Poselství, které musíme ohlašovat

„BOJ SE PRAVÉHO BOHA A DODRŽUJ JEHO PŘIKÁZÁNÍ“

DLOUHO před začátkem křesťanské éry Jehova řekl věrnému Abrahamovi o určitém opatření pro „všechny národy země“, jehož prostřednictvím si mají tyto národy žehnat. (1. Mojž. 22:18) Jehova také inspiroval Šalomouna, aby zapsal, jaká základní odpovědnost leží na každém člověku: „Boj se pravého Boha a dodržuj jeho přikázání. To je totiž celý závazek člověka.“ (Kaz. 12:13) Jak se ale měli o těchto věcech dozvědět lidé ve všech národech?

Vždy sice existovali nějací lidé, kteří věřili Božímu slovu, ale Bible ukazuje, že intenzivní celosvětové svědecké dílo, díky němuž se tato dobrá zpráva má dostat ke všem národům, má proběhnout v „Pánově dnu“. Toto dílo začalo v roce 1914. (Zjev. 1:10) Ve Zjevení 14:6, 7 je o této době předpovězeno, že pod vedením andělů má být „každému národu a kmenu a jazyku a lidu“ ohlašováno určité důležité poselství. Národy mají být vybízeny: „Bojte se Boha a oslavujte jej, protože přišla hodina jeho soudu, a proto uctívejte Toho, který udělal nebe a zemi a moře a prameny vod.“ Boží vůlí je, aby se toto poselství oznamovalo, a my máme výsadu se tohoto díla účastnit.

‚Pravý Bůh.‘ Jehovovo prohlášení „jste moji svědkové“ zaznělo v situaci, kdy se rozebírala otázka, kdo je pravým Bohem. (Iz. 43:10) Proto poselství, které se musí oznamovat, nespočívá pouze v tom, že by lidé měli mít nějaké náboženství nebo že by měli věřit v nějakého boha. Lidé musí naopak dostat příležitost poznat, že jediným pravým Bohem je Stvořitel nebe a země. (Iz. 45:5, 18, 21, 22; Jan 17:3) Jedině pravý Bůh dokáže spolehlivě předpovědět budoucnost. Máme výsadu poukazovat na to, že splnění Jehovova slova v minulosti je pevným základem pro důvěru, že se i v budoucnosti splní všechno, co slíbil. (Jozue 23:14; Iz. 55:10, 11)

Je pravda, že mnoho lidí, jimž vydáváme svědectví, uctívá jiné bohy nebo tvrdí, že neuctívají vůbec žádného boha. Máme-li upoutat jejich pozornost, musíme začít něčím, co zajímá obě strany. Můžeme mít užitek z příkladu zaznamenaného ve Skutcích 17:22–31. Všimni si, že i když byl apoštol Pavel taktní, jasně uvedl, že všichni lidé jsou odpovědni Bohu, který je Stvořitelem nebe a země.

Dávej na vědomí Boží jméno. Pamatuj na to, abys pravého Boha nazýval jménem. Jehova své jméno miluje. (2. Mojž. 3:15; Iz. 42:8) Přeje si, aby je lidé znali. Postaral se o to, že se jeho slavné jméno objevuje v Bibli více než 7000krát. Naší odpovědností je toto jméno oznamovat dalším lidem. (5. Mojž. 4:35)

Budoucí vyhlídky každého člověka závisí na tom, zda zná Jehovu a zda jej s vírou vzývá. (Joel 2:32; Mal. 3:16; 2. Tes. 1:8) Většina lidí však Jehovu nezná. To platí i o řadě těch, kdo prohlašují, že uctívají Boha Bible. Přestože Bibli mají a čtou ji, Boží vlastní jméno nemusejí znát, protože bylo z mnoha novodobých překladů odstraněno. Jediné, co o jménu Jehova někteří lidé vědí, je to, že jim jejich náboženští vůdci řekli, aby to jméno nepoužívali.

