Budeš dál žít jako Jeremjáš?

1, 2. Proč je logické věnovat pozornost jak jednotlivcům, tak i rodinám?

„POKUD jde o mne a mou domácnost, my budeme sloužit Jehovovi.“ (Jozue 24:15) Tato slova řekl Jozue potom, co vybídl Izraelity, aby si vybrali, komu budou sloužit. Rozhodně chtěl zůstat Bohu věrný a měl jistotu, že věrná bude i jeho rodina. Mnohem později, když se blížilo zničení Jeruzaléma, řekl Jeremjáš králi Sedekjášovi, aby se vzdal Babylóňanům, a dodal: „Ty a tvá domácnost určitě zůstanete naživu.“ (Jer. 38:17) Král se rozhodl špatně, což mělo důsledky jak pro něj, tak i pro jeho manželky a syny. Viděl, jak byli jeho synové zabiti, pak byl oslepen a odveden jako zajatec do Babylóna. (Jer. 38:18–23; 39:6, 7)

² V obou pasážích vyznačených kurzívou jde bezprostředně o jednoho člověka. V každé z nich je však také zmíněna jeho rodina. To je logické. Odpovědnost před Bohem nese každý dospělý člověk. Ale Izraelité většinou vstupovali do manželství a měli rodinu. Rodina je důležitá i pro křesťany. Poznáváme to z Bible a také z toho, že se o manželství, výchově dětí a úctě ke členům rodiny mluví na křesťanských shromážděních. (1. Kor. 7:36–39; 1. Tim. 5:8)

NEOBVYKLÝ PŘÍKAZ

3, 4. V čem se Jeremjášova situace lišila od situace lidí v jeho okolí a co dobrého z toho pro něj vyplynulo?

³ Jeremjáš přežil těžkou dobu, která vyvrcholila zničením Jeruzaléma. Jeho osobní situace se však lišila od situace většiny obyvatel. (Jer. 21:9; 40:1–4) Bůh mu totiž řekl, aby se neženil, neměl děti a nepodílel se na některých jiných věcech, které tehdy v židovském národě patřily k životu. (Přečti Jeremjáše 16:1–4.)

⁴ V prostředí, ve kterém Jeremjáš žil, bylo běžné uzavírat manželství a mít děti. Pro většinu mužů to bylo samozřejmé, a tak si kmeny i rodiny uchovávaly půdu svých předků.a (5. Mojž. 7:14) Proč se neoženil Jeremjáš? Bůh věděl, co přijde, a proto mu řekl, aby se neúčastnil událostí, při nichž lidé obvykle truchlí nebo se radují. Neměl utěšovat truchlící a neměl s nimi po pohřbu jíst. Neměl se účastnit ani radostných událostí, jako byly židovské svatby. Takové hodování a radování mělo pro všechny brzy skončit. (Jer. 7:33; 16:5–9) Jeremjášův způsob života mohl lidem pomoci, aby uvěřili jeho poselství a uvědomili si, jak závažný bude přicházející soud. Katastrofa nakonec přišla. Dokážeš si představit, jak se cítili ti, kdo se v zoufalství uchýlili ke kanibalismu, nebo ti, kdo se museli dívat na rozkládající se mrtvá těla svých blízkých? (Přečti Jeremjáše 14:16; Nář. 2:20) To, že Jeremjáš nebyl v manželství, tudíž nebylo politováníhodné. Během osmnáctiměsíčního obléhání Jeruzaléma, v jehož důsledku došlo k hroznému krveprolití, byly vyhlazeny celé rodiny. Jeremjáš manželku ani děti neměl, a tak byl ušetřen zármutku.

