‚Především mějte vřelou lásku‘

„Konec všech věcí se přiblížil. . . . Především mějte jeden k druhému vřelou lásku.“ (1. PETRA 4:7, 8)

JEŽÍŠ věděl, že poslední hodiny, které stráví se svými apoštoly, musí dobře využít. Uvědomoval si totiž, co je čeká. Bylo před nimi mnoho práce, a zároveň měli být nenáviděni a pronásledováni, stejně jako byl on. (Jan 15:18–20) Poslední noc, kdy byl s nimi, jim nejednou připomněl, že je nutné, aby „milovali jeden druhého“. (Jan 13:34, 35; 15:12, 13, 17)

² Apoštol Petr tehdy jasně pochopil podstatu Ježíšových slov. Po mnoha letech, krátce před zničením Jeruzaléma, Petr tuto myšlenku zopakoval ve svém dopise. Křesťanům radil: „Konec všech věcí se přiblížil. ... Především mějte jeden k druhému vřelou lásku.“ (1. Petra 4:7, 8) Pro ty, kdo žijí v „posledních dnech“ současného systému věcí, mají tato Petrova slova skutečně velký význam. (2. Timoteovi 3:1) Co to znamená mít „vřelou lásku“? Proč je důležité, abychom takovou lásku měli? A jak ji můžeme projevovat druhým lidem?

Co to znamená mít „vřelou lásku“?

³ Mnozí lidé si myslí, že láska je pocit, který musí vzniknout spontánně. Petr ale nemluvil o jakémkoli druhu lásky, mluvil o lásce v té nejušlechtilejší podobě. Slovo „láska“ je v 1. Petra 4:8 přeloženo z řeckého slova a·gaʹpe. Tímto výrazem je míněna nesobecká láska, která je vedena neboli ovládána zásadami. V jedné odborné publikaci je uvedeno: „Lásku agape je možné přikázat, protože není v první řadě záležitostí emocí, ale záležitostí vůle — nese v sobě myšlenku rozhodnutí, které člověka vede k určitému jednání.“ Zdědili jsme sklon k sobectví, a proto nesmíme zapomínat, že si máme vzájemně projevovat lásku, a to na základě Božích zásad. (1. Mojžíšova 8:21; Římanům 5:12)

⁴ To neznamená, že druhé lidi máme milovat jen z povinnosti. A·gaʹpe není oproštěna od vřelosti a citu. Petr řekl, že musíme ‚mít vřelou [doslova „roztahující se“] lásku jeden k druhému‘.a Taková láska však od nás vyžaduje úsilí. O řeckém slově, které v překladu znamená „vřelý“, jeden znalec říká, že ve čtenáři „vyvolává představu namáhání svalů, když se sportovec z posledních sil snaží dokončit závod“.

⁵ Ve své lásce se nesmíme omezovat jen na to, co nám jde snadno, ani na několik vybraných jedinců. Křesťanská láska vyžaduje, abychom ‚roztahovali‘ své srdce neboli rozšiřovali svou lásku, i když to může být obtížné. (2. Korinťanům 6:11–13) Tento druh lásky musíme rozvíjet a prohlubovat, podobně jako sportovec musí trénovat a stále zlepšovat své schopnosti. Taková vzájemná láska je velmi důležitá. Proč? Nejméně ze tří důvodů.

Proč máme milovat jeden druhého?

⁶ Za prvé proto, že „láska je od Boha“. (1. Jana 4:7) Jehova, od něhož tato přitažlivá vlastnost pochází, nejprve miloval nás. Apoštol Jan řekl: „Podle toho byla v našem případě učiněna zjevnou Boží láska, protože Bůh vyslal svého jediného zplozeného Syna do světa, abychom jeho prostřednictvím získali život.“ (1. Jana 4:9) Boží Syn byl ‚vyslán‘ v tom smyslu, že se stal člověkem, vykonal svou službu a zemřel na mučednickém kůlu — a to všechno proto, abychom „získali život“. Jak bychom měli na tento největší projev Boží lásky reagovat? Jan říká: „Jestliže nás Bůh takto miloval, pak jsme my sami povinni milovat jeden druhého.“ (1. Jana 4:11) Stojí za povšimnutí, že Jan napsal: „Jestliže nás Bůh takto miloval“ — ne pouze tebe, ale nás. Co z toho tedy vyplývá? Jestliže Bůh miluje naše spoluvěřící, měli bychom je milovat i my.

