Mladí lidé se ptají . . .

Jak se mohu vyrovnat s tragédií?

„Proč mi teroristi zabili mámu?“ Kevina

„[Před 11. zářím] jsem měl rád tunely. Teď se vidím, jak umírám v tunelu, který někdo vyhodil do vzduchu.“ Peter

KEVINOVA matka zahynula 11. září 2001 při útoku na Světové obchodní centrum v New Yorku. Peter sice takovou hroznou ztrátu nezažil, ale zjevně na něj tyto události silně zapůsobily.

Jedna novinová zpráva říká: „Tisíce newyorských dětí se po [útoku] 11. září potýkají s psychickými problémy, které mohou přetrvávat až do dospělosti.“ Je znepokojivé, že příznaky citového traumatu „se u dětí, které nebyly v blízkosti místa katastrofy, objevují stejně často jako u těch, které útok viděly na vlastní oči“.b

Totéž by mohlo platit i při jiných tragédiích, například při sebevražedných útocích v Izraeli nebo při náhodných přestřelkách kdekoli na světě. Jeden odborník, který se zabývá následky traumatu, o těchto přestřelkách řekl: „Zvýšenou míru úzkosti mohou pociťovat dokonce i [děti], které žijí 2 000 mil daleko.“

Proč se mladí lidé bojí? Když dojde k nějaké tragické události, mají možnost shlédnout ve sdělovacích prostředcích záplavu naturalistických zpravodajství. Děsivé záběry teroristických pumových útoků, střílení ve školách a přírodních katastrof jsou vysílány stále dokola. Pro mnoho mladých lidí je pak velmi obtížné vymazat tyto vjemy z mysli. Není tedy divu, že průzkum, který provedl Školský úřad města New Yorku, uvádí: „Ještě šest měsíců po zřícení Světového obchodního centra se až 76 procent z 8 266 žáků veřejných škol často v myšlenkách vracelo k teroristickým útokům.“

Žijeme v době, kterou Bible označuje jako „zlé časy“. (2. Timoteovi 3:1–5, Ekumenický překlad) Jak se můžeme vyrovnat s tím, když nás postihne tragédie?c

Proč k tragédiím dochází

Jedním ze způsobů, jak se můžeš vyrovnat s emocemi, které tě zřejmě zaplaví, je to, že budeš používat „schopnost jasně přemýšlet“. (2. Petra 3:1) Snaž se vidět věci racionálně, z Božího hlediska. Možná si budeš muset uvědomit, že mnoho tragédií je výsledkem ‚nepředvídaných událostí‘. (Kazatel 9:11) Ježíš Kristus uvedl jeden takový případ, když mluvil o věži v Siloe, která se zřítila. Při této místní pohromě přišlo o život osmnáct lidí. Ježíš však jasně ukázal, že to nebyl trest od Boha. Ti lidé zemřeli zkrátka proto, že byli ve špatnou dobu na špatném místě. (Lukáš 13:1–5) Když tuto skutečnost vezmeš v úvahu, pomůže ti to dívat se na pohromy objektivněji.

Schopnost jasně přemýšlet ti také může zabránit, aby ses ‚nerozvzteklil přímo proti Jehovovi‘ a neobviňoval ho z těchto smutných událostí. (Přísloví 19:3) Tato neštěstí rozhodně nepůsobí Jehova, protože on je „Bůh veškeré útěchy“. (2. Korinťanům 1:3) Když dojde k tragédii, musíme se k němu přimknout — a ne se od něj v hněvu odtáhnout. Uvažuj o slovech u Jakuba 1:13: „Když je někdo ve zkoušce, ať neříká: ‚Jsem zkoušen Bohem.‘ Vždyť Bůh nemůže být zkoušen zlými věcmi ani sám nikoho nezkouší.“d

Můžeme si to ukázat na jedné tragické události, ke které došlo před mnoha staletími na Středním východě. Bible říká, že jediný člověk, který tragédii přežil, přinesl tuto zprávu: „Oheň přímo od Boha spadl z nebes a vzplál mezi ovcemi a sloužícími a pohltil je.“ (Job 1:16) Bylo to hrozné neštěstí. A ten vyděšený muž si zjevně myslel, že nešťastnou událost způsobil Bůh. Nebyl to však Bůh. Kniha Job 1:7–12 ukazuje, že oheň seslal Boží Protivník, Satan Ďábel.

Jednalo se o zvláštní situaci — Jehova totiž zcela mimořádně Satanovi dovolil, aby vyzkoušel Jobovu ryzost. Nemysli si ale, že za přírodní katastrofy, jako jsou například bouře a záplavy, je přímo odpovědný Satan.e Bible nicméně říká, že „celý svět leží v moci toho ničemného“. (1. Jana 5:19) Satan tedy může podněcovat lidi k tomu, aby působili zkázu.

