Vhodné přestávky

PŘESTÁVKY udělané na správném místě jsou v řeči důležité. To platí bez ohledu na to, zda přednášíš nějaký proslov nebo si s někým povídáš. Bez takových přestávek může to, co je řečeno, znít jako „blábolení“, a ne jako jasně vyjádřená myšlenka. Vhodné přestávky přispívají k tomu, že tvoje řeč dává smysl. Lze je také použít takovým způsobem, aby se hlavní body tvého proslovu trvale vštípily posluchačům do mysli.

Jak můžeš určit, kdy bys měl udělat přestávku? Jak dlouhé by přestávky měly být?

Přestávky pro vyjádření interpunkce. Interpunkce je důležitou součástí psaného jazyka. Může ukazovat, že určitá výpověď končí nebo že jde o otázku. V některých jazycích se interpunkce používá k oddělení přímé řeči. Některá interpunkční znaménka ukazují, jak spolu souvisejí jednotlivé části věty. Když si člověk čte sám pro sebe, interpunkční znaménka vidí, ale když čte nahlas k užitku druhých, význam veškeré interpunkce, která je v látce uvedena, musí vyjádřit svým hlasem. (Další podrobnosti můžeš najít v 1. studii, „Přesné čtení“.) Jestliže neděláš přestávky tehdy, když to interpunkce vyžaduje, může být pro posluchače obtížné porozumět tomu, co čteš, nebo to dokonce může vést ke zkreslení smyslu.

To, kde je vhodné dělat přestávky, je kromě interpunkce dáno také způsobem, jakým jsou myšlenky vyjádřeny ve větě. Jeden slavný hudebník kdysi řekl: „Ve srovnání s mnoha jinými klavíristy neovládám noty lépe než oni. Ale pauzy mezi notami — to je umění.“ S mluvením je to podobné. Vhodně používané přestávky budou látce, kterou si pečlivě připravíš, dávat krásu a smysl.

Při přípravě na veřejné čtení možná zjistíš, že pro tebe bude užitečné, když si v tištěné látce, kterou budeš číst, uděláš určité značky. Tam, kde má být krátká přestávka, možná jen nepatrné zaváhání, si udělej svislou čárku. Delší přestávku označ dvěma svislými čárkami nakreslenými vedle sebe. Pokud zjistíš, že je pro tebe určitá formulace obtížná a že opakovaně děláš přestávku na špatném místě, udělej si tužkou značky, jež ti napovědí, že máš číst dohromady všechna slova, která toto obtížné slovní spojení tvoří. Potom danou formulaci přečti od začátku až do konce. Tak to dělá mnoho zkušených řečníků.

Přestávky, které děláš v každodenní řeči, ti obvykle nepůsobí potíže, protože víš, jaké myšlenky chceš druhým sdělit. Pokud však máš ve zvyku dělat přestávky v pravidelných intervalech, a to bez ohledu na vyjadřované myšlenky, tvá řeč bude nejasná a bude jí chybět dynamičnost. Podněty ke zlepšení v tomto směru najdeš ve 4. studii, „Plynulý přednes“.

Přestávky při změně myšlenky. Když přecházíš od jednoho hlavního bodu ke druhému, tak tím, že uděláš přestávku, dáš posluchačům příležitost k přemýšlení a pomůžeš jim, aby rozpoznali změnu směru, kterým se proslov bude dál ubírat, a aby se této změně přizpůsobili. Díky přestávce mohou rovněž jasněji pochopit myšlenku, která bude následovat. Udělat přestávku, když přecházíš od jedné myšlenky ke druhé, je pro tebe stejně důležité jako zpomalit, když autem odbočuješ z jedné ulice do druhé.

Jedním z důvodů, proč někteří řečníci spěchají od jedné myšlenky ke druhé, aniž by udělali přestávku, je to, že se snaží probrat příliš mnoho látky. Jiní jsou zase zvyklí mluvit tak i v běžné řeči. Možná, že se takovým způsobem mluví v jejich okolí. To však nevede k působivému vyučování. Jestliže chceš říci něco, co stojí za to si poslechnout a zapamatovat, potom věnuj dostatek času tomu, abys danou věc jasně vyzdvihl. Uvědom si, že máš-li určité myšlenky sdělit jasně, je nezbytné, abys ve své řeči dělal přestávky.

Pokud máš přednést nějaký proslov na základě osnovy, potom bys měl mít látku uspořádanou takovým způsobem, že bude zřejmé, kde máš udělat přestávky mezi jednotlivými hlavními body. Jestliže máš přednést čtený proslov, označ si ta místa, kde přechází jeden hlavní bod v druhý.

Přestávky při změně myšlenky jsou obvykle delší než přestávky pro vyjádření interpunkce — nejsou však tak dlouhé, že by se přednes vlekl. Když jsou přestávky při změně myšlenky příliš dlouhé, vyvolává to dojem, že nejsi dobře připraven a že přemýšlíš, co řekneš dále.