Jak bychom mohli druhé seznámit s Božím jménem? Není nic působivějšího, než jim toto jméno ukázat v Bibli — pokud možno v jejich vlastní. V některých překladech se Boží jméno objevuje mnohotisíckrát. V jiných se vyskytuje možná jen v Žalmu 83:18 či ve 2. Mojžíšově 6:3–6 nebo se snad nachází v poznámce pod čarou ke 2. Mojžíšově 3:14, 15 či 6:3. V řadě překladů jsou na těch místech, kde text v původním jazyce obsahuje Boží vlastní jméno, uvedeny náhradní výrazy — například „Pán“, „Bůh“ nebo „Hospodin“ — vytištěné odlišným typem písma. Pokud novodobí překladatelé vynechali Boží vlastní jméno úplně, budeš možná muset použít nějaký starší překlad Bible, abys lidem ukázal, jak překladatelé s tímto jménem naložili. V některých zemích bys mohl také poukázat na to, že Boží jméno se objevuje v náboženských písních nebo v nápise na některé budově přístupné veřejnosti.

Dokonce i v případě, že mluvíme s lidmi, kteří uctívají jiné bohy, můžeme působivě použít slova zapsaná u Jeremjáše 10:10–13 v Překladu nového světa. Tento text nejenže uvádí Boží jméno, ale také jasně vysvětluje, kdo Bůh je.

Neskrývej jméno Jehova za takovými označeními, jako je „Bůh“, „Pán“ nebo „Hospodin“, jak to dělá křesťanstvo. To však neznamená, že bys měl toto jméno používat hned na začátku každého rozhovoru. Tím bys mohl způsobit, že někteří lidé kvůli svým předsudkům rozhovor ukončí. Když už se ale rozhovor rozvinul, nezdráhej se Boží jméno používat.

Stojí za povšimnutí, že v Bibli je Boží vlastní jméno použito častěji než taková označení jako „Pán“ nebo „Bůh“ dohromady. Přesto se pisatelé Bible nesnažili uvádět toto jméno v každé větě. Boží jméno zkrátka uvádějí přirozeně, spontánně a uctivě. To je dobrý příklad, který bychom měli následovat.

Kdo je tímto jménem označen. Vědět, že Bůh má vlastní jméno, je sice samo o sobě důležité, ale to je jen začátek.

Pokud mají lidé Jehovu milovat a s vírou jej vzývat, musí vědět, jakým Bohem je. Když dal Jehova své jméno na vědomí Mojžíšovi na hoře Sinaj, nezůstal jen u toho, že by opakoval slovo „Jehova“. Obrátil Mojžíšovu pozornost na některé ze svých vynikajících vlastností. (2. Mojž. 34:6, 7) To je pro nás příklad k napodobení.

Ať už vydáváš svědectví novým zájemcům nebo přednášíš proslov ve sboru, když mluvíš o požehnání spojeném s Královstvím, poukazuj na to, co z těchto nádherných věcí poznáváme o Bohu, který je slibuje. Když se zmiňuješ o Božích přikázáních, zdůrazňuj, že je z nich patrná Jehovova moudrost a láska. Vysvětluj, že Boží požadavky pro nás neznamenají strádání, ale že nám naopak mají přinášet prospěch. (Iz. 48:17, 18; Mich. 6:8) Ukazuj, že každý projev Jehovovy moci odhaluje něco o Jehovově osobnosti, měřítkách a záměru. Obracej pozornost na to, že Jehova projevuje své vlastnosti vyrovnaně. Lidé by měli slyšet, jak na Jehovu pohlížíš ty sám. Svou láskou k němu můžeš druhé podněcovat, aby jej milovali i oni.

