Proroci, jejichž zprávy nás mohou ovlivnit

1. Proč bychom se měli zajímat o 12 proroků, kteří napsali poslední knihy Hebrejských písem?

CHTĚLI byste se blíž seznámit s 12 posly od Boha? Těchto 12 mužů žilo ještě před tím, než po zemi chodil Ježíš, takže nikdo z nás se s nimi nemůže setkat osobně. Přesto se s nimi seznámit můžeme a všimněme si přitom, jak pevně chovali v mysli „Jehovův velký den“. To, co se z jejich příkladu naučíme, je skutečně velmi důležité pro každého křesťana, který se moudře snaží mít Jehovův velký den na mysli. (Sefanjáš 1:14; 2. Petra 3:12)

2, 3. Jak se nás týkají zážitky 12 proroků?

² V Bibli se píše o bezpočtu mužů, kteří jsou označováni jako proroci — po některých prorocích nese název mnoho biblických knih. Podobně jako ostatní proroci, i těch 12 mužů, o nichž budeme uvažovat, bylo příkladem věrnosti a odvahy. Někteří z nich zažili velkou radost z toho, když viděli, jak se díky jejich poselství mění srdce a mysl lidí a jak se tito lidé vracejí k čistému uctívání Boha. Jiní zase zažili trpké zklamání, když byli svědky toho, jak vzpurní lidé překračují Jehovova měřítka a stavějí se proti jeho vůli. Někteří z těchto 12 mužů na vlastní kůži poznali frustraci z toho, že údajní Jehovovi ctitelé kolem nich byli samolibí a sebestřední.

³ Podobně jako my dnes, i těchto 12 proroků žilo v době politických převratů, sociálních nepokojů a náboženského úpadku. Byli to lidé „s pocity, jako jsou naše“, a proto i oni jistě měli své obavy a těžkosti. (Jakub 5:17) Přesto jsou pro nás dobrým příkladem a jejich zprávy bychom si měli brát k srdci. Ty jsou totiž součástí ‚prorockých písem‘, jež byla zapsána k užitku nás, „na které přišly konce systémů věcí“. (Římanům 15:4; 16:26; 1. Korinťanům 10:11)

DVANÁCT PROROKŮ VE SVÉ DOBĚ

4. Čeho je dobré si všimnout, pokud jde o dobu, kdy jednotliví proroci žili, a které z těchto mužů Jehova povolal jako první, aby varovali jeho lid a podněcovali ho ke změně jednání?

⁴ Člověk by si mohl myslet, že pořadí knih Ozeáš až Malachiáš, jak je uvedeno v Bibli, chronologicky odpovídá době, v níž tito proroci žili. Tak to ale není. Například proroci Jonáš, Joel, Amos, Ozeáš a Micheáš žili všichni v devátém a osmém století př. n. l.a Mnoho králů jižního judského království i severního izraelského království bylo během té doby Bohu nevěrných. Jejich poddaní šli ve šlépějích svých králů, a vysloužili si tak Boží nelibost. Právě v té době usilovali o nadvládu nad světem Asyřané a po nich Babylóňané. Izraelité tehdy neměli ani tušení, že zrovna tyto dvě světové velmoci Jehova použije jako nástroj k vykonání svého spravedlivého rozsudku. My dnes však víme, že Izrael a Judu Bůh prostřednictvím svých věrných proroků opakovaně varoval.

5. Která skupina proroků ohlašovala Jehovův rozsudek těsně před tím, než byly Juda a Jeruzalém zničeny?

⁵ Když se čas rozsudku nad Judou a Jeruzalémem přiblížil, Jehova povolal další skupinu svých energických mluvčích. Kdo tuto skupinu tvořil? Byli to proroci Sefanjáš, Nahum, Habakuk a Obadjáš. Ti všichni prorokovali během sedmého století př. n. l. K nejsmutnějším událostem, jimiž se ta doba vyznačovala, patřilo zničení Jeruzaléma Babylóňany v roce 607 př. n. l. a odvedení Židů do vyhnanství. A znovu to dopadlo přesně v souladu s varováním, které Bůh nechával zaznívat v proroctvích právě těch mužů, jež ustanovil za své mluvčí. Ti se sice snažili lid upozornit na věci, které byly nesprávné — například na opilství a násilné jednání —, ale národ na to nereagoval. (Habakuk 1:2, 5–7; 2:15–17; Sefanjáš 1:12, 13)

6. Jakým způsobem Jehova povzbuzoval ostatek, který se vrátil z vyhnanství?

⁶ Když se Boží ctitelé vrátili z vyhnanství, potřebovali dobré vedení a zároveň útěchu a povzbuzení, aby se zaměřovali na pravé uctívání. Tento úkol vykonala další skupina proroků — totiž Ageus, Zecharjáš a Malachiáš. Sloužili v šestém a pátém století př. n. l. Když se o těchto 12 neochvějných zastáncích Jehovovy svrchovanosti a o jejich činnosti dozvíme více, uvidíme, jaké důležité poučení si z jejich příkladu můžeme vzít pro svou službu v dnešní obtížné době. Přemýšlejme tedy nyní o těchto prorocích zhruba v tom pořadí, v jakém sloužili.

