39. kapitola
‚Požehnaný je ten, který přichází jako král‘
ZNÁŠ modlitbu Otče náš? — Rád bych ji od tebe slyšel. — Jestli si ji nepamatuješ, přečteme si ji společně z Bible u Matouše, 6. kapitola, verše 9 až 13.
V této modlitbě říkáme: „Přijď tvé království.“ Co je to království? Víš to? —
Království je vláda. A to již víš, co to je, viď? — Vláda je skupina lidí, kteří vládnou zemi.
V čele každé vlády stojí vždy jedna osoba, která se v naší zemi nazývá president. Víš, jak se nazývá vládce Boží vlády? — Král.
Pro Boží království vybral Jehova sám krále. Víš, kdo je tento král? — Je to Ježíš Kristus. Je lepší než kterýkoli vládce, kterého si vyvolí lidé, protože má více moci než všichni tito vládcové. Navíc Ježíš skutečně miluje Boha, takže vždy dělá to, co je správné.
Před dávnými časy vjížděli noví izraelští králové do Jeruzaléma na oslátku, aby se ukázali lidu. Učinil to i Ježíš.
Blízko u Jeruzaléma ležela malá vesnice. Když se k ní Ježíš přiblížil, řekl dvěma ze svých učedníků: ‚Jděte do vesnice a najdete tam oslátko. Odvažte je a přiveďte je ke mně.‘
Učedníci udělali přesně to, co Ježíš řekl. A když mu přivedli oslátko, sedl si na ně a přiblížil se k Jeruzalému; vyšel mu vstříc velký zástup lidí.
Jak Ježíš jel, většina lidí ze zástupu začala pokládat svá vrchní roucha na cestu před něj. Jiní uřezávali větve ze stromů a kladli je na cestu. Tím ukazovali, že si přejí Ježíše jako krále.
Lidé byli rádi, že mohli uvítat Ježíše. Volali: „Buď požehnán ten, který přichází jako král v Jehovově jménu!“
Ale všichni nebyli šťastni, že Ježíš vjíždí do Jeruzaléma jako král. Někteří dokonce říkali Ježíšovi: ‚Řekni svým učedníkům, že mají mlčet.‘ — Lukáš 19:28–40.
Líbilo by se ti mít Krista jako krále? — Kdybys žil v době, kdy Ježíš vjížděl do Jeruzaléma, vítal bys jej jako vyslaného od Jehovy k jeho lidu? —
Dnes není Ježíš na zemi, viď? — Je v nebi a z nebe vládne jako král. Ačkoli my jej vidět nemůžeme, on může vidět každého z nás. Nemůžeme jej oklamat: vidí, co děláme, a dokonce ví, co si myslíme. Jestliže skutečně milujeme Jehovu, on to ví. A když se usilovně snažíme dělat to, co říká Bible, pomůže nám. Chtěl bys jej mít navždy jako krále? —
Každý si nepřeje, aby byl Kristus králem. Snad říkají, že věří v Boha, ale nepřejí si jeho království. Nepřejí si, aby jim Bůh nebo Kristus říkali, co mají dělat. Chtějí mít zde na zemi své vlastní panství. Víš, co se proto s nimi stane? —
Bible nám dává odpověď u Daniele, kapitola 2. a verš 44. Vezmeme si své Bible a podíváme se na to společně. Tento biblický text mluví o našich dnech a říká: „Ve dnech těchto králů zřídí nebeský Bůh království, které nikdy nebude zničeno. A toto království nebude přeneseno na žádný jiný lid. Rozdrtí a ukončí všechna tato království a samo bude stát na neurčitý čas.“
Rozuměl jsi tomu? — Bible říká, že Boží panství učiní konec všem pozemským královstvím. Proč? — Protože neposlouchají toho, kterého Bůh učinil králem.
Celá země patří Bohu. Stvořil ji stejně tak jako celý vesmír. Proto má právo rozhodovat, jaké panství má vládnout. A jeho panství je nejlepší. Brzy bude Boží království jediným panstvím.
Chtěl bys žít věčně pod Božím královstvím? — Já bych chtěl. Ale musíme to Bohu dokázat. Víš jak? — Tím, že poznáme Boží zákony a budeme je každý den poslouchat.
Bůh říká, že Boží království odstraní lidská panství. Ale říká nám, že to máme udělat my? — Ne. Bible říká, že máme poslouchat lidské zákony tak dlouho, dokud Bůh tato panství na zemi ponechá.
Avšak přejeme-li si skutečně Krista za krále, musíme dělat více než to. Musíme poslouchat všechno, co řekl Ježíš. Řekl, že nemáme být „částí světa“. Poslouchali bychom jej, kdybychom se snažili mít účast na vládnutí světu? — Ježíš a jeho apoštolové se těchto věcí zdržovali. — Jan 17:14.
Co místo toho dělali? — Mluvili s jinými lidmi o Božím království. To bylo velké dílo jejich života. Můžeme to také dělat? — Ano, a budeme to dělat, jestliže to myslíme vážně, když se modlíme o příchod Božího království.
(Věnujte nyní několik minut čtení dalších textů, které ukazují, jak se máme dívat na toho, kterého Bůh učinil králem: Izaiáš 9:6, 7; Daniel 7:13, 14; Jan 18:36; Matouš 6:33.)