Co říká Bible

Je Bůh všudypřítomný?

BŮH je vhodně popisován jako všemohoucí a vševědoucí. Někteří lidé se snaží ještě více zdůraznit Boží velikost, a proto říkají, že je také všudypřítomný.

Žádný z těchto výrazů se sice v Bibli nevyskytuje, ale první dva pojmy jsou jednoznačně podloženy biblickými naukami. (1. Mojžíšova 17:1; Hebrejcům 4:13; Zjevení 11:17) Bůh je skutečně všemocný. A vševědoucí je v tom smyslu, že před ním nelze nic skrýt. Je ale všudypřítomný? Je Bůh všude, nebo přebývá na nějakém konkrétním místě?

Kde je Bůh?

Několik biblických veršů uvádí, že ‚nebesa‘ jsou Božím ‚stanoveným obydlím‘. (1. Královská 8:39, 43, 49; 2. Paralipomenon 6:33, 39) Nicméně v jednom případě Bible popisuje velikost Jehovy Boha v těchto pojmech: „Bude . . . Bůh opravdu bydlet s lidmi na zemi? Pohleď, nebe, ano nebe nebes tě nemůže obsáhnout.“ (2. Paralipomenon 6:18)

„Bůh je Duch,“ říká Bible. (Jan 4:24) Přebývá tudíž v duchovní říši, která je na hmotném vesmíru nezávislá. Když Bible mluví o ‚nebesích‘ jako o Božím místě přebývání, poukazuje tím na vznešenost tohoto místa v protikladu k hmotnému prostředí kolem nás. Bible každopádně učí, že Boží příbytek je naprosto odlišný od hmotného vesmíru, ale současně také ukazuje, že se rozhodně jedná o určité místo. (Job 2:1–2)

Bůh je osoba

O místě Jehovova přebývání mluvil Ježíš, když svým učedníkům řekl: „V domě mého Otce je mnoho příbytků. . . . Odcházím, abych vám připravil místo.“ (Jan 14:2) Kam Ježíš šel? Vstoupil „do samotného nebe, aby se nyní za nás objevil před osobou Boha“. (Hebrejcům 9:24) Z této zprávy se dozvídáme o Jehovovi Bohu dvě důležité věci. Za prvé, že má doslovné místo přebývání, a za druhé, že je osoba, nikoli jakási nedefinovatelná síla vyskytující se všude.

Ježíš proto své následovníky učil, aby v modlitbě říkali „náš Otče v nebesích“ a aby se obraceli k Jehovovi jako k osobě, která je na jistém duchovním místě, totiž v nebesích. (Matouš 6:9; 12:50) To se shodovalo se způsobem, jakým se měl Boží lid modlit po více než 1 500 let. Nejstarší spisy inspirované Bohem obsahují tuto modlitbu: „Shlédni přece ze svého svatého obydlí, nebes, a požehnej svému lidu.“ (5. Mojžíšova 26:15)

Pro Božího svatého ducha neexistují žádné překážky

Bible tedy vždy mluví o tom, že Bůh je na určitém místě, avšak o Božím duchu se často zmiňuje v tom smyslu, že je všude. Žalmista David se například ptal: „Kam mohu jít od tvého ducha a kam mohu utéci od tvého obličeje?“ (Žalm 139:7) Tyto zmínky možná některé lidi zmátly a vedly k závěru, že Bůh je všudypřítomný. Když se ale člověk zamyslí nad kontextem tohoto a dalších textů, dojde k jednoznačnému závěru, že Boží svatý duch neboli jeho činná síla, se může z místa, kde Bůh přebývá, dostat kamkoli ve vesmíru.

Podobně jako otec natahuje ruku k dětem, aby je utěšil a podpořil, tak i Jehovova ruka — jeho svatý duch — se může dostat do kterékoli části duchovní říše nebo hmotného vesmíru a vykonat Jehovův záměr. Proto mohl žalmista říct: „Kdybych si vzal křídla úsvitu, abych přebýval v nejodlehlejším moři, i tam by mě vedla tvá ruka a tvá pravice by mě uchopila.“ (Žalm 139:9, 10)

Můžete být Božím přítelem

Jehova Bůh pokorně a láskyplně připouští, aby na jeho osobu i místo přebývání byly použity lidské pojmy, které to vystihují co možná nejlépe. Těmito způsoby se Jehova ‚sklání, aby pohlédl na nebe a zemi‘. (Žalm 113:6, New International Version) Boží podstata není pro lidi zcela pochopitelná.

Jehova je zkrátka tak vznešený, tak velký a tak obdivuhodný, že jej nelze plně popsat v lidských pojmech. Takže i když Písmo mluví o jeho nebeském obydlí jako o určitém konkrétním místě, není v lidských schopnostech plně pochopit tuto duchovní sféru. (Žalm 139:6)

Přesto můžeme být velmi vděčni za to, že máme alespoň nějakou představu o Boží skutečné podstatě, takže si uvědomujeme, že Jehova není nějakou nedefinovatelnou, neosobní silou, která by pronikala vším ve vesmíru. Naopak, Jehova je osoba, která přebývá na konkrétním místě a má vyhraněnou osobnost, jejíž klíčovou vlastností je láska a něha. Takové poznatky nám otevírají úžasnou příležitost, tu největší, jakou vůbec člověk může dostat — příležitost mít celoživotní, osobní vztah k Všemohoucímu Svrchovanému Panovníkovi celého vesmíru. (Jakub 4:8)