SNAHA ZACHRÁNIT TVRDOHLAVÉ NÁRODY

7, 8. Jak nás Jonášovy zážitky mohou povzbudit, abychom bojovali se ztrátou důvěry?

⁷ Prožili jste už někdy krizi v podobě ztráty důvěry a cítili jste, že vaše víra se jakoby vytrácí? Pokud ano, pak pro vás mohou být zvlášť cenné zážitky Jonáše. Ten žil v devátém století př. n. l. Pravděpodobně víte, že Bůh Jonášovi přikázal, aby šel do Ninive, hlavního města vzmáhající se Asyrské říše. Jonáš měl Ninivany odsoudit za jejich ničemnost. Ale místo toho, aby se ujal svého pověření a šel asi 900 kilometrů na severovýchod od Jeruzaléma, nastoupil na loď směřující do přístavu nacházejícího se pravděpodobně někde ve Španělsku. Ano, vydal se přesně opačným směrem — na cestu dlouhou 3 500 kilometrů! Co byste řekli? Ovládl Jonáše strach, přechodná ztráta víry, nebo dokonce nelibost při pomyšlení na to, že by někteří z Ninivanů mohli projevit pokání, zůstat naživu a pak si svou agresivitu vybít na Izraeli? Bible na tuto otázku konkrétně neodpovídá. Z uvedeného příkladu ale můžeme vidět, že je třeba mít se na pozoru před scestným uvažováním.

⁸ Co však známe, je Jonášova reakce na usměrnění, které od Boha dostal. Když byl Jonáš uvnitř ‚velké ryby‘, která ho spolkla, uvědomil si, že „záchrana patří Jehovovi“. (Jonáš 1:17; 2:1, 2, 9) Poté, co byl zázračně zachráněn, chopil se svého pověření. Záhy ale zažil hluboké zklamání, když Jehova Ninivany nezničil. Ti totiž na Jonášovo kázání zareagovali příznivě a začali svých hříchů litovat. Jehova tedy svého proroka opět láskyplně napravoval a ukázal mu, že nesmí být tak sebestředný. Někteří lidé se možná zaměřují na Jonášova selhání, ale Bůh si Jonáše vážil a považoval jej za poslušného a věrného služebníka. (Lukáš 11:29)

9. Jaký užitek můžeme načerpat z Joelova proroctví?

⁹ Zažili jste už někdy frustraci z toho, že lidé vaše kázání založené na Bibli kritizovali jako pouhé sýčkování? Současníci proroka Joela, jehož jméno znamená „Jehova je Bůh“, se na jeho kázání dívali podobně. Svá proroctví zapsal zřejmě v Judě kolem roku 820 př. n. l., za dnů krále Uzzijáše. Období, v nichž Joel a Jonáš prorokovali, se tedy zřejmě zčásti překrývala. Joel mluvil o zničující pohromě v podobě kobylek, které přilétaly ve vlnách, aby zpustošily zemi. Boží bázeň vzbuzující den byl tehdy opravdu za dveřmi. Zjistíte však, že Joelovo prorokování neobsahovalo jen poselství zkázy. Joel v pozitivním duchu mluvil o tom, že věrní ctitelé ‚se prokážou být těmi, kdo unikli‘. (Joel 2:32) Kajícní lidé se měli radovat z Jehovova požehnání a odpuštění. Také nás může uklidnit vědomí, že totéž ujištění je součástí zprávy, kterou kážeme i my dnes. Joel předpověděl, že Boží činná síla, svatý duch, bude vylita na „tělo všeho druhu“. Uvědomujete si, že toto proroctví se splňuje i na vás? Joel kladl důraz na to, že existuje pouze jedna cesta k záchraně. Napsal: „Každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bezpečně vyvázne.“ (Joel 2:28, 32)