5. Jaký význam mají pro křesťany pokyny zapsané u Jeremjáše 16:5–9?

⁵ Dá se však říct, že se slova u Jeremjáše 16:5–9 vztahují i na nás? Ne. Křesťané jsou vybízeni, aby ‚utěšovali ty, kdo jsou v jakémkoli soužení‘ a aby se ‚radovali s těmi, kdo se radují‘. (2. Kor. 1:4; Řím. 12:15) Ježíš se jedné svatby zúčastnil a přispěl k tomu, aby se hosté radovali. Nicméně to, co přijde na dnešní ničemný systém věcí, je velmi závažné. Křesťané se možná budou muset vyrovnávat s různými těžkostmi a strádáním. Ježíš zdůraznil, že musí být připraveni udělat všechno, aby vytrvali a zůstali věrní, podobně jako naši bratři, kteří v prvním století uprchli z Judeje. Ti, kdo se rozhodují, zda zůstanou svobodní, zda vstoupí do manželství nebo zda budou mít děti, by o těchto věcech měli vážně uvažovat. (Přečti Matouše 24:17, 18.)

6. Kdo může mít užitek z úvahy o příkazu, který dal Bůh Jeremjášovi?

⁶ Jak můžeme Boží příkaz, aby se Jeremjáš neženil a neměl děti, uplatnit my? V dnešní době někteří věrní křesťané nevstoupili do manželství nebo zůstali bezdětní. Jaké poučení si mohou vzít z Jeremjášovy situace? A proč by této stránce Jeremjášova života měli věnovat pozornost dokonce i ti, kdo jsou v manželství a mají děti?

7. Proč bychom měli uvažovat o tom, že Jeremjáš zůstal bezdětný?

⁷ Nejprve se zamysli nad tím, že Jeremjáš měl zůstat bezdětný. Ježíš svým následovníkům nepřikázal, aby neměli děti. Ale povšimni si jeho slov, že až na Jeruzalém přijde soužení, bude „běda těhotným a těm, které kojí“. Ježíš věděl, že jejich situace bude mimořádně obtížná. A v letech 66–70 n. l. se jeho slova splnila. (Mat. 24:19) Soužení, před nímž stojíme my, bude ještě větší. Křesťanské dvojice, které se rozhodují, zda mít děti, by tuto věc neměly brát na lehkou váhu. Nepřipadá ti, že vyrovnávat se s dnešní kritickou dobou je stále těžší? Rodiče připouštějí, že vychovávat děti tak, aby v závěru tohoto systému věcí zůstaly na cestě života, je velmi náročné. Každá manželská dvojice se samozřejmě musí rozhodnout sama, zda chtějí mít děti, ale Jeremjášova situace určitě stojí za úvahu. A co Boží příkaz, že se Jeremjáš neměl ani oženit?

POUČENÍ Z TOHO, ŽE JEREMJÁŠ ZŮSTAL SVOBODNÝ

8. Proč lze říct, že se člověk může líbit Bohu, i když nevstoupí do manželství?

⁸ Bůh sice Jeremjášovi řekl, aby se neženil, ale tím nestanovil pravidlo pro všechny své služebníky. Manželství je dobrá věc. Jehova ho založil, aby byla zalidněna země. Manželský svazek měl být také zdrojem velkého uspokojení a radosti. (Přísl. 5:18) Avšak v Jeremjášově době nežili všichni v manželství. S Božím lidem tehdy možná byli spojeni někteří eunuchové.b A docela jistě v něm byli také vdovci a vdovy. Jeremjáš tedy nebyl jediný Boží služebník bez manželského partnera. On ale měl důvod se neoženit a někteří křesťané k tomu mají důvod i dnes.