Nemusíme však mít pocit, že jsme proti tomu naprosto bezmocní. Podívejme se na jinou událost, o které mluví biblická kniha 1. Samuelova 22:12–23. Dozvídáme se tam o hanebném masakru, při kterém zemřela skupina věrných kněží a jejich rodiny. Na tom, že se zlý král Saul rozhodl spáchat tento brutální čin, měl Satan nepochybně svůj podíl. Věrný David, jenž se později stal králem, vyjádřil v 52. žalmu důvěru, že ničemné lidi, kteří toto neštěstí způsobili, Bůh vyhladí. (Žalm 52:5)

Podobně i dnes můžeš mít jistotu, že Bůh nebude do nekonečna snášet Ďáblem podněcované skutky, jako například vraždy a násilí. Vždyť Bible slibuje, že Bůh brzy použije svého Syna Ježíše, aby „rozbil Ďáblova díla“. (1. Jana 3:8) Pak nebude po škodách, které Satan způsobil, ani památky. Prostřednictvím vzkříšení může Bůh těm, kdo zahynuli při násilných či teroristických činech, dokonce vrátit život. (Skutky 24:15)

Praktické rady

Tato biblická naděje ti může pomoci, aby tě strach zcela nepohltil. Můžeš však podniknout ještě několik dalších praktických kroků. Všimni si například zásady uvedené v Příslovích 12:25. Pouze tehdy, když budeš o svých pocitech mluvit s druhými, můžeš slyšet „dobré slovo“ povzbuzení. Díky tomu si také uvědomíš, že se svým trápením se nemusíš potýkat sám. Když jsi tedy nešťastný nebo sklíčený, promluv si o svých pocitech s rodiči nebo s některým zralým členem křesťanského sboru.f

Další doporučení — nepřeháněj sledování naturalistických zpravodajství o tragických událostech. Potom snáze vymažeš zneklidňující záběry ze své mysli. (Žalm 119:37)

Pokud jsi křesťan, dále se pevně drž svého programu křesťanských činností. (Filipanům 3:16) To znamená chodit na shromáždění se spolukřesťany a mluvit o své víře s jinými lidmi. (Hebrejcům 10:23–25) Pomůže ti to, abys stále nepřemítal o negativních myšlenkách. Jestliže se budeš izolovat, jenom si tím uškodíš — citově i duchovně. (Přísloví 18:1)

Vytrvávat v denním čtení Bible může být velmi prospěšné v jakékoli stresující situaci. Dívce, která se jmenuje Loraine, umírala matka na rakovinu. Všimni si, jak se s touto tragickou situací Loraine vyrovnávala: „Vzpomínám si, že během toho těžkého období jsem několikrát přečetla knihu Job. Velkou útěchu jsem čerpala i z knihy Žalmů. Když jsem v Písmu četla utěšující slova, měla jsem pocit, jako by mě Jehova držel v náručí.“ Její sestra Mishael říká něco podobného: „Když jsem čtení Bible jeden den vynechala, cítila jsem to. Moje mysl se automaticky začala vracet k negativním myšlenkám. Čtením Bible jsem získávala duchovní výživu, kterou jsem potřebovala k tomu, abych ten den přečkala.“

Pokud jsi někoho ztratil — zvláště někoho blízkého —, může ti přinést velkou útěchu brožura Když zemře někdo z vašich milovaných.g Udělej si čas, aby sis ji přečetl a uvažoval o všech citovaných biblických textech. Přemýšlej také o naději na vzkříšení. „Jasně vidím, jak se při vzkříšení maminka vrací,“ říká Loraine. „Slyším ji, jak povídá: ‚Jsem zase tady. Tak co jsi uvařila k obědu?‘ To mi vyloudí úsměv na tváři.“

Sílu potřebnou k tomu, abys i ty nejhorší tragédie vydržel, můžeš čerpat i z toho, že se prostřednictvím modlitby budeš opírat o Jehovu. Loraine vzpomíná: „Byla jsem u maminky, když zemřela. Ihned jsem Jehovu poprosila o sílu, abych to zvládla. Okamžitě jsem pocítila Boží pokoj.“ V modlitbách k Jehovovi buď tedy konkrétní. Přesně mu řekni, co cítíš. Žalmista vybízí: ‚Vylévej před ním své srdce.‘ (Žalm 62:8)

S postupem času pravděpodobně tíseň na zemi poroste. (2. Timoteovi 3:13) Bible však slibuje: „Zločinci budou odříznuti . . . Ale mírní, ti budou vlastnit zemi a vskutku naleznou své největší potěšení v hojnosti pokoje.“ (Žalm 37:9–11, 29) Budeš-li se této naděje držet, pomůže ti to vyrovnat se s případnou tragédií.

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 14]

Možná bude rozumné, když omezíte sledování deprimujících záběrů ve sdělovacích prostředcích