Naléhavé poselství pro naši dobu vybízí všechny lidi, aby se báli Boha. Proto bychom se měli snažit svými slovy druhé k takové zbožné bázni podněcovat. Tato bázeň je zdravý strach, posvátná úcta k Jehovovi, hluboká uctivost před ním. (Žalm 89:7) K tomu patří vědomí, že Jehova je nejvyšší Soudce a že naše budoucí vyhlídky závisí na tom, zda máme jeho schválení. (Luk. 12:5; Řím. 14:12) Tato bázeň jde tedy ruku v ruce s hlubokou láskou k němu, a proto i se silnou touhou líbit se mu. (5. Mojž. 10:12, 13) Zbožná bázeň nás rovněž podněcuje, abychom nenáviděli to, co je špatné, poslouchali Boží přikázání, a Jehovu uctívali s úplným srdcem. (5. Mojž. 5:29; 1. Par. 28:9; Přísl. 8:13) Takový strach nás také střeží před tím, abychom se nepokoušeli na jedné straně sice sloužit Bohu, ale na straně druhé zároveň milovat věci ve světě. (1. Jana 2:15–17)

Boží jméno — „silná věž“. Lidé, kteří Jehovu opravdu poznají, jsou do značné míry chráněni. Důvodem je nejen to, že používají Boží vlastní jméno nebo že dokáží vyjmenovat některé z Božích vlastností, ale je to především jejich důvěra v samotného Jehovu. V Příslovích 18:10 se o takových lidech říká: „Jehovovo jméno je silná věž. Do ní utíká spravedlivý a je chráněn.“

Využívej příležitosti a vybízej druhé, aby důvěřovali v Jehovu. (Žalm 37:3; Přísl. 3:5, 6) Touto důvěrou dávají najevo svou víru v něj i v jeho sliby. (Hebr. 11:6) Když lidé ‚vzývají Jehovovo jméno‘, protože vědí, že Jehova je Svrchovaným Panovníkem, protože milují jeho cesty a protože plně věří, že pravá záchrana může přijít jen od něj, potom budou zachráněni — o tom nás Boží slovo ujišťuje. (Řím. 10:13, 14) Když vyučuješ druhé, pomáhej jim, aby si takovou víru pěstovali a aby ji promítali do každé oblasti svého života.

Mnoho lidí čelí vážným osobním problémům a možná z nich nevidí žádné východisko. Proto druhé nabádej, aby poznali Jehovovy cesty, důvěřovali v Jehovu a uplatňovali to, co poznávají. (Žalm 25:5) Vybízej je, aby se s opravdovostí modlili o Boží pomoc a děkovali Bohu za jeho požehnání. (Fil. 4:6, 7) Když poznají Jehovu — tedy když si nejen přečtou určitá vyjádření v Bibli, ale také když ve svém životě zažijí splnění Jehovových slibů —, potom začnou pociťovat bezpečí, které vyplývá z opravdového porozumění tomu, co Jehovovo jméno znamená. (Žalm 34:8; Jer. 17:7, 8)

Při každé příležitosti lidem pomáhej, aby si uvědomili, že bát se pravého Boha, Jehovy, a dodržovat jeho přikázání je moudré.

‚VYDÁVEJME SVĚDECTVÍ PRO JEŽÍŠE‘

JEŽÍŠ KRISTUS dal po svém vzkříšení, ale ještě před tím, než vystoupil do nebe, svým učedníkům tento pokyn: „Budete mi svědky ... do nejvzdálenější části země.“ (Sk. 1:8) Dnešní věrně oddaní Boží služebníci jsou popsáni jako ti, kdo „mají dílo vydávání svědectví pro Ježíše“. (Zjev. 12:17) Jak horlivě vydáváš toto svědectví?

Mnoho lidí, kteří upřímně tvrdí, že věří v Ježíše, neví nic o jeho předlidské existenci. Neuvědomují si, že když byl na zemi, žil tu opravdu jako člověk. Nechápou, co to znamená, že je Boží Syn. Mají jen velmi malé znalosti o jeho úloze ve splnění Božího záměru. Nevědí, co dělá dnes, a neuvědomují si, jak se jejich života dotkne to, co udělá v budoucnosti. Možná se dokonce mylně domnívají, že svědkové Jehovovi v Ježíše nevěří. Máme tedy výsadu oznamovat o těchto věcech pravdu.