⁷ Za druhé proto, abychom mohli poskytovat pomoc svým bratrům v nouzi, a to zejména nyní, kdy se ‚konec všech věcí přiblížil‘. (1. Petra 4:7) Žijeme v ‚kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat‘. (2. Timoteovi 3:1) Poměry ve světě, přírodní katastrofy a projevy nepřátelství nám velmi ztěžují život. O to důležitější tedy je, abychom se navzájem ještě více sblížili. Vřelá láska nás bude stmelovat a podněcovat k tomu, abychom ‚pečovali jeden o druhého‘. (1. Korinťanům 12:25, 26)

⁸ Za třetí musíme milovat jeden druhého proto, že nechceme ‚dávat místo Ďáblovi‘ a dovolit mu, aby s námi manipuloval. (Efezanům 4:27) Nedokonalost našich spoluvěřících — jejich slabosti, chyby nebo nedostatky — Satan dokáže pohotově využít k tomu, abychom klopýtli. Mohla by se nás nějaká bezmyšlenkovitá poznámka nebo nelaskavé jednání dotknout natolik, že bychom se odtáhli od sboru? (Přísloví 12:18) Máme-li jeden k druhému vřelou lásku, určitě to neuděláme. Taková láska nám pomáhá udržovat ve sboru pokojné vztahy a jednotně sloužit Bohu „rameno vedle ramena“. (Sefanjáš 3:9)

Jak dáváme najevo, že máme lásku k druhým?

⁹ Projevování lásky začíná v rodině. Podle Ježíšových slov by se jeho praví následovníci měli vyznačovat tím, že mezi sebou mají lásku. (Jan 13:34, 35) Vzájemná láska musí být jasně patrná nejen ve sboru, ale také v rodině — mezi manželem a manželkou a také mezi rodiči a dětmi. Nestačí, když ke členům rodiny lásku pociťujeme. Musíme jim svou lásku také přesvědčivě projevovat.

¹⁰ Jak si mohou svou lásku dávat najevo manželé? Manžel, který manželku opravdu miluje, to může dokazovat tím, že doma i na veřejnosti s ní mluví a jedná láskyplně. Respektuje její důstojnost a bere ohled na její myšlenky, názory a city. (1. Petra 3:7) Její zájmy jsou pro něj důležitější než jeho vlastní a leží mu na srdci její hmotné, duchovní i citové potřeby. (Efezanům 5:25, 28) Manželka, která svého manžela skutečně miluje, má k němu „hlubokou úctu“, i když manžel ne vždy splňuje její očekávání. (Efezanům 5:22, 33) Podporuje ho, podřizuje se mu, nemá na něj nerozumné požadavky a společně s ním se zaměřuje na duchovní záležitosti. (1. Mojžíšova 2:18; Matouš 6:33)

¹¹ Rodiče, jak můžete ujišťovat své děti, že je milujete? Lásku jim dokazujete už tím, že jste ochotni namáhavě pracovat, abyste se o ně postarali v hmotném ohledu. (1. Timoteovi 5:8) Vaše děti však potřebují nejen jídlo, oblečení a střechu nad hlavou. Mají-li si zamilovat Boha a sloužit mu, potřebují duchovní vedení. (Přísloví 22:6) To znamená, že musíte věnovat čas tomu, abyste společně s nimi studovali Bibli, chodili do služby a na sborová shromáždění. (5. Mojžíšova 6:4–7) Důsledné plnění všech těchto povinností vyžaduje od rodičů značné oběti, a to zejména v těchto kritických časech. Jestliže se o své děti zajímáte a usilovně se snažíte uspokojovat jejich duchovní potřeby, dáváte jim tak jasně najevo, že je máte rádi a že vám záleží na tom, aby mohly spokojeně žít navždy. (Jan 17:3)

