Jak stanovit pravidla dospívajícímu

PROBLÉM

Váš dospívající syn nebo dcera si myslí, že jste moc přísní. Rodičovský instinkt vám říká pravý opak. „Když povolím,“ obáváte se, „dostane se do problémů.“

Je vůbec možné stanovit dospívajícímu dítěti rozumná pravidla? Ano, je. Nejdřív byste ale měli porozumět tomu, proč se váš potomek proti pravidlům vlastně bouří.

PROČ TO TAK JE

Mýtus: Pravidlům se vzpouzí každé dítě, je to nevyhnutelná součást dospívání.

Skutečnost: Mladý člověk se pravidlům spíš podřídí, když budou stanovená rozumně a když je s ním rodiče proberou.

Vzpurné jednání dospívajícího může mít mnoho důvodů. Rodiče k němu ale někdy nevědomky přispívají tím, že jsou při stanovování pravidel nepružní nebo neberou v úvahu věk dítěte. Uvažujte o následujícím:

• Nepružná pravidla. Když rodiče určí nějaké pravidlo a nepřipustí žádnou diskusi, dospívající ho může vnímat spíš jako svěrací kazajku, která ho dusí, než jako bezpečnostní pás, který ho chrání. A možná pak tajně udělá přesně to, co mu rodiče zakázali.

• 

  Pravidla neodpovídající věku. „Protože jsme to řekli“ je možná dostatečné vysvětlení pro malé dítě, ale dospívající potřebuje víc — potřebuje znát důvody. Nebude to trvat dlouho a možná se osamostatní, takže se i ve vážných záležitostech bude muset rozhodovat sám. Je proto mnohem lepší, když se naučí zvažovat různé možnosti a docházet ke správným rozhodnutím teď, dokud na něj ještě můžete dohlédnout.

Co když se ale zdá, že je vaše dítě alergické na jakékoli pravidlo, které stanovíte?

CO MŮŽETE DĚLAT

Nejdřív je důležité si uvědomit, že dospívající potřebují — a někde uvnitř i chtějí — mít určité hranice. Proto stanovujte pravidla a ujišťujte se, že jim vaše dítě rozumí. „Když se dospívajícím dají jasné hranice a když vědí, že na ně rodiče v rozumné míře dohlížejí, je menší pravděpodobnost, že se dostanou do problémů,“ uvádí se v knize Letting Go With Love and Confidence. Rodiče, kteří svým dětem dávají příliš mnoho volnosti, v nich mohou vyvolat dojem, že jim na nich nezáleží. A právě to může být příčinou vzpurnosti. (Biblická zásada: Přísloví 29:15)

Jak tedy můžete dát najevo, že nejste ani příliš povolní, ani příliš přísní? Nechte dospívajícího, aby se k pravidlům vyjádřil. Pokud například chce, aby se domů mohl vracet později, vyslechněte si, jaké k tomu má důvody. Když mladý člověk cítí, že jste věnovali pozornost tomu, co vám chtěl říct, je pravděpodobnější, že bude vaše rozhodnutí respektovat, přestože s ním možná nesouhlasí. (Biblická zásada: Jakub 1:19)

Než dojdete k nějakému rozhodnutí, berte v úvahu tento fakt: dospívající sice možná chtějí získat víc volnosti, než by měli mít, ale rodiče zase mají sklon poskytovat volnosti míň, než by mohli. Přání svého dítěte proto důkladně zvažte. Jedná zodpovědně? Je vzhledem k okolnostem rozumné udělat nějaký ústupek? Pokud je to vhodné, buďte ochotní pravidlo upravit. (Biblická zásada: 1. Mojžíšova 19:17–22)

Kromě toho, že si vyslechnete přání svého dítěte, mluvte s ním o tom, co vás ke stanovení určitého pravidla vede. Tak ho naučíte, aby nebral v úvahu jen svoje pocity, ale i pocity druhých. (Biblická zásada: 1. Korinťanům 10:24)

Nakonec rozhodněte a vysvětlete důvody. I když váš syn nebo dcera možná nebudou vaším rozhodnutím nadšení, budou rádi, že mají rodiče, kteří si je vždycky vyslechnou. Dospívající je dospělý v zácviku. Jestliže budete stanovovat rozumná pravidla a budete o nich doma mluvit, pomůžete svému dítěti, aby v dospělosti jednalo zodpovědně. (Biblická zásada: Přísloví 22:6)