9. O kterých inspirovaných radách ohledně manželství bychom měli vážně přemýšlet?

⁹ Mnozí křesťané vstupují do manželství, ale ne všichni. Ani Ježíš se neoženil, a řekl, že někteří učedníci budou mít dar učinit ve své mysli a ve svém srdci místo pro svobodný stav. Takové učedníky nabádal, aby zůstali svobodní. (Přečti Matouše 19:11, 12.) Křesťany, kteří jsou svobodní, aby mohli vykonat víc ve službě Bohu, je tedy správné chválit, a ne si je dobírat. Je pravda, že někteří zůstávají svobodní v důsledku okolností, a to možná jen po nějakou dobu. Například dosud nenašli vhodného křesťanského partnera. Je chvályhodné, že jsou rozhodnuti držet se biblické zásady vstoupit do manželství „pouze v Pánu“. (1. Kor. 7:39) K Božím služebníkům, kteří jsou sami, patří také vdovci a vdovy.c Nikdy by neměli zapomenout, že Bůh (a Ježíš) projevují o takové lidi láskyplný zájem už odedávna. (Jer. 22:3; přečti 1. Korinťanům 7:8, 9)

10, 11. (a) Co pomohlo Jeremjášovi, aby jako svobodný člověk sloužil radostně? (b) Jak je z novodobých zkušeností vidět, že ti, kdo zůstávají svobodní, mohou být spokojení?

¹⁰ Jeremjáš zůstával svobodný, a proto se spoléhal na Boží podporu. Vzpomeň si, že měl potěšení z Jehovova slova. Čerpal z něj sílu a útěchu po celá desetiletí, během nichž se zaměřoval na službu, kterou byl pověřen. Kromě toho se pečlivě vyhýbal společnosti lidí, kteří by se mu kvůli jeho svobodnému stavu vysmívali. Než aby se stýkal s takovými lidmi, byl ochoten raději ‚usednout zcela sám‘. (Přečti Jeremjáše 15:17.)

¹¹ Mnozí svobodní křesťané — muži a ženy, mladí i letití — se řídí Jeremjášovým dobrým příkladem. Zkušenosti ukazují, že jim velmi pomáhá, když jsou zabráni do služby Bohu, tedy když se intenzivně podílejí na užitečných duchovních činnostech. Například jedna sestra, která slouží ve sboru, kde se mluví čínsky, řekla: „Průkopnická služba dává mému životu to správné zaměření. Jako svobodná mohu vést činorodý život a díky tomu nejsem osamělá. Na konci každého dne mám pocit uspokojení, protože vidím, že svou službou lidem opravdu pomáhám. Přináší mi to velkou radost.“ Jiná průkopnice, které je 38 let, říká: „Tajemství štěstí podle mě spočívá v tom, že člověk se umí radovat z kladných stránek své situace, ať už je jakákoli.“ A jedna neprovdaná křesťanka, která žije v jižní Evropě, upřímně říká: „Můj život se sice nevyvíjí přesně tak, jak jsem si představovala, ale jsem šťastná a budu určitě i dál.“

12, 13. (a) Jaký je realistický pohled na svobodný stav a na manželství? (b) Jakou skutečnost o svobodném stavu dokládá Pavlův život a jeho rady?

¹² Mohl si i Jeremjáš říct, že jeho život neprobíhá tak, jak si to v mládí představoval? Realisticky ale možná viděl, že ani život mnoha lidí, kteří vstoupí do manželství a mají děti, se nevyvíjí podle jejich představ. Jedna průkopnice ve Španělsku říká, čeho si všimla: „Znám manželské dvojice, které jsou šťastné, ale i takové, které šťastné nejsou. Tato skutečnost je pro mě důkazem, že moje štěstí nezávisí na tom, zda se jednou vdám nebo ne.“ Jeremjášova zkušenost je pouze jedna z tisíců a bezesporu dokazuje, že svobodný člověk může být spokojený a šťastný. Svými slovy i příkladem to potvrdil také apoštol Pavel. Napsal: „Říkám nyní svobodným a vdovám: Je pro ně dobře, když zůstávají tak jako já.“ (1. Kor. 7:8) Pavel byl možná vdovec. Rozhodně nežil v manželství v době, kdy se tak intenzivně věnoval misionářské službě. (1. Kor. 9:5) Nevyplývá z toho snad, že svobodný stav byl pro něj výhodou? V jeho případě to znamenalo „být stále Pánovi k službám bez rozptylování“, a díky tomu vykonal mnoho dobrého. (1. Kor. 7:35)