Jiní lidé zase nevěří tomu, že by někdo takový jako Ježíš, kterého popisuje Bible, skutečně existoval. Někteří Ježíše považují jen za významného člověka. Mnozí odmítají myšlenku, že by Ježíš byl Boží Syn. Máme-li mezi těmito lidmi ‚vydávat svědectví pro Ježíše‘, vyžaduje to mnoho úsilí, trpělivosti a taktu.

Ať už je stanovisko tvých posluchačů jakékoli, mají-li mít užitek z Božího opatření pro věčný život, musejí přijímat poznání o Ježíši Kristu. (Jan 17:3) Boží jasně vyjádřenou vůlí je, aby všichni živí ‚otevřeně uznávali, že Ježíš Kristus je Pánem,‘ a aby se podřizovali Ježíšově autoritě. (Fil. 2:9–11) Když se tedy setkáváme s lidmi, kteří mají sice hluboce zakořeněné, ale přesto nesprávné názory, či vyložené předsudky, nemůžeme se zkrátka této otázce vyhnout. Přestože v některých případech můžeme o Ježíši Kristu mluvit bez zábran — a to dokonce i při prvním rozhovoru —, jindy se možná budeme muset vyjadřovat uvážlivě, abychom svým posluchačům pomohli získat na Ježíše správný náhled. Snad budeme muset přemýšlet také o tom, jak další stránky tohoto námětu uvedeme při budoucích rozhovorech. Je však možné, že dokud s daným člověkem nezavedeme domácí biblické studium, nebudeme moci rozebrat všechno, co s tímto námětem souvisí. (1. Tim. 2:3–7)

Ježíšova klíčová úloha v Božím záměru. Musíme lidem pomáhat, aby pochopili, že Ježíš je „cesta“ a že ‚nikdo nepřichází k Otci, leda skrze něj‘, a proto bez víry v Ježíše Krista je nemožné mít schválený vztah k Bohu. (Jan 14:6) Pokud si člověk neuvědomí, že Jehova svěřil svému prvorozenému Synovi tuto důležitou úlohu, nemůže Bibli porozumět. Jak to? Jehova totiž tohoto Syna učinil klíčovou postavou v uskutečňování všech svých záměrů. (Kol. 1:17–20) Tato skutečnost je ústředním bodem biblických proroctví. (Zjev. 19:10) Ježíš Kristus je tím, jehož prostřednictvím se řeší veškeré problémy, které vyvolala Satanova vzpoura a Adamův hřích. (Hebr. 2:5–9, 14, 15)

Má-li člověk pochopit Kristovu úlohu, musí uznat, že lidé jsou v politováníhodném stavu, z něhož se sami nemohou vymanit. Každý z nás se narodil v hříchu. To nás může během našeho života různými způsoby nepříznivě ovlivňovat. A dříve nebo později hřích vede ke smrti. (Řím. 3:23; 5:12) Rozmlouvej o této skutečnosti s těmi, jimž vydáváš svědectví. Potom jim poukaž na to, že Jehova prostřednictvím výkupní oběti Ježíše Krista láskyplně umožnil, aby ti, kdo v toto opatření projevují víru, byli od hříchu a smrti osvobozeni. (Mar. 10:45; Hebr. 2:9) To těmto lidem otevírá cestu k věčnému životu v dokonalosti. (Jan 3:16, 36) Žádná jiná cesta neexistuje. (Sk. 4:12) Ať už ale vyučuješ v soukromí nebo ve sboru, nespokoj se s tím, že tyto skutečnosti pouze uvedeš. Laskavě a trpělivě prohlubuj u svých posluchačů pocit ocenění pro úlohu, kterou Kristus jakožto náš Výplatce plní. Vděčnost za toto opatření může mít pronikavý vliv na postoj, chování i životní cíle člověka. (2. Kor. 5:14, 15)