10. Jak Jehova používal obyčejného sezonního dělníka?

¹⁰ Běhá vám někdy mráz po zádech, když přemýšlíte o tom, jaké závažné poselství máme za úkol ohlašovat — a to zvlášť těm lidem, kteří na něj nereagují příznivě? Pokud ano, pak se asi dokážete vcítit do situace Amose. Ten nebyl ani synem proroka, ani nepatřil k žádné skupině proroků. Byl to pouhý pastevec a sezonní dělník. Prorokoval na sklonku devátého století př. n. l., v době vlády judského krále Uzzijáše. I přes svůj neurozený původ však Amos (jehož jméno znamená „je nákladem; nesoucí náklad“) oznamoval Judě, Izraeli a okolním národům závažné poselství. Nepovzbuzuje vás snad myšlenka, že obyčejného člověka Jehova vyzbrojil k tomu, aby úspěšně zvládl tak důležitý úkol?

11. Kam až byl Ozeáš ochoten jít v plnění Boží vůle?

¹¹ Kladli jste si někdy otázku: ‚Jak velké oběti jsem ochoten přinášet, abych mohl konat Jehovovu vůli?‘ Přemýšlejme o příkladu Ozeáše, který žil zhruba ve stejné době jako Izajáš a Micheáš a který sloužil jako prorok asi 60 let. Jehova Ozeášovi nařídil, že si má vzít za ženu Gomer, „manželku smilstva“. (Ozeáš 1:2) Ze tří dětí, které Gomer později porodila, však zjevně pouze jedno bylo Ozeášovo. Proč Jehova po někom chtěl, aby snášel takové urážlivé a pokořující jednání, jakým je manželská nevěra? Jehova chtěl totiž svůj lid naučit něco o věrné oddanosti a odpouštění. Severní království zradilo Boha podobně jako nevěrná manželka svého manžela. I navzdory tomu však Jehova projevoval svému lidu lásku a pokoušel se ho přivést k pokání. Když o tom uvažujeme, je to opravdu dojemné.

12. Jaký užitek nám může přinést zkoumání Micheášova života a účinků jeho prorokování?

¹² Asi budete souhlasit s tím, že v dnešní kritické době je obtížné být odvážný a zcela se spoléhat na Jehovu. Pokud ale tyto vlastnosti projevujete, pak jednáte jako Micheáš. Ten byl současníkem Ozeáše a Izajáše. V osmém století př. n. l., za vlády judských králů Jotama, Achaza a Ezekjáše, oznamoval rozsudky nad Judou a Izraelem. Severní izraelské království se utápělo v modlářství a bezbřehém úpadku morálky. Proto bylo zničeno, když v roce 740 př. n. l. dobyli Asyřané Samaří. Juda ve svém vztahu k Jehovovi vrávorala mezi poslušností a nevěrností. Navzdory zlověstným událostem mohl Micheáš čerpat útěchu z toho, když viděl, že jeho poselství alespoň dočasně zastavilo duchovní úpadek Judy a oddálilo hrozící zničení. I pro nás dnes může být útěchou vidět, že někteří lidé na naše poselství o záchraně reagují příznivě.

PŘEDPOVĚĎ BLÍŽÍCÍ SE BOUŘE

13, 14. (a) Jak nás příklad Sefanjáše může povzbudit k čistému uctívání? (b) K jaké duchovní reformě Sefanjáš svou činností přispěl?

¹³ Když Egypt a Asýrie ustupovaly z postavení hlavních světových velmocí, začal jejich místo zaujímat Babylón. Jeho vzestup měl mít na judský národ brzy dramatický vliv. Opět tady však byli Boží proroci, aby varovali a vybízeli Jehovovy ctitele. O některých těchto prorocích teď uvažujme a mějme přitom na mysli, že i dnešní křesťané kážou varovné poselství.

¹⁴ Pokud jste se ve snaze konat Jehovovu vůli museli oprostit od rodinných tradic, pak se asi dokážete vcítit do situace Sefanjáše. Ten byl možná prapravnukem krále Ezekjáše a příbuzným krále Josijáše — to znamená, že byl členem judské královské rodiny. Sefanjáš však i přesto poslušně ohlašoval Jehovův rozsudek nad mravně zpustlými vůdci judského národa. Sefanjášovo jméno znamená „Jehova skryl“. Tento prorok zdůrazňoval, že člověk se může „skrýt v den Jehovova hněvu“ jedině díky Božímu milosrdenství. (Sefanjáš 2:3) Sefanjášovo odvážné prorokování naštěstí přineslo své ovoce. Mladý král Josijáš stál v čele duchovní reformy — odstranil modly, opravil chrám a obnovil pravé uctívání. (2. Královská, kapitoly 22 a 23) Sefanjáš a další proroci, kteří v té době žili (Nahum a Jeremjáš), při tom jistě králi pomáhali a radili mu. Je však smutné, že pokání většiny Židů bylo jen povrchní. Když Josijáš v jedné bitvě zemřel, vrátili se k modlářství. A zanedlouho je Babylóňané odvedli do zajetí.