¹³ Pod inspirací Pavel dodal: „Ti, kdo [vstoupí do manželství], budou mít soužení ve svém těle.“ Bůh ho vedl, aby vyjádřil další hlubokou pravdu: „Jestliže . . . někdo stojí pevně ve svém srdci . . ., že si zachová své vlastní panenství, udělá dobře. A tak i ten, kdo dává své panenství do manželství, dělá dobře, ale kdo je nedává do manželství, udělá lépe.“ (1. Kor. 7:28, 37, 38) Jeremjáš nikdy tato slova nečetl, ale z toho, jak po mnoho desetiletí žil, je vidět, že svobodný stav nemusí bránit uspokojujícímu životu ve službě Bohu. Může naopak značně přispět k tomu, že člověk prožije smysluplný život zaměřený na pravé uctívání. Král Sedekjáš sice ženatý byl, ale Jeremjášovu radu neuposlechl a zahynul. Jeremjáš ženatý nebyl a žil tak, že ho stejný konec nepotkal.

POVZBUZUJ A NECH SE POVZBUDIT

14. Co je patrné ze vztahu mezi Aquilovou rodinou a Pavlem?

¹⁴ Jak jsme už viděli, v Jeremjášově době bylo běžné, že lidé uzavírali manželství a měli domácnost. Podobné to bylo v Pavlově době. Křesťané, kteří měli rodinu, většinou nemohli tak jako Pavel sloužit v cizině, ale měli hodně práce v místě, kde bydleli. Byli například velkou posilou svobodným bratrům a sestrám. Možná si vzpomeneš, že když Pavel přišel do Korintu, přijali ho do svého domu Aquila a Priscilla, a jelikož měli stejné řemeslo, pracovali společně. To ale nebylo vše. Přátelství Aquilovy rodiny pro něj bylo jistě povzbuzující. Představ si, jak příjemné to muselo být, když spolu jedli a když se i při jiných příležitostech těšili z vřelého přátelství. Měl nějaké podobné společenství Jeremjáš? Svůj svobodný stav využíval pro službu Bohu, ale nemusíme si představovat, že byl samotář. Mohl se těšit z vřelého přátelství s rodinami Božích oddaných služebníků, jako byli například Baruk a Ebed-melek. (Řím. 16:3; přečti Skutky 18:1–3)

15. Jak mohou křesťanské rodiny pomáhat svobodným křesťanům?

¹⁵ Podobně i dnes mohou mít svobodní křesťané užitek z takového vřelého společenství, jaké Aquilova rodina nabídla Pavlovi. Pokud máš rodinu, myslíš na to, abys nabídl společenství těm, kdo nejsou v manželství? Jedna sestra upřímně řekla: „Opustila jsem svět a netoužím se do něj vrátit. Potřebuji však, aby na mně někomu záleželo a aby mě někdo měl rád. Modlím se, aby pro nás, svobodné křesťany, Jehova poskytoval nějaký duchovní pokrm a povzbuzení navíc. Nechceme, aby nás druzí přehlíželi. Ne všichni máme silnou touhu se vdát nebo oženit. Ale tak trochu se mi zdá, že jsme ponecháni sami sobě. K Jehovovi se můžeme obrátit vždycky. Když ale potřebujeme společnost, můžeme si popovídat s někým z naší duchovní rodiny?“ Tisíce svobodných bratrů a sester může poctivě odpovědět „ano“. Takovou společnost mají ve svém sboru a k okruhu jejich přátel nepatří pouze jejich vrstevníci. Zajímají se o lidi, a proto mají v místních křesťanských rodinách přátele různého věku.

