasný sklad darovaných potravin. Objevil se však problém. Jak svědkové dopraví potraviny do místa určení? Muž, jenž není svědkem Jehovovým, laskavě nabídl svůj nákladní vůz. Stávalo se však, že konvoje s potravinami byly zadrženy a vyrabovány. Dostanou se darované potraviny do míst, kde je jich potřeba? Svědkové byli přesvědčeni, že ano. S naprostou důvěrou v Jehovu se s nákladním vozem plným potravin vydali do postižené oblasti. Zásoby dorazily bezpečně a byly přijaty s vděčností.

Štěstí plynoucí z dávání a přijímání humanitární pomoci

Svědkové, kteří zajišťovali humanitární pomoc, s radostí využili této příležitosti, aby pomohli svým bratrům. Sborový starší, který žije v São Paulu, poznamenal: „Při posledním hladomoru jsme nebyli požádáni, abychom přispěli potravinami. Jak šťastni jsme, že jsme to mohli udělat tentokrát!“ Svědkové z města Fortaleza napsali: „Jsme šťastni, že jsme mohli pomoci svým bratrům. Máme totiž jistotu, že jsme tak rozradostnili Jehovovo srdce. Nikdy nezapomeneme slova zaznamenaná v Jakubovi 2:15, 16.“ V těchto biblických verších je řečeno: „Jestliže bratr nebo sestra jsou nazí a nemají dostatek jídla na ten den, a přece jim kdosi z vás řekne: ‚Jděte v pokoji, zahřejte se a dobře se najezte‘, ale nedáte jim, co potřebují pro své tělo, k čemu je to prospěšné?“

Svědkové někdy přidali k balíčkům s potravinami povzbuzující vzkazy. V jednom z nich bylo uvedeno: „Pamatujte na slib zaznamenaný v Žalmu 72:16, kde je napsáno, že v Božím novém světě, který je blízko, bude jídla nadbytek.“ Není třeba zdůrazňovat, že svědkové postižení hladomorem byli za laskavost, kterou jim bratři projevili, nesmírně vděčni. Jeden svědek, jehož rodina obdržela tolik potřebnou pomoc, s oceněním napsal: „Já i moje rodina vnímáme tuto pomoc jako hmatatelný projev lásky našeho milosrdného Boha a Otce, Jehovy, a jako projev milujícího zájmu jeho organizace o nás — o své členy. To nás k němu a k jeho lidu přiblížilo.“

Trvalé řešení

Severovýchodní Brazílie přitom netrpí nedostatkem vody; v podzemí je sladkovodní jezero a také je zde velké množství vody v přehradách. Kdyby se podařilo zpřístupnit tyto vodní zdroje všem, země by mohla být zemědělsky produktivní.

Problém, se kterým se tolik trápil císař Dom Pedro II., bude brzy trvale vyřešen. To se stane, až přijde Boží Království a prostřednictvím Ježíše Krista vyřeší všechny problémy zde na zemi, včetně hladomoru. Potom zažije suchem sužovaná půda splnění Izajášova proroctví: „V pustině vytrysknou vody a v pouštní pláni bystřiny. A žárem vyprahlá zemská půda bude jako rákosnatá tůň a žíznivá zemská půda jako vodní zřídla.“ (Izajáš 35:1, 2, 6, 7)

[Rámeček a obrázky na straně 15]

„Konejme dobro všem“

Apoštol Pavel radil spoluvěřícím: „Konejme dobro všem, zejména však těm, kdo jsou nám příbuzní ve víře.“ (Galaťanům 6:10) Nedávná sucha v Brazílii poskytla tamějším svědkům Jehovovým příležitost tuto radu prakticky uplatnit. Projevili láskyplný zájem nejen o spoluvěřící, ale také o ostatní lidi. Někteří jednotlivci, kteří se dříve stavěli proti činnosti svědků Jehovových, díky takovému jednání své názory přehodnotili.

Jeden muž byl zpočátku velmi nešťastný, protože se jeho manželka rozhodla studovat Bibli se svědky Jehovovými. Za čas se tato žena začala o svou novou víru dělit s druhými. Když hladomor vrcholil, zastavili se u tohoto páru doma místní svědkové a přinesli potraviny. To muže natolik dojalo, že se rozhodl porušit svou přísahu, totiž že nikdy nenavštíví sál Království. Ačkoli měl stále nějaké pochybnosti, které se týkaly inspirace Bible, tento bývalý odpůrce přijal nabídku domácího biblického studia.

Svědkové z jiné oblasti podali následující zprávu: „Překvapilo nás, že dodávky s humanitární pomocí dorazily tak rychle. Jídla bylo více, než jsme očekávali. Takže potom, co jsme se postarali o potřeby bratrů a jejich rodin, rozdávali jsme jídlo zájemcům, jejich příbuzným a také lidem, kteří bydlí v sousedství svědků Jehovových.“

V jedné vesnici dali svědkové potravinové balíčky některým svým sousedům. Jistá vděčná majitelka domu poznamenala: „Řídíte se Kristovým učením; dáváte, aniž byste očekávali, že dostanete něco zpět.“

[Obrázek na straně 14]

Účinky sucha

[Podpisek obrázku na straně 13]

UN/DPI Foto Evan Schneider