¹² Je nezbytné, aby rodiče projevovali svým dětem lásku také tím, že uspokojují jejich citové potřeby. Děti jsou zranitelné, mají citlivé srdce, a proto potřebují, abyste je stále ujišťovali, že je máte rádi. Říkejte jim to, projevujte jim hodně náklonnosti, protože tím je ubezpečujete o tom, že jsou hodné lásky a že jsou cenné. Vřele a upřímně je chvalte, aby viděly, že si všímáte jejich úsilí a oceňujete ho. Ukázňujte je s láskou, protože z toho poznají, že vám záleží na tom, jaký člověk z nich vyroste. (Efezanům 6:4) Všechny tyto upřímné projevy lásky pomáhají vytvářet šťastnou a semknutou rodinu, která dokáže lépe odolávat těžkostem, jež s sebou nesou tyto poslední dny.

¹³ Láska nás vede k tomu, abychom přehlíželi nedostatky druhých. Vzpomeňte si, že Petr ve svém dopise nejprve čtenáře nabádal, aby ‚měli jeden k druhému vřelou lásku‘, a hned potom uvedl, proč je to tak důležité: „Protože láska přikrývá množství hříchů.“ (1. Petra 4:8) ‚Přikrývat‘ hříchy neznamená ‚krýt‘ závažné hříchy. O takových proviněních je správné informovat sborové starší, jejichž odpovědností je tyto záležitosti řešit. (3. Mojžíšova 5:1; Přísloví 29:24) Bylo by velmi nelaskavé, a vlastně nebiblické, dovolovat někomu, kdo se dopustil závažného hříchu, aby nadále zraňoval nebo podváděl nevinné členy sboru. (1. Korinťanům 5:9–13)

¹⁴ Chyby a přestupky, jichž se naši spoluvěřící dopouštějí, jsou většinou v podstatě bezvýznamné. Každý z nás mnohdy klopýtne ve slovu nebo jedná nesprávně, a tak někoho zklame, nebo mu dokonce ublíží. (Jakub 3:2) Měli bychom o nedostatcích druhých okamžitě mluvit s někým dalším? Takové jednání povede jedině k tomu, že ve sboru vzniknou neshody. (Efezanům 4:1–3) Jestliže se necháváme vést láskou, nebudeme ‚vyzrazovat chybu‘ svého spoluvěřícího. (Žalm 50:20) Pravá láska nedostatky druhých přikrývá, podobně jako omítka a malba překrývají nerovnosti na stěně. (Přísloví 17:9)

¹⁵ Z lásky pomáháme těm, kdo to skutečně potřebují. V těchto posledních dnech se poměry stále zhoršují, a tak někdy bývá nutné poskytnout svým spoluvěřícím hmotnou podporu nebo praktickou pomoc. (1. Jana 3:17, 18) Co kdyby se například někdo z našeho sboru dostal do velkých finančních problémů nebo náhle přišel o zaměstnání? Možná jsme v situaci, kdy pro něj můžeme něco udělat. (Přísloví 3:27, 28; Jakub 2:14–17) Co když některá letitá vdova potřebuje doma něco opravit? Zkusme se zamyslet nad tím, zda bychom jí mohli nějak pomoci. (Jakub 1:27)