Je pravda, že Ježíš položil svůj život jako výkupné jen jednou. (Hebr. 9:28) Nyní však aktivně slouží jako Velekněz. Pomáhej druhým pochopit, co to znamená. Zažívají snad napětí, zklamání, utrpení či problémy kvůli nelaskavému jednání lidí kolem? Všechny tyto věci zažil i Ježíš, když byl člověkem. Zná naše pocity. Cítíme, že kvůli své nedokonalosti potřebujeme Boží milosrdenství? Jestliže se modlíme k Bohu o odpuštění na základě Ježíšovy oběti, potom Ježíš jedná jako náš ‚pomocník u Otce‘. Soucitně „za nás ... naléhavě prosí“. (1. Jana 2:1, 2; Řím. 8:34) Na základě Ježíšovy oběti a díky jeho službě, kterou jakožto Velekněz vykonává, můžeme přistupovat k Jehovovu „trůnu nezasloužené laskavosti“, abychom obdrželi pomoc v pravý čas. (Hebr. 4:15, 16) Jsme sice nedokonalí, ale s pomocí, kterou nám Ježíš jakožto Velekněz poskytuje, můžeme Bohu sloužit s čistým svědomím. (Hebr. 9:13, 14)

Kromě toho Ježíš uplatňuje velkou autoritu, protože Bůh jej ustanovil Hlavou křesťanského sboru. (Mat. 28:18; Ef. 1:22, 23) V tomto postavení poskytuje křesťanům potřebné vedení v souladu s Boží vůlí. Když vyučuješ, pomáhej druhým pochopit, že Hlavou sboru je Ježíš Kristus, a ne nějaký člověk. (Mat. 23:10) Již od prvního rozhovoru zvi zájemce na shromáždění místního sboru, kde studujeme Bibli pomocí látky, kterou dostáváme prostřednictvím ‚věrného a rozvážného otroka‘. Vysvětli jim nejen, kdo je tento „otrok“, ale také, kdo je Pán, aby si uvědomili, že postavení Hlavy zaujímá Ježíš. (Mat. 24:45–47) Představ zájemce sborovým starším a vysvětli mu, jaké biblické požadavky musí tito muži splňovat. (1. Tim. 3:1–7; Tit. 1:5–9) Poukaž na to, že sbor nepatří starším, ale že starší nám pomáhají následovat šlépěje Ježíše Krista. (Sk. 20:28; Ef. 4:16; 1. Petra 5:2, 3) Pomoz zájemcům pochopit, že je zde organizovaná, celosvětová společnost, která funguje pod Kristovým vedením.

Z evangelií se dozvídáme, že když Ježíš krátce před svou smrtí vstoupil do Jeruzaléma a jeho učedníci jej vítali, označili jej za ‚Toho, kdo přichází jako Král v Jehovově jménu‘. (Luk. 19:38) Když lidé studují Bibli hlouběji, dozvědí se, že Jehova nyní Ježíšovi udělil vládní autoritu, která má vliv na lidi ze všech národů. (Dan. 7:13, 14) Při proslovech ve sboru nebo při vedení studií prohlubuj u svých posluchačů ocenění pro to, co Ježíšovo panství pro nás všechny znamená.

Zdůrazňuj, že z našeho způsobu života je patrné, zda skutečně věříme, že Ježíš Kristus je Král, a zda se jeho panství ochotně podřizujeme. Vyzdvihuj, jakým dílem Ježíš pověřil své následovníky po tom, co byl ustanoven Králem. (Mat. 24:14; 28:18–20) Rozeber, co Ježíš, Podivuhodný rádce, řekl o tom, jaké věci jsou v životě prvořadé. (Iz. 9:6, 7; Mat. 6:19–34) Obracej pozornost zájemců na to, jakého ducha mají podle pokynů Knížete pokoje projevovat jeho následovníci. (Mat. 20:25–27; Jan 13:35) Dávej pozor, aby sis nepřisvojoval pravomoc soudit, zda druzí dělají vše, co by měli, ale podněcuj je, aby uvažovali, zda je z jejich jednání patrná podřízenost Kristovu kralování. Při tom však dávej najevo, že totéž se vztahuje i na tebe.