16. Co jednoduchého můžeš udělat, abys povzbudil křesťany z vašeho sboru, kteří nejsou v manželství?

¹⁶ Jak můžete být zdrojem povzbuzení pro svobodné křesťany? Když si to předem promyslíte, můžete je přizvat k nějaké rodinné činnosti, například k rodinnému uctívání Jehovy. Jestliže nějakého svobodného bratra nebo sestru pozvete k vám domů na jídlo, může to pro ně znamenat mnohem víc, než že se jen dobře najedí. Mohli byste se ujmout iniciativy a domluvit se s nimi do služby? A co kdybyste přizvali nějakého svobodného křesťana, když jdete jako rodina pracovat na údržbě sálu Království? Anebo co kdybyste šli občas společně nakupovat? Některé rodiny pozvaly nějakou vdovu, vdovce nebo svobodného průkopníka, aby s nimi jel na sjezd nebo na dovolenou. Takové společenství bylo povzbuzením pro všechny.

17–19. (a) Proč musí děti zestárlých nebo nemocných rodičů projevovat laskavost a vyrovnanost, když řeší otázku, jak o ně budou pečovat? (b) Jaké praktické poučení získáváme z toho, že se Ježíš postaral o svou matku?

¹⁷ Další oblastí, která se týká svobodných bratrů a sester, je péče o zestárlé rodiče. Té se v Ježíšově době někteří význační Židé chytře vyhýbali. Tvrdili, že náboženské povinnosti, které na sebe vzali dobrovolně, jsou důležitější než Bohem dané povinnosti vůči rodičům. (Mar. 7:9–13) V křesťanských rodinách by se něco takového stát nemělo. (1. Tim. 5:3–8)

¹⁸ Ale co když zestárlí rodiče mají víc dětí a všechny jsou v pravdě? Jestliže někdo z nich není v manželství, musí to být automaticky on, kdo má o rodiče hlavně pečovat? Jedna sestra píše z Japonska: „Ráda bych se vdala, ale protože mám odpovědnost pečovat o rodiče, nejde to. Jsem přesvědčená, že Jehova chápe, jak je člověku, kterého stresuje péče o rodiče a zároveň ho trápí, že je sám.“ Může to snad být tak, že tato sestra má sourozence, kteří jsou v manželství, a aniž se s ní domluvili, rozhodli, že o rodiče musí pečovat ona? V této souvislosti stojí za povšimnutí, že i Jeremjáš měl bratry, kteří s ním nejednali čestně. (Přečti Jeremjáše 12:6.)

¹⁹ Jehova svobodným lidem rozumí a s těmi, kteří jsou v obtížné situaci, má soucit. (Žalm 103:11–14) Zestárlí nebo nemocní rodiče jsou ale rodiči všech svých dětí, nejen těch, kteří nejsou v manželství. Je pravda, že některé z dětí mohou mít svou vlastní rodinu. Tím se však neruší pouto přirozené náklonnosti k rodičům ani je to nezprošťuje křesťanské povinnosti pečovat o ně, když je to potřeba. Víme, že Ježíš dokonce i na mučednickém kůlu, těsně před svou smrtí, cítil povinnost vůči své matce a postaral se o ni. (Jan 19:25–27) Bible neobsahuje podrobná pravidla k tomu, jak si rozdělit péči o letité nebo nemocné rodiče, ani nenaznačuje, že by děti, které nejsou v manželství, měly za péči o ně automaticky větší odpovědnost. Podrobnosti týkající se této citlivé otázky musí všichni zúčastnění vyřešit rozumně a s ohledem jeden na druhého. Musí přitom mít na mysli příklad, který dal Ježíš, když se postaral o svou matku.

20. Co pro tebe znamená společenství s křesťany z vašeho sboru, kteří nejsou v manželství?

²⁰ Jeremjáš byl inspirován, aby předpověděl, že Jehovovi služebníci se budou těšit z pěkného společenství a bratrských vztahů. (Jer. 31:34) V křesťanském sboru už v podstatě takové vynikající společenství máme a patří k němu i bratři a sestry, kteří nejsou v manželství. Bezesporu si přejeme vzájemně se s nimi povzbuzovat a vidět, že zůstávají na cestě života.