15. (a) Proč bylo spravedlivé, že Nahum pronesl proti Ninive odsuzující poselství? (b) Co se můžeme z údělu Ninive naučit?

¹⁵ Možná máte pocit, že jste bezvýznamní — že na vás vlastně nezáleží. Křesťané mají velkou výsadu, že mohou být Božími ‚spolupracovníky‘, ale většina z nich přesto nemá nijak důležité postavení. (1. Korinťanům 3:9) Podobně na tom byl prorok Nahum, o němž nevíme nic bližšího než jen to, že pocházel z městečka Elkoš ležícího pravděpodobně někde na území Judy. Nahumovo poselství však bylo závažné a důležité. Jak to? Nahum totiž prorokoval proti Ninive, hlavnímu městu Asyrské říše. Jeho obyvatelé sice reagovali příznivě na Jonášovo kázání, ale po čase se vrátili ke svým zaběhlým praktikám. Kamenné rytiny ze starověkého Ninive dokládají, že v souladu s Nahumovými slovy to bylo ‚město krveprolévání‘. (Nahum 3:1) Na zmíněných rytinách je zobrazováno kruté zacházení s válečnými zajatci. Nahum barvitým a dramatickým jazykem předpověděl, že Ninive bude do základů zničeno. Jeho proroctví se splnilo, a stejně tak se prokáže jako pravdivé i poselství, které kážeme my dnes.

16, 17. Jestliže se naše očekávání ohledně konce ještě zcela nenaplnilo, co se můžeme naučit z příkladu Habakuka?

¹⁶ Mnozí lidé, kteří v průběhu staletí lidských dějin četli Bibli, očekávali příchod Jehovova dne, ale jejich naděje nebyly naplněny. Jiní čtenáři byli možná zklamáni, protože se jim zdálo, že Boží soud se opožďuje. A jaké pocity máte vy? Habakuk vyjádřil své pochopitelné znepokojení slovy: „Jak dlouho, Jehovo, mám volat o pomoc, a ty neslyšíš? . . . Proč je přede mnou plenění a násilí?“ (Habakuk 1:2, 3)

¹⁷ Habakuk prorokoval během smutného období judských dějin — po skončení vlády dobrého krále Josijáše, ale ještě před zničením Jeruzaléma, k němuž došlo v roce 607 př. n. l. Bezpráví a násilí byly na denním pořádku. Habakuk Židy varoval, že spojenectví s Egyptem Judu před krvežíznivými Babylóňany neochrání. Jeho styl psaní je dramatický a strohý. Prorok však zároveň uvádí utěšující myšlenku, že ‚spravedlivý zůstane naživu svou věrností‘. (Habakuk 2:4) Tato slova jsou pro nás jistě velmi důležitá, protože Pavel je cituje hned ve třech knihách Křesťanských řeckých písem. (Římanům 1:17; Galaťanům 3:11; Hebrejcům 10:38) Habakukovým prostřednictvím nás Jehova navíc ujišťuje: ‚Vidění je ještě na ustanovený čas. Neopozdí se.‘ (Habakuk 2:3)

18. Proč Jehova Obadjášovi nařídil, aby prorokoval proti Edomu?

¹⁸ Prorok Obadjáš měl zvláštní výsadu — totiž napsat nejkratší knihu Hebrejských písem, protože ta má pouze 21 veršů. Víme o něm jedině to, že prorokoval proti Edomu. Edomité byli potomky Jákobova dvojčete, a proto byli pro Izraelity ‚bratry‘. (5. Mojžíšova 23:7) Edom ale zacházel s Božím lidem velmi nebratrsky. V roce 607 př. n. l., tedy přibližně v době, kdy Obadjáš napsal svou knihu, Edomité zablokovali silnice, a prchající Židy předávali nepřátelským Babylóňanům. Jehova předpověděl, že Edom bude úplně zničen, a toto proroctví se splnilo. Podobně jako v případě Nahuma, ani o Obadjášovi toho nevíme mnoho. Nicméně je velmi povzbudivé vědět, že Bůh může zdánlivě bezvýznamné lidi použít k tomu, aby oznamovali jeho poselství. (1. Korinťanům 1:26–29)