Pokládejme jako základ Krista. Dílo činění křesťanského učedníka je v Bibli přirovnáno k budování stavby na základu, jímž je Ježíš Kristus. (1. Kor. 3:10–15) K tomu je zapotřebí, abys lidem pomáhal poznat Ježíše v takovém světle, v jakém je popsán v Bibli. Dávej pozor na to, aby tě lidé nepovažovali za toho, koho následují. (1. Kor. 3:4–7) Jejich pozornost zaměřuj na Ježíše Krista.

Pokud položíš dobrý základ, potom si zájemci budou uvědomovat, že Kristus nám zanechal vzor, ‚abychom věrně následovali jeho šlépěje‘. (1. Petra 2:21) Máš-li na tom stavět, vybízej zájemce, aby evangelia četli nejen jako pravdivé dějiny, ale jako příklad, který by měli následovat. Pomoz jim, aby si postoje a vlastnosti charakteristické pro Ježíše vzali k srdci. Podněcuj zájemce k tomu, aby si všímali, jaký postoj měl Ježíš ke svému Otci, jak se vypořádal s pokušeními a zkouškami, jak projevoval podřízenost vůči Bohu a jak za různých okolností jednal s lidmi. Zdůrazni, které činnosti Ježíš plně věnoval svůj život. Když potom zájemce bude stát před nějakým životním rozhodnutím nebo zkouškou, položí si otázky: ‚Co by v této situaci udělal Ježíš? Bude se v mém způsobu jednání zrcadlit náležitá vděčnost za to, co pro mě Ježíš udělal?‘

Mluvíš-li před sborem, nedomnívej se, že když tvoji bratři v Ježíše už věří, není zapotřebí obracet na něj zvláštní pozornost. Pokud budeš tuto víru prohlubovat, tvá slova získají na významu. Když mluvíš o shromážděních, zmiň se o tom, jakou úlohu Ježíš jakožto Hlava sboru plní. Při proslovu, který pojednává o kazatelské službě, zaměřuj pozornost na to, jakého ducha Ježíš projevoval při vykonávání své služby, a mluv o kazatelské činnosti také ve světle toho, co Kristus jakožto Král dělá, aby shromáždil lidi k záchraně do nového světa.

Je zřejmé, že nestačí poznat o Ježíšovi jen základní skutečnosti. Mají-li se lidé stát pravými křesťany, musí v něj projevovat víru a opravdu jej milovat. Taková láska podněcuje k věrné poslušnosti. (Jan 14:15, 21) Umožňuje lidem, aby i za nepříznivých okolností stáli pevní ve víře, po celý svůj život nepřestali následovat Kristovy šlépěje a prokázali se jako zralí křesťané, kteří jsou neochvějně „zakořeněni a pevně založeni“. (Ef. 3:17) Takový způsob života přináší slávu Jehovovi, Bohu a Otci Ježíše Krista.

„TATO DOBRÁ ZPRÁVA O KRÁLOVSTVÍ“

KDYŽ Ježíš sděloval podrobnosti týkající se znamení jeho přítomnosti a závěru systému věcí, předpověděl: „Tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Mat. 24:14)

V čem přesně spočívá toto poselství, jemuž se má dostat tak velké pozornosti? Týká se Království, o něž se v souladu s Ježíšovými pokyny modlíme k Bohu: „Ať přijde tvé království.“ (Mat. 6:10) To je ve Zjevení 11:15 popsáno jako ‚království našeho Pána [Jehovy] a jeho Krista‘, protože tato vládní autorita pochází od Jehovy a je udělena Kristu jakožto Králi. Všimni si však, že poselství, o němž Ježíš řekl, že bude v naší době ohlašováno, zahrnuje více než to, co kázali Ježíšovi následovníci v prvním století. Ti totiž lidem sdělovali: „Přiblížilo se k vám Boží království.“ (Luk. 10:9) Ježíš, ten, kdo byl pomazán, aby se stal Králem, byl tehdy v jejich středu. Jak je ale zaznamenáno u Matouše 24:14, Ježíš předpověděl celosvětové oznamování jiné události, kterou se splňuje Boží záměr.