Přestávky pro zdůraznění. Přestávka pro zdůraznění má často dramatický účinek — to znamená, že předchází vyjádření či otázce pronesené s určitou razancí anebo po takovém vyjádření či otázce následuje. Tento typ přestávky poskytuje posluchačům příležitost přemýšlet o tom, co bylo právě řečeno, nebo v nich vyvolává očekávání toho, co bude následovat. Přestávky pro zdůraznění tedy nemají vždy stejný účinek. Proto musíš rozhodnout, kterou z těchto dvou metod bude vhodné použít. Měj však na paměti, že přestávky pro zdůraznění bys měl dělat jen v souvislosti s výroky, které jsou skutečně důležité. Jinak tyto výroky ztratí svou hodnotu.

Ježíš udělal působivou přestávku, když četl nahlas Písmo v nazaretské synagoze. Nejprve četl o svém pověření zapsaném ve svitku proroka Izajáše. Před tím, než přečtená slova uplatnil, však svitek svinul, podal jej zpátky sloužícímu a posadil se. Potom, když se na něj bedlivě upřely oči všech, řekl: „Dnes se splnil tento text písma, který jste právě slyšeli.“ (Luk. 4:16–21)

Přestávky vynucené okolnostmi. Občas může být zapotřebí, abys během řeči udělal přestávku také kvůli určitým rušivým vlivům. Jestliže tě při rozhovoru s někým, koho jsi oslovil v kazatelské službě, vyruší hluk dopravního prostředku projíždějícího kolem nebo pláč nějakého dítěte, bude možná zapotřebí, abys na chvíli přestal mluvit. Když se stane, že tě něco vyruší během proslovu na shromáždění, ale toto vyrušení nebude příliš velké, možná jen přidáš na hlase a budeš pokračovat dál. Pokud však půjde o hlasité vyrušení, které bude trvat delší dobu, potom budeš muset udělat přestávku. Tvoji posluchači by ti stejně nevěnovali pozornost. Používej tedy přestávky účinně a snaž se, aby tvoji posluchači měli plný užitek z dobrých věcí, které jim chceš říci.

Přestávky poskytující čas na odpověď. I když snad přednášíš proslov, při němž se neočekává aktivní účast posluchačů, je důležité, abys jim poskytl čas na odpověď — ne aby odpověděli nahlas, nýbrž ve své mysli. Jestliže kladeš otázky, které by měly tvé posluchače podnítit k přemýšlení, ale potom neuděláš dostatečnou přestávku, tyto otázky z velké části ztratí svou hodnotu.

Přestávky jsou samozřejmě důležité, nejen když mluvíš z pódia, ale i tehdy, když vydáváš svědectví druhým. Někteří lidé vyvolávají dojem, že se v řeči nikdy nezastaví. Pokud je to i tvůj problém, svědomitě se snaž uvedený řečnický znak si osvojit. To ti pomůže k lepší komunikaci s druhými a také k účinnější kazatelské službě. Přestávka je okamžik ticha, a jak víme, ticho zdůrazňuje, poutá pozornost a občerstvuje.

Každodenní rozhovory znamenají vzájemnou výměnu myšlenek. Jestliže druhým nasloucháš a projevuješ zájem o to, co říkají, potom zase oni ochotněji naslouchají tobě. K tomu je zapotřebí, abys dělal dostatečně dlouhé přestávky, a tak druhým poskytoval příležitost vyjádřit se.

V kazatelské službě je často účinnější, když vydáváme svědectví formou rozhovoru. Mnoho svědků zjišťuje, že je praktické, jestliže se s osloveným pozdraví, řeknou mu, o čem s ním chtějí mluvit, a potom mu položí nějakou otázku. Následně udělají přestávku, aby tomu člověku poskytli příležitost odpovědět, a pak zareagují na to, co řekl. Během rozhovoru dají oslovenému řadu příležitostí vyjádřit se. Uvědomují si, že obvykle mohou člověku lépe pomoci, jestliže znají jeho názor na rozebíranou věc. (Přísl. 20:5)

Samozřejmě, že ne každý zareaguje na otázku příznivě. To však Ježíšovi nebránilo, aby dělal dostatečně dlouhé přestávky, a aby tak dokonce i svým odpůrcům poskytoval příležitost vyjádřit se. (Mar. 3:1–5) Dáme-li oslovenému příležitost mluvit, podnítíme jej k přemýšlení a on nám pak možná odhalí, co má v srdci. Jedním z cílů naší služby je podněcovat lidi k upřímné reakci, a to tím, že jim předkládáme důležité sporné otázky uvedené v Božím slově, k nimž musí zaujmout svůj postoj. (Hebr. 4:12)

Dělat vhodné přestávky během rozhovorů v naší službě — to je opravdu umění. Budeme-li přestávky účinně používat, potom se budeme vyjadřovat jasněji a to, co řekneme, se posluchačům často trvale vštípí do paměti.