MOTIVACE, ÚTĚCHA A VAROVÁNÍ

19. Jak Ageus dodával Božímu lidu odvahu?

¹⁹ Ageus je prvním ze tří proroků, kteří sloužili v době po návratu věrného ostatku z vyhnanství v Babylóně v roce 537 př. n. l. Ageus byl možná v první skupině, která se vrátila. Spolu s místodržitelem Zerubbabelem a veleknězem Jozuem a ve spolupráci s prorokem Zecharjášem se Ageus snažil motivovat Židy k tomu, aby překonali odpor nepřátel a také svou vlastní apatii, která byla výsledkem jejich hmotařských postojů. Měli dokončit práci, kvůli které se vrátili — totiž obnovu Jehovova chrámu. Ageus svými čtyřmi otevřenými a přímými vybídkami, které zapsal v roce 520 př. n. l., vyvýšil Jehovovo jméno a zdůraznil Boží svrchovanost. Při čtení jeho knihy narazíme 14krát na slovní spojení „Jehova vojsk“. Ageova působivá sdělení podnítila lid k tomu, aby začal na obnově chrámu znovu pracovat. Nevlévá snad podobně i nám sílu vědomí, že Jehova má jakožto Svrchovaný Panovník neomezenou moc a že jsou mu k službám obrovská vojska duchovních tvorů? (Izajáš 1:24; Jeremjáš 32:17, 18)

20. Proti jakému všeobecně rozšířenému postoji musel Zecharjáš bojovat?

²⁰ Čas od času může člověka skličovat to, když vidí, jak ti, kdo dřív sloužili Bohu, svou horlivost ztratili. Pokud jste něco takového pozorovali, pak jistě dovedete pochopit pocity proroka Zecharjáše. Podobně jako jeho současník Ageus, i on stál před úkolem motivovat spoluctitele Jehovy k tomu, aby nepolevovali v práci, dokud nebude chrám dokončen. Zecharjáš se velmi snažil lid posílit, aby tento gigantický úkol zvládl. Navzdory samolibému postoji lidí kolem se snažil v druhých vybudovat silnou víru a podnítit je, aby v souladu s ní jednali. A podařilo se mu to. Zecharjáš zapsal mnoho proroctví o Kristu. I nás může posílit zpráva o tom, že „Jehova vojsk“ nezapomene na svůj lid, který touží po jeho přízni. (Zecharjáš 1:3)

V OČEKÁVÁNÍ MESIÁŠE

21. (a) Proč bylo zoufale zapotřebí, aby Malachiáš prorokoval? (b) Jakým ujištěním kniha Malachiáš uzavírá Hebrejská písma?

²¹ Posledním z 12 proroků je Malachiáš. Ten žil v souladu s významem svého jména, jež znamená „můj posel“. O tomto proroku, který žil v polovině pátého století př. n. l., toho víme jen málo. Z jeho proroctví však poznáváme, že to byl odvážný mluvčí, který přísně napomínal Boží lid za jeho hříchy a pokrytectví. Situace, kterou Malachiáš popisuje, se velmi podobá událostem zaznamenaným ve zprávě Nehemjáše, který byl zřejmě Malachiášovým současníkem. Proč bylo zoufale zapotřebí, aby Malachiáš prorokoval? Nadšení a horlivost, jež někteří Židé získali díky prorokům Zecharjášovi a Ageovi o několik desetiletí dříve, byly ty tam. Duchovní stav Židů byl opravdu ubohý. Malachiáš odvážně odsoudil povýšené a pokrytecké kněze a kritizoval lid za jeho polovičaté uctívání a oběti, které Bohu předkládal. Přesto podobně jako nás Boží slovo ujišťuje o nádherné budoucnosti, i Malachiáš předpověděl budoucí příchod Mesiášova předchůdce, Jana Křtitele, a pak také samotného Krista. Malachiášovo proroctví uzavírá Hebrejská písma v pozitivním duchu slibem, že na ty, kdo mají bázeň před Božím jménem, „jistě zazáří slunce spravedlnosti“. (Malachiáš 4:2, 5, 6)

22. Co si myslíte o postojích 12 proroků a o jejich zprávách?

²² Vidíme, že muži, kteří napsali posledních 12 knih Hebrejských písem, měli víru a pevné přesvědčení. (Hebrejcům 11:32; 12:1) Z jejich osobního příkladu i z jejich zpráv si můžeme vzít cenné poučení a může nás to povzbudit, abychom nedočkavě vyhlíželi „Jehovův den“. (2. Petra 3:10) Zamysleme se teď ale nad tím, jak tato prorocká sdělení mohou ovlivnit naši věčnou budoucnost.