Vidění této události obdržel prorok Daniel. Ten spatřil ‚někoho podobného synu člověka‘, totiž Ježíše Krista, jak od ‚Prastarého na dny‘, Jehovy Boha, dostal „panství a důstojnost a království, aby dokonce jemu sloužily všechny národy, národnostní skupiny a jazyky“. (Dan. 7:13, 14) K této události univerzálního významu došlo v nebi v roce 1914. Nato byli Ďábel a jeho démoni svrženi na zemi. (Zjev. 12:7–10) Tím začaly poslední dny tohoto starého systému věcí. Avšak do té doby, než bude tento systém zcela odstraněn, se po celém světě bude ohlašovat, že Jehovův mesiášský Král dnes vládne ze svého nebeského trůnu. Tato zpráva je oznamována lidem, ať žijí kdekoli. Jejich reakce svědčí o tom, jaký postoj mají k Nejvyššímu jakožto Panovníkovi „v království lidstva“. (Dan. 4:32)

Je pravda, že má přijít ještě více událostí — mnohem více. Stále se sice modlíme „ať přijde tvé království“, ale tím nemyslíme, že Boží Království bude ustaveno teprve v budoucnosti. Spíše máme na mysli to, že nebeské Království podnikne rozhodné kroky ke splnění takových proroctví, jako je to zaznamenané u Daniela 2:44 nebo ve Zjevení 21:2–4. Toto Království přemění zemi v ráj, jenž bude naplněn lidmi, kteří milují Boha i své bližní. Když kážeme ‚tuto dobrou zprávu o Království‘, poukazujeme právě na tyto budoucí vyhlídky. S jistotou ale také dáváme lidem na vědomí, že Jehova již udělil plnou vládní autoritu svému Synovi. Zdůrazňuješ při vydávání svědectví o Království tuto dobrou zprávu?

Jak vysvětlovat Království. Jak můžeme plnit naše pověření, abychom oznamovali Boží Království? Zájem oslovených možná vzbuzujeme tím, že začínáme mluvit o různých námětech, ale záhy by mělo vyjít najevo, že naše poselství se týká Božího Království.

K důležitým rysům tohoto díla patří čtení nebo citování biblických textů, které se zmiňují o Království. Když na toto Království poukazuješ, ujisti se, že oslovení rozumí tomu, co toto Království je. Možná nebude stačit, jestliže jen řekneš, že Boží Království je vláda. Pro některé lidi může být obtížné představit si jako vládu něco neviditelného. Proto bys jim to mohl různými způsoby přiblížit. Například gravitace je sice neviditelná, ale přesto mocně působí na náš život. I když nevidíme Toho, kdo stanovil gravitační zákon, je zjevné, že má velkou moc. Bible jej označuje jako ‚Krále věčnosti‘. (1. Tim. 1:17) Nebo bys mohl říci, že v nějaké rozlehlé zemi mnozí lidé nikdy neviděli hlavní město ani se osobně nesetkali se svým vládcem. Jsou o nich informováni prostřednictvím sdělovacích prostředků. Podobně jsme informováni o Božím Království, a to prostřednictvím Bible, která byla vydána ve více než 2200 jazycích a která nám ukazuje, komu je svěřena autorita a jak Království působí. Také Strážná věž, která se vydává ve více jazycích než kterýkoli jiný časopis, se zaměřuje na ‚hlásání Jehovova Království‘ — jak je uvedeno na její titulní straně.

Chceš-li druhým pomoci pochopit, co je Boží Království, mohl by ses zmínit o některých věcech, jež lidé od vlády očekávají: ekonomickou jistotu, mír, odstranění zločinnosti, nestranné jednání se všemi etnickými skupinami, vzdělání a zdravotní péči. Ukaž, že tyto a všechny ostatní správné touhy lidí budou plně uspokojeny pouze prostřednictvím Božího Království. (Žalm 145:16)