¹⁶ Lásku bychom měli projevovat nejen těm, kdo žijí v našem okolí. Někdy se dozvíme, že Boží služebníci v jiné zemi utrpěli škody následkem silné vichřice, zemětřesení nebo občanské války. Možná mají nedostatek jídla, oblečení a jiných věcí. Není důležité, zda jsou stejné rasy nebo pocházejí ze stejné etnické skupiny jako my. Máme totiž „lásku k celému společenství bratrů“. (1. Petra 2:17) A proto podobně jako sbory v prvním století, i my se podílíme na humanitárních akcích organizovaných na pomoc postiženým. (Skutky 11:27–30; Římanům 15:26) Takovými skutky posilujeme pouto lásky, které nás sjednocuje v těchto posledních dnech. (Kolosanům 3:14)

¹⁷ Láska nás podněcuje k tomu, abychom oznamovali dobrou zprávu o Božím Království. Uvažujme o příkladu Ježíše. Proč kázal a vyučoval druhé? Ježíš „byl pohnut lítostí“, protože lidé, s nimiž se setkával, byli v zoufalém duchovním stavu. (Marek 6:34) Falešní náboženští pastýři, kteří jim měli předkládat duchovní pravdy a dávat jim naději, je zanedbávali a zaváděli je na scestí. A proto Ježíš z hluboké, upřímné lásky a ze soucitu utěšoval lidi ‚dobrou zprávou o Božím království‘. (Lukáš 4:16–21, 43)

¹⁸ I v dnešní době jsou mnozí lidé duchovně zanedbáváni, zaváděni na scestí a nevidí žádnou naději. Jestliže si stejně jako Ježíš soucitně všímáme lidí, kteří dosud neznají pravého Boha, ale mají duchovní potřeby, budeme se z lásky a ze soucitu snažit o to, aby poznali dobrou zprávu o Božím Království. (Matouš 6:9, 10; 24:14) Už nezbývá mnoho času, a proto je nyní nesmírně naléhavé oznamovat lidem toto životodárné poselství. (1. Timoteovi 4:16)

„Konec všech věcí se přiblížil“

¹⁹ Vzpomeňte si, že předtím než Petr křesťany vybídl, aby si vzájemně projevovali lásku, řekl: „Konec všech věcí se přiblížil.“ (1. Petra 4:7) Tento ničemný svět bude už brzy vystřídán Božím spravedlivým novým světem. (2. Petra 3:13) Dnes není doba na to, abychom žili bezstarostně. Ježíš nás varoval: „Dávejte ... na sebe pozor, aby vaše srdce nikdy nebylo obtíženo přejídáním a silným pitím a úzkostnými životními starostmi a aby na vás náhle, v jednom okamžiku, nepřišel ten den jako léčka.“ (Lukáš 21:34, 35)

²⁰ Rozhodně tedy ‚zůstaňme bdělí‘ a pozorně sledujme, kde jsme v proudu času. (Matouš 24:42) Dávejme si pozor na jakékoli Satanovo pokušení, které by nás mohlo rozptýlit. Nikdy nedovolme, aby nám tento chladný, necitelný svět zabránil projevovat lásku druhým lidem. A především se stále přibližujme k pravému Bohu Jehovovi, jehož velkolepý záměr se zemí bude díky mesiášskému Království již brzy uskutečněn. (Zjevení 21:4, 5)

[Poznámka pod čarou]

STUDIJNÍ OTÁZKY

• Co Ježíš připomínal svým učedníkům, a jak víme, že Petr pochopil podstatu jeho slov? (odst. 1, 2)

• Co to znamená mít „vřelou lásku“? (odst. 3–5)

• Proč máme milovat jeden druhého? (odst. 6–8)

• Jak dáváme najevo, že máme lásku k druhým? (odst. 9–18)

• Proč nemáme žít bezstarostně, a pro co se máme rozhodnout? (odst. 19, 20)

[Obrázek na straně 29]

Stmelená rodina dokáže lépe odolávat tlakům těchto posledních dnů

[Obrázek na straně 30]

Z lásky pomáháme těm, kdo to skutečně potřebují

[Obrázek na straně 31]

Jedním z projevů lásky je to, že druhým oznamujeme poselství o Království