Píseň 102
Radost ze vzkříšení
1. Spící Lazar ležel
v hrobce kamenné,
zármutek teď tíží
sestry sklíčené.
Kéž by jeho přítel
býval přišel dřív,
v hádu by teď Lazar
přec nemusel být.
Když pak přišel Kristus
k hrobce zarmoucen,
náhle silně zvolal:
„Lazare, pojď ven!“
Záhy v obinadlech
Lazar vychází,
přátele pak blízké
radost provází.
2. Kdo věřili v Krista,
pomoc čekali,
když však musel zemřít,
tiše zoufali.
Smutně potom blízcí
Krista kladou v hrob,
v zármutku jim mysl
klesá do temnot.
Brány hrobu marně
Bohu vzdorují,
den třetí jej vzkřísí,
z hádu probudí.
Záhy učedníci
zprávu uslyší,
vzkříšeného Pána
zase uvidí.
3. Hřích Adamův lidstvo
k smrti odsoudil,
svou obětí Kristus
nás z ní vykoupil.
Z hádu mrtvé vzbudí
známý jeho hlas,
v čas pravý se vrátí,
žít tu budou zas.
V Království pak budou
v právu souzeni,
a to podle skutků,
jež vykonají.
Jména těch, co mají
dál na zemi žít,
v svitku živých musí
pak zapsána být.