Snaž se v lidech vzbudit přání být poddanými tohoto Království, v němž jakožto Král vládne Ježíš Kristus. Poukazuj na zázraky, které Ježíš vykonal jako předzvěst toho, co udělá v postavení nebeského Krále. Často mluv o přitažlivých vlastnostech, které Ježíš projevoval. (Mat. 8:2, 3; 11:28–30) Vysvětli, že za nás položil svůj život a že Bůh jej potom vzkřísil k nesmrtelnému životu v nebesích. A právě odtud vládne jako Král. (Sk. 2:29–35)

Zdůrazňuj, že Boží Království vládne z nebe již dnes. Měj však na paměti, že většina lidí nežije v takových poměrech, které by považovali za doklad této vlády. Dej najevo, že chápeš jejich pocity, a zeptej se jich, zda vědí, o jakých dokladech této vlády se zmínil Ježíš Kristus. Vyzdvihni některé rysy složeného znamení uvedeného ve 24. kapitole Matouše, 13. kapitole Marka nebo 21. kapitole Lukáše. Potom se zeptej, proč mělo Kristovo dosazení na nebeský trůn vést k takovým poměrům na zemi. Obrať pozornost na Zjevení 12:7–10, 12.

Jako hmatatelný doklad působení Božího Království použij slova zapsaná u Matouše 24:14 a popiš celosvětový program biblického vzdělávání, který dnes probíhá. (Iz. 54:13) Řekni lidem o nejrůznějších školách, z nichž mají svědkové Jehovovi užitek. Zmiň se o tom, že vzdělávání v každé z nich je založeno na Bibli a poskytováno bezplatně. Vysvětli, že kromě naší služby dům od domu nabízíme jednotlivcům i celým rodinám ve více než 230 zemích bezplatné domácí poučování o Bibli. Která lidská vláda dokáže zajistit takový rozsáhlý vzdělávací program, a to nejen pro své poddané, nýbrž pro lidi po celé zemi? Zvi druhé do sálu Království a na krajské nebo oblastní sjezdy svědků Jehovových, aby poznali, jak toto vzdělávání působí na život lidí. (Iz. 2:2–4; 32:1, 17; Jan 13:35)

Uvědomí si však oslovený člověk, jaký vliv má Boží Království na jeho život? Mohl bys taktně vysvětlit, že účelem tvé návštěvy je ukázat druhým, že všichni lidé mají příležitost vyvolit si život pod vládou tohoto Království. Jak mohou tuto příležitost využít? Tím, že poznají Boží požadavky a že již dnes budou žít v souladu s nimi. (5. Mojž. 30:19, 20; Zjev. 22:17)

Jak pomáhat druhým, aby dávali Království na první místo. I potom, co člověk poselství o Království přijme, musí udělat určitá rozhodnutí. Jaké místo v jeho životě bude Boží Království zaujímat? Ježíš své učedníky nabádal, aby ‚neustále hledali nejprve království‘. (Mat. 6:33) Jak můžeme v tomto ohledu spolukřesťanům pomoci? Tím, že jim sami budeme dávat dobrý příklad a že s nimi budeme mluvit o tom, jaké příležitosti se jim nabízejí. Někdy můžeme spolukřesťanovi pomoci tím, že se ho zeptáme, zda již uvažoval o určitých možnostech, a že mu budeme vyprávět, jak druzí dávají Království na první místo. Naše pomoc někomu ze spolukřesťanů může spočívat rovněž v tom, že s ním rozebereme určité biblické zprávy, a to tak, abychom prohloubili jeho lásku k Jehovovi. Také můžeme zdůraznit, že Království je skutečné, nebo vyzdvihnout, jak je dílo ohlašování Království důležité. Nejúčinnější však často je lidem říci, co je třeba udělat, a zároveň v nich vzbudit touhu udělat to.

Není pochyb o tom, že důležité poselství, které musíme všichni ohlašovat, zaměřuje pozornost v první řadě na Jehovu Boha, Ježíše Krista a na Království. Proto bychom na klíčové pravdy týkající se těchto námětů měli klást důraz při veřejném vydávání svědectví, ve sboru i ve svém osobním životě. Děláme-li to, potom dáváme najevo, že naše vzdělávání v teokratické škole opravdu využíváme.