Působivý závěr

MOŽNÁ jsi již důkladně prozkoumal a uspořádal látku, která tvoří jádro tvého proslovu. Snad sis už také připravil úvod vzbuzující zájem. Je však zapotřebí ještě jedna věc — působivý závěr. Nepodceňuj jeho význam. To, co řekneš nakonec, si posluchači často pamatují nejdéle. Jestliže je závěr nevýrazný, může dokonce i to, co mu předcházelo, ztratit na působivosti.

Uvažuj o následujících příkladech: Ke konci svého života přednesl Jozue pamětihodný proslov ke starším mužům izraelského národa. V tomto proslovu připomněl, jak Jehova od doby Abrahama jednal s Izraelem. Zopakoval snad potom Jozue důležité myšlenky jednoduše formou nějakého shrnutí? Ne. Místo toho lid procítěně vybídl: „Bojte [se] Jehovy a služte mu v bezúhonnosti a v pravdě.“ Přečti si Jozuův závěr uvedený v knize Jozue 24:14, 15.

Další pozoruhodný proslov, jenž je zapsán ve Skutcích 2:14–36, přednesl apoštol Petr k zástupu lidí v Jeruzalémě o svátku Letnic roku 33 n. l. Nejprve apoštol vysvětlil, že jsou svědky splnění Joelova proroctví týkajícího se vylití Božího ducha. Dále ukázal, jak to souviselo s proroctvími o Mesiášovi, která jsou uvedena v Žalmech a která předpověděla vzkříšení Ježíše Krista a jeho vyvýšení po Boží pravici. Potom Petr v závěru jasně vyjádřil spornou otázku, před níž stál každý z jeho posluchačů. Řekl: „Proto ať celý izraelský dům s jistotou pozná, že ho Bůh učinil Pánem i Kristem, toho Ježíše, kterého jste přibili na kůl.“ Přítomní se tedy zeptali: „Muži, bratři, co máme dělat?“ Na to jim Petr odpověděl: „Čiňte pokání a ať je každý z vás pokřtěn ve jménu Ježíše Krista.“ (Sk. 2:37, 38) Petrova slova toho dne hluboce zapůsobila asi na 3 000 posluchačů, kteří přijali pravdu o Ježíši Kristu.

Podněty, na něž bys měl pamatovat. To, co řekneš v závěru, by mělo přímo souviset s námětem tvého proslovu. Mělo by to vyznít jako logické vyústění hlavních bodů, které jsi rozebral. I když se možná rozhodneš zahrnout do závěru klíčová slova svého námětu, je možné, ale ne nutné, námět přímo zopakovat.

Obvykle chceš svým proslovem druhé vybídnout, aby jednali podle toho, co jsi jim předložil. Jedním z hlavních účelů závěru je tedy ukázat posluchačům, co mají dělat. Jestliže sis již zvolil námět a hlavní body svého proslovu, uvažoval jsi důkladně také o tom, proč bude daná látka důležitá pro tvé posluchače a jaký cíl budeš při jejím přednesu sledovat? Pokud ano, potom je ti jasné, jak by posluchači měli jednat. Nyní jim to musíš vysvětlit a možná také říci, jak na to.

Kromě toho, že posluchačům ukážeš, co mají dělat, tvůj závěr by je měl k danému jednání podnítit. Měl by zahrnovat pádné důvody, proč by tak měli jednat, a možná i to, jaký užitek jim takové jednání může přinést. Pokud si závěrečné věty důkladně promyslíš a dobře je předneseš, znásobí to účinek celého tvého proslovu.

Měj na mysli, že proslov se chýlí k závěru. Z toho, co říkáš, by to mělo být patrné. Mělo by tomu odpovídat také tempo řeči. Neměl bys mluvit rychle, a pak náhle skončit. Na druhou stranu ani nedovol, aby tvůj hlas zeslábl do ztracena. Měl bys mluvit sice dostatečně nahlas, ale ne příliš. Několik posledních vět by se mělo vyznačovat konečnou platností. Měl bys je přednést s opravdovostí a přesvědčením. Procvičování závěru proslovu by rozhodně mělo být součástí přípravy tvého přednesu.

Jak dlouhý by měl závěr být? To není věc, která by se měla určovat pouze podle hodinek. Závěr by však neměl být rozvláčný. To, zda je závěr přiměřeně dlouhý, lze určit podle jeho účinku na posluchače. Jednoduchý, přímočarý a pozitivní závěr posluchači vždy ocení. Působivý může být i poněkud delší závěr spočívající ve stručném znázornění, pokud je pečlivě promyšlené. Porovnej stručný závěr celé knihy Kazatel, který nacházíme u Kazatele 12:13, 14, se závěrem mnohem kratšího Kázání na hoře, jenž je zaznamenán u Matouše 7:24–27.

V kazatelské službě. Nikde nebudeš působivý závěr potřebovat častěji než v kazatelské službě. Pokud se připravíš a budeš projevovat láskyplný zájem o lidi, můžeš vykonat mnoho dobrého. Rady uvedené na předchozích stranách můžeš úspěšně uplatnit i tehdy, když je přizpůsobíš rozhovoru s jedním člověkem.

Rozhovor může být velmi stručný. Oslovený člověk je možná zaneprázdněn, a proto celá návštěva může trvat asi jen minutu. Pokud je to vhodné, mohl bys například říci: „Chápu, že nemáte čas. Dovolte mi tedy, abych vám řekl jen jednu povzbudivou myšlenku: Bible ukazuje, že náš Stvořitel má nádherný záměr přeměnit tuto zemi v místo, na němž se lidé budou moci těšit z věčného života. V tomto ráji můžeme žít i my, ale k tomu je třeba poznat Boží požadavky.“ Nebo bys zkrátka mohl navrhnout, že se zastavíš v příhodnější dobu.

Jestliže rozhovor záhy přeruší příkrá, či dokonce hrubá reakce osloveného, i přesto můžeš vykonat mnoho dobrého. Měj na paměti rady uvedené u Matouše 10:12, 13 a v Římanům 12:17, 18. Díky tvé mírné odpovědi může oslovený změnit svůj názor na svědky Jehovovy. To by byl vynikající výsledek.

Možná máš s osloveným naopak hezký rozhovor. Proč bys tedy nezopakoval hlavní myšlenku, kterou by si měl podle tebe zapamatovat? Motivuj ho, aby něco z rozhovoru uplatnil.

Máš-li příležitost pokračovat v rozhovoru jindy, poskytni oslovenému nějaký důvod, proč by se na příští rozhovor měl těšit. Polož mu otázku — snad některou z těch, které jsou rozebrány v knize Rozmluvy z Písem nebo v publikacích určených k vedení domácích biblických studií. Měj na mysli, co je podle Ježíšových slov zapsaných u Matouše 28:19, 20 tvým cílem.

Uzavíráš právě domácí biblické studium? Jestliže zopakuješ probraný námět, pomůžeš zájemci, aby si zapamatoval, o čem jste mluvili. Otázky k opakování pomohou zájemci, aby si do mysli vštípil klíčové myšlenky, zejména pokud opakování neuspěcháš. Položíš-li zájemci otázku, jak by mu mohla studovaná látka přinést užitek nebo jak by se o ni mohl podělit s druhými, pomůže mu to, aby přemýšlel o praktickém využití toho, co se učí. (Přísl. 4:7)

Nezapomeň, že tvůj závěr má vliv na působivost celého tvého rozhovoru.